Malta je jedním z klíčových materiálů pro stavební práce - ať už jde o zdění, omítání či lepení. Pro každý úkon je však třeba zvolit správný druh malty, který odpovídá konkrétnímu použití. V dnešní době jsou k dispozici různé druhy suchých maltových směsí, které se liší svým složením a vlastnostmi. Každý druh malty má své specifické vlastnosti, a ne všechny malty jsou vhodné pro všechny materiály. Použití nesprávné malty může vést k degradaci stavby. Proto je důležité pečlivě zvážit její výběr. Dále je třeba myslet na klimatické podmínky, ve kterých budete pracovat.
Co je zdicí malta?
Zdicí malta je základní stavební materiál používaný pro spojování cihel, bloků nebo kamene při stavbě zdí. Slouží k lepení jednotlivých prvků zdiva - cihel, tvárnic nebo bloků. Na tomto principu se po staletí nic podstatného nemění, protože jde o osvědčený způsob, jak vytvořit stabilní konstrukci s dlouhou životností. A právě proto se s použitím zdicích malt setkáváme na staveništích dodnes, ať už jde o klasické cihly nebo pórobetonové zdivo, zdicí malta zůstává klíčovým prvkem každé stavby.
Složení zdicí malty
Malta se standardně skládá z vody, písku a třetí složky - vápna, cementu, nebo obojího. Podle toho se dělí na maltu vápennou, cementovou a vápenocementovou. Přidáním dalších složek nebo obměnou některé z nich se pak vytváří speciální typy malt, ať už jde o sádrové, šamotové a další.
- Cement: Cement je hydraulickým pojivem, které tuhne jak na vzduchu, tak i pod vodou. Šedý nebo bílý prášek se skládá mimo jiné z jemně mletého slínku portlandského cementu, struskového písku, popílku, mletého vápence, a dále z anorganických a přírodních minerálních vedlejších složek, z kterých po smíchání s vodou vznikne cementová kaše.
- Vápno: Nejlepší a nejlevnější volbou bývá vápenný hydrát, tedy hašené vápno.
- Písek: Pro namíchání je ideální písek frakce 0-4 mm. Čím méně jílu písek obsahuje, tím bude výsledná směs lépe držet, lepit a snížíte i riziko popraskání. Čím hrubší písek je, tím více vápna budete potřebovat.
Druhy zdicích malt
Malty se obecně dělí podle pojiva na maltu vápennou, vápenocementovou, cementovou nebo hliněnou. V závislosti na receptuře a příměsi dalších látek se získávají další malty.
- Vápenná malta: Čistá vápenná malta se nejčastěji využívá pro zhotovení vnitřních omítek, případně se uplatňuje i při rekonstrukcích historických budov. Ve srovnání s jinými typy malt má vysokou elasticitu, ale menší pevnost. Běžné malty z čerstvého vzdušného vápna se připravují v poměru 3 dílů písku na 1 díl vápna. Podtypem vápenných malt jsou ty připravené z hydraulického vápna, které se vyrábí žíháním vápence obsahujícího jíl a jiné nečistoty. Tyto malty mají vyšší pevnost a rychleji tuhnou.
- Cementová malta: Pro zdění v místech s vyšší vlhkostí se využívají pevné cementové malty, které představují obdobu betonu. Vyznačují se dobrou soudržností a vysokou pevností. Hodí se pro použití ve vnitřních i venkovních prostorách a volí se do intenzivně namáhaných míst. Po cementové maltě sáhněte při zhotovení podezdívek nebo tam, kde bude docházet k výraznějšímu tlakovému zatížení (například v okolí překladů). Počítejte však s tím, že cementové malty jsou obtížněji zpracovatelné a špatně izolují teplo. Zdicí cementová malta je k dispozici v různých variantách, které se liší pevností v tlaku. Použití cementové malty je tam, kde je klíčová vyšší pevnost zdiva.
- Vápenocementová malta: Nejuniverzálnějším typem malt jsou vápenocementové, které obsahují podíl vápna i cementu. Vyznačují se větší pevností a hustotou než čistě vápenné malty, ve srovnání s cementovými se však podstatně lépe zpracovávají. Protože mají nižší stupeň nasákavosti než vápenné omítky, jsou vhodné i pro zdění v místech kontaktu zdiva se zemí. Využívají se jak pro zdění, tak omítání ve vnitřních i venkovních prostorách. Zdicí vápenocementová malta je vhodná pro zdění, kde není vyžadována vyšší pevnost. Lze ji použít na klasické zdicí prvky (plné cihelné prvky, betonové bloky a tvárnice).
- Tepelněizolační malta: Dalším typem je tzv. izolační malta, která má vylepšenou vydatnost a zlepšenou tepelnou vodivost. Tepelněizolační malty se můžou pochlubit vylepšenou vydatností a k tomu nabízí lepší tepelnou vodivost, díky čemuž je ideální ke zdění tepelněizolačních zdicích prvků. Tepelně izolační zdicí malta je ideální pro zdivo, kde je vyžadována dobrá tepelná izolace. Používá se v podmínkách, kdy je vyžadován nízký součinitel tepelné vodivosti. Hlavním benefitem je přitom snížení vzniku tepelných mostů ve spárách a zvýšení celkové tepelného odporu zdiva.
- Lepicí malta: Jak už název napovídá, lepicí malta slouží k připojování různých stavebních prvků či materiálů k sobě. K lepení sádrokartonových a tepelněizolačních desek na podkladní konstrukci použijte lepicí maltu určenou přímo k tomuto účelu. Lepidlo na Sendwix a betonové bloky se používá k ručnímu tenkovrstvému zdění vápenopískových a betonových bloků. Lepidlo celoplošné se používá pro celoplošné zdění na tenkou spáru bloků.
- Spárovací malta: Spárovací malta se ve stavebnictví používá k vyplňování mezer (spár) mezi jednotlivými stavebními prvky, jako jsou cihly, bloky či kamenné desky. Poskytuje tak strukturální stabilitu a pomáhá udržovat jednotlivé prvky pevně na místě. Zároveň však těsní, brání průniku vlhkosti a splňuje i estetická kritéria. Spárovací malta pro lícové zdivo, s odolností vůči výkvětům, se používá ke spárování zdiva, zejména klinkrů, lícového, vápenopískového a cihelných pásků.
- Vyrovnávací malta: Pokud se potýkáte s křivou podlahou či stěnami, nemusíte se hned pouštět do náročné rekonstrukce. Řešením může být vyrovnávací malta, která zajistí rovný povrch a připraví jej pro další stavební či povrchové práce. Zakládací malta je určena pro vyrovnání první vrstvy na základové nebo stropní desce.
- Šamotová malta: Tento typ malty se od těch předešlých poměrně liší. Neslouží totiž primárně k vyrovnávání či lepení nějakého materiálu, ale k opravám a tmelení šamotových desek, které jsou nedílnou součástí topenišť a krbů.
Výběr zdicí malty
Prvním vodítkem pro výběr nejvhodnějšího typu malty je druh zdiva a tloušťka zdící spáry. Druhým vodítkem je pak požadovaná pevnost malty. Obecně platí, že malta by měla mít nižší pevnost než zdicí prvek, aby při případném dotvarování došlo k prasknutí malty, nikoli cihel. Pro běžné nové zdivo jsou proto ideální malty s pevností 10 MPa, pro příčky někdy i více. Přesný typ malty (včetně pevnosti a složení) by měl být vždy součástí projektové dokumentace. Projektant zná statiku celé stavby, zatížení jednotlivých konstrukcí a vybere tak nejvhodnější kombinaci zdiva a malty.
Čtěte také: Důležité aspekty zdění betonových tvárnic
Předpřipravené maltové směsi, které se při svépomocných pracích využívají nejčastěji, se od sebe liší složením a mají různé vlastnosti. Při výběru maltové směsi vždy pečlivě nastudujte informace psané na pytlích. Na každém obalu je uvedené, pro jaký účel se hodí, jakou má zrnitost, pevnost v tlaku i pro jakou tloušťku vrstvy je vhodná.
Příprava zdicí malty
Při míchání pak dodržujte předepsané množství vody! Příliš řídká směs může významně snížit pevnost. Při zpracování je ideální použití například bubnové míchačky, protože míchá směs déle a rovnoměrněji, čímž se lépe aktivují chemické složky (např. pojiva a přísady), takže má výsledná malta lepší konzistenci a také namícháte větší objem naráz, takže je práce plynulejší a efektivnější. Míchadlo na vrtačce je vhodné pro malé objemy (např. opravy nebo drobné zednické práce). Vzhledem k tomu, že je nutné ho držet v ruce, používá se zpravidla jen velmi krátce, což není pro důkladné promíchání všech složek ideální. Při přípravě malty v menších množstvích se vždy nejprve smíchají suché složky a až poté se přidává voda.
Důležité aspekty při zdění
- Zdivo i základ musí být čisté, suché, zbavené prachu a výkvětů. Při používání starších cihel dejte pozor na jejich důkladné očištění a zhodnocení jejich stavu.
- Při teplotách pod +5 °C klesá reaktivita cementu a malta může „špatně zatuhnout“. V takovém případě je vhodné použít maltu s vyšší pevností.
- U přesného zdiva (broušené cihly, pórobeton) je naprosto zásadní mít perfektně rovnou a pevnou zakládací maltu.
- Zdivo by mělo po vyzdění dostatečně vyschnout a stabilizovat se, než na něj začnete nanášet omítky. Jinak hrozí vznik trhlin, výkvětů nebo odlupování omítek, a to zejména u pórobetonu.
Zdicí malty Baumit
Vápenocementové zdicí malty patří mezi tradiční a dlouhodobě ověřené materiály, které nacházejí uplatnění na stavbách všeho druhu. Díky své univerzálnosti jsou vhodné jak pro zdění vnitřních a vnějších nosných stěn a pilířů, tak i na vnitřní nenosné příčky. Spolehlivě spojují maloformátové cihly i svisle děrované cihelné bloky a zajišťují tak pevnost a stabilitu konstrukce. Zdicí malty MM 100 a MM 50 jsou zpracovatelné ručně i strojově. Dodávají se v praktickém balení v pytlích pro snadnou ruční manipulaci na menších projektech i volně ložené v mobilních silech pro větší objemy.
Baumit ALL IN MM 50 přináší inovativní řešení v podobě samorozpustitelného pytle, který zjednodušuje manipulaci a snižuje odpad, protože obal se stává součástí materiálu. Malta je navíc vyztužena vlákny z rozpuštěného obalu, což zvyšuje její pevnost a odolnost.
Tabulka zdicích malt Baumit
| Název malty | Třída | Pevnost v tlaku | Použití |
|---|---|---|---|
| Baumit MM 100 | M 10 | 10 MPa | Zdění nosných stěn a pilířů, zakládací malta |
| Baumit MM 50 | M 5 | 5 MPa | Zdění vnitřních a vnějších stěn a příček |
| Baumit ALL IN MM 50 | M 5 | 5 MPa | Zdění vnitřních a vnějších stěn a příček |
| Baumit Zdicí malta 100 W | M 10 | 10 MPa | Zdění v zimních měsících |
| Baumit Zdicí malta 50 W | M 5 | 5 MPa | Zdění v zimních měsících |
Lícové cihly Klinker
Stylový originální vzhled a dlouhá životnost jsou dva základní parametry, pro které mnoho stavebníků při řešení svých stavebních projektů volí lícové cihly Klinker. Pro zachování těchto vlastností je klíčové při lepení a spárování použít správnou maltu - zdicí a spárovací malta pro lícové zdivo Baumit Klinker je totiž svou recepturou naprosto výjimečná. Lícové cihly Klinker se vyznačují nízkou nasákavostí. Z toho důvodu se musí pro jejich zdění a spárování používat speciální výrobek Baumit Klinker, který obsahuje tras, eliminující možnost vzniku výkvětů z malty.
Čtěte také: Retro zdicí cihla: Kompletní průvodce
Míchání malty svépomocí vs. pytlované směsi
Míchání malty na zdění cihel svépomocí oceníte jako zkušený zedník, který chce cíleně ovlivňovat vlastnosti malty a tím ji přizpůsobovat nárokům prostředí, což je užitečné například u historických staveb. Pokud ale máte se zděním málo zkušeností a nechce se vám experimentovat s poměry jednotlivých složek, bude lepší zvolit pytlované směsi. Ty jsou sice dražší než příprava malty na zdění svépomocí, mají ale stálou kvalitu a jejich příprava spočívá v pouhém rozmíchání s vodou. Míchání malty svépomocí je levné a jednoduché, pravdou ale je, že u běžných menších projektů svépomocí se většinou nevyplatí.
Jak omítat
Pokud se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek, abyste zvolili tu správnou je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Pro omítky platí EN 998-1 Specifikace malt pro zdivo - Část 1: Malty pro vnitřní a vnější omítky, která rozděluje tyto omítky podle záměru výroby, způsobu výroby a vlastností nebo použití. Každá omítka musí být deklarována svojí zkratkou a dále kategoriemi rozsahu pevností v tlaku po 28 dnech, kapilární absorpcí vody a tepelnou vodivostí. Dále musí být deklarována objemová hmotnost v suchém stavu, přídržnost a způsob odtržení, propustnost vodních par, trvanlivost a reakce na oheň, pro jednovrstvé omítky navíc ještě soudržnost po cyklech uložení. Výrobce musí zajišťovat provedení „Počáteční zkoušky typu výrobku“ a provozuje systém řízení výroby podle této normy. Tato osvědčení platí v celé Evropské unii a malty mají na obalu nebo v průvodní dokumentaci označení CE.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.
Čtěte také: Průvodce betonem pro zdění
Příprava podkladu
Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
- Špric: Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Pro postřik (tzv. „špric”) se používá cementová nebo vápenocementová malta. První vrstva plní spojovací funkci mezi omítkou a zdivem. Pokud jsou spáry po zdění hlubší než 10 mm, je nutno použít cementovou postřikovou maltu o přídržnosti min. 0,3 MPa. Spotřeba této řídké malty je cca 4 kg·m-2.
- Penetrace: Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně. Jedná se o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě. Jádrová omítka se nanáší na tzv. špric (cementový podhoz).
Druhá vrstva plní vyrovnávací funkci a provádí se z jádrových vápenocementových omítkových směsí. Omítky se dodávají v úpravě pro strojní nebo ruční zpracování. Podle rovinnosti zdiva se vybere typ omítky. Pro velice rovné zdivo lze použít omítky se zrnitostí do 1,5 mm, které se nanášejí v tloušťce do 10 mm. Pro méně rovné zdivo se používají omítky se zrnitostí do 2,5 mm, které se nanášejí v tloušťce od 10 do 20 mm. Pro větší tloušťky omítky než 20 mm volíme omítky se zrnitostí do 4 mm. Tyto omítky můžeme nanášet v jedné vrstvě až do tloušťky 25 mm.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Před jejím nanesením necháme jádrovou omítku dostatečně vyzrát (přibližně 1 mm tloušťky jádrové omítky = 1 den schnutí - záleží na teplotě a vlhkosti prostředí).
Nové zdivo a dozdívané staré zdivo musíme nejprve nechat vyzrát, zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu a pokud bychom omítli čerstvě vyzděné zdivo, uzavřeli bychom vlhkost ze zdící malty ve zdivu. Vnitřní omítky se provádějí nejdříve po dvou měsících od vyzdění stavby, když je zdicí malta dostatečně vyzrálá a vlhkost zdiva, zejména v zimních měsících, nepřekračuje stanovenou mez. Pro vnější omítky platí, že se mohou provádět nejdříve dva měsíce po vnitřních omítkách, aby došlo k dostatečnému vysušení zdiva.
Natažení fajnové omítky
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,5 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 1 mm, která se upravuje filcováním. Na vápenocementové omítky lze bez problémů lepit keramický obklad. Pro méně exponované rovné povrchy lze použít vápennou maltu, která však má nižší pevnost a přídržnost a je více nasákavá, proto ji nelze použít do prostorů se zvýšenou vlhkostí. Pro nanášení vápenných omítek platí podobné podmínky jako pro omítky vápenocementové. Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používají pouze štukové vápenné omítky.
tags: #zdici #omitka #rucni #informace