Zinková běloba (Zinkweiß) je tradiční bílý pigment založený na oxidu zinečnatém (ZnO), ceněný pro svůj jemný, chladnější bílý tón a velmi dobrou stabilitu. Vysoká čistota oxidu zinečnatého zajišťuje konzistentní barevné chování a dlouhodobou stálost. Oproti titanové bělobě působí méně kryvě, zato umožňuje citlivější práci s vrstvami, lazurami a jemnými přechody. Právě díky tomu má své pevné místo ve výtvarné i restaurátorské praxi.
Chemické složení a vlastnosti
Zinková běloba je krycí, syntetický minerální pigment bez olova. Na rozdíl od kremžské běloby je zinková běloba čistě bílý prášek. Chemicky se jedná o oxid zinečnatý (ZnO). V přírodě se vyskytuje jako nerost zinkit, ale většina oxidu zinečnatého se vyrábí synteticky. Oxid zinečnatý (ZnO) nebo zinková běloba je bílý ve vodě nerozpustný práškový pigment. Pigment vykazuje výbornou světelnou odolnost a velmi dobrou tepelnou stabilitu, což je důležité zejména u technik, kde je kladen důraz na trvanlivost výsledku. Zinková běloba si zachovává svůj odstín i při dlouhodobém vystavení světlu a běžným vnějším vlivům. V tenkých vrstvách má poloprůhledné vlastnosti.
Zinková běloba se mísí s přibližně 30% oleje. Je vhodné přidat 2% vosku abychom předešli zatvrdnutí v tubě. Pokud se chystáme zinkovou bělobu v oleji dávkovat do tub je vhodné ji předtím nechat, zakrytou, 12h odležet. Je mísitelná se všemi jinými pigmenty včetně mědi. Kvůli saponifikaci ztrácí čerstvá barva po čase krycí schopnost.
Fyzikální a chemické reakce
- Pokud zinkovou bělobu zahřejeme, změní se na citrónovou žluť; zchlazením se z ní opět stane bílá. V tomto ohledu se také liší od olověné běloby, baritu, atd.
- Čistá zinková běloba se rozpouští v alkalických roztocích, čpavku a kyselinách, v druhém bez šumění. Šumění je indikátorem přítomnosti křídy; odér Sulfanu (H2S) indikuje lithopon; sraženiny, hlínu nebo síran barnatý (blanc fixe).
- Kyselina octová ničí zinkovou bělobu, proto se nepoužívá v tempeře a v některých akrylových pojidlech.
- Pokud je vystavená vzduchu, stává se zinková běloba hrubozrnnou; kvůli absorpci uhlíkových kyselin se mění v jednoduchý uhličitan zinečnatý. Měl by být proto uchováván v dobře uzavřených sklenicích.
Tabulka vlastností zinkové běloby
| Vlastnost | Popis / Hodnota |
|---|---|
| Chemický popis | Čistý oxid zinečnatý |
| Chemický vzorec | ZnO |
| Stálost na světle střední | 8 (1 je špatné, 8 je nejlepší) |
| Světlostálost zředěná | 8 (1 je špatné, 8 je nejlepší) |
| Stálost na světle plný tón | 8 (1 je špatné, 8 je nejlepší) |
| Index barev | PW 4,77947 |
| Balení | 100 g, 1 kg |
| Upozornění | H410: Vysoce toxický pro vodní organismy, s dlouhodobými účinky. |
Použití zinkové běloby
Zinková běloba je práškový bílý pigment, vhodný pro mnoho malířských technik jako jsou: olej, akryl, tempera, akvarel, keramika, freska, kvaš, dále cement, vápno, vodní sklo a pro výrobu vlastní barvy. Pigment je vhodný i pro nástěnnou malbu.
V malířství
- Olejomalba: V oleji vysychá poměrně pomalu oproti jiným pigmentům, toho bývá často malíři využíváno. Je však třeba mít na paměti že zinek nevysychá do takové pevnosti jako olověná, nebo titanová běloba. Abychom se vyhnuli krakelování nepoužíváme ji do spodních vrstev malby. Na druhou stranu je ideálním pigmentem pro malbu alla prima, i v případech že na obrazu pracujeme několik dní a speciálně pokud si umělci připravují svojí vlastní zinkovou bělobu. Jelikož se jedná o velmi jemný pigment je snadno mísitelný pomocí špachtle. Taková čerstvě připravená barva je výborná, skvěle kryje a je levná. Barva z tuby má málokdy takovou krycí schopnost. Pár kapek damarového laku způsobí rychlejší vysychání do větší pevnosti filmu.
- Vodové barvy: Jako vodová barva ovlivňuje barevnou intenzitu dehtových barev, stejně jako zinková běloba. Zinková běloba je ekonomicky výhodná a prakticky neškodná. Proto je je preferovaná pro podklady a vodové barvy.
- Jiná pojiva: Zinková běloba je vhodná jako pigment do klihových, akrylátových, latexových a vápenných barev. Přidává se do barev za účelem zvýšení bělosti nátěru. Dle požadované bělosti přidáváme od 3 do 5%.
Jiné aplikace
Oxid zinečnatý se používá jako přísada do mnoha materiálů, tzn. j. do plastů, keramiky, skla, cementu, barviv, potravin, cigaretových filtrů a kosmetických přípravků. V medicíně a kosmetickém průmyslu se používá pro své deodorizační a antibakteriální vlastnosti, pro tuto vlastnost se přidává do potravinářských obalů, pryže, bavlněného textilu, deodorantů, ochranných přípravků proti UV záření, make-upu a mýdel. Čistý oxid zinečnatý se také používá ve farmaceutických mastech.
Čtěte také: Vlastnosti epoxidu pro beton
Srovnání s jinými bílými pigmenty
Titanová běloba (oxid titaničitý)
Velmi zajímavým pigmentem z hlediska odolnosti je bezesporu titanová běloba (oxid titaničitý). V praxi se oxid titaničitý vyskytuje ve dvou typech krystalické mřížky, jako anatas nebo rutil. Titanová běloba anatasového typu má vysokou bělost, ale nízkou odolnost na povětrnosti. Proto se používá výhradně u nátěrů pro interiéry. Rutilový typ je sám o sobě velmi odolný. Titanová běloba, což je jistá zvláštnost, na povětrnosti urychluje degradaci pojiv. Pro většinu z nás představuje opět známý jev, zejména na oknech opatřených syntetickými nátěry v odstínu bílá či slonová kost. Běžně se projevuje jako tzv. křídování. Jde o odbourání pojiva, které spojuje vrchní vrstvičku pigmentu. Nejprve klesá lesk nátěru a později se pigment uvolňuje do okolí a celý proces degradace může opět pokračovat na obnoveném povrchu.
Výrobci titanových bělob se proto snaží vylepšit vlastnosti svých produktů přídavkem sloučenin hliníku, křemíku nebo zirkonu řádově v desetinách procent. Určitého zlepšení odolnosti celého systému se dá ve formulaci dosáhnout kombinací titanové běloby se zinkovou bělobou (oxid zinečnatý), která však při poloviční ceně má pětkrát menší kryvost.
Dnes se titanová běloba vyrábí v takové kvalitě, že se vyrovná i svou krycí schopností a světlostálostí i olověným pigmentům. Je nenahraditelná v chemicky odolných nátěrech. Drobné změny ve výrobním procesu titanové běloby mohou způsobit nečekané změny vlastností pigmentu a možností jeho užití, jako například šednutí titanových akrylových barev. Důvodem je Fotochemická povaha tohoto pigmentu. Jako olejová barva je titanová běloba stále problematická. Pravdou je, že má výborné krycí vlastnosti, ale schne příliš pomalu v čistém stavu, i když je smíchán s jinými pigmenty. Čistá titanová běloba žloutne v oleji během dvou týdnů. Nové řady titanových pigmentů již však nemají tento problém. jsou míseny s často významným množstvím zinkové běloby se záměrem zkrátit dobu schnutí a soudržnost s oleji.
Kremžská běloba (olověná běloba)
Na rozdíl od kremžské běloby je zinková běloba čistě bílý prášek. Olověná běloba nepodporuje schnutí oleje. Její kvalita závisí na poměru obou složek. Za optimální poměr se považuje 35 % Pb(OH)2. Do obchodu přichází jako bílý prášek, sice jemný, ale poněkud zrnitý. Druh vhodný pro uměleckou tvorbu se označuje „kremžská běloba“.
Křída (uhličitan vápenatý)
Křída je inertní vůči alkáliím. Při zahřátí by čistá křída měla zůstat bílá. Pokud změní barvu, obsahuje nečistoty, např. červená je znamením přítomnosti železa. Pokud je křída silně zahřátá změní se ve vápenec. Olejové barvy obsahující křídu v tubách rychle tvrdnou. Křída není jedovatá a má malou krycí vydatnost. Její kvalita se odvíjí od bělosti; francouzské a italské křídy jsou tradičně vnímány jako nejkvalitnější. Šedé křídy se nepoužívají na podklady při kontaktu s olejem vytvářejí ošklivé tmavé fleky. Křída může být přidána do nelakovaných temperových barev pro jako plnidlo mírně podporující bělobu, stejnou kombinaci používáme i v klihokřídovém šepsu. V japonské malbě nihonga se používá křída vyšší kvality. Využívá se také ve výrobě pastelů a restaurátorského tmelu. Vápencový pigment poprvé popsaný v literatuře C, Ceninim. Byla používána již v Pompejích jako plnící materiál v barvách nebo pro lmení barev a stejně tak v renesančním malířství.
Čtěte také: Designový stolek z cívky a pryskyřice – návod
Chemická odolnost může být problematická i v případě anorganických pigmentů, zvlášť jedná-li se o soli (uhličitany). Tyto sloučeniny snadno podléhají působení kyselin a zásad nebo i plynů přítomných v atmosféře. Reakce s oxidy síry například vylučuje použití křídy (uhličitanu vápenatého) v nátěrech pro venkovní použití.
Sádra
Zde se zaměřujeme na jemně mletou přírodní sádru (bílou), nikoliv na pálenou modelářskou sádru (plaster of paris). Bílá sádra je přírodní hydratovaný minerál který se rozpouští se bez výparů v slabém teplém roztoku kyseliny chlorovodíkové (křída se rozpouští ve studené kyselině chlorovodíkové). Je pouze částečně ředitelná v louhu, ve vodě se rozpouští jenom v poměru 1:400; i tak ale představuje její použití v technice fresky riziko že se nasákne a způsobí degradaci malby. Když je sádra silně zahřáta zůstává stále bílá (pokud je čistá).
Kaolin (jílovité minerály)
Následující pigmenty mají všechny pouze velmi slabé, nebo žádné krycí schopnosti. Jsou užívány především jako plnidla v podkladových hmotách. Jsou hydratované silikáty hliníku. Jako plnivo barev se využívají už více jak tisíc let. Různé sorty se liší v barvě a čistotě. Kaolin (china clay) je nejbělejší a nejčistší produkt. V akrylových emulzích dodává výslednému filmu sametový povrch a láme barvy do lehce pastelových tónu. Hlinky jsou většinou rozmělněné živce. Hlinka bývá využívána pro podklady, například pro pastel a jako plnidlo do olejových barev, pokud chceme aby se táhly krátce. Ultramarínové pigmenty, okry, umbry a zelené země přirozeně obsahují jisté množství živce. Okry jsou hlinky obarvené do červena železem.
Čtěte také: Vše o UV vytvrzování epoxidu
tags: #zinkova #beloba #epoxid #informace