Vlhké zdivo je nepřítelem mnoha majitelů nemovitostí, obzvláště starých domů. Při stavbě či rekonstrukci domu je častým problémem vlhké zdivo, které může mít negativní dopad na zdraví obyvatel i na konstrukci budovy. Může způsobit puchýřování nátěrů, odlupování tapet, rozpadání omítky a také plísně a nepříjemný zápach. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží.
Vlhké mapy na stěnách, solné výkvěty a plísně se budou na pomyslném žebříčku toho, co doma opravdu vidět nechcete, určitě pohybovat na medailových pozicích. Důvody jsou jasné - zhoršují kvalitu bydlení, mohou způsobit zdravotní problémy, snižují cenu domu a jejich skutečná příčina může v dlouhodobém výhledu ovlivnit statiku. Vyřešte problém sanací co nejdřív.
Diagnostika a pochopení vlhkosti zdiva
Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach a na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu.
Příčiny vlhkosti
Příčin, proč je zdivo zasaženo vlhkostí, je několik. Především jde o nefunkční nebo zcela chybějící hydroizolaci, nedostatečný odvod dešťových vod nebo svahování pozemku směrem k domu. Může jít také o kombinaci několika vad.
- Vzlínající vlhkost: Vzlínající vlhkost je způsobena pronikáním vlhkosti zespodu, která postupuje zdivem směrem nahoru, kde se pak odpařuje do interiéru. Vlhké zasolené pásy jsou proto patrné převážně nad podlahou. Je běžným problémem u starých staveb, u kterých běžně chybí hydroizolace základů a suterénních stěn.
- Kondenzace vzdušných par: Nejčastěji k ní dochází při kondenzaci vzdušných par, způsobené špatnou tepelnou izolací soklu a obvodových stěn.
- Jiné příčiny: Může se jednat o prasklé vodovodní potrubí nebo o vodu nateklou vlivem vydatných dešťů či povodní.
Odstranění příčiny vlhkosti - klíč k trvalému řešení
Než začnete s vysušováním nebo obkládáním, zjistěte nejdřív skutečnou příčinu vlhkosti. Základem všeho je zdroj vlhkosti eliminovat, abychom nemuseli svádět nekončící boj s prosakovanou vodou. Pokud není příčina vlhkosti odstraněna, může dojít k opětovnému poškození omítky a jakékoliv obložení zdi, která zůstává stále vlhká, je jen maskováním skutečného problému.
Čtěte také: Průvodce světem cihlových fasádních obkladů
V rámci řešení problému s vlhkostí v domě nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí.
První pomoc při masivním zavlhnutí
Pokud vás zasáhla povodeň, nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami. Plísně na stěnách je nutné řešit co nejdřív.
Metody vysoušení zdiva
Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem.
Pro urychlení průběhu vysoušení je dobré doplnit vhodný sanační systém, jehož skladba je závislá na míře zasolení zdiva.
Metody sanace vlhkého zdiva
Zbavit zdivo vlhkosti můžete buď přímo nebo nepřímo. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce.
Čtěte také: Jak na instalaci cihlového obkladu?
Mechanické metody (dodatečná hydroizolace)
Přímé metody zahrnují například sanaci pomocí vkládané hydroizolace. Velice častým řešením vlhkosti svislých konstrukcí je aplikace dodatečné hydroizolace podříznutím stěn. Toto řešení je velice spolehlivé a v případě, že se odvede kvalitní práce, je jedním z nejlepších řešení, jak optimalizovat vlhkostní poměry v přízemních partiích stavby. Zdivo se postupně podřezává a do vzniklé spáry se po zhruba metrových úsecích vkládá asfaltová hydroizolace nebo ocelové nerezové plechy.
Chemické metody (injektáž zdiva)
Dalším řešením, podstatně snáze realizovatelným, je dodatečná hydroizolace na tmelové chemické bázi. Na trhu lze nalézt několik přípravků - tmelů, které při aplikaci do zdiva vytvoří hydrofobní souvislou vrstvu. Pokud chcete, aby vám sanace svépomocí přinesla kýžené výsledky a zároveň jste ji bez problému zvládli, vyberte si krém aplikovatelný ruční pistolí na tmely. Hmota se aplikuje do vrtaných otvorů ve spárách, kde vytvoří zábranu proti vzlínání vlhkosti.
Injektáže jsou časově nenáročné, nemají vliv na statiku objektu a lze je zvládnout svépomocí, což přináší značné finanční úspory.
Výhody injektážních krémů
Zpočátku se používaly tekuté hydrofobní přípravky, které ale měly jedno velké úskalí: pokud zdivo obsahovalo kavernu, bylo skoro nemožné zdivo přípravkem prosytit v celém průřezu a délce injektování. Tekutý injektážní přípravek stekl kavernou do prostoru. Injektážní krémy tento problém vyřešily díky své vyšší hustotě. Krémy totiž mají výhodu ve své hustotě a také v tom, že částečně nepodléhají gravitaci. Hydrofobní clona nevzniká v momentě plnění, ale po dobu disperze krému, ta je závislá na vlhkosti zdiva, teplotě a poréznosti materiálu, ale vždy trvá minimálně 2 - 6 týdnů. Celou tuto dobu je zdivo nasycováno až do úplného vymizení krému z vrtů, tím vznikne kompaktní a celistvá hydrofobní bariéra v celém průřezu injektovaného zdiva.
Osvědčeným řešením je sanace například pomocí SikaMur® InjectoCream-100.
Čtěte také: Použití cihlového obkladu v exteriéru
Postup injektáže zdiva proti vlhkosti
- Příprava staveniště a zdiva: Udělejte si dostatečný pracovní prostor okolo zdiva, které budete injektovat. Prvním krokem je odstranění omítky nebo obkladů. Zdivo proto odkryjte do výšky cca 80-100 cm nad viditelnou hranicí poškození. Nezapomeňte proškrábnout spáry do 20 mm a zdivo očistit suchou cestou, k tomu poslouží třeba drátěný kartáč.
- Vrtání otvorů: Zdivo se navrtává do první vodorovné spáry nad podlahou. Druhou fází je vrtání otvorů. Jejich hloubka závisí na tloušťce zdiva. S vrtáním začněte do spáry 15 cm nad zemí. Průměr vrtu by měl mít 12 mm a rozestupy mezi jednotlivými vrty by neměly překročit 12 cm. Doporučují se rozestupy mezi vrty maximálně do 100 mm a průměr vrtáku 14 mm. Následně po dokončeném vrtání otvory profoukněte stlačeným vzduchem.
- Aplikace krému: Do ruční pistole na tmely připravte injektážní hmotu SikaMur®-InjectoCream-100 nebo podobný injektážní krém a vsuňte aplikační trubičku na konec vrtu. Začněte plnit vyvrtaný otvor pomalu až k jeho ústí. Otvor musí být důkladně vyplněn v celém objemu. Aplikační trubičku vždy čistěte od nečistot a zbytků zdiva.
- Dokončení: Po dokončení aplikace všechny otvory u obvodového zdiva zatěsněte například zátkou z extrudovaného polystyrenu. Zátka zamezuje vzniku tepelných mostů v zimním období, díky ní nebude kondenzovat vlhkost v místě vrtů v nevětrané místnosti.
Externí izolace a odvodnění
Zdivo můžeme odizolovat příkopem, který vykopeme vně, ale jehož dno by mělo být tak vysoko, aby chránilo základy před promrzáním. Dno takového příkopu musí být vyspádováno jak podélně, tak i příčně. Doporučuje se samotné dno upravit tak, aby voda co nejsnáze odtékala. Můžeme ho vybetonovat či vytvořit cementovou slupku, která zajistí rychlý odtok vody od zdi Vašeho domu.
Další způsob je obdobný. Vykope se příkop, stěna domu se očistí od degradovaného materiálu a znovu nahodí vápenocementovou omítkou nebo jinou k tomu speciálně určenou omítkou. Níže pod úrovní základové spáry se vykope rýha a do ní se umístí podélná průběžná drenáž. Drenáž obsypeme štěrkem.
Jestliže je příkop pro vaši konkrétní situaci rekonstrukce nevhodný, můžeme si pomoci opěrnou zdí. Nejprve postupujeme stejně jako v prvním případě. Vykopeme příkop, očistíme zdivo, naneseme omítku a vytvoříme drenáž. V přiměřené vzdálenosti vyzdíme opěrnou zídku. Jestliže použijeme vhodný ložný kámen, nemusíme zdivo vyzdívat na maltu, ale postačí nám vazká hlína.
U dalšího podobného způsobu se opět vykope příkop, nahodí zeď, umístí svislá asfaltová hydroizolace a u zdi se provede zához z kvalitního jílu, který má skvělé hydroizolační vlastnosti. Šířka tohoto záhozu může být od 20 až po 40 cm.
Příprava podkladu pro omítání a obkládání
Před aplikací omítky na vlhkou zeď je nutné důkladně připravit podklad. Prvním krokem je důkladná příprava podkladu. Nestačí totiž řešit jen poškozená místa, stará omítka musí dolů v souvislé ploše. Odstranění staré omítky je nezbytné do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou úrovní vlhkosti, nebo minimálně jeden metr nad viditelnou hranici zavlhnutí.
Následně se odstraní rozrušené části a spáry ve zdivu vyškrábou do hloubky přibližně dvaceti milimetrů, tedy asi 2 cm. Po dozdění poškozených částí a vyplnění hrubých nerovností ve zdivu se celá plocha zbaví prachu a úlomků, například průmyslovým vysavačem nebo stlačeným vzduchem. Pokud je v místě vedena elektroinstalace, nesmí být kotvena sádrou.
POZOR: Odstraněnou omítku a případnou suť ze stavby odvážejte, v žádném případě ji nepoužívejte na zásypy.
Sanační omítky - efektivní řešení pro vlhké zdi
Správná omítka na vlhkou zeď je klíčovým prvkem v boji proti vlhkosti. Řešení vlhkého zdiva je komplexní proces, nenahraditelnou roli v něm hrají sanační omítky. Pro vlhké zdivo je nejvhodnější volbou sanační omítka. Tato omítka je speciálně navržena pro zdivo trpící nadměrnou vlhkostí.
Sanační omítka, na rozdíl od té normální, odpuzuje vodu, je velmi lehká a díky pórovité struktuře umožní zdi aktivně dýchat. Díky své nízké nasákavosti a vysoké paropropustnosti umožňuje odpařování vlhkosti ze zdiva, čímž napomáhá jeho postupnému vysychání. Sanační omítky díky porézní struktuře propustí vodní páry, navíc vzdorují zasolení. Laicky řečeno, pracují jako funkční prádlo pro sport. Rozpuštěné soli ve standardní omítce krystalizují, ucpávají póry a vytvářejí solné výkvěty. Časem dochází i k odpadávání materiálu, zvláště v exteriéru, kde degradaci urychluje mráz. Pro omítnutí vlhké zdi použijte sanační omítku.
Aplikace sanační omítky na vlhkou zeď
Aplikace sanační omítky vyžaduje několik vrstev, které zajistí její správnou funkci. Nicméně, její výkonnost je silně ovlivněna stylem aplikace. Vždy respektujte doporučenou tloušťku aplikace.
Postup aplikace sanační omítky
- Navlhčení zdiva a postřik (špric): Po odstranění staré omítky a přípravě podkladu následuje navlhčení zdiva a aplikace řídké malty, která pokryje přibližně dvě třetiny stěny. Postřik vytvoří kontaktní vrstvu mezi zdivem a vlastní jádrovou omítkou. Připravuje se ze sanační omítky. Nanáší se na dobře zvlhčené zdivo. Maximální tloušťka vrstvy je 5 milimetrů a nesmí vyplnit spáry. Takto vzniklý můstek necháme zrát.
- Nanášení jádrové sanační omítky: Po zatvrdnutí této vrstvy nanášíme jádrovou omítku v požadované tloušťce. Sanační omítka jádrová se nanáší v tloušťce 20 až 30 milimetrů, optimální vrstva je 25 mm. V případě nutnosti provedení tloušťky od 30 do 40 mm provádějte nanášení ve dvou vrstvách. POZOR: Omítka se stahuje latí od spodu směrem nahoru. Povrch se nesmí hladit či filcovat, jinak hrozí uzavření pórů.
- Nanášení jemné sanační (štukové) omítky: Posledním krokem při aplikaci omítky na vlhkou zeď je natažení fajnové (štukové) omítky. Jemná sanační omítka se může nanášet až po vyschnutí jádrové složky - jeden den na každý milimetr vrstvy. Doporučená tloušťka, aplikovaná na zvlhčený podklad, činí dva až tři milimetry. Nanáší se hladítkem.
- Finální nátěr: Jako konečnou úpravu lze zvolit vápennou, silikátovou nebo silikonovou barvu. Nepřípustné je použití disperzních nebo akrylátových nátěrů, jinak se celá sanační vrstva uzavře. I pro aplikaci barvy platí jasná pravidla - nanáší se až na dokonale vyschlou omítku, tedy nejdříve po 14 dnech.
| Krok | Popis | Doporučený materiál |
|---|---|---|
| Příprava podkladu | Odstranění staré omítky, očištění zdiva | Nástroje na čištění zdiva, zednické kladivo, škrabka |
| Aplikace řídké malty | Špric - cementový podhoz | Malta na vlhké zdivo |
| Nanášení jádrové omítky | Tvorba základní vrstvy | Jádrová sanační omítka |
| Finální vrstva | Aplikace štukové omítky | Štuková omítka |
Při mírném zasolení aplikujte sanační omítku a sanační štuk. Můžete použít i jednovrstvý systém - renovační jednovrstvou omítku. Při středním až vysokém zasolení zařaďte do systému navíc podkladní sanační omítku a pro jednovrstvý systém přidejte renovační omítku. Renovační a sanační systémy KVK nabízí osvědčené produkty a prověřené systémy nejen na občanské výstavbě, ale i na národních památkových objektech ČR. Aplikace sanačního systému KM Beta je snadné. Pro stoprocentní funkčnost je však potřeba pečlivě dodržovat pokyny výrobce.
Obklady vlhkých zdí - maskování vs. řešení
Při výběru obkladu vlhké zdi je důležité si uvědomit, zda chcete vlhkost zamaskovat nebo skutečně vyřešit. Jakékoliv obložení zdi, která zůstává stále vlhká, je jen maskováním skutečného problému. Zeď pod obkladem bude stále mokrá, i za rok, za dva, za deset. Důležité je také dbát na obsah solí ve zdivu, které mohou snižovat životnost a funkčnost sanační omítky.
Pokud se přeci jen rozhodnete obklad použít, pak si dejte pozor, abyste vybrali řešení, které dokáže propouštět vodní páry. Respektive takové řešení, které příliš nebrání odpařování vody z omítky pod obkladem. To platí jak v interiéru, tak v exteriéru. Pokud totiž zabráníte odpařování, vlhkost ve zdi vyleze výš a objeví se vám nad hotovým obkladem nebo se zvýší na druhé straně zdi. Dobré odpařování vody snižuje výši hladiny ve zdi. Když odpařování zabráníte, hladina (úroveň, kam vlhkost dosahuje) se zvedne. Toto nám z vhodných materiálů vyřadí všechny neprodyšné obklady jako je polystyren, obklady na bázi plastů, keramické obklady apod.
Důležité je zmínit, že obklad pomocí sanačních desek či nahození omítky problémy s vlhkostí neřeší, ale pouze zakrývá. Kdo má zeď suchou, ten má neomezené možnosti výběru obkladu. Pokud to není možné, budou sanační desky a omítky vhodným způsobem, jak zakrýt alespoň estetický dopad problému. Na výběr máte z široké palety materiálů, cenových kategorií a požadovaných vlastností.
Hydroventilační (sanační) desky/dlaždice
Pro obklad vlhkých zdí se v současnosti využívají speciální hydroventilační (sanační) desky/dlaždice, kotvené v hydrofilním tmelu. S jejich pomocí zakryjete poškozená místa, aniž by zeď přestala dýchat.
Sádrokartonové předstěny
Dalšími alternativami obkladů vlhkých zdí jsou sádrovláknité a sádrokartonové desky určené do vlhkého prostředí. Pokud jde o použití sádrokartonu, nikdy ho nelepte na mokré zdi! Na suché zdi je možné ho takto použít, ale na mokrých zdech zvlhne a začnou v něm bujet plísně.
Dejte si pozor na to, že například výrobce RIGIPS má sice sádrokartonové desky do vlhkého prostředí, ale jde o vlhké prostředí, kde je vysoká vzdušná vlhkost, nikoli trvale mokré stěny nebo místa. Sádrokarton do sebe natáhne vlhkost a začne plesnivět. Ohledně použití sádrokartonu ve formě předstěny postavené dále od mokré stěny, doporučujeme poradit se přímo s výrobcem, který by měl svoje produkty znát a dát vám odpověď. Taková konzultace může být dobrá také proto, že ve vlhkém prostředí je potřeba použít konstrukční materiály, které jsou odolnější proti korozi. Ani na stránkách věnujících se přímo použití sádrokartonu ve vlhkých prostorech neuvádí výrobce ve svém seznamu předstěny před vlhkou zdí postiženou vzlínající vlhkostí.
Izolační systémy z polystyrenbetonových desek
Oblíbeným obkladem jsou i polystyrenbetonové desky. Ty nejprve nasají vlhkost ze zdi a následně ji díky pórovité struktuře vypustí do okolí. Tím místnost chrání před vznikem plísní, solných výkvětů, nebo kondenzace. Izolační systém z polystyrénových desek z drceného polystyrenu dokáže vlhkost také poměrně dobře skrýt. Je určený na použití v interiéru a v dokumentaci k němu se píše, že materiál umí absorbovat (vstřebat) vlhkost ze zdí, redistribuuje ji do své pórovité struktury a následně ji nechá odpařit do vzduchu v místnosti. Zeď za deskami tak bude stále mokrá. Desky tuto vodu přesunou do vzduchu v místnosti, kde se problém jen přesune o kousek dál. Konkrétně do studených rohů místnosti, k oknům, za nábytek apod. Tam všude se bude srážet voda a proto tu čekejte růst plísní. Čím víc vody je ve vzduchu, tím spíše v místnosti vzniknou plísně. Opět jde tedy o skrytí projevů vlhkosti, ale ne o konečné řešení. Navíc, na těchto deskách je nutné použít správný nátěr, který musí být prodyšný, jinak je celé řešení k ničemu.
Zděné a jiné předstěny
Obecně je velkou nevýhodou předstěn, že při nich dojde ke zmenšení vnitřního prostoru budovy. Pokud máte menší místnosti, bude toto zmenšení možná hodně výrazné a nepraktické.
I zděná předstěna musí mít dobré provětrání. Jinak za ní budete mít botanickou zahradu, velkopěstírnu plísní. A spory z těchto plísní se vám opět roznesou po místnostech. Toto řešení zabere také nejvíc místa. Zeď za stěnou bude stále mokrá a bude hůře dýchat, což se časem projeví na fasádě. Zeď bude také mít nadále slabé tepelněizolační vlastnosti, neboť mokrá zeď neizoluje dobře.
V oblastech se stísněnějšími podmínkami lze vytvořit svislou vzduchovou dutinu šířky cca 100-300 cm za pomoci vyzděné předstěny před vnějším lícem obvodových stěn. Tam, kde nám vnější situace nedovolí umístit předchozí řešení, můžeme problematické zdivo izolovat zevnitř pomocí vyzděné předstěny. U tohoto řešení vlhkou zeď neodvlhčíme, ale zabráníme přímému průniku vlhkosti do interiéru.
Postup pro vytvoření vnitřní zděné předstěny
- Příprava zdiva: Nejprve důkladně otlučeme vlhkou a degradovanou omítku a očistíme železným kartáčem, aby tato omítka později neucpala dutinu a nezpůsobila tak průnik vlhkosti do nové předstěny.
- Základ: Pod plánovanou předstěnou vybetonujeme malý základ 25 až 30 cm široký a stejně tak hluboký - v případě výšky předstěny do 2,5 m.
- Vyzdění předstěny a provětrávání: Tuto předstěnu vyzdíme tak, aby vznikla odvětrávaná dutina tloušťky 4-6 cm. Abychom docílili kvalitního odvětrání, musíme u paty zídky vytvořit větrací otvory pro nasávání vzduchu a v horní části vytvořit průduch vedoucí do exteriéru.
- Kotvení a izolace: Pokud vyzdíváme pouze stěnu do 10 cm šířky, je nutné na několika místech ukotvit pomocí cihel stěnu s nosným obvodovým zdivem. Tyto kotvicí body rozmístíme tak, aby jejich vzdálenost byla cca 1 m. Tyto body je nutné kvalitně odizolovat od vlhké obvodové stěny, aby nedocházelo k pozdějšímu vlhnutí vytvořené předstěny. K tomu nám poslouží asfaltová lepenka.
Výše popsanou předstěnu může tvořit i jiný materiál, jako například různé desky na bázi dřeva s ochrannou povrchovou úpravou. Vše záleží na rozsahu vlhkosti stěn a na typu využívání daného prostoru. Tyto desky fungují stejně dobře jako vyzděné předstěny, avšak nejsou tak odolné a mají formu dočasného provizorního řešení.
Důležité rady a doporučení
U každého z výše uvedených opatření doporučujeme dobře číst technické listy, návody atd. nebo konzultovat tato opatření s projektantem nebo odborníkem na danou problematiku. Rozhodně se vyplatí nechat si ukázat výsledky v terénu, ideálně několik let po jejich provedení. Izolace zdiva je velice častým jevem především u rekonstrukcí starších zděných budov.
Důležité je také dbát na obsah solí ve zdivu, které mohou snižovat životnost a funkčnost sanační omítky. Velkou nevýhodou sanačních omítek a obkladů je jejich úzká působnost - hodí se pouze pro boj s kapilární a hygroskopickou vlhkostí. Pakliže kompletní sanace není možná, je nejlepší takové prostory využívat pouze jako sklad či nalézt jiné vhodné řešení, například vinný sklípek.
tags: #jak #obložit #vlhké #zdi #postup #a