Parozábrana, neboli parotěsnící vrstva, je speciální fólie, která má za úkol omezit nebo zcela zabránit prostupu vodních par. Její funkcí je zamezit pronikání vzdušné vlhkosti z interiéru objektu do konstrukce stavby, zejména do konstrukce střechy. Parozábrana se používá zejména při zateplování střech a stěn dřevostaveb. Vzdušná vlhkost je v těchto prostorách neustále přítomná a vzniká při výdechu, vaření, koupání i dalších činnostech. Pokud vodní pára projde stěnou, stropem nebo jinou překážkou a setká se s povrchem o jiné teplotě, pak kondenzuje. Za její srážení je částečně zodpovědné zateplení střech, podlah i stěn. Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob. Nezbytná je parozábrana v podkroví.
Funkce a význam parozábrany
Zásadní pro správnou funkci parozábrany je její dokonalé provedení s utěsněním veškerých spojů a napojení na konstrukci. Záleží na její parotěsnosti, která je určena difuzním odporem. Čím je difuzní odpor vyšší, tím menší je paropropustnost. Od toho se odvíjí použití jednotlivých druhů parozábran. Parotěsné fólie se dělí dle typu využití, tloušťky a pevnosti, nejdůležitějším parametrem je však faktor difúzního odporu µ, který udává, kolikrát větší by musela být vrstva nehybného vzduchu, aby bylo docíleno stejných izolačních vlastností. Na trhu je poměrně velký výběr různých druhů parozábran s různými specifickými doplňkovými funkcemi. Existuje také tzv. reflexní parozábrana, která má reflexní povrch, díky čemuž lze dosáhnout udržení tepla v domě.
Parozábrana je parotěsná fólie, která zamezuje pronikání vodní páry do konstrukce, kde hrozí její kondenzace. Zkondenzovaná voda v konstrukci může nejen zhoršit tepelně technické vlastnosti izolace, ale také může způsobit celkovou degradaci konstrukce. Parozábrana se používá u difúzně uzavřených skladeb, kde nelze počítat s prostupem vodních par skrze konstrukci. Parotěsná fólie je nedílnou součástí difúzně uzavřené skladby obvodové konstrukce. Montáž parozábrany se provádí zejména u střešních konstrukcí, ale také v sendvičových konstrukcích dřevostaveb. Jako parozábrana se obvykle používá silnější plastová, polyethylenová fólie. Parotěsné fólie jsou vyrobeny z polyetylénu a jsou vyztuženy armovací mřížkou. Druhým typem jsou fólie vyrobené taktéž z polyetylénu, avšak s povrchovou úpravou z hliníku s výztužnou mřížkou.
Správné umístění parozábrany
Při zateplení střechy je použití parozábrany naprosto nezbytné. Stejně tak je ale důležité i její správné umístění. Skladbu konstrukce navrhuje vždy projektant, vždy je ale blíže k interiéru. Důvod je ten, že je nežádoucí, aby vodní páry prostoupily do té části konstrukce, kde se nachází tzv. rosný bod a kde vodní pára zkondenzuje do kapalného skupenství. Častou chybou totiž bývá, že dojde k záměně parozábrany a pojistné hydroizolace. Pojistná hydroizolace má totiž zcela odlišnou funkci než parozábrana. Úkolem pojistné hydroizolace je ochránit střešní konstrukci v případě zatečení dešťové vody pod střešní krytinu. Pojistná hydroizolace se proto umísťuje mezi střešní krytinu a zateplení, kdežto parozábrana musí být umístěna na zateplovací vrstvu ze strany interiéru, kde brání prostupu vlhkosti z místnosti do tepelné izolace a tím jejímu poškozování.
Parozábrana se umisťuje na „teplém“ líci tepelné izolace. Může být umístěna i mezi vrstvami tepelné izolace. Pokud poloha parozábrany není ověřena výpočtem, aplikuje se obvykle v max. první pětině tloušťky izolace z interiérové strany. Pokud by byla parozábrana umístěna hlouběji ve střešní konstrukci (tedy dále od interiéru), mohlo by docházet ke kondenzaci vlhkosti v tepelné izolaci střechy. Velmi časté řešení umístění parotěsné zábrany přímo na nosnou konstrukci rastru podhledu pod interiérový obklad je nevhodné z důvodu perforace a poškození vlivem jiných řemesel, instalací osvětlení a podobně.
Čtěte také: Sousedské spory o plot
V případě zateplování šikmé střechy v podkroví se parozábrana montuje buď mezi krokve a dřevěný rošť s podkrokevní izolací. Vždy záleží na výpočtech a projektu zpracovaném odborníkem, nicméně lze říci, že lepší je umístění parozábrany mezi krokve a podkrokevní izolaci. Tím je eliminováno riziko protržení parozábrany v případě defektu sádrokartonového obkladu či při vrtání hmoždinek apod. Z hlediska ochrany parozábrany před poškozením je výhodnější umístění parozábrany mezi krovem a podkonstrukcí. V dutině mezi parozábranou a opláštěním lze vést instalace, aniž by procházely parozábranou.
V zimním období není doporučeno osazovat tepelnou izolaci, aniž by se v návaznosti na ni neinstalovala parozábrana. Pokud by tepelná izolace byla dlouhodobě nechráněna parozábranou, hrozí, že v tepelné izolaci bude kondenzovat vzdušná vlhkost. Toto je reálné zvláště při zvýšené vlhkosti v interiéru způsobené např. špatným větráním.
Možnou alternativou kvalitní parotěsné fólie jsou OSB desky. Při jejich instalaci je ale nutné dbát na maximální vzduchotěsnost. Tuto variantu na základě zkušeností rozhodně nelze považovat za stoprocentně funkční náhradu parozábrany.
Tabulka: Porovnání umístění parozábrany a pojistné hydroizolace
| Prvek | Funkce | Umístění |
|---|---|---|
| Parozábrana | Zamezit pronikání vzdušné vlhkosti z interiéru do konstrukce. | Na zateplovací vrstvu ze strany interiéru (ne hlouběji než v první pětině tloušťky izolace). |
| Pojistná hydroizolace | Ochranu střešní konstrukce v případě zatečení dešťové vody. | Mezi střešní krytinu a zateplení. |
Montáž parozábrany
Při montáži parozábrany je nutné dbát na její napojení na konstrukci domu, a to speciální lepicí páskou. Pro lepení parozábrany se používají k tomu určené speciální pásky. Je důležité, aby byly jednak jednotlivé pásy parozábrany slepeny k sobě, ale zároveň musí být parozábrana přilepena k nosným konstrukcím střechy, ke štítovým zdím, ke střešním oknům apod. Parotěsné fólie jsou vyráběny v šířce zpravidla 1,5 m a montují se kolmo na podkladní rošt z dřevěných hranolů. Přesah dvou pásů by měl být alespoň 100 mm a musí být přelepen opět parotěsnou lepicí páskou dle doporučení výrobce.
Dále musí být perfektně utěsněny veškeré prostupující konstrukce, jako například odvětrávací systém, kabelové vedení apod. Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na obvodovou stavební konstrukci pod stropem je často opomíjeným detailem majícím velký vliv na smysluplnost řešení prostupu vodních par do zateplení. Základním detailem je vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na svislou konstrukci pomocí oboustranné lepící pásky nebo těsnícího tmelu v kartuši. Tento spoj musí být trvale přitlačen některou ze součástí stropní podvěšené konstrukce nebo samostatným prvkem po celém obvodě místnosti. Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na přiznané kleštiny procházející skrze šikminu je detailem, který bývá na stavbě velmi často podceněn. Je velmi zásadní tyto prostupy vzduchotěsně řešit. Základní potřebou takového prostupu skrze parotěsnou zábranu je vzduchotěsné napojení fólie na stěny prostupujícího prvku pomocí jednostranné lepící pásky.
Čtěte také: doporučení pro instalaci venkovní poštovní schránky
Parotěsná fólie se montuje zpravidla na podklad z dřevěných hranolů, mezi kterými je tepelná izolace či na podklad z OSB desek v případě obvodových stěn dřevostaveb. Parozábrana se na podklad přichytí pomocí sponkovačky. Některé typy parotěsných fólií jsou také vybaveny samolepicí vrstvou pro pohodlnější aplikaci na podklad. Při montáži parozábrany je nutné respektovat pokyny uvedené v návodu. S výběrem a se správnou instalací parozábrany by vám měl pomoci odborník nebo výrobce střešní krytiny, kterou jste si zvolili. Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců. Parozábrana musí být nainstalována maximálně vzduchotěsně tak, aby správně plnila svoji funkci. Preciznost montáže parotěsné fólie je stěžejní pro její následný efekt v dané skladbě.
Montáž parozábrany vyžaduje jistou opatrnost, aby nebyla fólie protržena. I malý vpich dokáže zhoršit průvzdušnost obálky budovy a způsobit do budoucna problémy. V případě chybné instalace parozábrany nebo jakýchkoliv prasklin či otvorů může docházet k vyšší spotřebě tepla, k poškození základů, střechy a stěn i k nebezpečným situacím v případě, kdy by vlhkost pronikla k elektrické instalaci. Špatnými napojeními na prostupující kabeláže, komíny, odvětrání, napojení na nosné konstrukce a různými propíchnutími se dostává do střešní konstrukce vzdušná vlhkost. Ta následně kondenzuje, drží se ve dřevěných prvcích, nebo se začne někde hromadit. U běžného domu má takto zkondenzovaná voda, pokud jí není moc, šanci vyschnout do exteriéru. V případě nefunkčního odvětrávání pod taškami se ale tato vlhkost drží v konstrukci, kde dává živnou půdu plísním a houbám.
Když chceme mít jistotu, že střecha bude bezpečně fungovat i přes drobné „nedorazy“ při její montáži, použijeme polyamidovou folii Vario s proměnlivým difuzním faktorem od firmy Isover. Tato folie je unikátní v tom, že částečně odpouští chyby na stavbě při její montáži. Folie se uplatní hlavně u difuzně otevřených dřevostaveb a při rekonstrukcích.
Tepelná izolace a její souvislost s parozábranou
Teplo stoupá vzhůru a nejvíce tepla z domu uniká právě střechou. Navíc společně s teplým vzduchem se do střechy tlačí velké množství vzdušné vlhkosti. Je proto nutné dbát na dobré umístění tepelné izolace i pozici parozábrany. Pro kvalitní fungování střešní skladby je třeba navrhnout dostatečnou tepelnou izolaci. Požadavky na tloušťky tepelných izolací z hlediska prostupu tepla řeší norma ČSN 73 0540-2:2011. Šikmou střechou běžně uniká cca čtvrtina tepla z domu. Aktuální požadavky ekonomicky optimální tloušťky tepelné izolace ve střeše začínají na 260 mm běžné izolace. Větší tloušťky izolace budou účinněji bránit ztrátám tepla a šetřit náklady na vytápění. U nízkoenergetických a pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350-450 mm. Vždy je nutné izolaci provést minimálně ve dvou vrstvách, abychom přerušili tepelný most a splnili tak požadavek na minimální povrchové teploty konstrukcí.
Jako tepelný izolant se používají materiály z minerálních vláken (např. čedičová izolace v deskách či skelná izolace v rolích zn. Isover). Volba izolačního materiálu by měla být ovlivněna nejenom cenou, ale i použitím do konkrétních konstrukcí. Pokud máme krokve dále od sebe (1-1,2 m), není vhodné používat super měkké skelné vlny, protože pak mezi krokvemi nedrží a vypadávají. Obvykle se izolační materiál řeže o trochu širší, než je světlá vzdálenost mezi krokvemi, a to z toho důvodu, aby se izolace rozepřela a neměla tendenci vypadávat. U čedičových izolací se přidává 1-2 cm, u měkčích skelných rolovaných vln potom až 3 cm. Pokud izolace přesto mezi krokvemi nedrží, musí se přistoupit k drátkování.
Čtěte také: Montáž parozábrany krok za krokem
Druhým extrémem jsou potom velmi husté vlny, které jsou primárně určeny do fasád, nebo do podlah. V šikmé střeše sice budou také fungovat, ale hrozí zde riziko otevření spáry mezi krokví a izolací. Takto tuhé desky nemají žádnou flexibilitu a nedokáží se přizpůsobit tvaru mezery. Pokud se do šikmé střechy z nějakého důvodu přesto použijí, musí být vyříznuty velice přesně. Otevřené spáry nemusí být vidět běžným okem, zvláště pokud netěsnost vzniká na vnější části krokve, zobrazí se ale při termografickém snímkování, což už je pozdě. Dřevo je sice výborný přírodní materiál, vede ale teplo 4,5× lépe než běžné izolace.
tags: #umisteni #parozabrany #ve #strese