Mnoho měst v České republice se potýká se znečištěným ovzduším. Přitom stále významnějším zdrojem znečištění ovzduší jsou lokální topeniště. Velké množství zdraví nebezpečných zplodin uniká z komínů našich domů především díky zastaralým kotlům, ale také při používání nekvalitních paliv nebo dokonce při spalování odpadů, které je samozřejmě zákonem zakázáno. Spalování laminátu může vést k zamoření ovzduší karcinogenními látkami. Vdechování karcinogenních látek ze spalování laminátu představuje vážné zdravotní riziko.
Rizika spalování laminátu a odpadů
I když se spálení odpadu může jevit jako bezstarostná a rychlá forma jeho likvidace, v žádném případě tomu tak není. V žádném domácím topeništi se nevytvářejí teploty dostatečně vysoké k tomu, aby se toxické látky bezpečně zlikvidovaly. Domácí kamna, krby a kotle nelze vybavit drahou technologií na čištění spalin a tak záleží na zodpovědnosti každého z nás, kolik jedů vypustíme do vzduchu.
Co nepatří do kamen a co vzniká při spalování:
- Plasty: Do kamen rozhodně nepatří plasty. Složení spalin a obsah toxických látek ze spalování plastů jsou silně závislé na podmínkách hoření a druhu plastu. Pálením plastů při nízkých teplotách, třeba v kamnech nebo na ohništích, se do ovzduší dostává velké množství zdraví velice škodlivých látek, z nichž nejškodlivější jsou dioxiny, dále furany, ftaláty, polycyklické aromatické uhlovodíky. Při spalování doma vzniká také monomer vinylchlorid, který je karcinogenní látkou, také se uvolňuje plynný chlor. Například prudce jedovaté dioxiny, vznikající spalováním chlorovaných materiálů, jako je třeba PVC, potřebují k likvidaci teploty nad 1 200 °C (ale i pak mohou vznikat další). Takových teplot dosáhne pouze spalovna, v domácích topeništích se teplota hoření pohybuje obvykle do 400 °C. Při spalování PVC se navíc uvolňuje chlorovodík a vzniká fosgen, plyn, který byl za první světové války používán jako bojový. Spalováním odpadů s obsahem plastových výrobků vyrobených z PVC vznikají dioxiny. Pod souhrnným názvem dioxiny se skrývají dvě skupiny látek plným názvem polychlorované dimenzo-p-dioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF), které zahrnují 210 látek, z nichž se sleduje 17 nejvíce nebezpečných pro lidské zdraví. Tyto látky jsou nebezpečné již ve stopových koncentracích.
- Chemicky ošetřené dřevo: Například staré palety, dřevo z demolice, rozbitý nábytek, natřená prkna, rámy z oken apod. mohou při spalování uvolňovat dioxiny (až 500x více než při použití palivového dříví) a dráždivý formaldehyd. Chemicky ošetřené dřevo patří do sběrného dvora.
- Vlhké dřevo: Ani vlhké dřevo nepatří do kamen. Jeho pálením vyprodukujete 50-500krát více dioxinů než při topení suchým palivovým dřívím. Pokud je dřevo vlhké, klesá jeho výhřevnost, ale také rostou emise škodlivin. Ideální vlhkost dřeva k topení by se měla pohybovat pod hranicí 20 %. Pro srovnání, čerstvé dřevo má v sobě průměrně 50 % vlhkost, dřevo vyschlé v lese má vlhkost 25-30 % a dřevo řádně proschlé mezi 10-20 %. Doporučená doba vysychání dřeva je dva roky. Samozřejmě pokud dřevo naštípáte na malá polínka, urychlíte jeho prosychání. Navlhlé dřevo vydává mnohem menší část tepla, protože jeho velkou část potřebuje na odpaření vody, která se v dřevu nachází.
- Laťovka a dřevotříska: Laťovka ani dřevotříska do kamen také nepatří. Pro jejich výrobu se používají tmelící látky - formaldehydové pryskyřice. Obsahují pojivo a klih, ze kterých se při hoření opět uvolňují toxiny. Při hoření se rozkládají na formaldehyd (který většinou shoří) a fenoly, které unikají do ovzduší. Při nedokonalém hoření se uvolňuje zejména čpavek.
- Nápojové kartony: Spalování nápojových kartonů, jako jsou obaly od mléka, džusů apod. produkuje chlororganické látky a těžké kovy.
- Celobarevné letáky a časopisy: Obsahují v tiskařských barvách často velké množství těžkých kovů, které se při spalování uvolňují do ovzduší. Stránka z novin použitá při rozdělávání ohně neškodí, pálení stohů novin a časopisů však ano! Spalováním papíru navíc ničíme cennou surovinu.
- Tráva, listí a zbytky potravin: Mohou být také zdrojem nebezpečných a dráždivých látek, pokud je pálíme na zahradě.
Klíčové toxické látky a jejich účinky:
Následující tabulka sumarizuje některé z nejčastěji se vyskytujících toxických látek při spalování nevhodných materiálů a jejich potenciální účinky na lidské zdraví.
| Látka | Vznik | Účinky na zdraví |
|---|---|---|
| Dioxiny (PCDD/PCDF) | Spalování chlorovaných materiálů (např. PVC), nevhodných paliv, vlhkého dřeva | Nejtoxičtější látky na Zemi. Dlouhodobé působení vede k poškození imunitního a nervového systému, ke změnám endokrinního systému a reprodukčních funkcí. Vliv na snížení inteligence, koncentrace, hyperaktivita u dětí. |
| Ftaláty | Spalování plastů (používány jako změkčovadla) | Vrozené vady mužských pohlavních orgánů, nižší kvalita spermií, kontaminace mateřského mléka, riziko astmatu a alergie. |
| Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) | Spalovací procesy, spalování nevhodných paliv či odpadu | Karcinogeny, toxické pro organismy, mohou způsobovat rakovinu, poruchy reprodukce a mutace. |
| Fosgen (dichlorid karbonylu) | Spalování PVC | Ničí tkáně plic, způsobuje popáleniny kůže a poškozuje oči. Bojový plyn. |
| Styren | Spalování plastů | Rakovinotvorný, při vysoké koncentraci poškozuje oči a sliznice. |
| Těžké kovy (arsen, kadmium) | Spalování nevhodných paliv či odpadu, tiskařské barvy | Jedovaté, mohou poškozovat různé orgány a systémy v těle. |
| Formaldehyd | Spalování chemicky ošetřeného dřeva, laťovky, dřevotřísky | Dráždivý, karcinogenní. |
| Polétavý prach (PM10, PM2.5) | Spalovací procesy (elektrárny, tavení rud, automobilové motory, lokální topeniště) | Poškozuje kardiovaskulární a plicní systém, přispívá k chronickým dýchacím obtížím. Na drobné částice se váží toxické látky s karcinogenními a mutagenními účinky. Čím menší, tím hlouběji proniká do plic. |
| Benzo(a)pyren | Špatné spalování tuhých paliv | Karcinogenní. Z 95 procent je produkován kvůli špatnému spalování tuhých paliv. |
Měření znečištění a jeho realita
Požár na skládce Celio, který zaměstnával záchranáře i ve středu 30. srpna, vzbuzuje u lidí negativní emoce. Mnozí pochybují o tom, že ovzduší v okolních městech a vsích bylo během havárie v pořádku. Úřady stručně oznámily, že podle měřicích přístrojů žádné škodliviny do ovzduší neunikly. Když ale lidé vidí obří kouř, nevěří. Kde je tedy pravda? Pravda je samozřejmě taková, že při požáru muselo uniknout značné množství rozmanitých škodlivin, neboť při hoření odpadů za takových podmínek vzniká koktejl stovek či tisíců chemických látek.
Vědci naměřili nebo umějí spočítat, kolik škodlivin uniká do ovzduší například při požárech louky nebo lesa. Je změřeno, kolik škodlivin může vyprodukovat vypalování suché trávy nebo obyčejné pálení listí na zahradě. Dokonce i nepatrný ohýnek na konci cigarety vyprodukuje značné množství nebezpečných škodlivin. Na čem tedy u měření záleží? Zaleží nejen na tom, co přesně a jakým přístrojem se měří, ale také kdy a kde se měří.
Čtěte také: jak opravit laminátové výrobky doma
Mohu okomentovat jen měření automatických monitorovacích stanic Českého hydrometeorologického ústavu, která jsou dostupná na internetu. Hodinové průměrné koncentrace jemného prachu (PM2,5) na stanici v Mostě se z šesti mikrogramů na metr krychlový v době mezi pátou a šestou hodinou ranní zvýšily na třicet šest mikrogramů v době mezi devátou a desátou hodinou dopolední. Stanice je přitom umístěna několik kilometrů od skládky, u fotbalového stadionu.
Kouřová vlečka se pohybuje směrem Horní Jiřetín, Komořany, Litvínov. Obyvatelům doporučujeme uzavřít okna a nevětrat. Šíření produktů hoření do životního prostředí můžeme obecně rozdělit v první fázi na tři cesty. Plynné zplodiny a páry obsažené v kouři se šíří do ovzduší. Vlivem proudění a tepla stoupají vzhůru ale i saze a drobné částečky, které mohou být nosiči dalších látek. Část produktů hoření klesá dolů, vniká i do půdy nebo je vyplavována vodou.
Produkty hoření se ovzduším často přenášejí do větších vzdáleností od místa požáru. V těsné blízkosti požáru obvykle koncentrace zplodin dosahují relativně nízkých hodnot. Čím větší je rozsah hoření, tím větší je spotřeba kyslíku. Ten je čerpán z okolního vzduchu, proto proudy vzduchu směřují k centru požáru. Horké zplodiny rychle stoupají vzhůru. Většinou jde o směs plynných látek, např. par VOC (volatile organic compound - těkavá organická látka), drobných pevných částeček (sazí), které mohou být nosiči dalších, těžších organických škodlivin. Kouř je unášen ve směru větru obvykle v horní vrstvě atmosféry a v závislosti na klimatických podmínkách je schopen se rozptýlit až do vzdálenosti desítek kilometrů. Nejvyšší koncentrace polutantů jsou ve vzdušných aerosolech, což může vést k řadě problémů u organismů žijících ve volném prostředí. Vznik těchto aerosolů může nepříznivě ovlivnit zásah hasičských jednotek a použití různých látek při hašení. Kapalné a pevné látky obsažené v kouři postupně klesají na zemský povrch.
Problém znečištění v České republice
Koncentrace intenzivní těžby hnědého uhlí a jeho spalování a chemického průmyslu stále představuje velkou zátěž pro životní prostředí regionu. Ačkoli se například čistota vody v řece Bílině nebo kvalita ovzduší na Mostecku od roku 1989 podstatně zlepšila, stále patří mezi nejhorší v České republice. A Česko patří mezi nejhorší ve srovnání s ostatními státy Evropské unie.
Data shromážděná Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ) ukazují, že v průběhu topné sezony bývá kvalita vzduchu na venkově násobně horší, než ve městech. Ve velkém obyvatele venkova trápí znečištění z nekvalitního spalování uhlí, mokrého dřeva, někdy spalování plastů a odpadů, špatných a starých kotlů, zadehtovaných komínů. Lidé často topit neumí, kotle schválně přidusí a přitom ničí nejen životní prostředí, ale také vlastní kotel a komín. Přitom pro zlepšení tohoto stavu může každý udělat i se starým kotlem mnoho už tím, že kotel na tuhá paliva zbytečně nepřidusí a teplotu v něm udržuje dostatečně vysokou. A navíc - pozor na datum 1. září 2024 a povinnost výměny starých neekologických kotlů, jak upozorňuje doktor Jáchym Brzezina.
Čtěte také: Tipy pro údržbu HPL
Jak uvedl EkoList, po celé České republice jsou stovky míst zasaženy jedovatými látkami. Jejich brzkému vyčištění brání nedostatek peněz a také skutečnost, že některá z míst zůstávají stále neodhalená. Inventuru zamoření ČR pesticidy, DDT, polychlorovanými bifenyly (PCB) či dioxiny a návrh, jak se s ním vypořádat, vypracoval tým odborníků pod vedením Ivana Holoubka z Masarykovy univerzity. Závazek zneškodnit tyto látky vyplývá z tzv. Stockholmské úmluvy, kterou ČR ratifikovala v roce 2002. Úmluva vstoupí v platnost 17. května, tedy v pondělí.
Sledované látky člověk vytvořil v minulém století a u většiny z nich byl původně přesvědčen, že se mu stanou pomocníky. Používal je ve velkém a nestaral se o jejich bezpečné skladování. To se příliš nezměnilo ani po odhalení jejich rizik, proto se dnes obtížně dohledává, kde všude mohou být rozptýleny. Kromě známých míst, jako jsou Spolana nebo Spolchemie a jejich skládky, najdeme v inventuře například obalovnu v Milevsku nebo skládku v Hodoníně u Nasavrk. Zemědělské sklady pesticidů byly dřív prakticky v každém okrese, při rozsáhlých změnách vlastníků v 90. letech minulého století ale o nich zmizela většina informací. Po roce 1989 ke zmatku přispěly i některé odpadové firmy. Místo likvidace chemikálie jen někam převezly a tím pro ně byznys skončil.
Větším problémem než pesticidy jsou PCB. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) se pokusilo zmapovat jejich výskyt a nařídilo ohlašovací povinnost všem, kteří mají ve vlastnictví cokoliv kontaminované PCB. Mnohé podniky na to ale vůbec nereagovaly. "Kdokoliv má velké transformátory a kondenzátory z doby před rokem 1980, měl by kontrolu provést," říká Jindřich Petrlík ekologického sdružení Arnika. V současné době se už žádná ze zakázaných látek v ČR nevyrábí, některé z nich ale vznikají nechtěně při jiných činnostech, například dioxiny při spalování odpadů. Z inventury vyplývá, že emise těchto látek v ČR patří k nejvýznamnějším v Evropě. "Přitom nelze předpokládat, že by k jejich významnému snížení došlo v příštích pěti letech," stojí ve studii.
Pro odstranění chemikálií je nutné dokončit spolehlivou inventarizaci všech látek. Jelikož ČR nemá kapacity na jejich zneškodnění, měly by se podle Ivana Holoubka chemikálie svážet do "sběrných dvorů", které pro ně budou speciálně vytvořeny. Tam by byly bezpečně uloženy do doby, než se rozhodne, co s nimi. Holoubek počítá i s tím, že se dvorům budou lidé vzpírat podobně, jako protestují proti úložišti jaderného odpadu. "Žádné místo ale ještě určené není, zatím jde jen o návrh," podotýká Karel Bláha, vedoucí odboru environmentálních rizik MŽP. V návrhu je vznik dvorů označen jako "nezbytná nutnost".
Požáry skládek jako součást problému
V čem jsou požáry skládek rizikové? Hodně závisí na tom, jaký odpad se na skládku ukládá a kolik odpadů případně požár zasáhne. Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že za naprosto nekontrolovaných podmínek může hořet velké množství materiálu a všechny zplodiny hoření unikají do ovzduší. Podobně jako ve spalovnách vznikají tisíce rozmanitých chemikálií, z nichž mnohé mohou ohrožovat lidské zdraví. Unikají karcinogeny, mutageny, látky narušující hormonální systém a tak dále. Další riziko může vznikat při hašení požáru, pokud se používají chemické zhášeče.
Čtěte také: volná pracovní místa v oboru zpracování laminátu
Požár na skládce může nahrávat příznivcům spalování odpadů ve spalovně, která se má stavět u Mostu. Z mého pohledu spalovna není řešením problému, ale jeho součástí. Stejně jako požáry skládek jsou zdokumentovány požáry spaloven odpadů, které představují velice podobné riziko. Spalovna si může zmenšit objem vyprodukovaného odpadu, když ze sto tisíc tun komunálního odpadu vzniká kolem třiceti tisíc tun popela. Ale také vzniká tři až pět tisíc tun toxického popílku, ve kterém jsou koncentrovány nebezpečné těžké kovy nebo perzistentní organické látky jako dioxiny. Navíc nevytříděný komunální odpad není dobré palivo a provoz spalovny je poměrně drahý. Obvykle jsou města a obce nuceny zavázat se, že budou do spalovny pravidelně dodávat odpad do budoucna na celé desítky let.
Co může udělat každý z nás?
Je povinností provozovatele skládky zajistit, aby se další požáry už nemohly opakovat. Jde o zcela neúnosnou situaci. Bez ohledu na budoucí osud skládky by lidé měli odpad třídit. Nebezpečný odpad rozhodně nepatří do popelnic na směsný odpad, ale do sběrného dvora. Města a obce by měla v tomto směru lidi vzdělávat a také je motivovat k lepšímu třídění užitečných materiálů, jako jsou plasty, papír a sklo. Ale také kovů nebo biologicky rozložitelných materiálů. Obce i jejich občané na tom mohou i vydělat. Příklad si lze vzít z měst a obcí, kterým se to v Česku daří a které už několik let oceňuje organizace Arnika v rámci soutěže Odpadový Oskar.
Na úvod a zjednodušeně lze říci: Nespalujte vše, co hoří. V důsledku toho dochází k nedokonalému hoření a tak uniká do ovzduší např. při topení byste měli používat pouze předepsané palivo. Tím je hlavně uhlí nebo čisté suché dřevo v nejrůznějším zpracování, případně suché rostlinné materiály. Dřevo, kterým budete topit v krbu, by mělo být řádně proschlé, aby mělo co největší výhřevnost. Při dodržování tohoto nepřipravujete sebe ani své bližní o zdraví a ulevíte přírodě. Pokud máte možnost, ostatní odpad třiďte. A předcházet vzniku odpadu můžete tak, že omezíte jeho zbytečný nákup.
tags: #zamoreni #ovzdusi #karcinogennimi #latkami #spalovanim #laminatu