Cihelné zdi jsou vysoce ceněné pro svou trvanlivost a estetický vzhled. I když jsou známé svou robustností, mohou být náchylné k poškozením, pokud nejsou pravidelně udržovány. Oprava poničené cihlové zdi je pracná, často je potřeba dozdívat pouze úlomky, ale použít lze i staré cihly.
Příčiny poškození cihelných zdí
Hlavní příčina poruch zdiva tkví ve změnách vlivů působících na zdi. Další méně častou příčinou je volba nekvalitního materiálu při stavbě domu a s tím související nastalé problémy. Škody působí dešťová voda, zemní vlhkost, vítr i sníh, a ztratí-li cihlová zeď ochrannou bariéru v podobě omítky, může začít degradovat velmi rychle. S opravami tedy neváhejte, jinak bude jejich nutný rozsah velmi rychle narůstat.
Typy poškození
- Estetické poškození líce černáním: Toto poškození ovlivňuje vzhled fasády.
- Poškození cihel - mechanické a mrazové: Pokud odpadly kusy omítky už před nějakou dobou, začnou se porézní cihly drolit v důsledku nasáknutí vodou a následného popraskání kvůli mrazu. Cihly s utaženým lícem, stejně jako ty, které byly po léta uzavřeny síranovým povlakem nebo nátěry, mají menší schopnost vydávat vlhkost a za náhlého mrazu tato vlhkost vymrzá. Zdivo potom ztrácí přirozenou ochranu lícem, po kterém voda stéká, a otevírá se velmi nasákavý a hrubý lom cihly, kudy voda snadno vstupuje do zdiva.
- Poškození spár: Spáry cihelného zdiva jsou zpravidla méně odolné povětrnosti, než cihly. Spárová malta na vápenné bázi se snadno vyplavuje, stéká-li po líci fasády měkká (hladová) dešťová voda. Jakmile je líc maltové spáry vyplaven, rozpad malty se výrazně urychlí. Spárovačkou utažený povrch malty totiž odolává vodě lépe, než otevřené póry pod povrchem.
- Poškození spojení mezi podkladem a obložením (přizdívky): K poškození spojení mezi obkladem a podkladním zdivem dochází ze dvou důvodů. Prvním je působení vody, která je schopna vyplavit pojivo, případně v maltě vymrznout a rozrušit její strukturu. Druhým problémem bývá použití velmi tvrdé a pevné spárovací malty, nejčastěji při obnově líce. Příliš vysoká pevnost spárovací malty způsobuje na osluněných plochách její roztahování, které obklad nekompenzuje, vznik pnutí, vedoucí k deformaci vrstvy obkladu a vyboulení příliš soudržné plochy obkladu.
Sanace a zpevnění poškozených částí zdiva
Sanaci vlhkého zdiva je nezbytné provést, pokud zaznamenáte vizuální změny jako jsou skvrny, fleky, plísně, hniloba nebo specifický odér vlhkosti. Tyto příznaky mohou naznačovat vznik budoucích problémů se statikou zdiva, což může výrazně zkrátit životnost celé nemovitosti.
Příprava před sanací
Pokud je omítka zasažená vlhkostí a solí, je nutné ji odstranit minimálně 80-100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Okopanou omítku je důležité okamžitě odstranit z pracovního prostoru, aby se předešlo dalším problémům. Spáry ve zdivu je třeba vyškrábnout do hloubky 1-2 cm a zdivo následně vyčistit kartáčem nebo proudem vzduchu.
Sanace a vyrovnání
Pro účinnou sanaci je klíčové správně vyrovnat podklad. Nerovnosti lze upravit podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které se přidávají úlomky propustného materiálu, jako jsou úlomky cihlových tašek nebo cihel. Úlomky betonu a betonových tašek se používat nesmějí. Další možností je vyrovnat podklad dozděním na vápenocementovou maltu. Je důležité dodržet předepsanou vrstvu sanačního systému bez omezení.
Čtěte také: Péče o volně rostoucí živý plot
Aplikace sanační omítky
Aplikace sanační omítky zahrnuje několik klíčových kroků. Nejprve je třeba provést postřik na plochu zdi do kříže, přičemž se pokryje cca 50 % plochy. Na tento postřik se následně nanáší sanační omítka. Pro zajištění rovnoměrné konzistence a pórovitosti je doporučeno použít kontinuální míchačku s míchací zónou pro sanační omítky, nebo při menším rozsahu míchací nástavec na vrtačku unimixer. Sanační omítka se nanáší minimálně po 1 dni a při vysokých teplotách a větrném počasí je nutné ji pravidelně vlhčit, aby se zabránilo příliš rychlému vysychání. Po vyschnutí a vytvrzení sanační omítky, podle specifikované technologie, se na tuto vrstvu nanáší jemná omítka weber.san 600 o tloušťce 3-4 mm pro dosažení hladkého nátěrového podkladu. Pro zachování účinku sanační omítky je nutné používat pouze minerální, silikátové nebo silikonové materiály pro vytváření struktur a barevného provedení. V interiéru se doporučuje použití kerasilu bez penetrace. Před aplikací jakýchkoliv nátěrů nebo dalších vrstev je klíčové, aby sanační omítky byly dostatečně vytvrdlé a vyschlé.
Oprava poničené cihlové zdi
Nejběžnější a bohužel i poměrně pracná oprava vás čeká v případě, že je potřeba rekonstruovat chátrající venkovní cihelné konstrukce, například obvodové zdi nebo cihlovou zeď ohraničující pozemek. Taková situace často nastává při obnově staré chalupy, ale i v případě, že necháte povětrnostní podmínky působit příliš dlouho. Z původně omítnuté cihlové zdi zpravidla na některých místech odpadá omítka nebo se objevuje stále více „podfouknutých“ míst, kdy omítka sice ještě drží, ale začíná tvořit puchýře, pod nimiž je patrná dutina. Pokud odpadly kusy omítky už před nějakou dobou, začnou se porézní cihly drolit v důsledku nasáknutí vodou a následného popraskání kvůli mrazu.
Postup opravy
- Odstranění zvětralých částí: Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání. K tomu si vystačíte s kladívkem, sekáčky s různou šířkou čepele, ocelovým kartáčem a koštětem, ale dobře poslouží i menší sekací kladivo.
- Dozdívání a vyrovnání podkladu: K dispozici byste měli mít i alespoň malou zásobu kvalitních cihel, které však nemusí být nové. Postačí staré očištěné cihly, které se v chalupách obvykle najdou nebo je lze často levně koupit na inzerát. Důkladně očištěnou zeď (můžete ji nakonec zbavit prachu a posledních nesoudržných částic i tlakovou myčkou) začněte opravovat tam, kde jsou škody největší. V případě nutnosti lze dozdít i celé cihly, většinou bude potřeba dozdívat na maltu jednotlivé úlomky cihel potřebné velikosti, zhruba vyspárovat vydrolené spáry a k vyrovnání podkladu v místech, kde zkáza nezasáhla až tak hluboko, použít maltu nebo i stavební lepidlo.
- Omítání opravených míst: Po provedení těchto oprav je nutné počkat, až malta či lepidlo dostatečně vyzrají, a poté standardním způsobem omítnout místa, která to vyžadují. Postupovat můžete tradičním způsobem, tedy posílit soudržnost podkladu pomocí „špricu“ z naředěné malty nebo nanést na omítaná místa penetraci (adhezní můstek), s níž se samozřejmě pracuje snadněji. Pak následuje obvyklá kombinace jádrové a štukové omítky, případě pokladová vrstva a fasádní pastovitá omítka. Záleží na velikosti omítané plochy a na tom, zda přizpůsobujete opravená místa původní omítce. Pak připadají v úvahu i omítky vápenné. Pokud je ale rozsah oprav například větší než 50 % omítnuté plochy, stojí už za úvahu kompletní oprava a obnova fasády.
Oprava komínů
Krásně vystavěné cihlové komíny jsou ozdobou a viditelnou dominantou mnoha venkovských domů. Pokud jsou z dobře vypálených a kvalitně spárovaných zvonivek, vydrží celá desetiletí a dobře odolávají povětrnostním podmínkám i občasnému znečištění kondenzátem. Destrukci cihel urychluje opadaná omítka, proto je nutné taková místa důkladně oklepat a vrstvy omítky obnovit.
Postup opravy komína
- Tradiční ruční omítka: Má-li zejména z estetických důvodů smysl vrátit chátrajícím cihlám tradiční ruční omítku, je postup podobný jako u opravy zdiva, jen to bude na střeše výrazně náročnější.
- Oprava s perlinkou a fasádní omítkou: Lze také použít postup, který obvykle provádějí pokrývačské firmy při výměně střechy: vnější část komínového tělesa se zbaví veškerých zvětralých částic a zbytků zdiva a omítky, udělá se hrubé vyspárování a poté se komín natáhne vrstvou lepidla. Do ní se v průběhu zavadání vloží armovací tkanina (perlinka) a poté se natáhne další vrstva perlinky podobně jako při montáži fasádní tepelné izolace. Nakonec se na komín natáhne vrstva fasádní omítky, pokud možno co nejkvalitnější a nejodolnější. Nutno připomenout, že takto opravený komín je až stroze geometricky přesný a rovný a nemusí každé chalupě slušet.
- Vrstvení malty a štuku: Variantou opravy povrchu cihlového komína je použití dvou až tří vrstev malty a nakonec štuk. Malta však pravděpodobně časem opět opadá.
Zpevnění nosných zdí
Špatný stav nosných zdí může být důsledkem nedostatečné únosnosti základových patek a základových zdí nebo jejich přetížení. I to lze řešit použitím vhodné výztuže.
Metody zpevnění
- Výztužné nosníky: Pokud jsou v základových zdech zjištěna poškození, vkládají se nad tato místa z obou stran výztužné nosníky. K tomuto účelu se používají ocelové profily - obvykle s průřezem ve tvaru písmene C. Ty se vkládají do drážek vysekaných ve stěně. Drážky se nejprve očistí, natřou spojovacím nátěrem a nosník se přilepí pomocí opravné malty, obvykle cementopolymerní malty (PCI). Poté se nosník „vyspraví,“ tj. vyplní cihlami lepenými ve stejné maltě. Upozorňujeme, že takovéto zesílení nelze provádět na obou stranách stěny současně, protože dvě vysekané drážky by mohly lokálně zmenšit průřez stěny a nebezpečně ji oslabit.
- Pilotování: Mnohem složitější technologií, i když považovanou za nejbezpečnější, je pilotování. Doporučuje se, pokud je poškození rozsáhlé, nebo se vyskytuje po obvodu základů. Existuje mnoho metod pilotování a jedna z jednodušších spočívá v použití ocelových trubek o průměru 14 cm. Nejprve se však podél stěn základů na obou stranách v předem stanovené výšce umístí ocelové I-profily. Jejich patky se zapustí do vyříznutých vodorovných spár mezi cihlami nebo bloky, případně do zářezů vytvořených úhlovou bruskou. K upevnění I-profilů je zapotřebí cementová malta. Nosníky se také vzájemně spojují šrouby procházejícími zdí. V patkách I-nosníků se ve správných roztečích (vyplývajících z návrhu) vyříznou půlkruhy s průměrem zvoleným tak, aby odpovídal průměru trubek. Trubkové piloty se zatlačí do země speciálním strojem a poté se spojí s výřezy v nosnících svařováním. Trubky stojí za to vyplnit betonem.
- Pažení a přezdění: Další poměrně jednoduchou metodou je oboustranné pažení nebo betonování obkopaných stěn a základových patek. Výkop je samozřejmě nutné provádět po krátkých úsecích. Neméně účinná je i metoda přezdění - jedná se o vykutání poškozených prvků stěny a vložení nových s podobnými parametry jako mají původní stěny. Stropy a další konstrukční prvky spočívající na opravované stěně by měly být prozatím podepřeny výškově nastavitelnými podpěrnými patkami.
- Injektážní metoda: Injektážní zpevnění spočívá ve vyvrtání otvorů skrz trhliny buď kolmo, nebo pod úhlem 45° a vstříknutí látek určených k ucpání trhlin. Může se jednat o cementovou kaši, cementopolymerní směs, cementový mikrotmel nebo polyuretanovou či epoxidovou pryskyřici. Velmi účinná je cementová injekce smíchaná s pěnou. Používá se při opravách třívrstvých stěn se vzduchovou dutinou nebo stěn z dutinového nebo tvárnicového zdiva. Cementová pěna dobře vyplní dutiny. Injektáže provádějí specializované firmy. Jejich odborníci určí, kolik vyvrtat otvorů, jakého průměru otvory budou a kde budou umístěny.
- Vyztužení spirálovými tyčemi: Oblíbenou a účinnou metodou vyztužování zdiva je použití spirálových tyčí. Spočívá ve zhotovení tzv. výztuže ve zdivu, která spojí trhlinu nebo zlom. Tyče se lepí polyesterovou pryskyřicí do drážek vytvořených po vysekání vodorovných spár, očištění a zalití penetračním nátěrem. Používají se tyče o průměru 4-8 mm. Jejich přesný počet a rozteč určuje projektant. Každá tyč by měla přesahovat minimálně 50 cm za trhlinu nebo prasklinu. Hloubka drážek by měla být přibližně 6 cm.
Zdění lícových cihel
Lícové cihly jsou již desítky let velice oblíbené nejen díky svým vynikajícím vlastnostem, ale také jedinečným vzhledem. Ještě než se pustíte do práce, je třeba, aby celá dodávka, celé potřebné množství bylo na staveništi. Lícové cihly jsou většinou dodávány na nevratných paletách a jsou zabaleny PE folií.
Čtěte také: Jak založit volně rostoucí živý plot
Příprava pro zdění
- Rozměření: Nejdůležitější částí přípravy je důkladné rozměření. V tomto případě platí pravidlo dvakrát měř a co nejméně řež. Pečlivé ustavení svislých spár a rozměření jednotlivých řádků fasády je nejdůležitější etapou přípravných prací před zahájením zdění. Pro rozměření budete potřebovat vědět výškový modul lícových cihel (u formátu WDF se jedná o 65 mm) + šířku spáry, která je dle standardů 8-12 mm počítáme 10 mm. Modul je tak v případě lícových cihel ve formátu WDF (Belgický formát) 75 mm. To samé platí pro délkový rozměr, který je u WDF formátu 215 mm + 10 mm spára. Nikdy nerozměřujte od spodní hrany zdiva. Pro správné rozměření nás vždy bude zajímat spodní hrana překladu oken. Od této pomyslné nuly rozměřujeme směrem dolů a směrem nahoru.
- Malta pro zdění a spárování: Zásadně doporučujeme použít speciální maltu pro zdění, která zaručuje správnou dobu tuhnutí, nízkou nasákavost a má všechny další požadované vlastnosti. Jedná se o tzv. jednokrokovou zdící a spárovací maltu, které slouží k současnému zdění a spárování. Vyhnete se tak dodatečnému spárování. Malta je pytlovaná po 30 kg a již má požadovanou barvu (antracit, šedá, bílobéžová, krémová, bíla). Spotřeba se udává cca 40-45 kg/m2. Připravíme si takové množství malty, které zpracujeme v intervalu 1-2 hodin. Konzistence malty by měla být mírně tuhá, plastická. Maltu nanášíme na řádek lícových cihel zednickou lžící opatrně, abychom neznečistili lícové plochy. Maltu ložných a styčných spár lze nanášet současně nebo postupně. Přitom je důležité, aby spáry byly zcela vyplněné maltou.
Samotné zdění
Po správném rozměření se pustíme do samotného zdění. Nejprve velice přesně vyzdíme rohy. Po pečlivém vyzdění obou rohů líce do výšky 4-5 řádků nám zbývá vyzdívka vnitřního pole. Pro zachování stejné velikostí styčných spár doporučujeme položit si první vrstvu nejprve nasucho a styčné spáry zvětšit nebo zmenšit do standardních rozměrů 8-12 mm, abychom při dalším zdění zachovávaly stále stejnou šířku spár, jimiž se budeme při dalším zdění řídit. Přesnost spár kontrolujeme u ložných spár dlouho vodováhou a u styčných spár závažím. Styčná spára z 1. řádku váže na styčnou spáru 3. řádku, 2. atd. Po ukončení zdění části fasády, nejlépe na začátku procesu tuhnutí malty doporučujeme proškrábnout styčné i ložné spáry do hloubky kolem 10 mm a dát jim tak finální tvar. Vyškrábnutí se provede např. dřevěným kolíkem nebo stačí u kus staré hadice. Zásadně nezdíme za nepříznivého počasí (déšť, vysoká teplota a přímé sluneční záření, možnost poklesu teploty pod + 5 °C).
Čím dotmelit líc?
Pro dotmelení Remmers dodává tzv. Pro lícové cihly hladkého líce použijeme maltu s velmi jemnou strukturou, schopnou vyhlazení do nuly - Restauriermörtel SK. Pojivem restaurátorských malt je buď bílý cement, nebo tzv. románský cement (Fugen und Ergänzungs-mörtel RZ), případně trasový cement. Pro speciální památkové účely v případě rozpadajících se materiálů se používají i bezcementové vápenné (Restauriermörtel ZF) a akrylátové malty (Restauriermörtel AC).
Pravidla pro doplnění líce
- Pevnost doplňku nižší, než originálu (50-100%)
- Prodyšnost i nasákavost doplňku srovnatelná s originálem (!)
- Tepelná roztažnost, bobtnavost, deformace - vše podobné doplňovanému originálu
- Přídržnost na podkladu je výrazně nižší, než soudržnost podkladu (40-80%)
Nikdy tedy nedoplňujeme líc materiálem tvrdším, než je cihla, a rovněž nepoužijeme nenasákavou hmotu.
Jak správně spárovat?
Pro spárovou maltu platí rovněž několik pravidel:
- Má být výrazně měkčí, než spárovaná cihla (20 až 60% pevnosti cihly)
- Musí být nasákavá, srovnatelně jako cihla
- Má být pružnější, než cihla
- Musí být prodyšná, srovnatelně k cihle
V kostce: při pohybech vyvolaných tepelnou roztažností a smršťováním, případně bobtnáním to musí být spára, která se poddá, kde se odehraje deformace. Případně spára má být tím místem, kde se odehraje porucha. Proč? Spára se opraví snadněji, než cihla. Všechna tato pravidla spárování platí pochopitelně i pro kamenné fasády. Při provádění doplňků poškozených cihelných ploch je třeba doplnit zvlášť cihly a zvlášť spárovou maltu. Spáru doplníme vždy maltou s nižší pevností, aby se zde mohla odehrát deformace.
Čtěte také: Jak na zateplení půdy s volnou izolací?
Pro spárování používáme malty na bázi vápna (Fugenmörtel ZF), vápna s hydraulickými přísadami (Fugenmörtel TK) a jen pro velmi pevné cihly a pásky lze použít tvrdší malty na bázi románského cementu (Fugen und Ergänzungsmörtel RZ) nebo bílého portlandského cementu (Fugenmörtel). Naopak pro velmi křehké a rozpadající se historicky cenné nálezy byla ve spolupráci se Zemským památkovým úřadem Durynska vyvinuta malta s čistě akrylátovým pojivem Fugenmörtel AC. Tato malta je maximálně pružná za minimální pevnosti, takže nepoškodí ani velmi rozpadavé cihly nebo sprašující opuku. Každá zrnitost malty a každé pojivo vyžaduje jinou tloušťku nanášené malty. Je třeba dodržet doporučení výrobce a pro obnovu tenké vrstvy na povrchu stávající pevné spáry použít jemnou spárovací hmotu, zatímco na vypadané či vyplavené spáry užít hrubší maltu, určenou pro větší tloušťky nánosu.
Jak ochránit fasádu proti vodě?
Prvotní ochranou proti vodě je samozřejmě dostatečný přesah střechy a dalších vodorovných prvků. Většinou starší fasády tímto jsou vybaveny. Lze nalézt i výjimky, podobně nalezneme nechráněné vodorovné plochy na fasádách nově prováděných. Na vodorovných plochách (parapetech, atikách) v zimě taje sníh a voda proniká do zdiva. Když odhlédneme od vlhkostní problematiky, zůstává problém rozpadu spárovací a zdicí malty, resp. vyplavování vápenné složky pojiva. Pokud se nejedná o závažný technický problém, vápenné výluhy na cihlově červené fasádě jsou nepěkným šrámem.
Kde provádět ochranu?
V sevřené městské zástavbě nebývá problém se svislými plochami. Problém nastává v otevřené krajině i na stavbách otevřených působení větru - příkladem jsou rodinné domky v zahradách. Zde působí po část roku i větrem hnaný déšť, který pronikne i tence ochráněných povrchem cihly, případně spárou.
Čím hydrofobizovat?
Vodorovné plochy parapetů a šikmé plochy atik je vhodné chránit hloubkovou hydrofobizací včetně související svislé plochy až po okapnici, kde by se po povrchu stékající kapka měla odtrhnout a nezatéci na svislou plochu fasády. Svislé plochy nechráněných staveb chráníme před větrem hnaným deštěm, nejméně ze strany převládajících větrů. Pro hydrofobizaci můžeme použít jak kapalné, tak krémové prostředky. Kapalné prostředky (Funcosil SNL, Funcosil WS) nanášíme poléváním, tedy postřikem hrubým proudem kapaliny. Ideální je postupovat odzdola nahoru, abychom měli jakousi jistotu rovnoměrného prosycení podkladu hydrofobizátorem.
Mnohem výhodnější je použít krémový hydrofobizátor Funcosil FC. Jedná se o krémovitě nastavenou emulzi silanu a siloxanu ve vodě. Dlouhá doba rozpadu krému na složky je výhodou, na fasádě jasně vidíme natřená a nenatřená místa i spotřebu materiálu. Krém Funcosil FC lze nanášet válečkem i štětkou, v případě hlubších spar je štětka neocenitelným pomocníkem. Rovněž dlouhá doba styku viskózního krému, který nestéká, s povrchem fasády umožňuje větší hloubku průniku hydrofobizátoru do podkladu. Tak provedeme hloubkovou ochranu fasády, kterou bychom kapalným prostředkem provedli po trojnásobné aplikaci! Hloubková ochrana je zvláště potřebná proti tlaku větrem hnaného deště. Tlak větru totiž je schopen protlačit kapky vody tenkou hydrofobní vrstvičkou na povrchu. Pro solitérní stavby je zpravidla vyžadována hloubka hydrofobizace 15 mm. Hydrofobizace, provedená hloubkově, sice ochrání fasádu na dlouhé desítky let před vnikáním srážkové vody a jí nesených rozpuštěných látek. Na druhou stranu nenasákavost podkladu na stejnou dobu znemožňuje použití opravných malt, nátěrů a tmelů na čistě vodné bázi. Pro hydrofobní podklad je třeba vždy používat silně lepivé nátěry a malty (tedy ty s vysokým obsahem polymerů, nejčastěji disperzí).
Čištění cihlového zdiva pískováním
Čištění cihlového zdiva pískováním je oproti jiným postupům velice jednoduché, účinné a rychlé. Vzhledem k tomu, že při renovaci starého cihlového zdiva obvykle potřebujete pískovat rozsáhlejší plochy, sáhněte pro profesionální mobilní pískovačce.
Příprava před renovací
- Odležení cihlového zdiva: Pokud se jedná o „čerstvé“ zdivo, počkejte, až malta vytvrdne. Cihly by měly být před čištěním úplně suché a minimálně 7 dní „staré“.
- Odstranění nečistot: Snažte se pečlivě odstranit všechny velké kusy malty a další nečistoty před samotným čištěním cihel. Použijte zednické kladívko, nebo škrabku.
- Ochrana okolních předmětů: Zajistěte dostatečnou ochranu všech povrchů a předmětů kolem zdiva, které nechcete pískovat.
Tabulka: Shrnutí technik zdění a oprav
| Aspekt | Popis / Doporučení |
|---|---|
| Tloušťka vodorovné spáry | 10 až 15 mm |
| Tloušťka svislé spáry | 8 až 15 mm |
| Malta pro zdění | Cement M400 a jemný písek v poměru 1:4 (1 kbelík cementu na 4 kbelíky písku). Někdy se přidává jíl nebo vápno pro plasticitu. |
| Přídavek vody do malty | Přibližně 1 kbelík vody na 1 kbelík cementu (lépe o něco méně). |
| Spárování (obecně) | Spára má být měkčí, nasákavější, pružnější a prodyšnější než cihla. |
| Dotmelení líce | Pevnost doplňku nižší než originálu (50-100%), prodyšnost a nasákavost srovnatelná s originálem. Nepoužívat tvrdší ani nenasákavé materiály. |
| Hydrofobizace | Doporučuje se krémový hydrofobizátor Funcosil FC pro hloubkovou ochranu (až 15 mm). Pozor na použití opravných malt a nátěrů na vodné bázi po hydrofobizaci. |
| Oprava vnitřní cihlové zdi | Pro opravu spár použít běžnou jádrovou omítku. Pro zpevnění a oživení vzhledu 2x nátěr STAVLEPem zředěným vodou (1:6). |
Doporučení
Pro zajištění správné funkce sanačních opatření, ať už se jedná o aktivní, nebo pasivní metody, je nezbytné konzultovat své plány s odborníky na sanaci cihelných zdí. Odborníci mají nejen znalosti a zkušenosti potřebné k identifikaci konkrétních problémů a výběru nejvhodnějších metod sanace, ale také mohou poskytnout cenné rady ohledně materiálů a technik, které zajistí optimální výsledky.
tags: #volné #cihly #ve #zdi #příčiny #opravajak