Dřevěný obklad v interiéru působí na psychiku člověka velmi příznivě. I z tohoto důvodu jsou dřevěné obklady, zejména v podkroví, oblíbené. Palubky jsou nejčastěji vyrobeny ze smrkového či modřínového dřeva. Dřevěné obklady vytváří v místnosti zdravé mikroklima tím, že jsou schopny regulovat vlhkost vzduchu v prostředí. Mimo to je dřevo dobrý akustický a tepelný izolant, na dotek je teplé a příjemné. Dřevo interiér zútulní a v některých případech také opticky zmenší, či zvětší. Záleží na použitém druhu dřeva. Dřevěné palubky dovedou i obyčejnou stěnu proměnit v útulný prvek s vůní lesa. Aby však výsledek vypadal skvěle i po letech, potřebují správnou přípravu a montáž palubek s ohledem na typ prostoru - ať už jde o montáž palubek v interiéru, v podkroví, na strop nebo v exteriéru.
Příprava dřeva a nosného roštu
Před samotnou montáží obkladu na stěnu a strop je vhodné dřevo opatřit ochranným nátěrem, který nejen krásně zvýrazní přirozenou texturu dřeva, ale především jej bude chránit před UV zářením a biologickými škůdci. Pro ošetření dřeva se používají nejčastěji ochranné lazury na dřevo určené do interiéru, laky a vosky. Povrchová ochrana se na dřevo nanáší štětcem, nebo válečkem dle technologického předpisu výrobku. Pamatujte, že se palubky i krycí lišty vždy natírají před montáží.
Obkladové palubky připevňujeme na rošt z dřevěných latí. Tento rošt vytvoříme tedy jako první. Na místo instalace (stěna, strop) připevníme latě odpovídajícího rozměru. Dle pravidla, že hřebíky nebo vruty mají být 3× delší než kotvený materiál, by měly mít latě rozměry minimálně 20 × 30 mm. Platí to i pro kotvení příchytkami, ke kterým jsou standardně dodávány hřebíčky o délce 20 mm. Latě by měli mít vlhkost maximálně do 17 %, v ideálním případě stejnou jako obkladové palubky. Latě kotvíme vždy v pravém úhlu k zamýšlenému směru palubek. Rošt musí být sestaven minimálně ze dvou rovnoběžných latí, umístěných ve vzdálenosti přiměřené tloušťce palubek a zatížení. Krajové latě dávejte vždy až na kraj obložení. Latě kotvíme zpravidla na hmoždinky, vruty nebo hřebíky v závislosti na podkladu (stěně nebo stropu). Při kotvení je většinou třeba rošt vyrovnat. Nejen že se vám budou palubky snadněji montovat, ale také výsledný estetický efekt bude výrazně lepší.
Krov rodinného domu je nejčastěji tepelně izolován mezi krokvemi s dodatečnou tepelnou izolací pod krokvemi mezi latěmi dimenze 40 x 60 mm. Obklad z palubek je zpravidla montován vodorovně, tedy kolmo na nosné krokve krovu. Z toho důvodu je na dřevěném roštu nutné udělat další nosný dřevěný rošt z hranolů 40 x 60 mm. Tyto latě jsou rovnoběžné s krokvemi a lze tedy na něj kotvit vodorovný dřevěný obklad. Při zhotovení dřevěného nosného roštu se používají distanční podložky, kterými se vyrovnají případné nerovnosti na původním dřevěném roštu. Palubkový podhled se montuje na dřevěný rošt, který přijde připevnit vruty na krovy. Můžete použít střešní latě nebo KVH hranoly o rozměru 40×60 mm. Rozteč latí, na které se palubky montují, by měla být maximálně 50 cm. Důležité je, aby byl rošt zcela rovný - jeho geometrii průběžně kontrolujte.
Pokud potřebujete celkovou výšku roštu asi 13 cm, můžete rošt udělat ve dvou vrstvách křížem - nejdříve kolmo na krokve hranolky 50x100mm a na ně pak, rovnoběžně s krokvemi 50x30mm.
Čtěte také: Betonová podlaha v podkroví: Co je důležité vědět?
Alternativní řešení pro vyrovnání starých krovů do lajny spočívá v použití OSB desek, ze kterých se nařežou dlouhé příložky ke krovům. Na straně palubek k OSB desce se přidá z boku lať, k čemuž se palubky připevní. Toto řešení je velice rychlé a přesné.
Tabulka: Doporučená rozteč latí pro montáž palubek
| Použití | Rozteč latí |
|---|---|
| Stěny | cca 60 × tloušťka palubky |
| Stropy | cca 50 × tloušťka palubky |
Montáž palubek
Při montáži palubek v interiéru i v exteriéru můžete volit mezi dvěma základními směry - horizontální (vodorovná) nebo vertikální (svislá) pokládka. Palubky se montují od vrchu směrem dolů. Vrchní palubky se do roštu v místě pera kotví hřebíčky s malou neviditelnou hlavičkou. V místě drážky se palubky kotví pomocí ocelových sponek, které se kotví hřebíčky do nosného dřevěného roštu. Na upevnění obvyklých jednotlivých palubek se používají speciální svorky, které se nasouvají na zadní rameno drážky, a potom se přibijí k nosné konstrukci. Svorky se musí přesně hodit k příslušným tloušťkám ramen drážky. K palubkám z masivního dřeva je k dostání obrovský výběr různých ukončovacích lišt. Hřebíky umožňují nejen skrytou montáž, ale zároveň i lépe odolávají pohybům dřeva - vrut se může časem ulomit, hřebík se sice ohne, ale drží dál. Palubky opatřete kvalitním nátěrem, který může deformace dřeva eliminovat.
Při vodorovném obkladu musí být pero vždy směrem nahoru, aby při dalším nátěru nezatékala nátěrová hmota do drážky a palubky neslepila. Palubky opatřené drážkou a perem, nebo s drážkou po celém obvodě a vkládacím perem, se do sebe zasunou a přesně se zalícují. Palubky, které přijdou z boku podhledu, přišroubujte k roštu pomocí vrutů. Nezapomeňte si otvory předvrtat a ošetřit záhlubníkem, aby vruty dřevo nerozštíply. Také první palubku spodního podhledu můžete připevnit vruty. Nedávejte je doprostřed palubky, ale spíš k jejím okrajům. Právě tam totiž dřevo pracuje nejvíc. U první desky je důležité zkontrolovat její kolmost ke stěně. Další palubky už budete přitloukat kolářskými hřebíky. Jde o hřebíky s malou hlavičkou, které se přibíjí do pera palubky. Tak dosáhnete skryté montáže, hřebíky nebudou vidět. Hřebíky přitloukejte do pera pod úhlem zhruba 30 °. Abyste při přitloukání nepřiráželi palubky k sobě příliš natěsno, můžete si je během montáže zajistit truhlářskou svěrkou, která udrží nastavenou mezeru mezi jednotlivými deskami. Hlavička hřebíku by do pera měla těsně zajet, aby nevyčnívala. Abyste kladívkem pero nerozštípli, můžete si pomoci důlčíkem. Ten nasadíte na hlavičku hřebíku a poklepáním kladívka ho citlivě zarazíte. Poslední palubku už musíte připevnit vruty podobně jako tu první.
Velmi důležité je nedávat palubky natěsno - v peru a drážce by měla být mezera zhruba 1-2 mm. Právě tato mezera zajistí, že palubky budou moci v drážce pracovat a nedojde tak k jejich vyboulení. Mezi palubkami a stěnami nebo stropem nechte malou dilatační mezeru - cca 8 mm, kterou nakonec zakryjete krajovou lištou. Při obložení stěn je vhodné vytvořit mezi podlahou a obložením sokl. Strop lze například obložit zcela bez lišt - po celém obvodu stropu ponechte rovnoměrnou mezeru mezi stěnou a obkladem. Při lištování obložení doporučujeme zvolit jednotný styl lišt, nejlépe od jednoho výrobce.
Prevence problémů s vlhkostí a správné umístění parozábrany
V minulosti se často objevovaly reklamace staveb se šikmými střechami, které se týkaly výskytu nadměrné vlhkosti a kapalné vody ve střešní skladbě. Tyto problémy byly většinou způsobeny chybně instalovanými, neutěsněnými a neslepenými parozábranami nebo jejich poškozením během montáže a v pozdější době. Aby vata izolovala, musí být suchá, záleží také na druhu pojistné folie pod střešní krytinou a jak je provětrávaná střecha. Pokud kotvím cokoliv na rošt, tak ten rošt musím zase přikotvit k něčemu (krov, zeď atd). Pak si nedovedu představit kam umístím folii aniž bych ji něčím neprošrouboval, nebo přes ní nevedl závěsy.
Čtěte také: Jak na podlahu z OSB v podkroví?
Jelikož se v roce 2002 změnila norma ČSN 73 0540 - část 2 (Tepelná ochrana budov - funkční požadavky), objevily se tak požadavky na účinnější izolace šikmých střech. Nejdůležitější je rozhodnout, jestli postačí rošt jednosměrný, anebo dvoustupňový - to pokud se přidává větší tloušťka izolace (např. 80 mm a více). S přidanou jednovrstvou izolací pod krokve do dvoustupňového roštu - se vzduchovou mezerou nad obkladem. Pokud budeme v tomto sledu postupovat při návrhu (projektu) střechy, zbývá už jen určit maličkost - správnou polohu parozábrany. Při analýze reklamovaných střech se ukázala kromě nekvalitní práce realizačních firem další záludná okolnost - dodatečné zásahy jsou pro běžné konstrukce, kde leží parotěsná zábrana v kontaktu s interiérovým obkladem, naprosto havarijní záležitostí: jakákoli dodatečná montáž elektroinstalační krabice i jiných prvků, kabeláží, větracích komínků apod. zpravidla vede k neopravitelné netěsnosti a závadě.
Jediným a nejjistějším způsobem, jak tento nedostatek předem preventivně napravit, je přesunout parozábranu od obkladu nahoru do takové vzdálenosti, aby se většina návazných nebo dodatečných operací odehrávala bez možnosti poškození této vrstvy. Tím se dá co nejvíce vyhnout nutnosti oprav parozábrany, což vzhledem k její montážní dostupnosti nelze považovat za regulérně možné. Proto bylo uvažováno v podstatě o teoretickém umístění parozábrany nad vzduchovou mezeru anebo mezi dvě vrstvy tepelné izolace. Vzduchová mezera je vhodná v tom případě, kdy se využije tepelně reflexních vlastností parozábrany s lesklou kovovou vrstvou (mezera by měla být podle doporučení výrobců v rozmezí min. 20 - 40 mm).
V ostatních případech se bude vyskytovat tepelná izolace o určité tloušťce v prostředí s určitou kvazistatickou rovnováhou vlhkosti (tj. při ustáleném fyzikálním proudění tepla a zlomkového procenta vlhkosti přes parozábranu a sorpční vlhkosti izolace), což lze připustit jen do určitých teplot s rezervou převyšujících teplotu rosného bodu v místě parozábrany, nechceme-li dovolit kondenzaci pod parotěsnou vrstvou. Jelikož různí výrobci doporučovali vždy odlišné tloušťky izolace pod parozábranou a odvozovali je od celkové tloušťky izolace anebo od tloušťky nad parozábranou, pro nejednotnost údajů a pro nepodložení teoretickým výpočtem anebo praktickým měřením (v podmínkách českých staveb anebo podle českých norem), rozhodli jsme se tuto skutečnost raději prověřit samostatnou studií, kterou zpracoval Ing. Jiří Novák z ČVUT Praha. Její výsledky jsou zahrnuty v diagramu na Obr.1, který je od něj převzat.
Dále uvedené úvahy platí za předpokladu instalace tepelných izolací z hydrofobizované kamenné vaty, a to do šikmé nebo strmé střechy charakterizované těmito parametry: krokve jsou z měkkého jehličnatého řeziva o průřezu 160 x 120 mm, v osové vzdálenosti 900 mm, zkoumaná izolace je suchá, s deklarovaným součinitelem tepelné vodivosti λD = 0,039 W/m.K. Střecha obsahuje difúzní pojistnou kontaktní hydroizolační fólii a tepelná izolace mezi krokvemi o tloušťce 160 mm je s ní v dotyku. Z praktických důvodů však doporučujeme ponechat při návrhu a poté při aplikaci opět určitou rezervu na „provozní a montážní“ vlivy, tj. jako doporučenou přídavnou tloušťku pod izolaci 160 mm budeme deklarovat tloušťku jen 60 mm. Přídavná vzduchová mezera pod obkladem není v tomto případě na škodu. Můžete také parozábranu dát přímo pod palubky, u sádrokartonu je to taky nalepené hned nad deskou a děláte do ní díry vruty.
Dřevo v podkroví a sádrokarton
Přestavbou podkroví se získá dodatečný obytný prostor za mimořádně příznivou cenu za čtvereční metr. Masivní, profilované dřevo, ale i dřevěné palubky jsou pro střešní úkosy, stejně jako pro lehké mezistěny ideálním obkladovým materiálem. Izolované střešní úkosy se dají bez problémů obkládat dřevěnými palubkami. Jsou atraktivní a vytvářejí zdravé klima. Hezké prostředí můžeme vytvořit pokud použijeme jako materiál dřevo. Původní trámy očistíme od hrubých nečistot, zabrousíme a naimpregnujeme (přiznané trámy). Na rovné i šikmé plochy stěn a podlahu můžeme použít palubky. Těmito úpravami získáme velice pěkné a útulné prostředí v půdním bytě. Příjemná je i kombinace sádrokartonu (bílá i jiná barva po povrchové úpravě) s dřevěnými prvky (trámy, palubkami).
Čtěte také: Tipy pro montáž sádrokartonu v podkroví
V mnoha starších domech se šikmou střechou se nachází velká a prakticky málo využívaná půda. Půdu však můžeme využít i jiným způsobem a vytvořit zde velice hezký byt. Kromě konstrukce krovu, zateplení a obložení či sádrokartonu na šikmých stěnách a kromě podlah jsou základní stavební konstrukcí podkrovních interiérů právě příčky. Půdní vestavbu ale nemůžeme realizovat v každém objektu. Je nutné posoudit míru úprav střechy, zpevnit podlahu a zjistit, zda charakter nemovitosti dovolí zavést vodu, elektřinu a jaké úpravy s tím budou spojeny. Důležitý je i pohodlný přístup do těchto prostor. Šikmá střecha s obytným prostorem musí splňovat náročnější kriteria než neobývaná půda.
Základní stavební postupy a materiály zahrnují izolaci a parozábranu. Krytina, pokud je v dobrém stavu, je znovu použitelná. Nejčastěji ji však musíme sejmout a pod ní na krokve přitlouct nové závěsné latě, pod které ukládáme parozábranu (fólii). Z vnitřní strany (z půdy) pak ukládáme tepelnou izolaci, nejčastěji minerální plsť mezi krokve a poté sádrokartonové podhledy na tenkostěnné ocelové profily či dřevěnou konstrukci, nebo třeba palubkové obklady či bednění. Tepelnou izolaci, která zároveň i dobře izoluje zvuk, pak vkládáme také mezi sádrokartonové desky či palubkové obklady příček. Spoje, prostupy a přesahy parozábrany musí být slepeny speciální páskou. Dutiny mezi sádrokartonovými deskami (ale i jinými obklady stěn příček) se vyplňují izolací a jsou v nich umístěny rozvody vody, odpadu a elektřiny. Do otvorů v deskách se připojí napojení na kuchyňskou linku a elektrické přístrojové krabice.
Příčky v podkroví
V podkrovním prostoru rozdělujeme obytnou plochu příčkami. Příčka je nenosná stavební konstrukce. Její pomocí oddělujeme dva nezávislé typologické celky (například obývací pokoj a ložnici). Nejrozšířenější je příčka sádrokartonová - z chemicky upraveného sádrového jádra, které je obklopeno speciálním kartonem. Sádra je ekologicky dokonalý a biologicky zcela nezávadný stavební materiál. Hodnota pH (stupeň kyselosti) je podobná lidské pokožce. Proto je pro nás sádra velice příjemná, přitom zlepšuje zvukovou izolaci prostoru, reguluje vlhkost vzduchu v uzavřeném prostoru a její nehořlavost přispívá k požární ochraně. Sádrokartonové desky se vyrábí pro běžné použití, impregnované (do prostor s větší vlhkostí, u půdních bytů v koupelnách) a protipožární. Tyto tři základní typy sádrokartonů v praxi rozpoznáme podle barvy kartonu na povrchu desek. Běžný sádrokarton je bílý (šedý), vodě odolný je zelený a protipožární růžový. Běžné sádrokartonové desky jsou logicky nejlevnější, nejdražší jsou zase ty se zvýšenou požární odolností, které nám stavební úřad nakáže například u řadových domů. Další typy desek jsou určeny pro podhledy a podlahy (ty obsahují příměs celulózy, kterou se dosahuje vyšší pevnosti a tvrdosti). Nosná konstrukce, na kterou se desky upevňují, je vyrobena z ocelových tenkostěnných pozinkovaných profilů nebo dřevěných latí. Upevnění je provedeno pomocí šroubů a dále používáme spojovací prvky, závěsy, těsnící a bandážovací pásky a tmely. Desky můžeme i přímo lepit na stěnu (tzv. suchá omítka). Nátěr se provádí disperzní barvou, můžeme tapetovat nebo obkládat.
V místech, kde potřebujeme větší nosnost, používáme ekopanel. Je vyroben na bázi přírodních vláken a stébel. Jeho výhodou je suchá montáž, nízká pracnost a vysoká rychlost zdění. K montáži se používá běžného spojovacího materiálu. Ekopanel má nadprůměrné tepelně a akusticko-izolační vlastnosti.
Další možností je samonosná zděná příčka. Je oproti výše zmíněným typům dražší, pracnější a její použití v současné době není již tak časté. Výrazně zatíží stropní konstrukci a znemožní budoucí změnu dispozic podkrovního bytu. Příčky v půdních vestavbách jsou variabilní. Dají se poměrně lehce odmontovat a přemístit. Vyrábí se i speciální přestavitelné příčky, které jsou k tomuto účelu určeny. Konstrukce je z hliníkových profilů, výplně ze sádrokartonových nebo dřevotřískových desek. Namísto deskových výplní lze použít i jednoduché nebo dvojité prosklení včetně meziskelních žaluzií.
Podkrovní místnosti mají jistě svůj půvab a romantiku. Pokud se chystáte přeměnit dosud nevyužitý půdní prostor nebo plánujete novostavbu se šikmou střechou, je sádrokarton pro výstavbu v podkroví přímo ideální stavební materiál. Existuje několik možností, jak vytvořit podkonstrukci pro opláštění: z R-CD profilů na krokvových závěsech, z R-CD profilů na stavěcích třmenech, čistě z dřevěných latí. Jestliže při montáži dodržíte správný postup a zvolíte vhodný materiál, konstrukce vám zajistí akustickou izolaci i veškeré požadavky na požární odolnost.
Montáž podkonstrukce a opláštění sádrokartonem
Pro akustické oddělení podkonstrukce od nosných zdí nalepte na obvodový profil R-UD pěnové napojovací těsnění. Maximální rozteč krokvových závěsů pro R-CD profily je 500 mm. R-CD profily nastavte spojovacími kusy pro R-CD profily. Sousední napojení je třeba vystřídat minimálně o šířku desky, tj. 1 250 mm. Ve vodorovné části nosnou podkonstrukci z R-CD profilů připevněte stejně jako v šikmé části podkroví. Maximální rozteč R-CD profilů je opět 500 mm. Nyní zajistěte R-CD profil ve stabilní poloze pomocí výlisku na krokvovém závěsu.
Plánujete střešní okno v podkroví? V případě styku šikmých ploch se postup výstavby podkonstrukce a opláštění sádrokartonovými deskami nijak nemění. Důležité je, aby ve styku šikmých ploch bylo napojení jednotlivých dílů parozábrany spojité, těsné. K napojení jednotlivých dílů parozábrany použijeme k tomu určené lepicí pásky výrobců parotěsných izolací (např. pásku Isover Vario ® KB1). Parozábranu připevníme sponkovačkou na krokve. Parozábrana musí být spojitá. R-UD profily podlepíme napojovacím pěnovým těsněním a připevníme k navazujícím konstrukcím. Do zdiva je kotvíme pomocí plastových natloukacích hmoždinek v rozteči max. Dřevěné latě použité pro podkonstrukci musí být vyschlé. Vlhkost řeziva je max. Místo řeziva, které nesplňuje výše uvedené parametry, je vhodnější použít systémové R-CD profily. Dosáhneme tak optimální kvality sádrokartonové konstrukce. Rozteč dřevěných latí je max. 500 mm.
Montované dělicí příčky
Po úspěšném dokončení izolace střechy a renovace podlahy můžeme přistoupit k závěrečné fázi rekonstrukce podkroví, kterou je rozdělení tohoto prostoru na jednotlivé místnosti. Hlavním kritériem, kterým se musíme při stavbě dělicích příček řídit, je celková lehkost jejich konstrukce. Pro montované dělicí příčky hovoří především celková lehkost jejich konstrukce a při obložení profilovanými prkny také efektní vzhled. Nevýhodou je technicky i časově náročnější montáž a nutnost instalace izolačních desek do stěn.
Postup montáže montované příčky: Po vyznačení půdorysů příček na podlaze začínáme s připevněním prahového a stropního trámku konstrukce. Než přišroubujeme prahový trám k podlaze, podložíme jej pruhem izolační pásky, abychom zamezili přenosu hluku z příčky na podlahu. Pomocí olovnice vyznačíme a přesně svisle nad prahovým připevníme stropní trámek. Dále mezi trámy vsadíme boční trámky. Opět je podložíme proužkem izolace, aby byla konstrukce odhlučněná. Pokračujeme připevňováním svislých sloupků. Jejich vzájemné rozestupy by měly být o 2 cm užší než šířka zvolených izolačních desek. Je-li dřevěný rošt hotov, můžeme začít s přibíjením sádrovláknitých desek. Desky přitlučeme ke sloupkům, přičemž svislé spáry mezi deskami by měly probíhat přesně kolem sloupků. Mezi deskami by měla být mezera alespoň 5 mm, kterou po připevnění všech desek zatmelíme. Než budeme instalovat izolaci, musíme do příčky umístit elektrická vedení a vyvrtat v deskách otvory pro zásuvky. Pak náležitě zaříznuté izolační desky jednoduše zatlačíme mezi sloupky konstrukce. Na závěr obložíme stěnu profilovanými prkny, která předem ohoblujeme a opatříme lakem, mořením nebo lazurou. Okraje prkenného pláště můžeme nechat buď přiznané a nebo je opatřit pohledovými okrajovými lištami. Nežli provedeme kompletní obložení a oplášťování dřevěného roštu montované příčky, musíme do příčky namontovat speciální dveřní zárubeň a instalovat dveře.
tags: #podkrovi #rost #palubky #příčiny