Vítejte ve světě Silike keramika s.r.o., společnosti s bohatou historií a pevnou pozicí na trhu žárovzdorných materiálů. Naše kořeny sahají až do roku 1889, kdy byl v Děčíně založen závod Bodenbach koncernu DIDIER. Naší vizí je být předním dodavatelem žárovzdorných materiálů a šamotových výrobků v České republice i v zahraničí.
Historie výroby žáruvzdorných materiálů v Děčíně
Výroba žáruvzdorných tvarovek má v Děčíně více než stoletou tradici. Závod byl postaven již v roce 1889 jako závod Bodenbach koncernu DIDIER a do roku 1970 se zde vyrábělo plastickou technologií ročně až 35 000 tun šamotu určeného zejména pro plynárenství a koksárenství. V následujících letech přešel závod postupnou modernizací na technologii lisování z polosuchých hmot na bázi mullitických, kordieritových a andaluzitových ostřiv. V roce 2010 firma Silike keramika s.r.o. navázala na existenci závodu Podmokly, firmy DIDIER-WERKE AG.
Německý průmysl žáruvzdorných stavebních hmot prošel koncem 80. let minulého století prudkým rozmachem, který je dán nejen rychlým rozvojem železářského a ocelářského průmyslu a dalších spotřebních odvětví, ale také snahou odpoutat se od dovozu zahraničních keramických výrobků. Závody Didier a.s. (Didier-Werke AG.), tehdy Štětínská továrna na výrobu šamotu a.s. (Stettiner Chamotte-Fabrik AG.), dříve Didier se sídlem ve Štětíně (Stettin), sehrál důležitou roli v tomto vývoji.
Hlavním impulsem k tomu byla silná expanze plynárenství, protože skutečný zakladatel Didierových závodů, Wilhelm Kornhardt, byl jako žák R. S. Blochmanna, prvního průkopníka německého plynárenského průmyslu, stavitelem plynáren. Jeho sloučení jako společníka s F. Didierem bylo uskutečněno za účelem, aby sám vyráběl retorty a žáruvzdorné materiály potřebné pro stavbu plynárenských pecí, aby se oprostil od tehdy obvyklého nákupu z Anglie.
V průběhu tohoto vývoje byly vybudovány další výrobny. Koncem 80. let byla poprvé uznána potřeba zřídit pobočku spolu s výrobním závodem mimo hranic Říše, konkrétně v tehdejším Rakousku-Uhersku, za účelem moci dodávat německým zákazníkům, zejména plynárnám dualistické monarchie, ze své vlastní země a bez cel. Podmokly a Děčín (Tetschen), oddělené Labem, tvoří podstatnou část sudetoněmecké průmyslové oblasti se starousedlým, spolehlivým, pracovitým a zručným pracujícím obyvatelstvem.
Čtěte také: Žáruvzdorné cihly: Lehčené provedení
Podnět k výstavbě Didierova závodu v Podmoklech vzešel od tehdejšího ředitele společnosti Augusta Lenze, který zejména předvídal rozvoj plynárenství v Rakousko-Uhersku a přitom dospěl k závěru, že pro zajištění zakázek plánovaným velkým plynárenským závodům je prý nezbytné zrušení celních nákladů zatěžujících hotové výrobky.
Dne 6. prosince 1889 byla uzavřena s oběma staviteli, Adolfem Beherem v Podmoklech a Alwinem Köhlerem v Ústí nad Labem (Aussig), společenská smlouva, podle které se zavázali podporovat stavbu nového závodu tak, že již po 8 týdnech mohlo být započato s montáží kotlů, parních a výrobních strojů, přičemž hlavní budova musela být kompletně dokončena během 15 týdnů. Tyto krátké termíny ukazují na pozoruhodnou efektivitu tehdejších stavebních podniků.
V prvním fázi závod obsahoval tři pece na vypalování cihel umístěné v tovární budově a další pec výhradně pro plynové retorty. Závod byl mezitím opakovaně rozšiřován a nyní má celkem 13 vypalovacích pecí. Provoz byl zahájen 28.
Rozvoj plynárenství v Rakousku dal impuls k výstavbě závodu v Podmoklech, proto byla k závodu v Podmoklech v roce 1904 přičleněna vlastní kancelář pro projektování a stavbu plynárenských a průmyslových pecí. První plynárna postavená Didierem v Rakousku byla postavena a sama provozována na vlastní účet pro město Lovosice (Lobositz), dokud nebyla kupní smlouvou 4. října 1926 předána do správy města. Rozsáhlé dodávky stavebních materiálů pro 224 nových pecí s 2016 retortami pro plynárny ve Vídni a Budapešti, což odpovídá cca 175 001 tunám žáruvzdorných stavebních materiálů, byly zpracovány v relativně krátké době bez prodlení.
Výroba plynárenských retort byla zahájena na samém počátku a na dosaženém úspěchu v tomto oboru je pozoruhodné, že jen během dvou let 1898-99 opustilo továrnu 3 600 plynárenských retort. Za 50 let své existence dodaly Podmokly ne méně než 25 850 plynárenských retort. S progresivním vývojem konstrukce plynárenských pecí přešly střední a větší plynárny na komorové pece, které se stavěly v horizontální, vertikální a šikmé konfiguraci.
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Doposud bylo v podmokelských závodech postaveno více než 150 komor pro vertikální komorové pece, přičemž zvláštní zmínku si zaslouží plynárny dvou hlavních měst, Prahy a Bratislavy (Preßburg). S vynikajícími výsledky jsou v provozu také dvě zařízení na výrobu plynu se šikmými komorovými pecemi.
Výrobní program závodu Podmokly se zpočátku omezoval na žáruvzdorné stavební materiály pro potřeby plynáren, železářství, ocelářství, kovoprůmyslu, kotlových vyzdívek atd. Používaly se stejné suroviny jako v mateřském závodě Štětín a byly také zpracovávány stejným způsobem, který se tam osvědčil.
Do roku 1894 se silikátové cihly, tehdy běžně známé jako dinas, dovážely do Rakouska-Uherska téměř výhradně z Anglie; proto bylo usilováno o nezávislost na dovozu díky vlastní výrobě těchto cihel v Podmoklech. V roce 1895 byla úspěšně zahájena výroba s použitím skalního křemence z Berouna (Beraun) u Prahy. U Sedlce u Obrnic (Sedlitz bei Brüx) byl nalezen vynikající křemenec z bludných balvanů, jehož vynikající chemické a fyzikální vlastnosti se příznivě projevily při výrobě cihel, zejména pro segmentové válcové klenby sklářských pecí. Toto ložisko o rozloze více než 73 000 m2 tvoří dodnes základ křemencových zásob podmokelského závodu.
Již v roce 1894 vystoupil majitel velkých rakouských skláren, Josef Max Mühlig sen. z Teplic (Teplitz), s návrhem vyrábět vanové cihly, které byly do té doby nakupovány výhradně z Belgie, přímo v zemi. Vzniklo tak nové komplexní pole působnosti. Vanové cihly z Podmokel dosáhly celosvětového renomé, takže nejvýznamnější sklárny v Německu i v zahraničí se brzy staly odběrateli a jsou mezi nimi dodnes.
Vynikající kvalita vanových cihel přispěla k dalšímu vývoji vanových pecí, protože zároveň umožnila podstatně větší rozměry těchto sklářských pecí, které jsou přizpůsobeny mechanickému nepřetržitému provozu, a používají se v poslední době. Velké množství takových závodů doma i v zahraničí bylo zásobováno téměř výhradně z Podmokel; sklárny ve Skandinávii, Rusku, Itálii, Francii, Anglii a další byly pravidelnými odběrateli podmokelských cihel. Tento obor se postupem času vyvíjel tak, že dnes tvoří rozhodující část produkce závodu.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Byly používány i k výrobě plynových retort. Závod také dodává všechny druhy tvarových cihel, které jsou vyžadovány při stavbě plynových a koksárenských pecí, ve sklářském, kovodělném a porcelánovém průmyslu.
Závod původně vybavený parním strojem byl v roce 1929 přestavěn na elektromotorický pohon při odběru proudu ze Severočeských elektráren. V rakousko-uherském státním svazku prožíval závod v Podmoklech živé období rozkvětu a rozvoje. Se vznikem československého státu 28.
Počáteční rozkvět československého průmyslu však trval sotva deset let. Sudety německého původu byly evidentně opomíjeny. Zakázky dostávaly firmy sídlící v Sudetech pouze v případě, že se jednalo o zboží, které nebylo možné získat z jiných míst ve stejné kvalitě a za stejnou cenu. Nezaměstnanost v Sudetech stále více rostla.
Zatímco se průmysl v Německé říši těšil vysoké konjunktuře, výkon závodu klesl v roce 1936 na 50 %. Pro zjednodušení administrativy byl závod Podmokly od 1.
Poté, co Vůdce 3. října 1938 osvobodil Sudety a začlenil je do Velkoněmecké říše (Großdeutsches Reich), byla nájemní společnost v roce 1939 sloučena s Didier-Werke AG. Jak je patrné ze schématu, začleněním Sudet do Velkoněmecké říše došlo téměř okamžitě ke zlepšení podmínek závodu. Zmizela hrozná nezaměstnanost, výkon závodu v Podmoklech se pohybuje ve vzestupné křivce.
Během 20 let, kdy byla továrna pod suverenitou československého státu, směřovalo úsilí pouze k tomu, dát práci osazenstvu a provoz udržovat s co nejnižšími ztrátami, přičemž velkorysý technický rozvoj v tehdejších podmínkách nepřicházel v úvahu. Ve srovnání se závody sídlícími v Německé říši se ze sociálního hlediska dalo udělat jen málo.
Pro sportovní účely je v areálu továrny již uvolněn prostor o velikosti 1 200 m2. Kromě toho je v závodě zřízena kantýna, kde se asi 70 zaměstnancům prodává teplý guláš (Eintopf) za cenu 0,25 RM (říšských marek). Měsíční podpora je dobrovolně poskytnuta 34 zaměstnancům, kteří odešli. Kromě toho je zde 13 penzistů kvůli starším nárokům. Kromě toho, jak tomu bylo dříve v továrnách závodů Didier v Německé říši, byly zaměstnancům vypláceny zvláštní příspěvky v případě sňatků, narození a úmrtí.
Ani po zrušení hranic a vzniku Velkoněmecké říše neztratil závod v Podmoklech nic ze svého významu. Dobrá pověst, které se jeho výrobky těší po celém světě, zajistí úspěšnou práci i v budoucnu, zejména po provedení plánovaných stavebních změn.
Šamotové cihly a jejich využití
Šamot se v kamnářství používá po staletí a pro své žáruvzdorné vlastnosti a sálavost tepla je i dnes nenahraditelným materiálem. Ať už se chystáte realizovat nebo opravovat krb, udírnu či kamna, se šamotem budete pravděpodobně pracovat. Abyste se v problematice zorientovali, připravili jsme pro vás přehledné informace o šamotu.
Materiál šamot neboli chamotte se vyrábí z přírodních surovin. Z větší poloviny obsahuje oxid křemičitý a ze čtvrtiny oxid hlinitý. Zbytek pak tvoří nejrůznější příměsi od železa přes hořčík po vápník. Jednotliví výrobci šamotových produktů používají různé příměsi, a tak se barevnost výrobků liší. Hlavní složkou směsi pro výrobu šamotu je ostřivo z lupku. Jde o horninu vzniklou usazením vrstev jílovce na dně prehistorického moře.
Šamot má podobu suché směsi, malty nebo cihel a plátů. Tyto produkty se vyrábí dvěma metodami - lisováním, nebo tažením. Výrobky ze šamotu se v kamnářství používají zejména pro jejich žáruvzdornost - dlouhodobě odolají teplotám přesahujícím 1000 °C. Současně po zahřátí vyzařují přirozené sálavé teplo, které je pro člověka příjemné. Materiál vyniká i pevností v tlaku, která je více než 30 MPa.
Ze šamotu se vyrábí produkty různých tvarů a rozměrů. Vhodné jsou pro výrobu ohnišť i vyzdívání kamen, krbů či udíren. Šamotová cihla je ideálním materiálem ke stavbě zahradních i vnitřních krbů, grilů či ohnišť. K dispozici jsou šamotové cihly různých rozměrů.
Alternativou k cihlám jsou šamotové desky a plátky, které jsou zpravidla delší a širší, ale současně užší. Ideální jsou pro použití do topeniště krbů a kamen, kde pro svou malou tloušťku nezabírají příliš místa. Desky ze šamotu jsou rozměrnější a těžší, váží od 2 do 16 kg.
Specifickým produktem ze šamotu jsou klíny, respektive oblouky. Vhodné jsou pro vystavení pece (např. na pizzu). Pro své typické zbarvení a pevnost v tlaku se však používají i v místech, kde nejsou vystaveny vysokým teplotám. Z žáruvzdorného šamotu se vyrábí také překlady neboli hurdisky.
Šamot je vhodný i pro vytvoření venkovního ohniště. Z radiálek snadno postavíte kruhové ohniště, a to jak nízké, tak vysoké (vyskládané z několika pater šamotových prvků).
Šamotové cihly, desky i další prvky se mohou po čase používání poškodit. Aby byla akumulační schopnost dostatečná a topeniště odolalo vysokým teplotám, je potřeba praskliny a jiné vady zapravit. Výmazová hmota je vhodná nejen pro opravy vyzdívek topenišť, ale také pro vlepování šamotových prvků. Dobře poslouží při lepení desek i plátů a držet bude jak na kovových, tak keramických podkladech. Pro přípravu smíchejte šamotovou hmotu s vodním sklem a čistou vodou v poměru 5:2:1. Materiál na povrchu zatuhne už po 30 minutách, k jeho dokonalému vytvrzení však dojde až po 24 hodinách.
Ať už se chystáte stavět či opravovat krb, kamna, pec nebo ohniště, navštivte některou z poboček Izomat.
Lehké izolační cihly V-LITE
Lehké izolační cihly V-LITE na bázi vermikulitu, kombinují dobré izolační vlastnosti s vysokou mechanickou pevností a tepelnou odolností. Lehké izolační cihly V-LITE jsou rovnocenně použitelné při konstrukci tepelných agregátů jako zadní izolace i jako izolace v pracovní vrstvě. Oba typy jsou charakteristické vynikající úsporou energie a jsou určeny do žáruvzdorných vyzdívek všech typů průmyslových pecí a spaloven.
Použití vhodné izolační malty a kvalitní dílenské zpracování určuje celkovou kvalitu a izolační efektivitu výsledné izolační vyzdívky. Izolační cihly V-LITE jsou precizně tvarovány s minimální toleranční odchylkou. Vynikají hladkým, bezprašným povrchem a čistou hranou. Další rozměry včetně oblouků a klínů a dalších atypických tvarů jsou vyráběny na zakázku.
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Lineární smrštění (EN 1094-6:1999) | 12 h při 50°C pod max. |
Poznámka: Uvedené technické hodnoty jsou typickým průměrem hodnot získaných dle uznávaných zkušebních standardu a jsou závislé na používaných výrobních tolerancích a postupech.
JM žáruvzdorné cihly
Thermal Ceramics vyrábí 7 typů izolačních žáruvzdorných cihel s teplotami použití v řadě od 1260°C do 1760°C. Každý typ je vytvořen podle specifických tepelných a fyzikálních požadavků. JM žáruvzdorné cihly jsou vyrobeny z vysoce čisté hlíny s odstupňovaným přídavkem hliníku pro vyšší teploty a z důkladně tříděných organických hmot, které se vypálí během použití. Díky nevýrazné váze a nízké tepelné vodivosti JM cihly absorbují minimální množství tepla.
Jsou dodávány v rozměrech 230 x 610 x 64 nebo 76mm a 250 x 640 x 64mm. Kromě standardních rozměrů jsou JM izolační žáruvzdorné cihly dodávány ve speciálních tvarech.
Výběr zdicího materiálu
Ať už se chystáte stavět dům, plot, komín nebo třeba krb, musíte se rozhodnout, na jaký typ zdicího materiálu vsadíte. Na trhu je k dispozici nepřeberné množství typů cihel, které se liší použitým materiálem, technologií výroby i vlastnostmi. Výběr správného typu cihel je důležitý nejen kvůli udržení tepla.
Pálené cihly se ve stavebnictví používají po tisíce let. Samozřejmě během této doby prošly obrovským vývojem a dnes splňují požadavky na dobré tepelně izolační vlastnosti, nízkou hmotnost a dostatečnou únosnost. Co se však nezměnilo, je jejich výroba z přírodních surovin (zejména jílu a vody). Pálené cihly se rozdělují podle tvaru, rozměrů, provedení a účelu využití. Obecně se dělí na plné a děrované.
Tradičním typem cihly je plná ve tvaru kvádru. Vyznačuje se pevností, nosností, odolností i trvanlivostí. V současnosti se využívá ve specifických případech, například pro zhotovení příček, komínů, cihelných plotů nebo menších zděných konstrukcí. Elegantní lícové cihly se pak používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti.
Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem. Broušené pálené cihly vynikají přesnými rozměry, což usnadňuje proces zdění a umožňuje využití tenké vrstvy lepidla či pěny. Díky minimálním spárám nedochází k výraznějším únikům tepla.
Požadavky na tepelně izolační vlastnosti staveb jsou stále přísnější. To znamená, že obvodové zdi budete muset opatřit i tepelnou izolací, ať už z polystyrenu, nebo minerální vaty.
Druhým v současnosti nejrozšířenějším materiálem jsou porobetonové cihly vyrobené z přírodních materiálů. Díky vzduchovým dutinám, které vznikly při výrobě hmoty, jsou lehké a snadněji opracovatelné. I když sníží hmotnost konstrukce, na její pevnosti to nebude znát. Tyto lehké betony koupíte v různých pevnostech, a tak s nimi snadno a rychle postavíte i několikapatrové domy.
Snadná manipulace patří mezi další výhody porobetonových cihel. Materiál nařežete i ruční pilou a při pokládce spotřebujete méně malty než u běžných tvárnic. Porobetonové cihly ve formě tvárnic, tvarovek či desek využijete především pro stavbu stěn, příček a stropů. Pro nezateplené stavby, jako jsou základy, dozdívky a zděné konstrukce jsou vhodné betonové cihly. I když tvarem a rozměry připomínají pálené cihly, jsou oproti nim pevnější a téměř nenasákavé, tudíž trvanlivější. Navíc odolají mrazu, chemickým rozmrazovacím látkám i žáru. Jsou proto vhodné tam, kde běžné cihly nevyužijete - pro stavbu sklepů, šachet a jiných technických prostor pod úrovní země.
Jíl a voda jsou základní suroviny pro výrobu tradičních pálených cihel charakteristických svou oranžovou až červenou barvou. Pro zhotovení cihly se však uplatňují i jiné suroviny a výrobní technologie. Tento typ cihel vyniká vysokou nosností v kombinaci s nízkou tloušťkou zdiva. Protože jsou rozměrově přesné, lze na ně aplikovat tenkovrstvé omítky bez síťoviny. Díky tomu se s oblibou využívají jako interiérové příčkové zdivo. Jelikož mají vysokou pevnost v tlaku, používají se i jako nosné obvodové zdivo.
V souvislosti s cihlami nesmíme opomenout ani typy určené pro specifické účely využití. Při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník.
Při výběru šamotových cihel se zaměřte na složení materiálu. Některé cihly se jako šamotové jen tváří svým zbarvením a tvarem, obsahují však jiné suroviny, kvůli kterým nejsou tak tepelně odolné.
Než se pustíte do výběru cihel, udělejte si jasno v tom, k jakému účelu je chcete využívat. Čeká vás realizace novostavby? Pak vsaďte na moderní děrované pálené cihly a zvažte i možnost použití cihel s izolací pro jednovrstvé zdění. Plné pálené cihly využijte pro stavbu menších konstrukcí nebo plotů a zdí a nezapomeňte ani na specifické typy cihel, mezi něž patří ty šamotové.
tags: #žaruvzdorné #cihly #složení