V dvoudílném seriálu představíme současné trendy a způsoby výroby betonářské výztuže, jakostní značky a jejich grafické znázornění. Zmíníme rovněž problematiku svařování betonářské výztuže, specifika mající vliv na kvalitu svarových spojů výztuže a procesní přístup ke svařování betonářské výztuže. První kapitola je zaměřena na přehledné rozdělení ocelí pro použití do betonových konstrukcí, vyjmenování jejich základních standardů a popisu současných trendů ve způsobu výroby svařitelné betonářské výztuže s žebírky.
Druhá kapitola se zabývá problematikou vlastního svařování betonářské výztuže, specifiky majícími vliv na kvalitu svarových spojů a řešením založeném na procesním přístupu. Ve druhém díle článku najdete procesní přístup svařování betonářských výztuží, zabývá se požadavky na způsobilost svářečského personálu, kvalifikacemi postupů svařování, výrobními zkouškami svarů a požadavky na způsobilost výrobce pro získání certifikátu způsobilosti dle požadavků ČSN EN ISO 17660.
Rozdělení ocelí pro betonové konstrukce
1.1. První skupinu tvoří oceli kruhového průřezu, které jsou na svém povrchu opatřeny příčnými žebírky nebo vtisky. Druhou skupinu tvoří předpínací výztuž, která je do konstrukcí ukládána v předpjatém stavu.
1.2. V návaznosti na Eurokód 2 byl v roce 2005 vydán evropský standard EN 10 080 „Ocel pro výztuž do betonu - Svařitelná betonářská ocel - Všeobecně“, jenž stanoví všeobecné požadavky a definice pro provozní charakteristiky svařitelné betonářské oceli používané pro výztuže betonových konstrukcí, tzn. ocelí první skupiny a předběžný standard prEN 10 138, část 1 „Oceli pro předpínání betonu - Část 1: Všeobecné požadavky“.
Výroba svařitelné betonářské výztuže s žebírky
1.3. Problematika svařování betonářských ocelí se v převážné většině dotýká ocelí pro výztuž do betonu s žebírky a souvisí se současnými trendy jejich výroby. Existují různé způsoby výroby:
Čtěte také: Vlastnosti kompozitní výztuže
- Válcováním za tepla s následným řízeným ochlazováním: Po výstupu z „hotovní“ stolice (poslední válcovací stolice, na níž dochází k vyválcování žebírek) prochází tyč speciálním chladicím zařízením (např. Thermex, Tempcore, QTB, …), které způsobuje zakalení povrchu tyče. Výsledkem je ocel s houževnatým feriticko-perlitickým jádrem a zakalenou martenzitickou povrchovou vrstvou. Ocel pro výztuž má zpravidla dvě řady příčných žebírek, je vyráběna v rozměrových řadách (průměrech) od 8 do 40 mm, je dodávána převážně v tyčích a s deklarovanou vyšší plasticitou (s duktilitou B nebo C).
- Válcováním za tepla s následným natažením za studena: Za tepla válcovaná ocel s žebírky je navinuta na svitek. Po vychladnutí je na speciálním zařízení převinuta a dodatečně natažena o cca 4-5 %. Natažení za studena vede ke zpevnění oceli s mírnou ztrátou její plastičnosti. Ocel pro výztuž má zpravidla čtyři řady příčných žebírek, je vyráběna v rozměrových řadách (průměrech) od 6 do 16 mm, je dodávána převážně ve svitcích s deklarovanou vyšší tažností (zpravidla s duktilitou B, výjimečně C).
- Válcováním za studena: Za tepla válcovaná hladká ocel ve svitku je za studena protažena přes průvlak, který způsobí jednak redukci průřezu a zároveň vyválcování žebírek na povrchu. Průchodem přes průvlak dochází ke zpevnění oceli při ztrátě její plastičnosti, přičemž velikost zpevnění závisí na redukci drátu při jeho průchodu průvlakem. Ocel pro výztuž má zpravidla tři řady příčných žebírek, je vyráběna v rozměrových řadách (průměrech) od 4 do 14 mm, je dodávána převážně ve svitcích případně rovnaná v tyčích s deklarovanou normální tažností (zpravidla s duktilitou A, případně B). Takto vyráběná ocel bývá často využívána k výrobě svařovaných sítí a prostorových nosníků (trigonů).
Svařování betonářské výztuže
2.2. Ve snaze změnit přístup ke svařování betonářských ocelí byl v r. 2006 vydán soubor norem EN ISO 17660 „Svařování - Svařování betonářské oceli“, část 1: nosné svarové spoje a část 2: nenosné svarové spoje, který doplňuje požadavky na svařování betonářské výztuže uvedené v ČSN EN 1992-1-1 „Eurokód 2: „Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby“. Normy řady ČSN EN ISO 17660 byly vydány z toho důvodu, že stále se zvyšující nároky na železobetonové konstrukce a s tím související betonářskou ocel, vyžadovaly specifickou úroveň zručnosti a pracovních znalostí svářečského personálu (svářečů a svářečského dozoru) a zavedení zvláštních postupů pro dosažení požadované kvality svarů.
Normy řady ČSN EN ISO 17660 platí pro svařování spojů (část 1 - nosných, část 2 - nenosných) ze svařitelné betonářské oceli a korozivzdorné betonářské oceli, ať již při jejím svařování v dílnách nebo na montáži. Normy zahrnují svarové spoje betonářské oceli mezi sebou, ale rovněž mezi betonářskou ocelí a jinými ocelovými součástmi (spojovací prvky, kotvy, aj.). Neplatí však pro výrobu svařovaných sítí a příhradových nosníků na mnohobodových strojích pro bodové a výstupkové svařování.
2.3. Normy řady ČSN EN ISO 17660 předepisují metody svařování, které lze při svařování betonářských ocelí použít.
Typy svarových spojů betonářské výztuže
2.4. Spoj přesahem (obr. 8) patří mezi nejčastěji využívané způsoby svařování betonářských ocelí (zejména na montážích) za použití přeplátování. Spoj s příložkami (obr. 9) při svařování betonářských ocelí může být podobně jako spoj přesahem proveden jednostrannými nebo oboustrannými svary, přičemž je nutno dodržet předepsanou délku příložek (délku svaru) a velikost svaru. Pokud mají příložky a tyče betonářské oceli stejné mechanické vlastnosti, pak musí být celková plocha průřezu obou příložek stejná nebo větší než plocha průřezu spojovaných tyčí. Tupý spoj je jedním z dalších způsobů svařování betonářské výztuže.
Křížový spoj je jedním ze způsobů svařování křížících se tyčí betonářské výztuže. Křížový spoj může být proveden jako oboustranný (obr. 11a), nebo jako jednostranný (obr. 11b). V případě nosných křížových spojů má být na výkresové dokumentaci stanoven tzv. Při svařování křížovými spoji by průměr křížících se tyčí betonářské oceli měl splňovat podmínku dmin / dmax ≥ 0,4. Svarové spoje betonářské oceli s jinými ocelovými součástmi.
Čtěte také: Použití rozptýlené výztuže v betonu
Procesní přístup svařování betonářských výztuží
Druhá část popisuje procesní přístup svařování betonářských výztuží, zabývá se požadavky na způsobilost svářečského personálu, kvalifikacemi postupů svařování, výrobními zkouškami svarů a požadavky na způsobilost výrobce pro získání certifikátu způsobilosti dle požadavků ČSN EN ISO 17660.
Druhy betonářské výztuže a jejich použití
Při armování betonu byste se měli zaměřit na správný výběr výztuž. Pro vyztužení betonu se využívá tzv. betonářská ocel. Betonářská ocel zahrnuje především žebrované dráty a tyče, které se dají svářet a jejich žebrování zajistí soudržnost výztuže s betonem a zároveň má podobnou tepelnou roztažnost, takže při správném návrhu vyztužení beton nepraská.
Jedná se o ocelové dráty/tyče s žebrováním, díky němuž výztuž spolupůsobí s betonem a zajišťuje skvělou soudržnost. Tyto výztuže se dodávají ve svitcích a dále se rovnají na požadovanou délku, která se většinou pohybuje od 6 do 12 metrů. Tyto armatury se vyrábějí v různých průměrech - nejčastěji se můžeme setkat s průměrem od 6 do 40 mm. Samostatné tyče se vkládají do míst, kde je největší tah a může docházet k trhlinám a následnému porušení konstrukce.
Pro armování betonu se nejčastěji využívají roxory - žebírkové ocelové pruty. Sítě svařované z roxorů se používají jako plošná armatura stropů, litých podlah, základových desek a jiných betonových ploch.
Typy výztuže v betonových prvcích:
- Podélná (nosná) výztuž: Zajišťuje nosnost konstrukce.
- Příčná výztuž: Dělí se na rozdělovací (v plošných konstrukcích) a třmínky (ve sloupech, překladech, trámech a věncích). Třmínky vymezují polohu podélné výztuže a přenášejí smyková napětí.
V naší nabídce naleznete betonářskou výztuž průměrů od 4 mm do 32 mm a jakostech B500A a B500B. Námi nabízenou betonářskou ocel dodáváme v tyčích ve standardní výrobní délce 6 m.
Čtěte také: Výztuž do betonu – rozměry a návrh
Označování betonářské oceli
Základní označování betonářské oceli klasifikuje norma ČSN 420139 Ocel pro výztuž do betonu - Svařitelná žebírková betonářská ocel - Všeobecně. Oceli třídy tažnosti C se v ČR nevyrábí. Základní a v ČR nejpoužívanější je betonářská ocel s označením B500B, u sítí B500A. První písmeno znamená, že se jedná o betonářskou ocel, číslo udává mez kluzu Re = fyk v MPa a poslední písmeno třídu tažnosti.
Svařované sítě (KARI sítě)
Jelikož jsou KARI sítě plošné prvky, předpokládá se využití v plošných konstrukcích jako jsou desky, podkladní betony, cementové potěry a stěny.
tags: #vyztuz #do #betonu #druhy