Izolace základové desky je jedním z klíčových prvků zateplení domu. U novostaveb už dnes bývá standardem, je ale dobré ji provést i u starších staveb. Základová deska je betonová plocha umístěná přímo na zemi, na které je postavena celá konstrukce domu. Tato deska slouží k přenosu váhy domu na zeminu a zajišťuje pevný a stabilní základ pro celou stavbu. Provádění izolace základové desky je klíčové z hlediska energetické účinnosti domu a zachování optimálního mikroklimatu uvnitř. Správně provedená izolace základové desky pomáhá snížit tepelné ztráty a zabraňuje pronikání vlhkosti z půdy do domu.
Izolace základů stavby je potřeba vždy. Liší se pouze její kvalita, postup aplikace s ohledem na okolní podmínky, zvolenou konstrukci stavby a radonový index. Hydroizolace u rodinných domů slouží k tomu, abychom zabránili průniku zemní vlhkosti do útrob domu. Bezpečná stavba vyžaduje pevné a spolehlivé základy, ve kterých jsou právě izolace důležitým prvkem. Za úkol mají zamezení přístupu zemní vlhkosti k nadzemním konstrukcím stavby, ochranu proti stékající i tlakové vodě a izolaci proti radonu a jiným plynům. Je vhodné, aby použitá hydroizolace sloužila zároveň jako izolace proti radonu. Požadavky na protiradonovou izolaci stanoví též projektant, na základě naměřeného Rn (radonového indexu).
Typy izolačních materiálů
Existuje několik způsobů izolace základové desky a základových pasů. V dnešní době se naštěstí používají trvanlivější materiály, zaručující izolacím potřebnou životnost.
Asfaltové pásy
Nejčastěji používané jsou asfaltové pásy - tenké pásy z asfaltové fólie, které se aplikují na základovou desku a kolem jejího obvodu. Ze segmentu asfaltových pásů se pro izolace základů používají oxidované a modifikované asfaltové pásy. Hydroizolační fólie a asfaltové pásy se využívají nejčastěji k hydroizolaci základů, soklů a plochých střech. Hydroizolační fólie jsou lehčí a tenčí, lépe se s nimi pracuje, oproti tomu asfaltové pásy jsou odolnější proti mechanickému poškození.
Oxidované asfaltové pásy
Oxidované asfaltové pásy jsou méně odolné proti mechanickému poškození, hůře zpracovatelné při nízkých teplotách, nelze je ohýbat do kolmých úhlů a vlivem UV záření rychle degradují. Oproti modifikovaným pásům mají nižší životnost. Proto se v rámci izolace základů pokládají spíše jako roznášející nebo doplňující vrstva, rozhodně však nad úrovní terénu. Oxidovaný asfaltový pás má několik výhod, ale stejně tak i nevýhod. Pás má nízkou elasticitu a tepelnou odolnost, proto se využívá především u méně náročných staveb. Není odolný UV záření, proto jej nelze používat na venkovní konstrukce.
Čtěte také: Postup hydroizolace základové desky PVC
Modifikované asfaltové pásy
Modifikované asfaltové pásy jsou elastické, více odolné vůči UV záření a ohebné dle typu i při minusových teplotách až do -25 °C. Používají se tedy všude tam, kde oxidovaná provedení nestačí. Modifikovaný asfaltový pás SBS má lepší vlastnosti na rozdíl od předchozích dvou. Vyniká svojí elasticitou, tepelnou stálostí, a navíc odolává proti mrazu. Existuje samozřejmě mnoho další rozdělení asfaltových pásů podle nosné vložky, jako je např. polyesterové rouno, hliníková fólie nebo skelná tkanina. Při výběru se můžete setkat s různým označení materiálu.
Pro aplikaci vhodných asfaltových pásů dle typu namáhání se používají následující materiály:
- Zemní vlhkost: charBIT G200 S40 (oxidovaný pás), charBIT ELAST PV S40, charBIT ELAST PV S40 HQ (modifikované pásy).
- Voda prosakující horninou a tlaková voda: charBIT ELAST G S40, charBIT ELAST G S40 HQ (modifikované pásy, pod úrovní terénu vždy min. ve dvou vrstvách).
PUR pěna (polyuretanová pěna)
PUR pěna, neboli polyuretanová pěna, je moderní a výkonný materiál pro izolaci základové desky. Je aplikována ve formě tekutého materiálu, který se následně rozpíná a vytváří izolační vrstvu. PUR pěna se dokonale přizpůsobí tvaru a povrchu základové desky, čímž zajišťuje dokonalé utěsnění a minimalizuje možnost úniku tepla či vlhkosti. Díky svým izolačním vlastnostem poskytuje PUR pěna vynikající tepelnou izolaci a zabraňuje vzniku tepelných mostů. Zateplení odborníky navíc proběhne velmi rychle - stavby do 150 m² lze zateplit během jednoho dne.
Chytrá pěna
Jedním z druhů PUR pěny je i Chytrá pěna, která představuje ekologické a trvanlivé řešení izolace. Výhody použití Chytré pěny pro izolaci základové desky jsou značné. Zaprvé vytváří nepřerušenou izolační vrstvu bez spár a trhlin, což zvyšuje její účinnost. Za druhé, její schopnost utěsnit základovou desku snižuje riziko pronikání vlhkosti a vzniku plísní. Takže chrání základovou desku před poškozením. Samozřejmostí je vysoká tepelná odolnost, která vám zajistí stabilní teplotní podmínky. Při zateplení základové desky se Chytrá pěna kombinuje s hydroizolačními systémy - například systémem polyurea nebo silikonem.
Pěnové sklo
Založení desky s pomocí štěrku z pěnového skla A-GLASS je novou technologií. Při použití štěrku z pěnového skla musí jak investor, tak projektant změnit také uvažování v rovině nákladů v objemu stavby. Využitím postupů s použitím pěnového skla se náklady přesouvají z hrubé stavby do základové desky. V praxi to znamená, že kompletní deska s využitím izolace z pěnového skla vychází finančně o cca 20 % dráž než při klasickém založení na základových pasech do nezámrzné hloubky. Porovnáme-li ale rozdíl mezi technologiemi v celém objemu stavby, je rozdíl ceny mezi deskou klasickou a využívající izolaci ze štěrku z pěnového skla pouze 10 %. 10% úspora vznikla využitím povrchu desky jako konečné vrstvy před finálními podlahami. Výhodou tohoto řešení je, že není příliš vzdálené od klasického založení a proto by nemělo být problémem pro realizační firmy. Většinou na pasy klademe dvě vrstvy ztraceného bednění a vrchní řada bývá řešena z polovičních bloků. Pak stačí jenom vložit mezi bloky ztraceného bednění a budoucí desku izolaci z XPS a místo podsypu štěrkem provést podsyp pod deskou z pěnového skla. Zaizolování vnější strany základů pak již pokračujeme standardně. Nevýhodou této metody založení je obecná neznalost a nedůvěra realizačních firem v postup, přestože samotná realizace je jednoduchá. Jednoduše se rozprostře geotextilie, na tu se ve vrstvách po 200 mm postupně rozprostře štěrk z pěnového skla, který se následně hutní, až vznikne výsledná vrstva. Ta se znovu překryje geotextilií a je hotový základ pod desku. A přestože posouvá standard zakládání staveb, jeho využití při dobré projekční a realizační práci stojí pouze o 10 % více než při založení klasickým způsobem s izolačním souvrstvím nad deskou.
Čtěte také: Postup opravy prasklin betonu
Postup izolace betonových základů asfaltovými pásy
Nacházíte se ve fázi, kdy máte dokončenou základovou konstrukci. Betonová deska je již připravená na další krok výstavby. Předtím, než se pustíte do konstrukce nosných stěn, je zapotřebí provést nátěr asfaltové penetrace a natavení hydroizolačního asfaltového pásu (hydroizolace základové desky).
1. Výběr vhodné izolace základů
Návrh konkrétní realizace izolace základů ve většině případů kombinuje požadavky investora (využití stavby, rozpočet, aj.) s odborným návrhem projektanta. Ten jej zpracovává na základě posouzení radonového indexu a hydrofyzikálního namáhání spodní stavby v těchto oblastech: zemní vlhkost, volně stékající voda po svislých plochách, volně stékající voda po sklonitých plochách, tlaková podzemní voda, tlaková voda vzniklá hromaděním, srážková povrchová a odstřikující voda. Pokud máte vyhotovenou projektovou dokumentaci, materiál hydroizolačního materiálu je tam dozajista uvedený. Záleží na několika faktorech výběru, jako jsou místní podmínky, účel stavby, svahová rovina terénu a spoustu dalších. Nejpoužívanějším materiálem u nás jsou hydroizolační pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu.
2. Příprava podkladu
Prvním, a často podceňovaným krokem celého procesu, je očištění nečistot z betonového povrchu. Smeťte z betonové desky veškeré kamínky a hlínu tak, aby byl povrch dokonale připravený na penetrační nátěr. Podklad, na který izolaci natavujeme, musí být dobře připraven. Jen tak je zajištěna odpovídající přilnavost. Nosný podklad musí být rovný, suchý, bez prasklin, nečistot (prach, úlomky, mastnota, vápenné mléko), ostrých hran a hlavně ošetřený penetračním nátěrem pro asfaltové pásy. Ten pomůže zajistit dokonalé přilnutí izolace k podkladu (zvýšenou pozornost věnujte přípravě podkladu pro samolepicí asfaltové pásy). Podkladem pro izolační vrstvu z asfaltových pásů mohou být betony (vč. betonových mazanin), cementové potěry, zdiva s cementovou omítkou.
3. Penetrační nátěr
V této fázi budete potřebovat mimo jiné váleček nebo alespoň široký štětec. Penetrační nátěr naneste v souvislé vrstvě na základovou desku v šířce 0,7 až 1 m v místech obvodových a nosných stěn. Penetrační asfaltový nátěr slouží jako podklad pro lepení asfaltového pásu. Přidává se zejména z důvodu lepší přilnavosti hydroizolačního pásu. Nátěr aplikujte i na boční stranu betonového základu (postačí 150 mm). Penetrační nátěr vybírejte s ohledem na zvolený systém. Poraďte se s výrobcem asfaltového pásu. Detailní postup aplikace penetračního nátěru naleznete na obalu výrobku či v jeho technickém listu. Až betonová vrstva pořádně zaschne, tak si křídou vyznačíme místa budoucích příček a nosných stěn. Také všech dalších oblastí, kde se bude zdít. Například v kuchyni barový stůl či jiné interiérové předěly. Až budeme mít tato místa vyznačená, víme, kde budeme asfaltovou izolaci pokládat. Je totiž nutné ji položit pouze na tato nezbytně potřebná místa, kam se po vyzdění již nedostaneme. Kdybychom ji položili všude, tak hrozí, že se při dalších stavebních etapách poškodí a nebude na 100 % plnit svoji funkci.
4. Natavení asfaltových pásů
Penetrace je v tomto okamžiku vyschlá a vy můžete začít tavit. Bylo by ideální, aby vám hrálo počasí do karet. Během, byť i slabého deště, by pás hydroizolace špatně přilnul k povrchu a silný vítr by vám ho nedovolil roztavit. Asfaltové pásy se prodávají nejčastěji v rolích šíře 1 m. Zjistěte si dopředu, kolik materiálu budete potřebovat. Na staveništi si materiál v polovině rozřízněte čili budete mít pás v šířce 0,5 m. Metrový pás je příliš velký a zbytečný, pokud máte obvodové zdivo o šířce 0,4 m. „Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Pomocí plamene pás rozehřejeme tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Pro natavování hydroizolace základů se výborně hodí ruční plynový hořák. Roli asfaltového pásu položíme na zem a za stálého natavování podkladu i role jí pomalu rozbalujeme a zároveň tím přitavujeme k podkladu. Je to rutinní jednoduchá práce, při které brzy objevíme systém, jak asfaltový pás nenatavit příliš, nebo naopak málo. Je potřeba, aby byly plochy nataveny co možná nejvíce rovnoměrně, aby nevznikaly vzduchové bubliny. Přesahy jednotlivých asfaltových pásů by měly být okolo 10 cm. Tři asfaltové pásy by měly být napojeny spojem tvaru písmene „T.“ Čtyři asfaltové pásy nesmí vytvářet křížové spoje. Důkazem dokonale nataveného spoje je výlitek roztaveného asfaltu z přesahu pásu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Při více vrstvách musí být tyto mezi sebou vzájemně homogenně svařeny v celé ploše. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou. Při izolaci je klíčové dodržet jednotlivé přesahy izolačních pásů. Pro příčné přesahy minimálně 12 cm, podélné přesahy minimálně 8 cm. Je velice důležité, aby asfaltový pás přesahoval přes základ alespoň cca 10 cm. Takový detail je standardní součástí projektové dokumentace pro stavební povolení. Minimální výška hydroizolace nad terénem by měla být min. 300 mm. Pokud se rozhodnete přitavit pás i na bocích desky, přesah by měl být minimálně 50 mm (nejlépe 80-100 mm). Myslete také na to, že asfaltový pás musí být na vnitřní straně zdiva nataven s přesahem minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu.
Čtěte také: Důležité aspekty základových pasů
K dalšímu kroku budete potřebovat stavební izolatérský hořák, plynovou láhev s LPG (propan butan) a ochranné rukavice. Během tavení dbejte na svoji bezpečnost. Roli hydroizolačního pásu nesmíte natavit do takové míry, abyste ji propálili. Pás musí být rozteklý do prostoru tak, aby dobře přilnul k povrchu. Hydroizolaci během nahřívání rozmotávejte po malých částech. Pro natavení asfaltových pásů se používá propan-butanová láhev s hořákem. Po tom, co natavíte celý obvod budoucího domu, se dostanete zpět k místu první pokládky pásu. Ve většině případů se začíná a končí v rohu betonového základu. Napojení těchto dvou částí pásu musí být provedeno precizně. Přesah je dán minimálně 100 mm. Nezapomeňte spoje řádně přitlačit. Pokud tavíte i boční stranu základů, i tam by měl být přesah 100 mm.
V místech, kde se vám bude protínat hydroizolační pás a potrubí (popř. chráničky) musíte být obezřetní při tavení. Určitě nepoužívejte hořák v těsné blízkosti těchto plastových rour. Postup je takový: Ve chvíli, kdy se budete přibližovat k vývodům, pás odřízněte. Nařežte si jeho délku, tak, abyste měli přesahy 100 mm na každé straně pro napojení. Pás si dopředu natavte hořákem a v co nejmenším časovém úseku přiložte (navlékněte) mezi potrubí. Zde je dobré pás ještě přitlačit k desce. A máte hotovo. Hydroizolace základové desky je položená a nyní se můžete pustit do zdění hrubé stavby.
Při pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá:
- ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně),
- na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu),
- s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).
Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní asfaltové pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji. Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je tak ochráněn proti značnému stavebnímu znečištění (malta, prach apod.). Před pokračováním izolatérských prací se charBIT A330 H odtrhne a pod ním je ideálně čistý povrch asfaltového pásu pro dokončení izolace.
5. Ochrana izolace základů
Po úspěšném natavení pásů je třeba ochránit izolaci proti protržení, proříznutí, nebo proseknutí. Již kompletně dokončené vodorovné izolace lze ochránit dočasně (lehkým pásem charBIT A330 H, starým kobercem, polystyrenem, geotextilií, aj.), nebo trvale betonovou mazaninou, či potěrem (před pokládkou podlahových vrstev). Izolace svislých stěn lze ochránit přilepenými deskami z extrudovaného polystyrenu (poslouží zároveň jako tepelná izolace). Jsou nenasákavé a lze je tedy zahrnout zeminou. Alternativou je též ochrana nopovou fólií, nebo přizdívkou z cihel.
Jak docílit maximální životnosti izolace
Aby izolace základů vydržela maximum, je třeba dodržet klíčové podmínky při kladení pásů a aplikaci penetračního nátěru:
- Teplota konstrukce, materiálu a ovzduší by neměla být:
- nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných lepenek,
- nižší než 0 °C u lepenek z modifikovaných asfaltů,
- vyšší než 30 °C u všech typů lepenek, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
- Teplota konstrukce a ovzduší by při penetraci neměla být nižší než 8 °C.
- Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit.
Dotační programy
Izolace základové desky je správným krokem u novostaveb i starších domů, který pomůže k úspoře za energie a zlepší tepelné podmínky v domě. Prostřednictvím dotačního programu Nová zelená úsporám light navíc můžete žádat o dotaci, která pokryje velkou část investice do izolace a vztahuje se i zateplování pomocí Chytré pěny.
Základové pasy a patky
Pasy a patky patří do kategorie tzv. plošných základů. Jedná se o monolitické betonové konstrukce, často kombinované s litím do výkopu a do ztraceného bednění. Důležitá je příprava výkopu, dobré výškové zaměření a provedení. Plošné základy jsou konstrukce, které roznáší tlak do zeminy v úrovní základové spáry (dna, nejnižšího bodu základů). Někdy se označují jako základy jednoduché. Rozdíl mezi základovými patkami a pasy je v podstatě jen v jejich druhém rozměru - délce. Pro únosnost plošných základů je primární jejich šířka, nikoli hloubka jak se často stavebníci mylně domnívají. Rozměry základu musí posoudit statik, záleží na velikosti a materiálu stavby a na základových podmínkách (zemina, hladina spodní vody apod.). Hloubka základů je důležitá pro dosažení tzv. nezámrzné hloubky. Tedy hloubky, ve které již daná zemina v dané lokalitě nezamrzá. Tuto hloubku lze ovlivnit tepelnou izolací zeminy, čehož využívají jiné druhy zakládání. V našich klimatických podmínkách se jedná běžně o hloubky 90 - 120 cm. Musíme se se základy dostat pod tuto hranici, jen tak zajistíme, že nám skupenské změny vody v zemině a s tím spojené rozměrové změny nebudou se stavbou „cvičit“. Hloubka základů se dále odvíjí i od okolních staveb, kdy silami, kterými tlačí náš dům do země, nesmíme deformovat zeminu, na kterou již tlačí objekty sousední - například při stavbě v proluce. Tyto úvahy však svěřme statikovi, který po důkladném průzkumu na místě i z geologických map vše potřebné spočítá.
Konstrukce základových pasů
Rozbor konstrukce základových pasů probereme na jednoduchém příkladu rodinného domu bez podsklepení zakládaného na rovinatém terénu. Po skrývce ornice (vrchní vrstva zeminy cca 10 cm, dle návrhu) a vytyčení základů se vykopou tzv. základové rýhy neboli výkopy. Tyto výkopy musí mít skutečně obdélníkový průřez se začištěnými kouty dna výkopu. Do vhodné výšky se základy vylijí z betonu přímo do výkopu, je nutné je výškově zarovnat. Na tento betonový monolit v zemi je nutné zpravidla vystavět betonové bloky zalité betonem (tzv. ztracené bednění), které se vyzdí již velmi přesně do požadované výšky. Prostor mezi pasy se vysype hutněnou zeminou, někdy štěrkovým podsypem. Podkladový beton pod podlahu prvního nadzemního podlaží se lije přes bloky základů. Je proto pro něj nutné po obvodu vytvořit bednění. Uložení podkladního betonu - desky se provádí na základové pasy, nikoli mezi ně. Omezí se tak nerovnoměrné sedání. Kari síť běžně umisťujeme při spodním okraji a v alespoň v místě základových pasů v dostatečné šířce (dané statickým výpočtem, u RD cca 1 m) umisťujeme k hornímu okraji, kde vyztužíme případné záporné momenty při poklesu základu a zlepšujeme tak přenos sil do pasu. Před litím základů je nutné mít připravené veškeré instalace (kanalizační, vodovodní potrubí) včetně chrániček podle projektu. Po vytvrdnutí podkladního betonu je konstrukce připravena pro položení hydroizolace.
tags: #zakladove #pasy #izolace