Hrubá stavba domu jde ve většině případů poměrně rychle. Vnitřní omítky jsou v případě zděných energeticky úsporných budov velice důležité, a to proto, že tvoří neprůvzdušnou vrstvu domu a zajišťují tak utěsnění domu před nežádoucími úniky tepla. Je potřeba vyřešit řadu detailů a zajistit, aby vnitřní omítky byly pokud možno všude. U pasivních domů je důležité aplikovat vnitřní omítky v přízemí až k samotné podlaze, a to pro zachování neprůvzdušné vrstvy obálky domu.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Jádrová omítka
Omítky jsou zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.
Vápenocementová omítka
Její pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace. Vápenocementová omítka je historií prověřený materiál. Její pomocí se dá vytvořit hladká, ale i strukturovaná stěna, hodí se do všech prostor včetně koupelen a na všechny základní stavební materiály (cihla, pěnobeton, beton). Díky obsahu cementu je vápenocementová omítka pevnější a odolnější, lépe reguluje vlhkost. Strukturované povrchy vápenocementových omítek zlepšují akustické vlastnosti stěny.
Vápenná omítka
Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
Sanační omítka
Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov.
Čtěte také: Vše o vápenocementové omítce stropů
Tepelně izolační omítka
Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
Sádrové omítky a stěrky
Sádra je jako pojivo přírodní, ekologický a zdraví neškodný materiál. Na jejím povrchu se nedrží prach, a proto je vhodná pro alergiky. K výhodám sádrových produktů patří jejich průdušnost a schopnost absorbovat vlhkost a později ji opět uvolnit do prostoru. Díky své akumulační vlastnosti udrží teplo a přirozeně tak zabezpečí příjemné klimatické podmínky v místnosti, rovnováhu teploty stěn a interiéru. V neposlední řadě je výhodou těchto omítek jejich cena. Použitím jednovrstvých sádrových produktů je možné v porovnání s klasickými vícevrstvými systémy (cementový nástřik, jaderná omítka a vnitřní jemná omítka) ušetřit až třetinu finančních nákladů na materiál a práci. Každý stavebník, odborník, ale i laik určitě ocení jednoduchou a rychlou aplikaci, dobré schnutí omítek i jejich výbornou přilnavost k povrchu. Díky vlastnostem sádrového pojiva omítky nepraskají ani v případě větších hrubek. Je možné je zpracovat ručně, anebo strojově. Další výhodou je možnost realizace drobných, nepoznatelných oprav v případě poškození. Jsou ideální na povrchové úpravy ostění, například po výměně oken. Svoje uplatnění nachází i na plochách, u kterých je třeba sjednotit povrch. Jemné jednovrstvé sádrové omítky a stěrky - materiály z přírodního sádrovce - jsou určeny k omítání veškerého zdiva v interiéru. V interiéru byly zvoleny sádrové omítky od společnosti Rigips (Rigips Rimat 100 DLP).
Nevýhody sádrových omítek
Díky hygroskopickým vlastnostem sádry (schopnost pohlcovat vlhkost z okolního prostředí) jsou všechny sádrové výrobky určeny pouze na použití v interiéru. Nelze je použít v prostorech trvale zatížených vlhkostí, jako jsou například velké pracovny a kuchyně, restaurace, veřejné bazény a podobně. Jejich použití v domácích koupelnách a kuchyních je však za dodržení určitých opatření možné. Nutností je však sádru účinně chránit proti nadměrnému přísunu vlhkosti. I z toho důvodu sádrovou omítku nelze použít například při sanaci vlhkého zdiva.
Aplikace vápenocementové omítky na sádrokarton
V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
Příprava podkladu
Před samotnou realizací bylo nutné všechny stěny důkladně napenetrovat a připravit samotný podklad. Cementové podklady, jako jsou např. V místnostech s možným výskytem vlhkosti, tzn. v místě potřeby kotvení jsou SDK desky podloženy deskami OSB. To je důležité např. V horním patře je SDK konstrukce doplněná o 8 cm skelné izolace Isover Unirol Profi. Izolace byla aplikována do předem připravených profilů a navíc byla přichycena provázky, které zamezují její pohyb v konstrukci. Poté došlo k záklopu deskami Rigips a celkovému začištění spojů jednotlivých desek.
Čtěte také: Ruční omítky Weber: Detaily a tipy
Omítky a stěrky na bázi sádry se vám budou hodit při rekonstrukci i v novostavbách. Aplikovat se totiž dají na různé druhu podkladů. V interiéru byly zvoleny sádrové omítky od společnosti Rigips (Rigips Rimat 100 DLP). Aplikaci stříkaných omítek prováděla specializovaná firma.
Příprava omítkové směsi
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.
Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení.
Postup omítání
- Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
- Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku.
- Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
- Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše.
- Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Při omítání stěn pracujeme vždy na protilehlých stěnách, abychom v rohu měli jednu plochu již pevnou.
Doba zrání a schnutí
Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Speciální tipy a triky
V místech, kde by sádrová omítka měla přijít do kontaktu s ocelí, například u překladů, sloupů apod., musí být kov ošetřen základovou barvou proti vzniku rzi. V místě přechodu materiálů, např. Pokud navlhčení omítky provedeme brzy nebo na omítku dáme moc vody, mohou se na povrchu objevit puchýře. Stačí chvíli počkat a potom povrch znovu srovnat fasádní špachtlí.
Čtěte také: Aplikace vápenocementových směsí
Sádrové stěrky a omítky Rigips
Rimano Glet XL je jemná tenkovrstvá sádrová stěrka určená pro povrchovou úpravu stěn a stropů. Skvěle se hodí na všechny druhy povrchů. Její výhodou je možnost ji aplikovat ve dvou vrstvách, tzv. z mokrého do mokrého. Využijete ji všude tam, kde požadujete dokonale hladký povrch. Pro drobné opravy stěn a při renovaci a výměně oken je ideální sádrová omítka Rimano UNI. Jedná se o rychloopravnou maltu, která se snadno ručně aplikuje a lze ji i kletovat. Je vhodná pro různé druhy podkladů (beton, pórobeton, cihelné zdivo apod.) a také ji lze využít jako podklad pro keramický obklad např. Směs nanášíme nerezovým hladítkem. V tomto kroku ještě nemusíme dbát na rovnoměrnost nanesené vrstvy. Po přiměřeném vyzrání plochu navlhčíme dlouhými tahy houbovým hladítkem namočeným ve vodě. Omítka po navlhčení uvolní jemnou sádru (sádrové mléko), kterou vyrovnáme všechny nerovnosti. Pro zpracování i zrání sádrových stěrek a omítek je nutná teplota podkladu i prostředí min. Po zatuhnutí navlhčíme dlouhými tahy houbou. Uvolněné sádrové mléko necháme znovu zavadnout, poté jej zahladíme nerezovou špachtlí.
Projděte si kompletní sortiment sádrových omítek a stěrek Rigips a vyberte si tu správnou pro váš projekt. Nudí vás hladké a bílé zdi?
Tabulka: Porovnání vybraných typů omítek
| Typ omítky | Pojivo | Vhodnost použití | Hlavní výhody | Charakteristické vlastnosti |
|---|---|---|---|---|
| Vápenocementová | Cement, vápenný hydrát | Interiér (včetně koupelen), exteriér | Pevnost, odolnost, regulace vlhkosti, akustické vlastnosti | Šedá barva, dobře zpracovatelná |
| Vápenná | Vápno | Interiér, rekonstrukce historických objektů | Dobrá paropropustnost | Bílá barva, méně odolná, menší tloušťka |
| Sádrová | Sádra | Interiér (suché prostory) | Ekologická, pro alergiky, průdušnost, akumulace tepla, rychlá aplikace, nepraská | Absorbuje vlhkost, nevhodná do trvale vlhkých prostor |
Důležité detaily
V tomto případě jsme realizaci vnitřní neprůvzdušné vrstvy konzultovali se specialistou na blower door test, s panem Stanislavem Palečkem, v souvislé vrstvě, v místě vyzděných štítů zvenčí domu až po věnec, kde nejsou žádné spáry. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely.
TIP: Omítání železobetonových panelových stropů
Na železobetonových panelových stropech vmáčkneme sádrovou omítku do spáry mezi panely a spáru přebandážujeme cca 20 cm širokým pásem skelné tkaniny (perlinky) vložené do sádrové omítky.
tags: #vapenocementova #omitka #na #sadrokarton #aplikace