Omítky slouží primárně k estetickým účelům, k zakrytí instalací ve zdivu a k vyrovnání nerovností. Mohou mít také další funkce, jako jsou tepelně izolační, protipožární nebo sanační v případě vlhkého zdiva. Existují různé druhy omítek, z nichž nejčastěji používané jsou vápenocementové a vápenné omítky, ale také sádrové omítky.
Vápenocementové omítky
Vápenocementová omítka je tradiční jádrová omítka vhodná pro omítání všech klasických stavebních materiálů. Používá se k vytváření podkladu pod štukové a šlechtěné omítky nebo keramické obklady. Je vhodná pro strojní i ruční zpracování ve vnějším i vnitřním prostředí.
Složení a příprava
Pro míchání cementovápenné jádrové omítky je potřeba cement, hašené vápno, písek a voda. Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Pro stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku.
Vybrané suroviny podle typu omítky je nutné smíchat v určitém poměru tak, aby výsledkem byla plastická směs, která se bude snadno nanášet na stěnu a nebude odpadávat. Nesmí být příliš řídká, aby nestékala, ale ani příliš hustá, aby neodpadávala. Vlastní hustota směsi je dána množstvím vody, bohužel však její dávkování nelze jednoznačně stanovit, protože závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitějším je vlhkost písku. Směs promíchejte opravdu důkladně, v žádném případě totiž nesmí obsahovat hrudky cementu, vápna nebo písku.
Typy vápenocementových omítek a jejich použití
- Vícevrstvá jádrová omítka v zrnitosti 4 mm pro ruční zpracování: Vhodná jako podklad pro jemné minerální omítky. Vyrábí se v přírodní šedé barvě.
- Tradiční vápenocementová jádrová omítka: Pro omítání všech klasických stavebních materiálů - vytváření podkladu pod štukové a šlechtěné omítky nebo keramické obklady. Vhodná pro strojní zpracování ve vnějším i vnitřním prostředí.
- MVC 8: Suchá malta skupiny malt P II dle DIN 18550 na bázi vápna, cementu, tříděného písku a přísad zlepšujících vlastnosti. Používá se jako vnější i vnitřní jádrová omítka.
- Ruční vápenocementová jádrová omítka, zrnitost 2,5 mm: Pro doporučenou vrstvu 20 mm. Používá se jako vnější i vnitřní jádrová omítka.
- Baumit Primo 1: Vápenocementová jádrová omítka pro vytvoření jemného povrchu pod finální štuk. Skládá se z Vápenného hydrátu, cementu, perlitu, omítkového písku a přísad. Používá se na strojní omítání.
- Omítková malta určená zejména pro vytváření vnitřních a venkovních jednovrstvých i vícevrstvých omítek stěn a stropů: Vhodná jako tenkovrstvá omítka pro pórobeton. Použitelná jako finální omítka.
- Hrubá ruční jádrová omítka a zdicí malta: Pro příčkové zdivo.
- Jedno i vícevrstvá jádrová nebo vrchní vápenocementová omítka: Určená pro strojní i ruční omítání všech druhů stavebních materiálů vyráběných pro přesné zdění (YTONG apod.) ve vnějším i vnitřním prostředí.
- Jedno i vícevrstvá vápenocementová lehčená jádrová omítka: Určená zejména pro strojní omítání všech druhů stavebních materiálů ve vnějším i vnitřním prostředí v maximální tloušťce jedná vrstvy 30mm.
- PCI Pecicret HK 01: Vápenocementová omítka pro vytváření vnitřní i venkovní jádrové omítky stěn a stropů. Je vhodným podkladem pod ušlechtilé omítky a štuky. Lze ji použít i jako jednovrstvou omítku.
- Weber.dur klasik JST: Vícevrstvá jádrová omítka určená pro strojní zpracování. Pro interiér i exteriér. Vhodná jako podklad pro jemné a minerální omítky.
- Jemná vápenocementová vyztužená omítka (štuk): Pro povrchovou úpravu všech typů jádrových omítek s možností vyrovnání jádrové omítky vrstvou až do 7 mm ve vnějším i vnitřním prostředí. Tenkovrstvá vyztužená.
- Lehčená, suchá omítková směs: Pro strojní a ruční zpracování na cihly, beton, pórobeton a zejména na cihelné tepelně izolační bloky pro exteriér i interiér. Vyrábí se v přírodní šedé barvě.
- Jádrová vápenocementová suchá omítková směs: Pro strojní i ruční zpracování. Jednovrstvá prodyšná podkladní omítka pro všechny minerální podklady. Zejména vhodná při opravách starých domů, sanacích původních omítek.
- Maxit ip 20 G jádrová omítka: Používá se jako jádrová omítka v interiéru, na plochách s vyšším mechanickým namáháním, ve vlhkých prostorech a na fasádách pouze s dostatečnou dodatečnou ochranou proti vlhkosti.
- Vysoce lehčená jádrová omítka: Vysoce lehčená vápenocementová omítka s organickými lehčícími přísadami a výztužnými vlákny pro vnitřní i vnější prostředí v maximální tloušťce jedné vrstvy 40mm.
- Vápenocementová jádrová omítka: Určená pro provádění vnitřní a vnější jednovrstvé nebo dvouvrstvé omítky.
Příprava podkladu a aplikace vápenocementových omítek
Zdivo pro nanášení musí být nosné, dostatečně vytvrdlé a rovné, zbavené prachu, mastnot a nesmí být zmrzlé. Před nanášením omítky vyrovnejte veškeré nerovnosti, zejména v oblasti prohlubní a spár tak, aby nedošlo k překročení maximální tloušťky nanášené vrstvy jádrové omítky. Ve vnějším prostředí musí být zdivo opatřeno vždy cementovým postřikem OM-201, ve vnitřním prostředí doporučujeme buď postřik, nebo důkladné navlhčení. Postřik se musí nechat minimálně 2-3 dny zrát. Hladké plochy ošetřete vhodnou penetrací.
Čtěte také: Jak se staví cihlové klenby?
Omítku připravujte smícháním s předepsaným množstvím vody v bubnové nebo kontinuální míchačce. Množství vody je určeno výrobcem. Omítku nanášejte ručně zednickou lžící do připravených polí s vymezenou tloušťkou a stáhne se latí. Dodržujte doporučenou maximální tloušťku v jedné vrstvě. Nanášení štukové nebo konečné omítky je možné až po vyschnutí a vytvrdnutí jádrové omítky. Minimální doba zrání se počítá 1 mm / 1 den. Maltu nezpracovávejte za teplot vzduchu a zdících prvků pod 5°C. Při zpracování je nutné zabránit předčasnému vysychání, vyloučením průvanu, přímého slunečního záření a nepříznivým povětrnostním účinkům vyvolanými silným deštěm, nárazovým větrem a mrazu. Je zakázáno dodatečné přidávání cizích látek a prosévání směsi, nezpracovávat již tuhnoucí směs.
Vápenné omítky
Vápenné omítky byly dříve nejběžnějším typem omítek a i dnes mají nezaměnitelné vlastnosti. Lze je koupit hotové ve směsích, nebo si je namíchat sami.
Vlastnosti vápenných omítek
- Zdravé bydlení: Vápenné interiérové omítky, díky své porézní a nasákavé ploše, významně pohlcují vlhkost vyprodukovanou v interiéru, čímž snižují vlhkost prostředí při vaření, sušení prádla nebo dýchání. Tuto vlhkost pak uvolňují zpět do prostoru, čímž omezují výkyvy vlhkosti.
- Prevence plísní: Vápno má antibakteriální účinky, a tak bílení vápnem je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií.
- Prodyšnost a adaptabilita: Nižší či nulový podíl cementu dělá vápenné omítky méně pevnými, ale zároveň zajišťuje jejich prodyšnost a schopnost přizpůsobit se pohybům konstrukce, čímž se minimalizuje vznik prasklin.
- Trvanlivost: Historické stavby s vápennými omítkami dokazují jejich vysokou trvanlivost při správné údržbě.
- Ochrana fasád: Vápenné omítky chrání zdivo fasád před mechanickým poškozením a velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. Díky vysoké nasákavosti se soli ukládají v omítce, nikoli ve zdivu.
Složení a příprava vápenných omítek
Vápenné omítky jsou připraveny z vápna, písku a vody. Pro přípravu se používalo vápno ve formě vápenné kaše, suchého vápenného hydrátu, ale i vápna nehašeného. Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku.
Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
Pro vápenné omítky počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna.
Čtěte také: Tradiční techniky stavby cihlových kleneb
Příklady použití vápenných omítek
- Vápenná hrubá omítka vnitřní: Jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
- Vápenná hladká omítka vnitřní: Nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
- Hrubá vápenná omítka vnější: Jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm.
Historické vápenné omítky
Jedinečnou skupinu tvoří vápenné omítky historické. Podílejí se na dlouhověkosti staveb a jsou autentickými ukázkami vývoje vkusu našich předků v omítání a zdobení stěn. I zcela prosté, nedokonale rovné, mnohokrát vyspravované a přetírané staré omítky propůjčují starým domům malebnost a patinu stáří, která je pro vnímání výjimečnosti těchto staveb klíčová.
Sádrové omítky
Sádrové omítky splňují současné nároky na provedení stavby. Jsou prodyšné, akumulují teplo a dokáží absorbovat vlhkost, kterou později opět uvolňují do prostoru.
Typy sádrových omítek
- Cemix Sádrová omítka tenkovrstvá: Určena pro jednovrstvé omítání velmi rovného zdiva v interiéru. Vhodná zejména pro přesné zdivo z pórobetonu či vápenopískových tvárnic, případně pro povrchovou úpravu betonových stěn a stropů.
- Cemix Sádrová omítka a Cemix Vápenosádrová omítka: Určeny pro interiérové použití k omítání stěn a stropů. Pro větší komfort jsou k dispozici varianty Sádrové omítky filcované (016 F) a Sádrové omítky gletované (016 G).
- Cemix Sádrová omítka lehčená (036): Vyznačuje se výbornými tepelněizolačními vlastnostmi a nižší spotřebou. Je ideální pro povrchové úpravy vnitřního ostění oken.
- Cemix Sádrová stěrka (106): Tenkovrstvý materiál používaný jako svrchní vrstva omítky, která zajistí dokonale hladký a jemný povrch připravený k další aplikaci maleb, nátěrů či tapet. Nanášení stěrky se doporučuje v tloušťce tří milimetrů. Vyrábí se v zrnitosti 0,2 milimetru.
Aplikace sádrových omítek
Sádrové omítky se vyznačují snadnou a rychlou aplikací, dobrým vysycháním omítek i jejich výbornou přídržností k podkladu. Omítky lze zpracovávat ručně nebo za pomoci strojního zařízení. Jednovrstvé nanášení na interiérové zdivo má optimální vrstvu 10 milimetrů, s možností větší tloušťky až do 40 milimetrů. Na stropech se obvykle aplikují do tloušťky 15 milimetrů. Další předností je i provádění jednoduchých neznatelných oprav v případě poškození.
Rozdíl mezi vápennou a cementovou omítkou
Cementová omítka se velmi často používá, zejména pro povrchové úpravy fasád. Postupem času však nedovolí, aby stěny "dýchaly", což může vést k trhlinám, problémům s kondenzací nebo odfouknutí sádrokartonu. Neumožňuje odchod vlhkosti způsobené kapilárním vzestupem stěn. Vápenná omítka naopak zabraňuje vzrůstající vlhkosti a lze ji proto používat ve starých nebo nových budovách, v interiéru nebo venku.
Tabulka porovnání omítek
| Typ omítky | Složení | Hlavní vlastnosti | Doporučené použití |
|---|---|---|---|
| Vápenocementová jádrová | Vápno, cement, písek, voda | Pevná, vhodná jako podklad, strojní i ruční zpracování | Interiér i exteriér, pod štukové omítky a obklady, na klasické stavební materiály |
| Vápenná | Vápno, písek, voda (bez/nízký podíl cementu) | Prodyšná, nasákavá, antibakteriální, flexibilní | Interiér (zejména historické stavby), ochrana fasád proti vlhkosti |
| Sádrová | Sádra, přísady | Prodyšná, akumuluje teplo, absorbuje/uvolňuje vlhkost, hladký povrch | Interiér, na rovné zdivo (pórobeton, vápenopískové tvárnice, beton) |
Aplikace omítek
Omítání vyžaduje zručnost a zkušenosti. Zdivo se musí zvlhčit vodou. Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky. Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dostatečně pevná a odolná.
Čtěte také: Sádrokartonové podhledy: Kompletní montážní příručka
Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti či fasády. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě. Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy. Nanáší se tak první vrstva omítky, tzv. jádro. Druhá vrstva, tj. vrchní, štuková, se zpravidla nanáší tzv. natahováním. Štuková malta bývá řidší než malta na jádro. Po natažení větší plochy se štuková vrstva uhladí hladítkem s plstí.
Speciální případy
- Komín: Na omítce na komínu se někdy objevují hnědé skvrny od dehtových zplodin. V takovém případě se doporučuje omítku otlouci, spáry ve zdivu vyškrábat, zdivo očistit, pokropit a omítnout cementovou maltou v poměru 1:3,5. Dříve, než vrstva malty zcela ztuhne, přetáhne se štukovou maltou a uhladí.
- Skvrny od ohně, kouře, zatékání: Malba na poškozených místech se seškrábne, omítka se řádně vymyje čistou vodou a po zaschnutí se doplní připravenou omítkovou směsí.
Povrchová úprava omítek
Před každou výmalbou je nutné zajistit čistý hladký povrch. U staveb menších měřítek si vystačíme s hrubým brusným papírem, kterým vyhladíme omítku do požadované hrubosti. Smetákem očistíme povrch stěn, vyluxujeme, nebo zameteme prach a zbytky omítky. Poté můžeme nanášet základní nátěr, který nám povrch zpevní a dosáhneme jeho pomocí jednotného vizuálního působení povrchových úprav. V případě renovace se sádrou nebo štukem zahladí důlky po hřebících a ostatní nerovnosti.
Doporučuje se stěnu nejdříve penetrovat. Tím snížíme míru savosti stěny a malba tak bude moci nerušeně a bez povrchových defektů zaschnout. Nátěry se aplikují ve více vrstvách, každá další vrstva logicky způsobuje sytější odstín. Mezi základní postupy nanášení barvy na stěny patří různě široké malířské štětky, válečky nebo postřik. Nedoporučuje se tyto techniky kombinovat, protože každá zanechává na povrchu typickou texturu a různé textury na jednom místě nepůsobí dobře.
tags: #klenba #a #vapenocementova #omitka #informace