Vlhké mapy na stěnách, solné výkvěty a plísně jsou jevy, které upozorňují majitele domů, že něco není v pořádku. Tyto nešvary obtěžují v každém případě a připočítat musíte také zdravotní problémy a snížení ceny domu. Důvody jsou jasné - zhoršují kvalitu bydlení, mohou způsobit zdravotní problémy, snižují cenu domu a jejich skutečná příčina může v dlouhodobém výhledu ovlivnit statiku. Vlhkost zdiva se samozřejmě mění v závislosti na okolí, ale průměrná doporučená hodnota je okolo 4 %. Při dosažení vlhkosti cca 10 % už je vaše zeď opravdu ve velkém ohrožení a všechny problémy naberou velmi rychlý spád. Řešení je komplexní proces, v němž nenahraditelnou roli hrají sanační omítky. Tyto omítky od nás díky porézní struktuře propustí vodní páry, navíc vzdorují zasolení. Laicky řečeno, pracují jako funkční prádlo pro sport.
Diagnostika a příčiny vlhkosti
Vlhkostní průzkum objektu a návrh vhodných sanačních technologií, včetně sanačních omítek, Vám rádi zpracujeme. Vlhkost zdiva obvykle poznáte již od pohledu, kdy se na zdech tvoří flíčky, které se postupem času zvětšují do map, které mají i metrové rozměry. Pro ujištění, zda jsou vaše zdi vlhké či ne, je možné použít také dotek. Pro přesnou hodnotu vlhkosti lze použít speciální vlhkoměry, které vám stanoví vlhkost přímo v místě, kde potřebujete. Vlhkoměr je obvykle ruční přístroj s hroty, které přiložíte k postiženému místu, a na displeji přístroje se vám ihned zobrazí výsledná hodnota vlhkosti zdiva. Nejprve je důležité provést sanační rozbor vlhkého zdiva ve třech různých výškových hladinách v hloubce 4 - 10 cm. Takto získaný materiál se změří speciálně určeným přístrojem na vlhkost.
Nejčastější příčiny vlhkosti zdiva
Příčin, proč je zdivo zasaženo vlhkostí, je několik. Nejčastější příčinou narušení zdiva objektu je působení vlhkosti a zasolení. Voda s rozpuštěnými agresivními solemi proniká v důsledku účinků kapilárních sil do zdiva a do omítek, kde se odpařuje a vytváří vlhké mapy. Rozpuštěné soli ve struktuře omítky krystalizují, zaplňují její póry a na jejím povrchu tak vznikají solné výkvěty. Spolu s vlhkým zdivem dochází po čase k destrukci zdiva, která může vést až ke statickým poruchám stavby.
- Vzlínající vlhkost: Nejčastější ze všech možných příčin zvlhnutí zdí je nedostatečná, porušená nebo chybějící hydroizolace spodní stavby domu. Je to také důvod, proč se problémy s vlhkostí objevují převážně u starších objektů a sklepů. V případě, že má zeď přímý kontakt se zeminou, tak díky nasákavým schopnostem zdiva dochází k pohlcování půdní vody a postupným vzlínáním směrem vzhůru. Situace se může ještě několikanásobně zhoršit ve chvíli, kdy nějakým vlivem dojde ke zvýšení hladiny podzemní vody.
- Kondenzace vzdušné vlhkosti: Dalším důvodem k navlhnutí zdiva může být kondenzace vzdušné vlhkosti na povrchu stěn. Kondenzace je jev, který vzniká ve chvíli, kdy je na konstrukci dosaženo rosného bodu vodních par, tedy vodní páry začnou přecházet v kapalinu. K tomu dochází ve chvíli, kdy je stavební objekt z různého důvodu neprodyšný a uzavřený. V domě tedy dojde ke zvýšení vlhkosti, která se ale nemá jak dostat ven a tedy dojde ke kondenzaci. Často se stane, že k tomuto jevu dojde po rekonstrukci, která zahrnuje zateplení fasády polystyrenem nebo výměnu oken.
- Zatékání dešťové vody: Poslední nejobvyklejší příčinou je dešťová voda. Zkrátka při poruše střech či fasád vám při dešti začne zatékat všude možně a voda se postupem času začne dostávat do všech konstrukcí, tedy i do zdiva. Jedná se o příčinu, která závisí jen a pouze na počasí, proto nemusí být vlhkost zdí způsobená deštěm tak zřetelná. Ovšem ve chvíli, kdy přijdou několikadenní deště, tak se majitelé začnou divit, jak jim ze zdí začnou vystupovat flíčky a mapy, které se snaží upozornit na to, že něco není v pořádku.
Komplexní řešení vlhkého zdiva
Způsobů, jak problém s nadmírou vlhkosti ve zdivu řešit, je více a samozřejmě závisí právě na příčinách navlhnutí. Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva. Sanační omítky jsou obecně až druhým krokem celkové sanace vlhkosti objektu. Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody, které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu.
Metody izolace zdiva
Prvotní a to nejzásadnější je zdivo spolehlivě odizolovat od dotace vlhkosti. Důležité je provést opatření proti příčinám vlhkostních poruch, tedy ve většině případů provést izolace zdiva různými metodami, vhodnými pro Vaši stavbu.
Čtěte také: techniky štukování
- Dodatečné zaizolování (svislé izolace a drenáže): Jestliže je příčinou nepříznivý stav stávající hydroizolace spodní stavby anebo u domu hydroizolace není provedena vůbec, tak prvním krokem bude dodatečné zaizolování. Tato metoda zahrnuje odkopání zeminy do úrovně minimálně 0,5 m pod terén. Na dno výkopu je poté v dostatečné vzdálenosti umístěna trubka drenážního systému. Drenáž okolo obvodových stěn zajistí odvod podzemní a dešťové vody a přispěje k odvlhčení domu. Jakmile je osazena drenáž, tak dojde k aplikaci hydroizolace na svislé konstrukce, tedy na odhalené a očištěné zdivo spodní stavby domu. Hydroizolace spodní stavby může být provedena několika způsoby, ale jedním z nejčastějších je použití asfaltových pásů a nopové folie.
- Podřezání zdiva: U starých objektů často chybí hydroizolace základů, příp. je za hranou své životnosti a již neslouží svému účelu. U takových objektů se provádí podřezání zdiva pomocí řetězové pily a vložení hydroizolace z asfaltových pásů. Okolí řezu se při podřezávání zdiva stabilizuje deskoklíny, aby nedocházelo k opadávání a zhroucení. Do řezu se po jeho očištění vkládá vhodná hydroizolace v podobě plastových pásů, nerezových plechů či sklolaminátových desek.
- Chemická injektáž zdiva: Jedná se o přímou metodu vytvoření clony proti vzlínající vodě. Do zdiva se navrtají otvory, které jsou poté tlakově naplněny speciální chemickou směsí, která se volí podle příčiny navlhnutí, materiálu zdiva a také okolí stavby. Existují injektáže hydrofobizující, částečně utěsňující a utěsňující.
Po provedené injektáži je nutné dodržet technologickou pauzu od dokončení injektáže zdiva po zahájení omítacích prací, a to min. 14 dní.
Příprava podkladu před aplikací sanačních omítek
Nejprve je třeba zdůraznit, že před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky. Nejprve je nutné připravit podklad. Z dlouhodobého působení vzlínající vlhkosti jsou omítky v dolní části fasády značně a tím nenávratně znehodnocené. Před injektáží je nutné tyto zdegradované omítky odstranit. Výška odstranění omítek by se neměla podcenit. Doporučuji omítky odstranit alespoň 500 mm nad horním okrajem viditelného poškození. Jinou metodou je určení výšky oklepání vlhkostí zasažených původních omítek tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují. Například: vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm.
Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5 - 2 cm (nebo cca 20 mm) většinu těchto solí odstraníme. Zdivo je potřeba ještě zbavit veškerých povrchových nepevných částic, například hrubým kartáčem anebo za pomoci vodního vysokotlakého čističe s rotační tryskou (tlaková voda se často používá při opravách fasády). Drátěným kartáčem zdivo vyčistíme od prachu, nebo můžeme použít stlačený vzduch či průmyslový vysavač. V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva. Odstraněnou omítku a případnou suť ze stavby odvážejte, v žádném případě ji nepoužívejte na zásypy, protože obsažené soli se mohou totiž při dešti znovu vymývat a opět dostávat do podloží. Poškozené části pak opravíme, dozdíme a vyplníme hrubé nerovnosti. Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy. Tím zdivo bude připravené nejen pro injektáž, ale zejména pro zahájení omítacích prací.
Aplikace sanačních omítek - krok za krokem
Pokud jste se rozhodli aplikovat sanační omítky a máte jasno, jaké jednotlivé vrstvy sanační omítky použijete, doporučujeme, abyste zvolili systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt. Rozhodně spolu nekombinujte různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců.
Sanační podhoz a antisanitrační přednástřik
Na provedené injektáži a uplynulé technologické pauze se provede sanační podhoz/špric. Na tento podhoz lze zvážit přípravek, který Vaše náklady na odvlhčení zdiva už značně nenavýší, ale v případě solí obsažených ve zdivu bude jádrová sanační omítka ochráněna před solemi, které mohou být obsaženy ve zbytkové vlhkosti. Zbytkovou vlhkostí se myslí stav, že je již vytvořená ve zdivu bariéra pro zamezení kapilárně vzlínající vlhkosti a tím již zdivo není dotované zemní/vzlínající vlhkostí, ale zdivo není ještě suché a tím mohou soli obsažené ve zbytkové vlhkosti novou sanační omítku částečně kontaminovat, ve Vašem případě asi ne zásadně. Pokud jste ale na stávajících omítkách žádné solné výkvěty nezaregistrovali a jedná se „pouze“ o vlhké mapy, puchýře, nepevnosti k podkladu, pak není tento nátěr pod sanační omítku nutný. U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem.
Čtěte také: kompletní průvodce izolací vlhkého zdiva
Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek. Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Na navlhčený podklad se provede podhoz omítkou, například SUPERSAN hrubý nebo KM Beta OS-401. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50% plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm. Sanační podhoz nesmí být aplikován do spár mezi cihlami, pokud projekt sanace vlhkého zdiva neuvádí jinak. Povrch neuhlazujeme a necháme 1 - 3 dny vyschnout. Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2 - 3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. Přestože je zdivo uvnitř vlhké, jeho povrch může být na slunci přeschlý a postřik by mohl sprahnout.
Podkladní (vyrovnávací) a jádrová sanační omítka
Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím, být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva. Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu.
Vyzrálý podhoz navlhčíme a naneseme na něj jádrovou omítku, například KM Beta OS-401 nebo SUPERSAN hrubý. Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádra zredukovat na 1,5 cm. Jádrovou omítku nanášíme v jedné vrstvě v tloušťce 20 - 30 mm, optimální vrstva je 25 mm. Pokud budete potřebovat tloušťku 30 až 40 mm, provádějte ji ve dvou vrstvách. Omítku stáhneme pouze do roviny, nehladí se ani nefilcuje. Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch.
Sanační štuk a finální nátěr
Na ještě ne zcela suchý povrch nové sanační omítky, ale již dostatečně pevný, se nanese sanační štuk, který by se neměl tzv. utáhnout. Případně můžeme ještě jako poslední fázi aplikovat sanační štuk. Po úplném vyzrání jádrové omítky provedeme vrchní štukovou omítku - například KM Beta OS-402 nebo SUPERSAN jemný. Doporučená tloušťka, aplikovaná na zvlhčený podklad, činí dva až tři milimetry.
Závěrečnou výmalbu doporučujeme provádět buď vápennými, nebo silikátovými barvami s velmi nízkým koeficientem prostupu vodní páry (určuje paroprodyšnost pro vodní páru). Fasádní barva by měla být také prodyšná a tak doporučuji použít takovou barvu, která by veškeré paropropustné vrstvy neuzavřela. Pro nátěry fasád, kde je povětrnostní zatížení větší než v interiéru, se používá nejčastěji silikátová barva. U památkových staveb se často používá vápenná barva. Nepřípustné je použití disperzních nebo akrylátových nátěrů, jinak se celá sanační vrstva uzavře. I pro aplikaci barvy platí jasná pravidla - nanáší se až na dokonale vyschlou omítku. Tedy nejdříve po 14 dnech.
Čtěte také: vhodné materiály pro opravu vlhkých stěn
Důležité aspekty a podmínky aplikace
V každém případě je dobré se řídit technickým listem od výrobce a opravdu důsledně dodržovat technický postup daný výrobcem sanačních malt. Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní. Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5°C. Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu. Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu. Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících).
Přehled vrstev sanačního omítkového systému
| Vrstva omítky | Příklad produktů | Tloušťka (doporučená/max.) | Technologická pauza | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Antisanitrační přednástřik | Různé antisanitry | N/A | N/A | Roztok ředěný 1:1 s vodou, na silně zasolené zdivo, aplikuje se rozprašovačem. |
| Sanační podhoz/špric | KM Beta OS-401, SUPERSAN hrubý | Max. 5 mm | 1-3 dny / 2-3 dny | Síťovitě (cca 50% plochy) nebo celoplošně, neuhlazovat, na navlhčený podklad. |
| Podkladní (vyrovnávací) omítka | Specifická podkladní sanační omítka | Max. 40 mm (jedna vrstva) | 1 den na 1 mm tloušťky | Pro vyrovnání zdiva a ukládání solí, zdrsnit povrch pro další vrstvu. |
| Jádrová sanační omítka | KM Beta OS-401, SUPERSAN hrubý | 20-30 mm (optimálně 25 mm); min. 2 cm (bez podkl.), 1.5 cm (s podkl.) | 1 den na 1 mm tloušťky | Max. 40 mm ve dvou vrstvách, nesmí se hladit ani filcovat, povrch jemně zatočit. |
| Sanační štuk | KM Beta OS-402, SUPERSAN jemný | 2-3 mm | Až po vyzrání jádrové omítky | Na ještě ne zcela suchý, ale dostatečně pevný povrch, ne "utáhnout". |
| Finální nátěr | Vápenná, silikátová, silikonová barva | N/A | Nejdříve po 14 dnech | Používat pouze prodyšné barvy, ne disperzní nebo akrylátové. |
Specifické situace a řešení
Styk omítky s vlhkým podkladem
Omítka, která je běžně omítaná od podlahy, pochozí plochy atd., ve Vašem případě zámkové dlažby dvorku, je ve styku s tímto podkladem. Zámková dlažba ale není odizolovaná a tím je více či méně vlhká, což je ale naprosto standardní stav. Tato vlhkost se ale přenáší z dlažby do omítky, a to i když bude nová omítka již na suchém svislém podkladu. Toto je sice drobný problematický detail, ale většinou opomíjený. Postačí na vodorovné podkladové ploše (pokud je vlhká) vytvořit hydroizolační pásek ve vzdálenosti od zdiva na tloušťku omítky, který tím oddělí omítku od vlhkého podkladu. Případně při omítání položíme hoblované prkno anebo hliníkovou lať na povrch pochozí plochy a tím se vytvoří mezera mezi podkladem a spodní hranou omítky. Doporučuji lať o výšce cca 30-50 mm a šířce větší než bude tloušťka omítky, aby se po zavadnutí omítky dala lať snadněji a také včas vytáhnout - Hliníková lať je pro tento účel praktičtější. Obě možnosti řešení problému styku omítky s vlhkým podkladem jsou technicky proveditelné, ale ve Vašem případě bych se přikláněl k hydroizolačnímu pásku.
Vlhké mapy pod stropem - identifikace příčin
Mapa je značně zatmavlá a ostře ohraničená. Tím bych vyloučil kondenzaci. Také bych vyloučil netěsnost v odpadech od WC mísy. Mapy vzniklé od těchto odpadů jsou dříve či později více či méně zabarvené, nejčastěji dožluta nebo přecházejí až do okrové barvy. Mapa pod stropem je sice zatmavená, ale naprosto bez zabarvení, což je velmi pravděpodobně způsobeno „čistou vodou“, nikoli vodou splaškovou. Důležitá informace však ve Vašem dotazu také zazněla, a to, že vedle této zdi vedou stoupačky. Z Vašich informací je však určující, že dojde k opětovnému vyschnutí. Tím únik vody z vodovodního potrubí nejen nad Vámi, ale i u Vás můžeme s určitostí vyloučit, jelikož by se mapa neustále zvětšovala a nevysychala by.
Podle mého názoru jsou velmi pravděpodobné dvě příčiny, které způsobují tuto mapku na stěně pod stropem:
- Nad Vaší koupelnou bude téměř jistě také koupelna souseda. Kontrola sice mohla proběhnout, ale mám zkušenost, že pokud člověk doslova nevidí tekoucí vodu, zpravidla ji vylučuje a o to více, když problém není viditelný z jeho strany. To bohužel bývá někdy lidský faktor vnímání a nemusí být účelový. Pokud je v místě této rohové části nad Vámi sprchový kout/vana, často toto způsobuje netěsnost mezi hranou vaničky a obkladem, případně netěsností v odpadu pod vanou. Při sprchování, každý se sprchujeme trochu jinak, může i velmi malou netěsností zatéct pod vaničku značné množství vody, která toto jednoduše způsobí. Také nelze vyloučit, že Váš soused nestandardně vylije občas větší množství vody na podlahu. Bývá to také například z porouchané pračky, která při nějakém programu odpustí vodu přes svá dvířka apod. I lidský faktor mějme na mysli.
- Kanalizační stoupačky bývají vyvedeny až nad střechu z důvodu umožnění přisávání vzduchu při vznikajícím podtlaku „padající vody“, například při spláchnutí WC. Pokud mapa se bude objevovat pouze při dešti, příčina bude vysvětlena. Pokud se však mapa objevuje nezávisle na dešti, tak i tuto příčinu můžeme vyloučit. Na fotografii je mapa sice v rohové části koupelny, ale pouze na jedné stěně. Pokud v místě mapy vede z druhé strany zdi odpadní stoupačka, o které se zmiňujete, pak je vyšší pravděpodobnost, že příčina může být tam.
tags: #vlhke #mapy #na #sanacni #omitce