Nedostatek vody v krajině, způsobený mimo jiné i zásahy z minulých let, jako jsou odvodňovací kanály a narovnané toky, představuje významný problém. Národní park Šumava se proto aktivně zapojuje do obnovy původních rašelinišť, mokřadů a pramenných svahů s jasným cílem - zadržet vodu v krajině. V minulosti totiž voda kvůli odvodňování odtékala rychle pryč, což vedlo k vysychání pramenů a celé krajiny.
Projekt LIFE for Mires - Život mokřadům
S nápravou už několik let pomáhá unikátní program LIFE for MIRES - Život mokřadům. Tento projekt, který podle zástupců národního parku zatím nemá ve střední Evropě obdoby, zajistil návrat vody do míst šumavské krajiny, kde odpradávna byla a odkud byla v minulosti uměle odváděna.
„Aktuálně operujeme například na levém břehu v kotlině řeky Křemelné, v lokalitě o rozloze 109 hektarů. Je zde přes dvacet kilometrů odvodňovacích kanálů a těmi odtéká důležitá voda pryč, obzvlášť v případě, že hodně prší nebo taje sníh, se kanály vláha doslova valí. Proto je blokujeme a zasypáváme,“ vysvětluje Lukáš Linhart z oddělení vod a mokřadů NP Šumava. Ten předpokládá, že aktuálně rozpracovaná lokalita by už příští rok mohla být celá pokrytá vegetací.
Sedmiletý projekt LIFE for Mires, podpořený penězi z Evropské unie a Ministerstva životního prostředí, skončil po sedmi letech. Vedla jej Správa Národního parku Šumava jako hlavní koordinátor, jako partneři se na něm podíleli kolegové ze Správy NP Bavorský les, Bund Naturschutz in Bayern a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Výsledky projektu LIFE for Mires
Projekt LIFE for Mires přinesl řadu hmatatelných výsledků:
Čtěte také: Beton: cement, písek, voda
- Zrušeny byly odvodňovací kanály v délce 212 kilometrů, což pro představu odpovídá přibližně vzdušné vzdálenosti mezi Šumavou a Libercem.
- Podařilo se obnovit 35 kilometrů meandrujících potoků a 28 pramenišť.
- Revitalizovány byly rašelinné lesy a další mokřady na ploše bezmála 2200 hektarů.
| Ukazatel | Množství/Rozsah |
|---|---|
| Zrušené odvodňovací kanály | 212 km |
| Obnovené meandrující potoky | 35 km |
| Obnovená prameniště | 28 |
| Revitalizované rašelinné lesy a mokřady | 2200 ha |
| Zapojených dobrovolníků | 1840 |
„Můžeme říci, že velkému podílu mokřadů a rašelinišť, ale také potokům a bystřinám, byla znovu vrácena původní, přírodní podoba,“ říká Iva Bufková, odborná garantka projektu ze Správy Národního parku Šumava. „Přesto máme před sebou ještě spoustu práce, kterou je nutné v tomto ohledu udělat. Konkrétně nás v nejbližší době čekají revitalizace mokřadů ve dvou rezervacích na území CHKO Šumava (Najmanka a Pasecká slať) a připravují se další. Samozřejmě i nadále budeme pořádat velmi úspěšné Dny pro rašeliniště, v rámci kterých se do obnovy mokřadů zapojuje široká veřejnost.“
Vzdělávací a osvětové aktivity
Součástí projektu byly i osvětové aktivity. Do dobrovolnických akcí, během kterých se lidé přímo zapojovali do revitalizačních prací, se zapojilo 1840 dobrovolníků. Odborníci sestavili výukový program pro školy, připravili obrazovou knihu Království vod a mokřadů s pracovním sešitem pro školní děti a další výukové pomůcky. Uspořádali také mokřadní soutěž pro školy v regionu. Dokumentární snímek o projektu „Voda ztracená a vrácená“ režiséra Radka Plíhala byl oceněn na mezinárodních filmových festivalech v ČR i ve světě. Vydána byla také publikace o vodě v krajině, včetně odborného manuálu obnovy mokřadů v horských oblastech.
„Právě tento manuál může být důležitým pomocníkem pro všechny, kteří chtějí mokřady v krajině obnovovat. Ta chuť navracet vodu do krajiny tady je, potvrzuje se to během pracovních setkání a exkurzí pro mnohé majitele lesních i nelesních pozemků,“ dodává Iva Bufková.
Význam monitoringu
Důležitým výstupem projektu LIFE for Mires je také monitorační činnost. „Sledujeme, jakým způsobem biotopy a druhy reagují na provedená opatření, jak se chová podzemní voda a zda vystoupala blíže k povrchu,“ vysvětluje Iva Bufková. V nadcházejících letech budou odborníky zajímat i další změny, jaké s sebou přinesly revitalizace, tedy zjednodušeně řečeno množství zadržované vody, teplota zemského povrchu, změny ve vegetaci ve sledovaných oblastech a podobně.
„S postupující klimatickou změnou se bez krajiny, která je schopná akumulovat velké zásoby vody, neobejdeme. Je skvělé, že na území Národního parku Šumava proběhl tak velký a zásadní projekt, jakým byl LIFE for Mires. Nejen, že navrátil vodu do krajiny ve velkém množství a alespoň zčásti napravil nešťastné zásahy z posledních dvou století, ale dokázal inspirovat i mnoho dalších lidí, nadšenců, vlastníků půdy, úředníků, ale i politiků. Děkuji proto všem, kteří se na projektu podíleli, za skvěle odvedenou práci,“ uvedl ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Čtěte také: Recepty na beton
Konference Cesta vody 2025
Dva dny plné inspirace, sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe - taková byla konference Cesta vody 2025, která se konala v Lázních Jeseník, v blízkosti míst, kudy se vloni prohnaly ničivé povodně. Akce, uspořádaná s Národním ústavem pro integrovanou krajinu, propojila více než dvě stovky odborníků a aktérů z celé České republiky.
„Cesta k odolnější krajině vede jedině přes spolupráci: státu, samospráv, vědců, zemědělců, vlastníků půdy i místních obyvatel a spolků. Každý z nich má v procesu adaptace svou roli a bez jejich propojení se potřebné změny neuskuteční. I proto vznikla konference Cesta vody, aby umožnila lidem z různých sfér potkávat se a společně hledat řešení, která v praxi fungují. Zároveň je zjevné, že po povodních by cílem neměla být pouhá obnova do původního stavu, ale rozvoj podle principu Build back better, neboli jinak a lépe,“ uvedla Magdaléna Davis, ředitelka českých klimatických programů Člověka v tísni.
Na úvod konference vystoupil klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu, který upozornil, že průměrná teplota v Česku se za posledních 60 let zvýšila přibližně o více než jeden stupeň Celsia a krajina se vysušuje mnohem rychleji než dříve. Ladislav Faigl z Ministerstva zemědělství ČR zdůraznil, že správné hospodaření s vodou je pro úrodnou krajinu klíčové.
Konference byla určena zejména zástupcům měst a obcí, projektantům, zemědělcům, lesníkům, správcům toků, vlastníkům půdy i dalším odborníkům, kteří mohou ovlivnit podobu krajiny, její schopnost zadržovat vodu a čelit extrémním jevům. Diskutovalo se o tom, jak urychlit a zefektivnit zavedení opatření, která pomohou chránit majetek a infrastrukturu, a zároveň posílit ekologickou a klimatickou stabilitu krajiny pro budoucí generace.
Propojení teorie s praxí
„Na Jesenicku jsme si znovu ověřili, že největší hodnotou konference Cesta vody je propojení teorie s praxí. Není běžné, aby si starostové a zastupitelé z různých obcí mohli přímo v terénu prohlédnout konkrétní úpravy a diskutovat o jejich přínosech. Zdravou krajinu lze tvořit pouze v celém kontextu - od lesů přes zemědělskou krajinu až po zastavěná území,“ doplnila Eva Procházková z Národního ústavu pro integrovanou krajinu.
Čtěte také: Je dešťová voda vhodná pro beton?
Druhý den konference se účastníci vydali do terénu. V Bukovicích, městské části Jeseníku, kde loňská povodeň strhla lávku a poškodila několik domů, se seznámili s možnostmi rozšíření říčního koryta a revitalizace toku přímo v intravilánu města. V obci Písečná pak viděli příklady komplexního řešení celého mikropovodí - od lesních infiltračních opatření po návrhy opatření v zemědělské krajině, revitalizaci toků, obnovu mokřadů a tůní.
„Tyto ukázky dokazují, že když se spojí věda, samospráva, státní správa a místní iniciativa, dá se i po katastrofě začít tvořit krajina, která bude zdravější a odolnější,“ doplnila Magdaléna Davis.
tags: #voda #v #krajine #cesty #asfalt #Šumava