Slovo rektifikace může mít mnoho významů. Pro chemiky znamená vícenásobnou destinaci, pro vojáky zase synchronizaci zaměřovačů se zbraněmi. Řada lidí je proto zmatená ve chvíli, kdy se s tímto pojmem setkají při výběru dlaždic. Při popisu významu slova rektifikace ve spojení s dlažbou je třeba začít u dlaždic úplně obyčejných, tedy těch, které rektifikované nejsou.
Běžná keramická nebo porcelánová dlaždice prochází vypalováním. Působení vysokých teplot na materiál může ale způsobit, že se její původní velikost změní. Odchylka přitom může být až 1,5 procenta. Odlišnost rektifikované dlaždice spočívá v tom, že je po vypálení ještě speciálně broušena. Výsledkem jsou dokonalé pravé úhly a rozměry, jejichž odchylky nepřesáhnou 0,2 milimetru. Zmíněná odchylka ve velikosti běžných dlaždic po vypálení potom způsobuje, že každá dlaždice bude trochu jiná. Aby po položení vypadalo vše perfektně, musí se mezi jednotlivými kusy dělat velké spáry. Ty mají šířku od dvou do osmi milimetrů.
Není těžké odhadnout, v čem tkví hlavní výhoda rektifikované dlažby. Díky mnohem přesnějším rozměrům je možné pokládat jí s mnohem tenčí spárou. Ta má šířku do jednoho milimetru. Po uvedení hlavní výhody rektifikované dlažby je samozřejmě zcela na místě popsat i její případné nevýhody. Na hlavní nevýhodu rektifikované dlažby přijdou zákazníci již v obchodě. Je totiž dražší, což je poměrně logický důsledek náročnějšího procesu výroby. Nyní již rozumíte tomu, co znamená pojem rektifikovaná dlaždice. Jejím prostřednictvím si budete moci vytvořit dlažbu s tenčími spárovacími čárami což vypadá elegantněji a estetičtěji. Cenou za to bude o něco víc peněz, které budete muset vydat a také větší opatrnost při pokládce.
Na závěr pro vás máme jedno upozornění: někdy se lze setkat s názorem, že rektifikovanou dlažbu není ve skutečnosti potřeba spárovat vůbec. To by ale byla chyba, neboť v dlažbě dochází v průběhu času ke stárnutí materiálu, které se může projevovat určitým pnutím. Právě to ale spáry umožňují vyvažovat. Finální výběr už je na vás.
Historie úpravy dlažeb a vývoj povrchů měst
Nejstarší doklady o částečném dláždění ulic pocházejí ze 13. století a byly zjištěny při provádění archeologických výzkumů. Jako materiál byl pro zpevnění povrchu používán drobnější říční štěrk, který byl volně rozsypán po upravené ploše a po sešlapání doplňován. Narůstající nároky na hygienu vedly postupně ve 14. a zejm. v 15. století k systematičtějšímu udržování povrchu ulic a náměstí, které bylo někdy nařizováno přímo panovníkem. Václav IV. Lucemburský (1361-1419) tak 1390 udělil městu právo vybírat dávky určené mj. přímo na opravu cest ve městě. O udržování a opravě ulic se lze dovědět i z jednotlivých zpráv v 15. století. Nejrozšířenějším způsobem úprav se stalo dláždění velkými valuny, které se udrželo až do 19. století. Valouny byly ukládány do pískového podsypu a trasa komunikace byla spádována pro urychlení odtoku vody ke středu nebo k jednomu z okrajů.
Čtěte také: Symbolika znaku Baumit Jablonec
Rozvoj dopravy spojený s používáním těžších dopravních prostředků částečně podmínil v 1. pol. 20. století intenzivní nahrazování starší nerovné valounové dlažby nebo prašných cest dlažebními kostkami z různého druhu kamene, někdy skládanými do geometrických obrazců. Atypická keramická dlažba byla použita ve 30. letech 20. století Pavlem Janákem při předlažbě náměstí Přemysla Otakara II.
Louis Zeisel, Lina Zeiselová, Fridrich Redlich, Emma Putzkerová, Emil Putzker, Fritz Putzker, Marie Irma Oesterreichová, Oskar Osterreicher. O jména osmi z několika tisíců brněnských Židů, kteří trpěli v koncentračních táborech, zakopnou od středy Brňané přímo před domy, kde tito lidé žili. Jejich žijící příbuzní totiž nechali do dlažby chodníků zasadit takzvané Stolpersteiny, neboli kameny zmizelých, nebo také kameny, o které člověk zakopne. První Stolpersteiny se začaly objevovat nejprve v dlažbě německých měst, kam je jako vzpomínku na umučené Židy, Romy i další oběti nacistické zvůle začal umisťovat umělec Gunter Demnig. Ten se také zúčastnil jejich pokládání v Brně, které zprostředkovala lékařka Hana Kubešová.
„Obrátila se na mě rodinná známá z Německa, která chtěla tímto způsobem uctít své předky. Poprosila mě proto o pomoc s vyřízením povolení potřebných k umístění kostek do dlažby,“ vysvětlila Kubešová.
Praktické rozdíly mezi rektifikovanou a nerektifikovanou dlažbou
Při rozhodování, zda použít rektifikovanou nebo nerektifikovanou keramickou dlažbu na terasy, je třeba zvážit několik faktorů. Rektifikovaná dlažba má přesně seříznuté hrany, což umožňuje menší a přesnější spáry. Naproti tomu, nerektifikovaná dlažba má přirozeněji působící okraje a často má mírné rozdíly ve velikosti, což může dodat terase rustikálnější vzhled. Pokud plánujete dlažbu pokládat na terče, doporučujeme použít rektifikovanou dlažbu. Při pokládce na terče je důležité dodržet stejnoměrné spáry o šířce 3-4 mm, což je možné pouze s dlaždicemi, které mají všechny stejný rozměr. Při pokládce do štěrku, do písku či do trávy je možné bez problémů použít nerektifikovanou dlažbu.
Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování. Plánujete rekonstrukci koupelny nebo pokládku nové podlahy a narazili jste na pojem rektifikovaná dlažba? Co přesně toto označení znamená a vyplatí se ji zvolit? Rektifikovaná dlažba je dlažba, jejíž hrany byly po vypálení mechanicky přesně zabroušeny do pravého úhlu. Během výroby keramických a porcelánových dlaždic může dojít k mírným rozměrovým odchylkám. U rektifikované dlažby je každá dlaždice rozměrově sjednocena s minimální odchylkou. Díky tomu je možné pokládat dlažbu s velmi úzkou spárou, obvykle kolem 1 mm. Menší spáry působí estetičtěji a vytvářejí kompaktní vzhled podlahy či obkladu. Samotná rektifikace neovlivňuje tloušťku ani pevnost dlaždice. Zabroušené hrany však mohou být o něco náchylnější k odštěpení při manipulaci. Často se nepravdivě uvádí, že rektifikovanou dlažbu je možné pokládat bez spár; to však není pravda a i zde je spára nutná.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Část textů uvádí, že nejstarší doklady o částečném dláždění ulic pocházejí ze 13. století a že dlažba prošla vývojem od velkometrážní až po moderní dokončovací metody. Dlažby pro obytné prostory a podlahy se musely vyrovnávat s různými podmínkami používání, povrchové úpravě a čisticím režimem, což se odráží i v dnešních standardech a klasifikacích.
Tabulka: Přehled charakteristik rektifikované a nerektifikované dlažby
| Parametr | Rektifikovaná dlažba | Nekrektifikovaná dlažba |
|---|---|---|
| Hrany | Pravé úhly po broušení | Přirozenější okraje |
| Rozměrová odchylka | ±0,2 mm | Až ~1,5 % |
| Spáry | Možnost spár okolo 1 mm | |
| Cena | Vyšší | Nižší |
| Použití na terče | Doporučeno | Vhodné |
Je důležité si uvědomit, že i u rektifikované dlažby je nutné provést spárování. Samosprávný a estetický vzhled podlahy či obkladu závisí na správném provedení spár a kvalitě materiálu. Dlažba, která je určena pro intenzivní pěší provoz a zátěž, vyžaduje vhodnou volbu třídy odolnosti a spárovacího systému spolu se správnou údržbou a ochranou proti škrábáním či mechanickému poškození.
Nejnovější poznámky připomínají, že Stolpersteiny v dlažbě připomínají důležité historické okamžiky a ukazují, jak i prvky pouhé dlažby mohou nést hlubokou symboliku. Brněnské vzpomínkové kostky připomínají oběti nacistické zvůle a jejich umístění vyžaduje citlivý přístup i spolupráci s komunitou.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
tags: #znak #imobilni #dlazba #význam