Obor malířství zahrnuje širokou škálu technik a materiálů, které se vyvíjely po staletí. Od monumentálních maleb na anorganických podkladech, jako je vápenná omítka, až po moderní disperzní a akrylové barvy, každý typ má své specifické vlastnosti a použití. V tomto článku se podrobně zaměříme na základní nátěry a malířské techniky, jejich historii, materiály a aplikační metody.
Historické techniky nástěnného malířství
Ve středověku a v raném novověku byly nosičem nástěnných a nástropních maleb obvykle omítané zdi, klenby a kupole, v hojné míře pak také omítané dřevěné stropy. Základními skupinami technik nástěnného malířství v renesanci a baroku jsou freska, malba secco a nástěnná olejomalba.
Fresková technika
Při freskové technice se maluje pigmenty rozetřenými s vodou na čerstvě nanesenou omítku v podobě jemnozrnné vápenné malty, nazývanou intonako. Barevná škála se omezovala na pigmenty odolné agresivnímu vápennému prostředí. Malby provedené v základu technikou fresky se po zaschnutí omítky často retušovaly a dokončovaly technikou secco. Technika velké části barokních nástěnných maleb tak bývá definována jako fresco-secco.
Technika secco
Technikou secco starší autoři rozuměli malbu na vyschlou a vyzrálou omítkovou vrstvu temperovými barvami, pojenými rostlinnými gumami (např. arabskou gumou), klihem nebo žloutkovou emulzí. Dnes do malby secco řadíme i malbu barvami s pojidly na bázi vápna. V 17. a 18. století byla rozšířená také malba na vyschlé impregnované omítce, s pigmenty pojenými lněným, případně jiným olejem.
Realizace nástěnných maleb
Nástěnné či nástropní malby se obvykle prováděly z lešení. Vyžadovaly velkou zručnost a zkušenosti, jakož i schopnost obrazové projekce na velké plochy. Autoři nástěnných maleb se v 16. až 18. století obvykle specializovali buď na figurální malbu nebo na malbu iluzivní architektury, tzv. kvadraturu.
Čtěte také: Jak dosáhnout dokonalého malování
Tematika nástěnných maleb
- Sakrální prostředí: Náměty nástěnných maleb v sakrálním prostředí, které bylo v českých zemích pobělohorské doby téměř výhradně katolické, tedy zejména v kostelech, oratořích a kaplích, obvykle vycházely z biblických, christologických, mariologických a hagiografických námětů, ale zahrnovaly také symbolické, alegorické a emblematické obrazy.
- Profánní prostředí: V profánním prostředí se nástěnné malby staly spolu se štukaturami obvyklou součástí výzdoby a distinkčním prvkem reprezentačních prostor v sídlech panovníků a vyšší šlechty, ale také stavovských a městských institucí. Později, zejména v 18. století se nástěnné malby uplatnily více také v sídlech nižší šlechty a v měšťanských domech. Tematická skladba maleb v profánním prostředí vycházela nejčastěji z antické mytologie. Vedle toho se tu rovněž uplatňovaly symbolické, alegorické a emblematické motivy.
Příklad historické malířské techniky a materiálů
Omítka nesoucí malby je celkem jemnozrnná vápeno-písková s okrově-hnědým odstínem. Obsah pojiva ve formě uhličitanu dosahuje 25 hm.% materiálu. Kamenivo omítky je jemnozrnný křemičitý písek s převažující frakcí 0,25-1mm (z 80%), jemnozrnný podíl je velmi omezený (2 hm. %), největší zrna dosahují 2 mm. Lze se domnívat, že písek byl upraven sítováním a promytím. Síla omítky se pohybuje kolem 2 cm. Omítka není zahlazená, její textura nese zřetelné stopy jednotlivých nánosů zednickým náčiním.
Vápenná malta byla na zdivo nanesena v několika horizontálních pásech, tzv. pontatech. Průběh některých hranic pontat zhruba koresponduje s jednotlivými pásy maleb. Nicméně vzhledem k tomu, že tyto hranice nezřídka probíhají přes jednotlivé výjevy a jednotlivé detaily, jako jsou hlavy nebo ruce, je evidentní, že použitá malířská technika nemůže být žádnou formou techniky fresco, tj. malby do nezaschlé vápenné omítky. Je evidentní, že malíři začali se svojí prací až po celkovém omítnutí stěn kostela.
Malířský postup
Podle studia makrofotografií i stratigrafie odebraných vzorků je zřejmé, že malba spočívá na vápenném nátěru, který byl nanesen na spodní omítku. V této fázi si malíř rozvrhl jednotlivá obrazová pole, a to červenohnědou štětcovou kresbou. Zdá se, že na rovných stěnách malíř vedl linky podle vodící latě. Medailony musely být jistě vymezeny nějakým typem kružidla. Nenacházíme zde rytou kresbu, ale pouze štětcovou linii. V levém medailonu na západní straně nacházíme uprostřed kruhu malý otvor svědčící o vpichu vodícího systému.
V apsidě si malíř v této rozvrhové fázi ve spodním figurálním pásu se siluetami jezdců pro transfer kompozice rozkreslil přenosovou síť. Evidentně tedy musel kopírovat nějakou vzorovou kresbu. Důvodem použití této techniky mohla být složitější kompozice s jezdci na koních. Na žádném jiném figurálním obrazovém poli nebyly nalezeny znaky o použití této techniky.
Všechny figurální výjevy mají stejný postup kompozičního rozkresu. Nejprve byly postavy a hlavní prvky kompozice rámcově vymezeny okrovou podkresbou. Oproti tomu například v apsidě můžeme pozorovat fragmenty celkem exaktní lineární kresby. Na popsané obecně vyznačené kompozici pak malíř definoval a upřesňoval jednotlivé formy výraznější červenohnědou podkresbou, stejnou barvou, kterou použil na rozvrh obrazových polí. V obličeji malíř vyznačil přesný tvar a polohu úst a nosu, oči jsou znázorněny i se zornicemi. Pevná kresba se týká i rukou s jasně definovanými prsty a stavbou dlaně.
Čtěte také: Vyplatí se vyšší frekvence RAM?
Barevná paleta
Podle překryvů barevných nánosů jednotlivých partií můžeme usuzovat, že po kresebném definování kompozice malíři plošně podmalovali oblohu šedým odstínem. Tato vrstva obsahuje směs révové černě a zemitých pigmentů. Po celkovém rozkresu a podložení oblohy následovala svrchní malba. Samotná malba se odehrává v celkem pastózních vrstvách. V této fázi malířské výstavby byly pigmenty míchány s vápnem. Podle laboratorních analýz se mohlo taktéž jednat o vápenný kaseinát vzniklý přidáním organické látky, jako například nějaký typ nezralého sýra nebo mléka. Barevná vrstva inkarnátů obsahuje směs železitých okrů.
Stíny byly dosaženy barvou s větším podílem zemitých pigmentů. Světla byla docílena přidáním vápna. Následně na tomto základě malíř lineárně definoval anatomické detaily exaktní lineární štětcovou kresbou. Odstín této kresby je červenohnědý a barva obsahuje směs železitých okrů. Vedle toho zde nacházíme dále tmavě šedé linie. Zde byla laboratorním průzkumem identifikována olovnatá běloba, která se změnila na tmavý oxid olovičitý, tzv. plattnerit. Zajímavé je, že i tyto vrstvy jsou pojené vápenným kaseinátem.
Samotná pigmentová paleta je celkem omezená. Jak bylo zmíněno, v bílých odstínech bylo použito vápno, v původně bílé lineární kresbě pak olovnatá běloba, ve žlutích a červeních nacházíme železité okry, černě zastupuje révová čerň, zelené pláště pak tvoří pigment na bázi chloridu měďnatého. Drobnější detaily, jako například modré linie pramene na výjevu Zázrak sv. Klimenta mezi zajatými, jsou malovány přírodním ultramarínem. Vedle toho v obloze, kde bychom očekávali modrý pigment, se na šedé podmalbě nacházejí fragmenty se zeleným odstínem. Podle laboratorního průzkumu v tomto případě stejně jako u zelených draperií chemicky odpovídají chloridu měďnatému. Je pravděpodobné, že původní tonalita pigmentu byla modrého odstínu. Podle dochovaných fragmentů renesanční výzdoby je zřejmé, že se jedná o techniku fresco-secco, malby do vápenného nátěru. Malířskou paletu zastupují zemité pigmenty, v zeleních byl identifikován malachit a stejně jako u románských maleb chlorid měďnatý.
Současné typy malířských nátěrů
V současné době existuje široká škála malířských nátěrů, které se liší svými vlastnostmi, složením a použitím. Rozlišujeme je podle ředění vodou a dalších specifických vlastností.
Vápenná malba
Vápenná malba se provádí tam, kde se nevyžaduje vysoká kvalita malby, kde je to nutné z desinfekčních důvodů, ve vlhkých prostorách, při sanaci zdiva, v novostavbách atd. Vápno použité pro malování má být nahašeno alespoň jeden měsíc a déle. Čím déle je vápno vyhašené, tím lepších výsledků při malování dosáhneme. Všechny nemalované plochy musí být zakryty z důvodu špatného odstranění zaschlého vápna z jejich povrchu. Malba vápnem je ekonomická, nikoli však estetická. Při větších nánosech vápno praská avšak nedá se zcela oškrábat. Časem vznikají mapy a čím dál větší nerovnosti na plochách. Nevýhodou vápenné malby je také její špatná možnost opravy ploch. Další nevýhodou je sprašování vápna ze stěn při otěru. Tyto nevýhody lze úspěšně odstranit použitím vápenných maleb vyráběných profesionálními výrobci. Malbu vápnem nelze provádět na staré klihové malby.
Čtěte také: Základní informace o pískování
Klihové malby
U nás zatím nejvíce rozšířená pro cenovou dostupnost materiálu. Používá se v práškové, nebo v poslední době, i tekuté podobě. Tato malba je určena pro běžné malování. Nanášení lze kombinovat a to válečkem, štětkou nebo i malířskou stříkačkou popř. bezvzduchým stříkáním airless. Tyto materiály jsou většinou velmi málo otěruvzdorné a mají sklon ke křídovatění. Klihové malby by se v žádném případě neměly objevit na podkladě jako je sádrokarton. Pokud se tak stane, dojde u zákazníka v budoucnu k neřešitelnému problému co udělat s loupajícím se klihovým podkladem. Klihové malby je možno tónovat práškovými nebo tekutými barvami.
Hlinkové malby
Tato malba se vyznačuje dobrou přilnavostí k podkladu, bělostí, pevností a otěruvzdornosti. Životnost této malby přesahuje životnost klasické klihové malby přibližně o polovinu. Nanášení se provádí válečkem, štětkou, bezvzduchovým stříkáním airless. Pro aplikaci maleb je nutné zakrýt nemalované plochy z důvodu nesnadného odstranění zbytků malby z nemalovaných ploch.
Disperzní barvy
Jsou to barvy, které lze nanášet na jen předem připravený a ošetřený podklad. K tónovaní těchto barev se používají stálobarevné tekuté pigmenty. Je možno na přání zákazníka namíchat různé barevné odstíny dle vzorkovnic přímo ve výrobním závodě. Disperzní barvy se co do kvality vyrábějí v celé řadě, podle nároků zákazníka na omyvatelnost, otěruvzdornost a paropropustnost. Cenová relace těchto barev je tak různá vzhledem k výše uvedené kvalitě, dále roztíratelnosti.
Latexové barvy
Tato barva se používá všude tam, kde je zapotřebí omyvatelnost nebo bezprašnost malby. Nanáší se štětkou, válečkem nebo stříkáním. Při aplikaci je nutné zamezit znečištění podlahy. Tato malba se nanáší na čistý a pevný předem připravený podklad. Jako podklad pro latexové malby může také sloužit starý olejový nátěr, dřevěné obložení, sádrokartony, popř. kovové konstrukce v interiéru, opatřeny základním antikorozním nátěrem.
Dekorativní malby
Je aplikace módních materiálů různými nestandardními metodami na stropy a stěny, které vytvářejí imitace, strukturální, plastické nebo pestrobarevné plochy a batiky. Tyto metody jsou většinou časově velmi nákladné, ovšem výsledný efekt dotváří harmonii architektonického řešení.
Rozdělení barev podle ředění a vlastností
Úplně jednoduše bychom mohli barvy rozdělit na vodou ředitelné, což jsou tempery, kvaš, akvarel a akryl a barvy neředitelné vodou, jako jsou např. olejové barvy. Další specifickou vlastností u barev je doba schnutí a možnost barvy po zaschnutí dále rozmývat. Vodou ředitelné barvy schnou na vzduchu poměrně rychle a kromě akrylu je lze všechny dále rozmývat. Olejové barvy oproti tomu schnou několik dnů až týdnů a lze je po tu dobu rozmýt specielními médii. Každá barva vyžaduje jiný typ podkladu.
Pro práci s barvami si často nevystačíme jen s nimi, ale použijeme tzv. média - speciální přípravky, které mění nebo podtrhují požadované vlastnosti barev. Při malbě nesmíme opomenout, jak důležité je vybrat si dobrý štětec, který se hodí k vybrané technice.
| Technika | Ředitelnost vodou | Doba schnutí | Rozmývání po zaschnutí | Vhodný podklad | Kryvost |
|---|---|---|---|---|---|
| Tempera | Ano | Rychlé | Ano | Papír, plátno, sololit, dřevo | Kryvá |
| Akvarel | Ano | Rychlé | Ano | Kvalitní papír s vysokou gramáží | Nekryvá (transparentní) |
| Kvaš | Ano | Rychlé (mírně zesvětlají) | Ano | Tmavé i světlé podklady | Kryvá |
| Akryl | Ano | Velmi rychlé | Ne | Téměř každý povrch (papír, plátno, dřevo, kámen, zeď, plast) | Kryvá |
| Olej | Ne | Dny až týdny | Ano (speciálními médii) | Kvalitní plátno, dřevěná deska | Kryvá |
Tempera
Tempera se používala už ve středověku k nástěnné a deskové malbě. V té době bylo zvykem do barvy přimíchávat vejce, později přimíchání oleje dalo vzniknout prvním olejovým barvám. Mezi hlavní výhody tedy patří ředitelnost vodou, rychlé schnutí (což ale může být i nevýhoda), kryvost a fakt, že i po zaschnutí lze barvy znovu rozmýt barvou. Mají hustší konzistenci a prodávají se v tubách nebo kalíšcích. Pro předkres můžeme použít tužku nebo přímo temperovou barvu. Barvy lze míchat na plastových nebo dřevěných paletách, pro malbu použijeme štětec nebo špachtle a jako podklad poslouží plátno, tužší papír, sololit nebo dřevo.
Akvarel
Akvarel je další technika, kde se používá barva rozpustná ve vodě. První akvarelové malby se dochovaly z dob starého Egypta, kde malovali na svitky papyru. Později v 16. století akvarel významně pozvedl malíř a rytec Albrecht Dürer, který ho používal k dokolorování svých perokreseb. Samostatným médiem se akvarel stal v průběhu 18. století, kde se začal hojně využívat mezi krajináři na anglické škole. Výhodou akvarelových barev je snadná ředitelnost vodou a možnost následného rozmytí. Pracuje se s velkým množstvím vody, což vyžaduje cvik a jisté znalosti akvarelu. Nevýhodou je, že barva nekryje a je tedy nutné počítat se světlými místy už od začátku malby. K tomu nám dobře poslouží i krycí guma, kterou si můžeme zakrýt místa na papíře a malovat přes ně. Důležitou roli hraje vybraný podklad, tedy kvalitní papír s vysokou gramáží, která zaručí dobrou savost vody. Doporučujeme zvolit papír s gramáží 200g a více.
Kvaš
Kvašová barva je nejvíce přirovnávána k barvám akvarelovým, také obsahuje arabskou gumu ale na rozdíl od akvarelu má v sobě krycí bělobu, díky které lze s barvami malovat i na tmavé podklady. Technika kvaše byla používána ve 12. století v islámských zemích a později i v Evropě. U nás tuto techniku proslavil český malíř a ilustrátor Zdeněk Burian. Barvy jsou ředitelné vodou a mají hustší konzistenci než barvy akvarelové. Po zaschnutí mírně zesvětlají.
Akryl
Akrylová barva je poměrně čerstvá technika, její první podoba přišla na trh až v roce 1949. Od samého začátku se stala velmi oblíbenou mezi umělci i amatéry. Dnes se řadí mezi nejoblíbenější barvy, ať už z důvodu jednoduché aplikace nebo relativně nízké ceny. Barvy jsou vodou ředitelné a velkou výhodou je, že drží téměř na každém povrchu. Kromě papíru a plátna je tedy můžeme aplikovat i na dřevo, sololit, kameny, zdi, plast, aj. Výhodou ale i nevýhodou může být jejich rychlé schnutí, což lze ale zpomalit pomocí médií. Barvy jsou pěkně pružné a dobře přilnou k podkladu. Akryl můžete zakoupit v tubách, sklenicích, kelímcích či jako inkoust nebo ve spreji. Dají se míchat mezi sebou a to na dřevěné nebo plastové paletě, kterou lze jednoduše umýt nebo zaschlou barvu seškrábnout. Na akryl jsou vhodné syntetické štětce s jemným vlasem a pro větší vrstvu barvy můžeme použít i špachtle.
Olejové barvy
Malba olejovými barvami se řadí mezi mistrovské techniky. Olejové barvy se vyvinuly postupně z vaječné tempery. Významně se rozšířila v době gotické díky bratrům Eyckovým a vynálezu terpentýnu a později byla hojně využívána napříč renesanční Itálií. Olejové barvy se vyrábí třením pigmentového prášku v oleji (nejčastěji lněném). Nelze je tedy ředit vodou, což je jejich velká nevýhoda především pro začátečníky v malbě. Do barev lze přimíchávat speciální média, ať už na olejové bázi nebo různá jiná ředidla. Další nevýhodou jsou výpary látek obsažených v ředidlech a barvách, což může být problém, pokud nemáte oddělené prostory pro malbu od obývaných prostor.
Velkou výhodou olejových barev je delší doba schnutí, což nám umožní pracovat s obrazem více v klidu a delší časový úsek. Po dokončení malby je zas trochu nepříjemné čekání na finální zaschnutí obrazu. Olejové barvy jsou po zaschnutí stále stejně syté a zářivé a životnost obrazů je zdaleka nejdelší ze všech technik. Olejové barvy se prodávají v malých tubičkách, větších tubách a nebo plechovkách. S barvami lze malovat na plátno (bavlněné nebo lněné) nebo na dřevěnou desku. Pro olejomalbu je důležité vybrat kvalitní štětec. Oblíbená je i technika kladení barev na plátno pomoc špachtlí.
tags: #zakladni #nater #malby #informace