Možná právě vaše zahrada má tu smůlu, že se nachází v oblasti s vysokým obsahem jílu v zemině. Pěstitelské neúspěchy na pozemcích s těžkou a neprostupnou půdou mohou zvláště začínající zahrádkáře odradit. Nenechte se ale znechutit a nebojte se, že v ní nic nevypěstujete. Existuje celá řada rostlin do jílovité půdy a patří mezi ně řada oblíbených květin a dřevin. Když víte, jak na to, také taková zahrada se záhy zazelená a rozkvete. Stačí vybrat správné rostliny do jílovité půdy, případně jim trochu vylepšit životní podmínky.
Jak zahradě odlehčit
V rostlinné říši existují druhy, které si s jílem v půdě docela dobře poradí. Pro většinu rostlin je ale jílovitá zemina méně vhodná, protože je studená, nepropustná a málo provzdušněná. Takové pozemky bývají někdy málo úrodné, hroudovité a probíhá v nich pomaleji rozklad organické hmoty. Proto doporučujeme jílovitou půdu na zahradě trochu provzdušnit a odlehčit. Toho lze dosáhnout například promícháním půdy s pískem, kompostem, humusem nebo rašelinou. Důležité je hluboké zrytí, především před zimou. Na záhony můžete nasypat také perlit nebo keramzit, které půdu provzdušní, udržují konstantní teplotu a zajišťují přívod kyslíku.
Použít ovšem můžete i další lehké materiály, například proschlou posečenou trávu, rozemletou slámu, piliny, listí nebo dřevěnou drť. Promísená a obohacená půda by ale měla alespoň z 50 % obsahovat původní zeminu, aby nevznikly oddělené vrstvy. Pak by stačil první vydatný déšť, který by vaši snahu „odplavil“. Navíc by vysazené rostliny postupně ztratily schopnost kořenit v náročnějších jílových podmínkách.
Milovníci jílu nastupují
Možná budete překvapeni, kolik květin, keřů a stromů dobře snáší jílovitou půdu. Dokážou z ní vytáhnout potřebnou vlhkost a živiny. Stejné tak mnohé druhy zeleniny, například brambory, květák, kapusta nebo kedlubny. Z okrasných květin vyberte pro jílovitou zahradu hlavně některé trvalky, třeba bohyšky, sibiřské kosatce, čemeřice, vlčí boby či denivky. Vyzkoušet můžete i astry, především pak drobnokvěté hvězdnice, které ozdobí vaši zahradu půvabnými a vytrvalými kvítky až do podzimu. Nevyužitá zákoutí jsou vhodná pro pěstování kapradin - hodí se třeba pérovník pštrosí nebo kapraď samec.
Jíl nedělá problémy ani mnoha stromům: typickými představiteli této skupiny jsou javor mléč, borovice limba, lípa, akát, bříza bělokorá nebo jedlovec kanadský. Široký je i výběr keřů: hloh, hlohyně šarlatová, svída krvavá, dřín obecný, tavola kalinolistá, líska, kalina a bez. Provzdušněné jílovité půdy zvládnou i půvabné vistárie a břečťany. Většina z těchto keřů bohatě kvete a jejich listy se v podzimních měsících krásně vybarvují, takže se stanou ozdobou vaší zahrady.
Čtěte také: Bezúdržbový živý plot
Z dalších zase budete mít prospěch i v kuchyni: z bezových květů a plodů připravíte zdravý sirup a lískové oříšky využijete nejen při přípravě chutných dezertů, ale také jako zdravé mlsání.
Tipy pro vás:
- Pokud si nejste jistí, jaký typ půdy má vaše zahrada, a máte podezření, že je to právě ten jílovitý, můžete si nechat udělat rozbor půdy. Nicméně ten je finančně poměrně náročný.
- Testovat ovšem můžete i vy sami - a zdarma: Navlhčete půdu ze zahrady a zkuste z ní vytvarovat váleček, Když vám to půjde lehce, je jasné, že se jedná o jílovitou půdu.
- Žížala obecná je požehnáním pro každou zahradu, ale v té jílovité si ji zvláště hýčkejte. Svým provrtáváním podpovrchových vrstev dokonale provzdušní půdu. Abyste žížaly na svůj jílovitý pozemek přilákali, nabídněte jim do začátků nějaký organický materiál, třeba kompost nebo humus.
Živé ploty a jílovitá půda
Živé ploty patří k nejoblíbenějším prvkům zahradní architektury - nejen že chrání soukromí, ale také tlumí hluk, zachycují prach a vytvářejí příjemné mikroklima. Správně zvolený živý plot může sloužit jako přirozená clona i dekorativní prvek zahrady. Ať už se rozhodnete pro stálezelené keře, kvetoucí druhy nebo listnaté dřeviny, klíčem k úspěchu je pečlivý výběr s ohledem na podmínky stanoviště a pravidelná péče.
Jak správně vybrat živý plot?
Při výběru vhodného keře pro živý plot je klíčové zohlednit typ půdy, do které ho chcete zasadit. Různé rostliny mají odlišné nároky na vlhkost a živiny. Například pámelník, známý svými bílými bobulemi, které jsou sice jedovaté, ale ne smrtelné, prospívá v jílovité, humózní půdě. Do lehčích, písčitých půd se hodí turkestánský brest - rychle rostoucí keř, který snadno vytvoří hustý plot vysoký až tři metry.
Živé ploty se dělí do čtyř skupin: opadavé, stálezelené, kvetoucí a jehličnaté. Každá skupina má jiné vlastnosti i nároky na péči. Zatímco některé druhy vyžadují časté tvarování, jiné rostou volně a téměř bez zásahu. Při výběru je proto důležité zohlednit nejen podmínky pozemku, ale i vlastní časové možnosti a očekávání.
Oblíbené rostliny pro živé ploty
Pro živé ploty jsou u nás některé dřeviny vyloženě v oblibě, například jehličnaté túje - zerav západní (Thuja occidentalis), ovšem vhodné jsou pro tento účel jen některé kultivary, třeba Thuja occidentalis Smaragd. Tůje sice řadíme mezi jehličnany a jsou neopadavé, ale nevytvářejí jehlice v pravém slova smyslu. Nerostou příliš rychle (za rok 20 cm) a proto je nemusíme často upravovat. Dorůstají však po čase značné výšky a hodně obrůstají, proto vysazujeme pouze 2 sazenice na 1 metr. Mnohem rychleji roste Thuja occidentalis Brabant, ale je také náročnější na péči.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
Pokud chcete živý plot hodně rychle, je vhodný cypřišek (Chamaecyparis) Leylandův, který povyroste za 1 rok o metr. Je ale náročný na řez, vyžaduje intenzivní zastříhávání, jinak bude doslova průhledný. Rychlý růst je vyvážen řídkým vzhledem, což nevypadá dobře.
Pro svůj honosný a elegantní vzhled je zase oblíben zimostráz (Buxus). Jeho pomalejší růst snižuje nároky na péči, zimostráz je navíc mrazuvzdorný. Nejoblíbenější je u nás zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla). Zimostrázy milují polostín a dostatečnou závlahu, přímé sluneční záření zesvětluje listy a ty dokonce až hnědnou.
Hlohyně (Pyracantha) je typická barevnými (třeba červenými) bobulkami (hlohyně šarlatová - Pyracantha mohave). Hlohyně jsou trnité keře, což zvyšuje jejich neprostupnost, hlohyním se dokonce vyhnou i kočky. Hlohyně dorůstají výšky až 3 metry. Hlohyni se daří na slunci i ve stínu a dobře snáší i sucho. Hlohyně je prostě nenáročná, daří se jí skoro všude, přesto upřednostňuje těžší, živné, hlinité až hlinito-jílovité půdy.
Ptačí zob (Lingustum vulgare Atrovirens) je oblíben jako neopadavý keř a je nabízen s listy zlatými, zelenými a nebo panašovanými. Velmi vhodné je kombinovat různé olistění. Je to hustý, pomalu rostoucí keř patřící do čeledi olivníkovitých (Oleaceae). Ptačímu zobu se nejlépe daří na živných vápenatých půdách. Je to rostlina poměrně nenáročná a mrazuvzdorná.
Jalovec (Juniperus) je u nás běžnou divoce rostoucí dřevinou (na štěrkovitých, písčitých a kamenitých stráních), ovšem v živém plotu dovede vytvořit neproniknutelnou stěnu. Ideální je rozsochatá odrůda čínského jalovce (Juniperus chinensis pfitzeriana) - dorůstá dvou metrů a plot bude široký 2,5 až 3 m, proto vyžaduje dostatek místa na velkém pozemku. A pozor - jalovce nelze přísně tvarovat.
Čtěte také: Břečťanový živý plot: návod k pěstování
Mahonie (Mahonia aquifolium) pochází ze severní Ameriky, dorůstá výšky 1,5 až 2 m a průměru 1 až 1,5 m. Bohatě se větví, má lesklé tmavozelené lichozpeřené listy, mírně vykrajované a na okrajích ostře pichlavé. Brzy na jaře bohatě kvete, žluté kvítky jsou sestavené ve složených klasech. Na dobrém stanovišti a za příznivého počasí vždy znovu obrůstá. Mahónii snadno zmladíme hlubokým řezem, normální řez se jinak omezuje pouze na zkrácení příliš bujných výhonů, což platí pro všechny velkolisté keře.
Tis obecný (Taxus baccata L.) má tvrdé a pružné dřevo (dříve se z něj vyráběly luky), dnes je u nás v přírodě jen na omezených lokalitách. Rostlina je celá jedovatá s výjimkou červeného plodního míšku, který uzavírá semeno. Tis můžeme nechat volně růst a nebo nepravidelně sestřihovat - tvarovat. Pro tvarování je ještě vhodnější než Buxus. Jinak není tis příliš náročný, hodí se na slunné místo i do stínu, nesnese ale příliš suché stanoviště a vysušující větry, stejně jako mrazové kotliny.
Bobkovišeň (Prunus) je stále zelený neopadavý keř, který pochází z Asie a jižní Evropy. Má výraznou sytě zelenu barvu a je jedovatá, proto se nehodí třeba kolem dětských hřišť. Je vhodná k silnici, protože dobře odolává znečištění exhalacemi. Bobkovišeň musíme chránit před ostrým zimním sluncem výhodnou výsadbou či přistíněním. Vyžaduje vydatnou zálivku na konci podzimu a během bezmrazých zimních dnů.
Smrk obecný (Picea excelsa) je náš domácí strom statného růstu rostoucí hlavně ve vyšších polohách. Vytváří husté, uzavřené a temně zelené koruny. Při volném vývoji dorůstá 30 až 50 m výšky a 10 až 12 m průměru, ovšem tvarováním vytvoříme ze smrků stěny vysoké až 5 m, ale i nižší živé ploty. Vyžaduje mnoho závlahy a vzdušné vlhkosti, proto se tyto živé ploty hodí do horských a podhorských vlhkých krajin.
Jak pečovat o živý plot
Péče o živý plot už není tak náročná činnost, pokud máte správné vybavení. Mezi kvalitní výbavu každého zahradníka patří nůžky na živý plot. Nejpopulárnější jsou určitě nůžky elektrické, které jsou už nyní lehké a dobře se s nimi manipuluje. Pro milovníky precizních střihů jsou vhodné ruční nůžky, se kterými budou keříky na milimetry přesné. Živé ploty se stříhají na jaře, v období, kdy vám už nebudou mrznout palce u nohou. Každoroční stříhání zaručí jejich hustotu a rozvětvení. Pokud máte o tvaru jasnou představu, je potřeba keř zastřihávat tak dlouho, dokud nedosáhnete vysněného tvaru.
Umělý nebo živý plot?
Umělý živý plot, často označovaný jako umělé zastínění, slouží primárně k ochraně soukromí. Jeho hlavní výhodou je bezúdržbovost, což ocení zejména ti, kteří nemají čas nebo chuť pravidelně pečovat o zeleň. Instalace je velmi jednoduchá - umělé zastínění lze snadno upevnit ke stávajícímu plotu pomocí běžných stahovacích pásek. Díky nízké hmotnosti nezatěžuje konstrukci plotu a zároveň vizuálně zakryje nechtěné výhledy. Budování živého plotu má své kouzlo, o které je škoda přijít. Zároveň uděláte něco pro přírodu a kvalitu ovzduší, které dýcháte.
Jílovitá půda má i své výhody
Jílovitá půda je pro zahrádkáře výzvou, ale s trochou přípravy se stane ideálním prostředím pro bujný růst trvalek. Jílovitá půda je v létě tvrdá jako beton, v zimě přemokřená. Charakteristikou jílovité půdy je hustnost, což způsobuje problémy s odvodněním a přístupem vzduchu ke kořenům rostlin. Přidejte písek. Připravit jílovitou půdu tak, aby v ní rostliny prosperovaly je fyzicky náročnější, ale naprosto nezbytné. Provzdušněná, dobře oddrenážovná jílovitá půda s přídavkem kompostu je vhodná pro širokou škálu trvalek. Vyhovuje jim ranní slunce nebo úplný stín.
Tabulka vhodných rostlin pro živý plot v jílovité půdě
| Rostlina | Typ | Nároky | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Zerav západní (Thuja occidentalis) | Jehličnan | Slunné až polostinné stanoviště, vlhká půda | Pro živé ploty se doporučuje kultivar 'Smaragd' |
| Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) | Jehličnan | Chráněné stanoviště, vlhký vzduch | Pro jílovité půdy se doporučuje kultivar 'Ellwood's Gold' |
| Zimostráz (Buxus sempervirens) | Stálezelený listnatý | Slunce i stín, dobře propustná půda | Vhodný pro tvarované ploty |
| Hlohyně (Pyracantha) | Stálezelený listnatý | Slunce i stín, nenáročná | Trnité větve, barevné plody |
| Ptačí zob (Ligustrum vulgare) | Opadavý listnatý | Slunce i stín, nenáročný | Dobře snáší řez |
| Tis obecný (Taxus baccata) | Jehličnan | Slunce i stín, nesnáší sucho | Jedovatý, vhodný pro tvarování |
tags: #živý #plot #do #jílovité #půdy #druhy