Kdo by neznal ikonické filmy o slavném indiánském náčelníkovi Vinnetouovi a jeho bílém bratru Old Shatterhandovi? Vinnetou a Old Shatterhand, to je klasika, a je ještě, že má tolik dílů. Dobrodružství fiktivního přesto nejslavnějšího náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda oslovuje generace čtenářů a diváků.
Literární počátky a Karl May
Knihy o Vinnetouovi napsal Karl May. Pocházel z rodiny chudého tkalce. Jeho otec v něm poznal velký potenciál a nutil ho číst, učit se a opisovat knihy, kterým nerozuměl. Když se narodil, onemocněl a oslepl. Stonal čtyři roky! Pak mu doktoři zrak vrátili. Už v pěti letech musel kvůli svému otci chodit do školy. Nesměl si hrát s chlapci v jeho věku. Karlova babička mu hodně vyprávěla pohádky. Po biřmování šel do učitelského semináře. Když May udělal zkoušky, začal učit na tovární škole. Bydlel v jednom bytě s jistým účetním. Ten půjčoval Karlovi své staré hodinky. Za svůj život byl mnohokrát duševně zhroucený. Během svého trestu hodně přemýšlel. Rozhodl se psát knihy, které neměly být přesné ani umělecké, ale měly to být pohádky a podobenství. May chtěl zapůsobit na srdce čtenářů pomocí příběhů z Orientu a Velkých plání. Kniha, ze které se tyto informace čerpají, se jmenuje „Já, náčelník Apačů“ a je psychologicky velmi zajímavá.
Čtenářské zážitky a rozdíly mezi knihou a filmem
„Přečteno“ jako audiokniha, kniha je nesmírně zajímavá. Filmy jsem viděla xkrát, ale na některé věci si člověk přijde asi až v knize. Odhodlala jsem si přečíst knihy a ano, čekala jsem odlišnosti od filmu, to je jasné, ale že až tak? První kniha je jen část z prvního filmu, tady ještě není konec jako ve filmu, Vinnetou ještě nemá klid, není tu typicky šťastný konec, ještě si na něj počkáme. Je škoda, že ve filmu nebyl vztah Vinnetoua a Old Shatterhanda tak moc vykreslen jako v knize, ten jejich vztah, to jak Vinnetou svému bílému bratru říká, jak mu věří. Obdivovala jsem, jak si k sobě našli cestu, jak si budovali své bratrství a jak si bezmezně důvěřují. Rozhodně doporučuji tuto knihu přečíst, už jen pro to jejich pouto, není to o tom říct, že cizí člověk je mým bratrem, zasloužit si to, stát se jím... Dnešnímu zkušenějšímu čtenáři neuniknou drobné nedostatky jako použitá anglická slovíčka a poněkud sebestředně pseudohrdinský nádech, ale je třeba brát v potaz rok vzniku a tehdejší možnosti Karla Maye.
Vinnetoua jsem četl coby asi třináctiletý a hltal jsem každé slovo, hlava živě tvořila scenérie divokého západu a přírodu, jakou ve střední Evropě budete hledat jen těžko. Když to čtu dnes, se čtyřicítkou na krku, kniha brnká na tu správnou nostalgickou strunu a a při čtení se vracím do svého třináctiletého já. Dobrodružství, přátelství, statečnost, čest. A svět, kde tyto pojmy něco znamenají. Tak tohle byl neskutečný zážitek. Vinnetou je srdeční záležitost už odmalička, hrozně silný, poutavý příběh plný dobrodružství, od kterého není možné se odtrhnout. Přečtení však pokládám za obrovský zážitek. Člověk si z toho opravdu dokáže hodně vzít a poučit sám sebe. Přátelství těchto dvou maníků je ukázkové, člověk si hned přeje, aby někoho takového měl. Slavný western, kdy tito dva čestní muži hájili právo a čest jak bílých tak rudých bratrů proti všem zlosynům. Vždy stáli na straně pravdy a poctivosti. Možná trochu naivní, ale za mě napínavé a velmi čtivé.
Druhý díl Vinnetoua
Druhý díl už mi úplně nesedl, četla jsem ho asi 3/4 roku. Knížky Karla Maye o neskutečných dobrodružstvích Apačů jsou plné statečnosti, čestnosti a boje za spravedlnost. Mně osobně však příběh Old Deathe (první část druhého svazku) přišla nezáživná a hlavní hrdina nesympatický. Vše ostatní se mi četlo hezky a četbu jsem si užil. Filmy jsou dějově úplně odlišné od knih. Tento konkrétní díl by vystačil i na pět filmů, tak je nabitý dobrodružstvími a různými zápletkami: Gibson a Ohlert, Ku-Klux-Klan, Old Death a jeho životní příběh, Old Firehand, Ribanna, malý Harry a Petrolejový princ, no a, samozřejmě, hlavní "padouch" Santer. Čtení je to skvělé, ačkoliv někdy člověk třeští nad nerozumnými rozhodnutími hrdinů, aby si potom zase mohl na chvíli vydechnout, když se jim (skoro) vše podaří. No v závěru se mi to zdálo až příliš přitažené za vlasy, takovou nezodpovědnou hloupost by určitě neudělali... Podstatně slabší než první díl. Většinu knihy se vlastně jen někam táhneme a snažíme se chytit vraha, který ani nijak zvlášť chytře neutíká. Konec knihy tam už je tak nějak přilepený, aby se neřeklo, že se nic nedělo. Vinnetou teda skončil dost neslavně a mrzí mě, že se nedožil pomstění otce a sestry. A do věčných lovišť teda odešel poměrně brzo, takže poslední část knížky jsou vlastně zase Old Shatterhandova dobrodružství.
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Po prvním dílu zklamání. Tuctový seriálový příběh, který May úporně roubuje na první knihu. V novele Old Death hrají oba hlavní hrdinové ne druhé, ale možná desáté housle. Kdyby v příběhu nebyli, nic by se nestalo. Samotný děj tohodle oddílu je překombinovaný, plný momentů na efekt. Druhá novela Old Firehand aspoň zapůsobí tím motivem Ribany. Líbilo se mi, že to není ústřední děj (jako třeba ve filmu), ale jenom něco v pozadí, co žene postavy dál. Něco nevyřčeného, trochu tajemného. Jenže to pak autor zazdil tím, že přivedl na scénu Santera, aby to propojil s první knihou. Santer se tam chová jednou jako geniální padouch, jednou jako naprostý idiot. Teskním s nimi, těším se na pomstu! Dvě samostatné části, když ta druhá posloužila jako tak trochu jako podklad k druhému filmovému Vinnetuovi - Vinnetou - Rudý gentleman. Ale opravdu jenom velmi rámcově. Zato první část - Old Death - Stará smrtka byla pro mě bomba. Šarlí hraje pro Old Deatha zase greenhorna, přičemž se živí jako soukromé očko a má dovést domů šíleného mladíka, který se stal obětí manipulativního podvodníka. Střet s dozorci na plantážích, kteří přišli o flek v důsledku porážky Jihu v občanské válce i zábavné počínání kapitána na mississippském parníku se trochu vymyká z běžných příhod hlavního hrdiny, později jde už všechno do starých kolejí. Old Death je pozoruhodný tím, že překonal "necnosti" dnešní doby - gamblerství a závislosti na drogách. To druhé vysvětluje jeho zjev i původ přezdívky. Oproti prvnímu dílu byl tenhle nahuštěnější co do děje, zápletka se klikatila tam a sem. Klasika, četl jsem kdysi jiné vydání, takže Old Death byl pro mě novinka. Vinnetou a Old Shatterhand jsou věční a já jsem se s nimi hodně dlouho kamarádil. Velice mě bavil děj v New Orleansu, La Grange (konflikt s Ku-klux-klanem), v Atanasiově opevněném sídle, ale překvapivě méně následující děj, kdy Vinnetou vede Apače v odvetném boji proti proradným Komančům. Tato epizoda končí překvapivě zmasakrováním stovek Komančů a po ní se děj uzavře mezi zlatokopy, kde žije také bratr Old Deatha. Tato závěrečná část románu je poměrně rychle odbita. Druhou polovinu knihy tvoří přepracovaná verze Old Firehanda, která je doplněna kapitolami, v nichž se objevuje padouch Santer, jenž i tentokrát uniká spravedlivému trestu. Tato verze novely Old Firehand je o něco lepší než novela/román Old Death. Především závěrečné kapitoly Old Firehanda, kde se po likvidaci Parranoha, vraha Ribanny, nečekaně objevuje Santer, vrah Nšoči, jsou skvělé.
Z dnešního pohledu se dá románu vytknout mnoho věcí, ať už málo akce, jistou naivitu nebo patetičnost. Na druhou stranu je to právě to, na co čtenáři včetně mě s nostalgií vzpomínají. Kromě toho lze v románu najít nadčasová témata a hodnoty - přátelství, čestnost, spravedlnost, odvahu, snahu o mírové soužití všech lidí bez rasových předsudků. Kdo ví, možná právě proto budou Vinnetoua číst další a další čtenáři, ať už děti nebo dospělí. Ve své době mě tahle kniha hodně upoutala. Ostatně, byla to doba, kdy dobrých knížek bylo na trhu pomálu, a dobrodružných ještě míň. Akční hrdina, dobrodružství, neznámé a nedostupné končiny, absolutní přátelství na život a na smrt, čest a věrnost, odvaha... to vše bylo oceňováno. No, ono je i dnes, jen ti hrdinové jsou asi trošku jiní - medvědobijku nahrazují laserové zbraně, Hatátitlu vesmírný koráb, Divoký západ vesmírné galaxie. Podstata ale zůstává stejná - přenos do jiné dimenze prostorové i časové. Vrátil jsem se ke knížce po několika desítkách let. Úžasná výpravná kniha a klasika z dětství + 2 úžasné postavy (nejenom 2!), co víc?
Filmové adaptace a Pierre Brice
Mayovky byly i zfilmovány. Samozřejmě nejsou tak dobré jako kniha. Vinnetou, náčelník Apačů Mescallerů, pokrevní bratr Old Shatterhanda, ušlechtilý hrdina, kterého si ve filmech zahrál Pierre Brice. Old Shatterhand - pokrevní bratr Vinnetoua, jeho jméno znamená Starý Drtící pěst, stejně jako Vinnetou, vždy bojuje za mír a spravedlnost. Sam Hawkens - znal Oldu Šetrného už jako greenhorna. Lord Castlepool - legrační chlapík, zelenáč, co vždy spadne při sbírání rostlin, motýlů a dobrodružství do nějakého maléru. Ribana - v knize je o ní úplně jiný děj, než ve filmu. Začalo to v roce 1962, kdy německý režisér Harald Reinl přivedl do kin film Poklad na stříbrném jezeře s hlavními hrdiny Vinnetouem a jeho pokrevním bratrem Old Shatterhandem. V následujících letech pak vznikla dnes už klasická série adaptací mayovek, v nichž se po krajině tehdejší Jugoslávie proháněli indiáni a bandité všeho druhu.
Právě před deseti lety zemřel Pierre Brice, představitel statečného náčelníka Apačů. Rodák z francouzského Brestu měl pro roli indiánského bojovníka všechny předpoklady. Už v 19 letech nastoupil do armády a válčil v Indočíně a Alžírsku. Díky slávě, kterou mu přinesla role Vinnetoua, mohl rozvíjet své humanitární aktivity a pomáhat lidem, zejména dětem v nouzi. V roce 2004 mu vyšla autobiografie Vinnetou a já. Nazpíval také několik desek a v Německu dokonce vystupoval s Karlem Gottem, se kterým se spřátelil.
Musím přiznat, že preferuji spíše zfilmované příběhy o náčelníkovi kmene Apačů. Tato kniha byla moje první Májovka, kterou jsem přečetla. Kniha plná dobrodružství a bojů, ale i velkého smutku. Platí i pro druhý díl to, co jsem psala u prvního. Ale musím dodat, že je bolestnější a smutnější odchodem Vinnetoua, který ztělesňoval veškeré kladné stránky a my jako děti jsme se s ním ztotožňovali. Bylo nám líto Šárlího, který ztratil svého nejlepšího přítele, bratra. Jedinou útěchou se pro nás stalo, že zlo bylo potrestáno.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Trvalý odkaz
Dnes se s vámi loučím a doufám, že jste si z článku něco vzali. Knihy Karla Maya milují celé generace. Právě výtisky trilogie Winnetou, které nyní čtu, byly oblíbené knihy mého starého otce, když byl v mém věku. A to bylo asi před 50-60 lety. Po přečtení prvních dvou dílů této série jsem asi úplně pochopil, proč byly tyto díla tak populární. A stále jsou. Dobrodružné westerny Karla Maya, ačkoliv v samotné Americe nejsou zcela známé, patří k literární klasice světové literatury. Jsou velmi oblíbené díky autorovu napínavému a dobrodružnému stylu psaní, obvykle psanému z pohledu hlavní postavy (Old Shatterhand - samotný autor). Na tomto druhém svazku se mi líbil zejména epizodický způsob rozvržení příběhu. Čtenáři by si však měli uvědomit, že příběh Winnetoua je dost romantizovanou verzí toho, co se dělo v 19. - 20. století v Americe. Každopádně, na obou stranách byli dobří i zlí chlapci.
Nyní, na konci roku 2022, jsem si již popáté v životě přečetl novelu Old Death, která tvoří první polovinu druhého dílu Vinnetoua. Ikonický román, který jsem prožíval a chtěl jsem být jako Vinnetou. Romantika, odvaha, nepřátelé, humor (Sam Hawkins), vzdálený svět, zvlášť viděno z pražského sídliště na začátku 80. let.
Vinnetou. Koho by to dnes zajímalo? Děti ze třídy to nesnášejí. Knihu nečetli a film je nebaví. Prý je Vinnetou plný násilí a starší než jejich rodiče. Jiní lidé knihu kritizují, že je historicky nepřesná. Ale i přes tyto kritiky zůstává Vinnetou silným příběhem o přátelství, odvaze a spravedlnosti, který má potenciál oslovovat nové generace čtenářů.
Čtěte také: Šamot pro vytápění
tags: #vinetou #prodava #cihly