Odhalte Tajemství Vlhkosti Stavebních Materiálů: Kompletní Průvodce Diagnostikou a Prevencí

Vlhkost je nedílnou součástí prakticky všech pórovitých stavebních látek a z nich vytvářených konstrukcí. Obtížnou se stává v situacích, kdy dochází ke kumulaci vlhkosti, která pak akceleruje degradační procesy a zhoršuje užitné vlastnosti budovy. Určité množství vlhkosti obsahuje za daných atmosférických poměrů každá pevná látka. Množství vlhkosti je závislé na teplotě, na vlhkosti okolního vzduchu, na pórovitosti, na průměru pórů a tvaru jejich stěn, na množství hygroskopických solí v zavlhlém zdivu atd. Nadměrná vlhkost zdiva je v našich podmínkách běžným a stále se opakujícím jevem. Podnikat kroky k jejímu snížení je technickou nutností, ale zároveň je nezbytné se s ní do určité míry smířit a hledat způsob vzájemného soužití.

Typy vlhkosti a její kvantifikace

Kvantifikaci vody ve zdivu lze posuzovat podle vlhkosti stavebních materiálů, resp. podle míry jejich nasycení vodou. Vlhkost můžeme vyjadřovat ve vztahu k hmotnosti či objemu materiálu.

Hmotnostní vlhkost se definuje jako poměr hmotnosti vody v pórové struktuře testovaného vzorku a hmotnosti vzorku vysušeného. Vlhkost stavebních materiálů vyjadřujeme zpravidla jako hmotnostní vlhkost wh [%], která udává poměr hmotnosti vody obsažené ve vzorku k hmotnosti sušiny.
Hygroskopická nebo rovnovážná vlhkost: Každý stavební materiál s otevřenou pórovitostí absorbuje za příznivých podmínek vodu ze vzduchu, nebo naopak ji do vzduchu zpět uvolňuje. Dochází tedy k tomu, že při určité relativní vlhkosti okolního vzduchu materiál obsahuje určité množství vody U [% hm.]. Tuto hodnotu označujeme termínem hygroskopická nebo také rovnovážná vlhkost. Je specifická pro každý stavební materiál a charakterizována tzv. sorpční izotermou, tj. křivkou zobrazující míru vlhkosti materiálu [% hm.] v závislosti na relativní vlhkosti (R.V.) a teplotě okolního prostředí.

K objektivnímu posouzení vlhkostních poměrů daného materiálu je však vhodné jít ještě dále a posoudit vlhkostní bilanci, tj. stanovit stupeň nasycení (saturace) vodou a zohlednit vliv hygroskopické nebo také rovnovážné vlhkosti. Každý stavební materiál má ve vztahu k okolnímu prostředí rovnovážnou hodnotu vlhkosti.

Vliv solí na vlhkost materiálů

Významný nárůst hodnot sorpčních izoterem způsobují vodorozpustné soli přítomné v pórové struktuře materiálu, tzv. salinita zdiva. S pohybem vlhkosti ve zdivu úzce souvisí i přísun vodorozpustných solí s jejich škodlivými účinky, a to bývá způsobeno jednak transportem vody do konstrukcí, ale též funkčním využitím staveb (stáje, technické provozy továren aj.). Soli se vlivem vzlínající vlhkosti dostávají do struktury zdiva a pak zde při různých teplotách dochází k hydrataci a krystalizaci. To jsou relativně významné objemové změny, které na vnitřní strukturu konstrukce působí značným tlakem. Soli mají ještě jeden negativní vliv: jsou hygroskopické, tzn. vážou na sebe vlhkost ze vzduchu. Vliv solí lze zjistit porovnáním změřených hodnot hygroskopické vlhkosti s hodnotami rovnovážné vlhkosti materiálů bez obsahu solí. Míra salinity zdiva je hodnocena podle obsahu vybraných dominantních solí, kterými jsou sírany, chloridy a dusičnany. Klasifikace je také v % hm. každé soli nebo v mg soli na gram vzorku stavebního materiálu.

Zdroje a transport vlhkosti ve stavebních konstrukcích

Přítomnost vlhkosti v konstrukcích je dominantně ovlivňována okolím stavby, tj. přímým působením klimatu, působením terénu, účinky podzemní vody a provozem stavby. Norma ČSN P 730610 z listopadu r. 2000 [1] klasifikuje vlhkost zděných konstrukcí vyvolanou zemní vlhkostí, vodou prosakující pod terén, vodou stékající po povrchu, vodou odstřikovou a vodou kondenzující ze vzduchu na povrchu a ve struktuře zdiva.

Čtěte také: Norma pro vlhkost betonu

Vlhkost se šíří porézními stavebními materiály jak v plynné fázi, tak i v kapalné. Přitom se uplatňuje řada průvodních jevů, jako jsou fázové změny, absorpce vody na stěnách pórového systému a kapilární efekty. Vlastní vedení obvykle dělíme na mechanismy difuze pro vodní páru a kapilární vedení pro kapaliny. Základní podmínkou všech vlhkostních pochodů v konstrukci je přítomnost pórů ve stavebních materiálech. Jde zejména o póry otevřené, neboť látky, které mají póry uzavřené, nepodléhají transportním procesům. Přítomnost otevřených pórů ve stavebních materiálech nejen umožňuje vlhkostní pochody, ale také významně ovlivňuje.

Mechanismy transportu vlhkosti:

Difúze: K difúzi dochází díky rozdílu tlaku mezi vnitřním a vnějším prostředím. Difúze směřuje v zimním období zpravidla z interiéru do exteriéru a v letním opačným směrem. Transport vlhkosti do konstrukce je závislý na difúzním odporu materiálu (hodnota sd). Období teplých venkovních podmínek je ve střední Evropě delší než období se zimními teplotami. Díky tomu může z konstrukce vyschnout více vlhkosti. K této výměně přitom nedochází přes spáry, nýbrž monolitickou, neprodyšnou vrstvu materiálu. Vlhkost může do tepelné izolace proniknout i z boční strany konstrukce (například přes vnitřní stěnu). Tato strana bývá zpravidla vzduchotěsná, ale vykazuje nižší hodnotu sd než parobrzda (příkladem může být svázaná, neprodyšně omítnutá zděná stěna). Pokud je difúzně uzavřená konstrukce z interiérové strany opatřena parobrzdou, tak neumožňuje žádné nebo jen velmi malé zpětné vysychání. Následkem toho hrozí zvlhnutí izolace a s tím i možné poškození konstrukce.
Konvekce: O konvekci hovoříme v tom případě, pokud se vzduch pohybuje formou proudění. Ke konvekci může docházet v nekvalitně provedené nebo poškozené parobrzdné folii. Mezi klimatem v exteriéru a interiéru při rozdílných teplotách vzniká tzv. "tlakový spád", kterým se proudění vzduchu vyrovnává. Pokud dojde ke konvekci, může se během jediného dne v konstrukci nahromadit až několik set gramů vlhkosti. Tato vlhkost v takto nezabezpečené konstrukci kondenzuje.
Kondenzace: Rozdíl teploty a vlhkosti mezi interiérem a exteriérem při špatné izolaci stěn způsobuje kondenzaci vodních par ve zdivu. Směr pohybu vodních par je dán snahou o vyrovnání rozdílných tlaků. Proudění nastává z prostoru s vyšším tlakem do prostoru s nižším parciálním tlakem.

Vlhkostní poruchy a jejich důsledky

Vlhkostní poruchou konstrukce je stav, kdy konstrukční prvek obsahuje množství vody vyšší, než je esteticky akceptovatelné či technicky žádoucí. Jedná se o stav, kdy voda v konstrukcích zhoršuje jejich mechanické a fyzikální vlastnosti, snižuje jejich funkční hodnotu a nepříznivě ovlivňuje okolní prostředí přímo či nepřímo. Přímým negativním ovlivňováním okolního (většinou vnitřního) prostředí je myšlena nadměrná dotace vzduchu vlhkostí s následkem zvýšení jeho vlhkosti. Nepřímým ovlivňováním vnitřního prostředí je míněno např. vysoká vlhkost zdiva ovlivňuje vnitřní prostředí budov a často způsobuje „nepohodu prostředí“. Tato nepohoda je smyslově vnímána přítomnými osobami jako těžký, zatuchlý vzduch často doprovázený minimální nebo zanedbatelnou cirkulací. Čichem lze dobře rozpoznat spory hub a plísní.

Negativní vlivy zvýšené vlhkosti:

Snížení životnosti zdiva.
Mikroskopické rozrušování struktury zdiva vlivem objemových změn vody při teplotách pod bodem mrazu.
Objemové změny způsobené hydratací a krystalizací solí při teplotách nad bodem mrazu, které působí značným tlakem na vnitřní strukturu konstrukce.
Negativní vliv na tepelně technické parametry zdiva a jiných stavebních konstrukcí.
Estetické vady, jako jsou vlhké nebo plesnivé mapy na stěnách.
Zdravotní problémy: U citlivějších jedinců dochází k alergickým reakcím: svědění očí, rýmě, kožním reakcím, případně dušnosti. Vysoká relativní vlhkost vzduchu je ideálním prostředím pro růst plísní a rozmnožování roztočů. Příliš vysoká vlhkost zvyšuje riziko vzniku alergických a revmatických onemocnění, která ohrožují hlavně naše děti. Například alergie na prach se ve vlhkém prostředí vytváří velmi snadno. Mezi její běžné projevy patří podráždění kůže a opakované záněty dýchacích cest.
Poškození vybavení interiéru: Nadměrně vlhké mikroklima v domácnosti nesvědčí ani dřevěnému nábytku, stěnám, textilním podlahovým krytinám, dřevěným podlahám, dřevěným schodům a dveřím.

Když z nějakých důvodů dojde ke zvýšení vlhkosti nad určitou mez, začnou se na površích stavebních konstrukcí projevovat vlhkostní poruchy.

Měření vlhkosti a diagnostika

Nové možnosti v oblasti vlhkostních průzkumů posouvají obor stále více dopředu. Stanovení příčin vlhkostních poruch je základním kamenem pro návrh nejvhodnějších sanačních opatření. Vyplývá z realizovaného vlhkostního průzkumu daného objektu. Průzkum vlhkosti a salinity pomůže odhalit příčinu zvýšené vlhkosti, případně i salinity a nakolik je velká odchylka vlhkosti a salinity od normálního stavu. Na základě průzkumu je možné navrhnout kvalifikované řešení sanace vlhkosti a s ní spojených projevů a komplikací. Klasické vlhkoměry ve stavebnictví pracují na principu měření elektrických vlastností, jako jsou elektrický odpor nebo permitivita (měření kapacity mezi elektrodami). Tyto veličiny jsou sice velmi závislé na obsažené vlhkosti, ale také na konkrétním složení daného materiálu. Co však není možné ovlivnit a zohlednit u tohoto typu měřicích přístrojů je zasolení. Další nevýhodou klasických vlhkoměrů je, že měření vlhkosti je zde možné detekovat pouze do malé hloubky, typicky několika centimetrů.

Řešením této problematiky je využití jiného principu měření.

Čtěte také: Zásady pokládky na beton

Mikrovlnné vlhkoměry MOIST:

Mikrovlnné vlhkoměry MOIST jsou naladěny na rezonanční kmitočet vody. Vlhkoměr vysílá do měřeného materiálu rádiové vlny na mikrovlnném kmitočtu. Podle obsažené vlhkosti dochází k odrazu těchto rádiových vln. Voda obsažená v materiálu má vysoký útlum tohoto rádiového záření a tím je možné velice přesně měřit jeho vlhkost. Vlhkostní sondy se liší podle konstrukce antény, čímž jsou také dány různé možnosti hloubky měření. Sondy měří do hloubky až 40 cm. Mikrovlnný vlhkoměr materiálů MOIST 210 je unikátním přístrojem pro nedestruktivní měření vlhkosti materiálů do hloubky až 80 cm. Paměť přístroje má kapacitu 2.000 naměřených hodnot. Mikrovlnný vlhkoměr materiálů MOIST 350 je unikátním přístrojem pro nedestruktivní měření vlhkosti materiálů do hloubky až 80 cm. Přístroje MOIST obsahují strukturovanou paměť s možností snadného vytvoření vlhkostní mapy. Nejprve je vertikálně a horizontálně zadán počet bodů. Následně se velice rychle přikládá sonda a poté se stiskne tlačítko pro zaznamenání hodnoty. Díky vyhodnocovacímu softwaru a zaznamenání sítě bodů je možné v počítači vytvořit vlhkostní mapu.

Příklady vlhkoměrů:

Greisinger GMI15 plus - Kapacitní indikátor materiálové vlhkosti. Materiálové charakteristiky: pro dřevo a beton, navíc další referenční charakteristika (rEF) pro relativní měření s vysokým rozlišením.
Voltcraft MF-100 - vlhkoměr pro měření vlhkost materiálů. Je určen speciálně pro bezdotykové měření vlhkosti na stěnách, krytech a površích. Přístroj je zkonstruován pro všechny typy stavebních materiálů. Díky MIN- / MAX funkci umožňuje MF 100 rychlé a efektivní změření stěn nebo povrchů.
ST-120 / ST 125 B - Měřič vlhkosti dřeva a stavebních materiálů. Přístroj slouží k měření úrovně vlhkosti dřeva (také lepenky a papíru), stavebních materiálů (omítky, betonu, malty). Vysokou přesnost zajišťují dva rozsahy měření, jeden pro dřevo a druhý pro stavební materiály.
Voltcraft FM-300 - Měřič vlhkosti dřeva a stavebních materiálů. Přesný měřič vlhkosti dřeva s integrovanými charakteristikami dřeva. Díky tomuto přístroji může být provedeno specifické měření vlhkosti dřeva v objemových % u většiny evropských dřev. Možnost připojení zapichovací/zarážecí sondy do tvrdého dřeva.
Testo 645, 635-2, 616, 606-2, 606-1, 440 - Různé vlhkoměry a termohygrometry pro měření vlhkosti materiálů a vzduchu.

Zjištěné hodnoty je vhodné zpracovat formou protokolů. Vhodné je provádět měření v závislosti na teplotě a vlhkosti atmosféry a vnitřního prostoru.

Vlhkost v dřevěných konstrukcích a výrobcích

Vlhkost je přirozenou součástí každého dřeva. Určuje jeho fyzikální i mechanické vlastnosti, které se navíc v průběhu času mění s tím, jak se mění obsah vlhkosti ve dřevě. Takový materiál se může začít kroutit, praskat či jinak deformovat, což není nejen u staveb, ale ani u výrobků ze dřeva žádoucí. Při procesu sušení dřeva jde především o dosažení stálosti jeho vlastností, a to v delším časovém horizontu. Mnoho lidí si myslí, že je zapotřebí dosáhnout co možná nejnižší vlhkosti. To ovšem není ideální stav. Základním pravidlem je, že je důležité, aby bylo použito takové dřevo, jehož vlhkost se co nejvíce přibližuje rovnovážné vlhkosti prostředí, ve kterém bude aplikováno.

Doporučené hodnoty vlhkosti pro dřevo:

Exteriér: Vlhkost okolo 20 %. Této míry vlhkosti lze dosáhnout přirozeným sušením, během kterého dřevo pomalu vysychá a dosahuje této požadované míry vlhkosti. Nicméně se jedná o hraniční vlhkost, která umožňuje napadnout dřevo dřevokazným škůdcům.
Konstrukce ve styku s tepelnou izolací: Ideální vlhkost je 17 % a nižší.
Truhlářské výrobky (nábytek) pro vnější použití: Vlhkost od 10 do 14 %.
Výrobky pro interiéry (s teplotou 18°-23°C a relativní vlhkostí vzduchu 40-55%): Vlhkost materiálu 6-10%. "Odchylka" nebo vlastnost dřeva a materiálů ze dřeva je při dodržení požadované relativní vlhkosti do 3%. Znamená to, že výrobek ze dřeva vysušeného například na 8% pak pojme do 3% vlhkosti takže jeho vlhkost je 11%. Toto je důležitá informace, protože v případě neshody pokud je u instalovaného výrobku naměřena hodnota více jak 13% (10+3%), byl tento výrobek dlouhodobě vystaven vyšší vlhkosti.

Impregnace dokáže napadení dřeva výrazně oddálit a riziko značně snížit, bohužel jej však zcela nevyloučí. Proto je fyzikální ochrana dřeva a jeho vysušení pod 15 % tou nejlepší ochranou.

Reakce dřeva na změny vlhkosti a teploty:

Dřevo je přírodní materiál proto neopomeňte, že kolísáním teploty a vlhkosti podléhá změnám - probíhá podmíněné vzájemné působení materiálu a klimatu. Na dlouhodobé změny dřevo reaguje citlivě.

Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton

Při nízké vlhkosti (zejména v zimě): Dřevo ve vnitřních prostorech sesychá, objevují se trhliny, spáry mezi lamelami dřeva, štěrbiny ve spojích.
Při vysoké vlhkosti (nad 50%): Dřevo bobtná, dochází k zvlnění plochy, kroucení dřeva, změně rozměrů velikosti výrobků a jejich částí. Dřevěné podlahy se vyznačují zejména zkrocením jednotlivých dílců, jak příčně tak podélně, zvlněním plochy, snížením dilatací až vyboulením důsledkem rozepření plochy podlahy mezi stěny.

Dveře a zárubně, které oddělují prostředí s rozdílnou teplotou nebo vlhkostí, s rozdílným klimatem jako jsou koupelny, temperované chodby a schodiště doporučujeme zásadně použít výrobky třídy Klima II, dveře a zárubně oddělující prostředí s rozdílnou teplotou nebo vlhkostí mezi vytápěným a nevytápěným prostředím jako jsou garáže, chodby a schodiště zásadně doporučujeme použití výrobků s označením Klima III. Použití výrobků bez těchto opatření může mít za následek jejich deformaci a neuznání případné reklamace.

Vlhkost vzduchu a její vliv na prostředí

Absolutní vlhkost vzduchu vyjadřuje hmotnost vodní páry obsažené v jednotce objemu vzduchu. Relativní vlhkost vzduchu je poměr mezi okamžitým množstvím vodních par ve vzduchu a množstvím par, které by měl vzduch o stejném tlaku a teplotě při plném nasycení. Udává se v procentech (%). Vzhledem k tomu, že množství sytých par závisí především na teplotě vzduchu, mění se relativní vlhkost vzduchu s jeho teplotou i přesto, že absolutní množství vodních par zůstává stejné. Patří k nejčastěji používaným charakteristikám vlhkosti vzduchu. Čím je vzduch teplejší, tím více vody pojme. Maximální množství vodní páry, které je vzduch schopné pojmout, odpovídá 100% relativní vlhkosti vzduchu. Ochladí-li se takto nasycený vzduch, jeho schopnost vázat vodu se sníží a přebytečná voda se vyloučí ve formě miniaturních kapiček. Hmotnostní vlhkost zdicích materiálů je ovlivňována také relativní vlhkostí prostorovou. Skutečností zůstává, že v místnostech se zdmi s vysokou vlhkostí je také vysoká vlhkost vzduchu závislá na teplotě.

Zdroje vlhkosti v interiérech:

Srážení vodních par: Míra vlhkosti vzduchu závisí na teplotě v místnosti. Pokud teplota klesne, vlhkost se sráží a drobné kapičky vody se usazují na stěnách.
Lidská činnost: Lidský organismus produkuje nemalé množství vody. Dýcháním a pocením se při běžné činnosti voda z našeho těla odpařuje. Během koupání, sprchování, vaření, sušení prádla či vytírání podlahy do „svého“ vzduchu dodáváme další a další vlhkost. V zimě, kdy se méně větrá, je hlavním zdrojem vzdušné vlhkosti činnost nás - lidí. Jeden člověk uvolňuje dýcháním a pocením až 300 g vody za hodinu, proto je situace horší v bytech, kde žije více osob na jedné ploše. Nejvíce vody, až 600 g za hodinu, se do ovzduší dostává při sprchování. Dalším výrazným zdrojem odpařování vody je vaření (500 g/h), sušení prádla (400 g/h) a žehlení (200 g/h).

Doporučené a problematické hodnoty vlhkosti vzduchu:

Rozsah optimální vzdušné vlhkosti se pohybuje mezi 40% až 55 %. Nadměrně vlhké mikroklima v domácnosti nesvědčí ani dřevěnému nábytku, stěnám, textilním podlahovým krytinám, dřevěným podlahám, dřevěným schodům a dveřím. V podmínkách extrémně nízké relativní vlhkosti vzduchu dochází k vysoušení sliznic, které způsobuje různé zdravotní potíže. Naopak vysoká relativní vlhkost vzduchu je ideálním prostředím pro růst plísní a rozmnožování roztočů. Příliš vysoká vlhkost zvyšuje riziko vzniku alergických a revmatických onemocnění, která ohrožují hlavně naše děti. Například alergie na prach se ve vlhkém prostředí vytváří velmi snadno. Mezi její běžné projevy patří podráždění kůže a opakované záněty dýchacích cest.

Tabulka 1: Obvyklé hodnoty vlhkosti vzduchu a doporučení

Prostředí	Relativní vlhkost vzduchu (R.V.)	Poznámka
Obytné místnosti	40 - 55 %	Optimální rozsah
Koupelna / kuchyně (za provozu)	Až 100 %	Krátkodobě akceptovatelné
Chladný vzduch (kolem 0 °C)	Nízká absolutní vlhkost	Při ohřátí se jeví jako velmi suchý
Teplý vzduch	Více páry než chladný	Využívá se při odvětrávání v zimě
Nezdravá vlhkost	Mimo rozsah 40 - 55 %	Projevy: alergie, plísně, zatuchlý vzduch, deformace dřeva
Extrémně nízká R.V.	< 40 %	Vysoušení sliznic, zdravotní potíže
Vysoká R.V.	> 55 %	Riziko plísní, roztočů, alergií, revmatismu

Prevence a řešení vlhkostních problémů

Řešením je dokonalá izolace proti spodní vodě a kvalitní tepelná izolace. Při stavbě nových domů je nutné řídit se stavebním projektem a důsledně dodržovat stavební postupy. Tím bude dosaženo kvalitní izolace.

Doporučení pro prevenci vlhkosti:

Dostatečné větrání: Zejména u novostaveb, kde nejsou po dokončení stavby prostory dostatečně větrány, dochází ke zvýšení relativní vlhkosti uvolňováním vody z uzavřených konstrukcí stavby a zbytkové vlhkosti. Větráme často, krátce, ale intenzivně s okny dokořán. S teplým vzduchem vyháníme ven vlhkost. Novostavby a rekonstrukce bytů a domů zejména po dobu jednoho roku od dokončení intenzivně a pravidelně větrejte. U bytů či domů určených k pronájmu, které jsou po určitý čas neobývané či při Vašem dlouhodobém pobytu mimo byt, zajistěte dostatečné a pravidelné větrání bytu.
Kvalitní izolace: Rezistence staveb vůči vlhkosti se s časem oslabuje, přičemž zásadní vliv má především stav původních, příp. následně provedených izolačních opatření. Změna materiálů použitých při výstavbě domů nebo rekonstrukcích vede k menší prodyšnosti. Dnešní stavby obsahují méně porézních materiálů, které také mohou vstřebat vodu ze vzduchu, a používají se výrobky, které utěsňují domy tak, že nedochází k přirozenému větrání budov. V domech bez zateplení dochází více k výměně vzduchu netěsnými okny nebo netěsností konstrukčních spár rámů. Proto majitel bytu či domu se zateplením musí více větrat. "Spoření energií" vede velmi často k velmi nízkému větrání, nebo k vytápění jen některých částí domů či bytů, rovněž tak používání například méně výkonných odsavačů par z kuchyní, nebo WC a koupelen bez oken nebo jejich krátké provozování.
Kontrola vlhkosti materiálů: Pro zajištění správné vlhkosti doporučujeme dostatečně větrat. Zejména u novostaveb kde nejsou po dokončení stavby prostory dostatečně větrány dochází ke zvýšení relativní vlhkosti uvolňováním vody z uzavřených konstrukcí stavby a zbytkové vlhkosti. Doporučujeme zajistit pro výrobky ze dřeva požadovanou relativní vlhkost vzduchu 40-55%, nebo objemovou vlhkost betonu a omítky méně než 2,2%(tj. 2,2l obsahu vody na 100kg betonu).
Použití zvlhčovačů/odvlhčovačů: Pro potřeby zvýšení vlhkosti zejména v zimním období doporučujeme vybavit prostor zvlhčovačem vzduchu.
Konzultace s odborníky: Jak vyřešit nejlépe problém vlhkého zdiva a zateplení u starších budov bývá složitou otázkou. Zateplení domu je finančně nákladné. Určitě se proto vyplatí poradit se s odborníky, aby zateplení dokonale plnilo svou funkci. Mnohokráte se potvrdilo, že přes obecně známé a opakující se příčiny vlhnutí staveb je sanační řešení pro každý objekt individuální, zejména pro památky. Jednoduše řečeno, že na stejný zdroj vlhkosti bývá pro dva různé objekty vhodnější jiný sanační zásah. To je dáno osazením stavby v terénu, působením okolí i požadavky na výsledek.
Výběr materiálů s ohledem na prostředí: Pro prostory se zvýšenou vlhkostí objednávejte vždy výrobky se zvýšenou odolností proti vlhkosti.

Nedodržením požadovaných doporučení a hodnot přecházejí rizika poškození na odběratele či uživatele výrobku. Pokud se stane, že v interiéru jsou výrobky vystaveny nečekaně vodě (např. v důsledku zatékání), je třeba okamžitě řešit příčinu a zajistit vysušení.

tags: #vlhkost #stavebniho #materialu

Vlhkost stavebních materiálů: Komplexní pohled na diagnostiku a prevenci