Zabydlení podkroví, ať už dodatečné, nebo při realizaci novostavby, vyžaduje důkladné zateplení střechy. Při tomto procesu je důležitý každý detail a jedním z těch často opomíjených je správné použití tzv. parozábrany. V interiéru průměrné domácnosti se vytvoří denně odhadem 12 litrů vodní páry. Vzniká při vaření, sušení prádla, produkují ji rostliny i lidé. Vlivem rozdílu teplot a tlaků mezi interiérem a exteriérem nastává tzv. difuze vodní páry a ta stoupá vzhůru a proniká přes střechu do izolace. Dalším jevem, který doslova vytahuje vzduch a tím i vodní páru, je tzv. komínový efekt. Těmito způsoby se vodní pára dostane do izolace, kde je teplota nižší a pára kondenzuje. Izolace se zvlhčuje a ztrácí svoje izolační schopnosti - zkuste si např. představit, že byste si na podzim nebo v zimě oblékli mokrý svetr. Příliš by vás neizoloval, a tedy nechránil před zimou. Pro tepelnou izolaci je tedy maximální dovolená kondenzace na úrovni 500 g vodní páry na m2 za rok.
Co je parozábrana a proč je důležitá?
Parozábrana je nedílnou součástí difúzně uzavřené skladby obvodové konstrukce. Montáž parozábrany se provádí zejména u střešních konstrukcí, ale také v sendvičových konstrukcích dřevostaveb. Parozábrana je parotěsná fólie, která zamezuje pronikání vodní páry do konstrukce, kde hrozí její kondenzace. Zkondenzovaná voda v konstrukci může nejen zhoršit tepelně technické vlastnosti izolace, ale také může způsobit celkovou degradaci konstrukce. Parozábrana se používá u difúzně uzavřených skladeb, kde nelze počítat s prostupem vodních par skrze konstrukci.
Vlastnosti a typy parozábran
Parozábrana není obyčejná plastová nebo hliníková stavební fólie. Je vyhotovená ze speciálních materiálů, zaručujících nepropustnost, ale i pružnost a dlouhodobou tepelnou i mechanickou odolnost. Nejdůležitějším kritériem při posuzování vlastností parotěsné fólie je tzv. faktor difuzního odporu, označený písmenem řecké abecedy μ (čtěte jako „mí“). Jeho hodnota vyjadřuje násobek odolnosti materiálu parozábrany proti odolnosti vzduchu se stejnou teplotou. Například, když pro parotěsnou fólii platí, že její μ = 100 000, potom má 100 000krát větší odpor vůči difuzi vodní páry než vzduch. Častěji se však setkáte s odvozenou veličinou, nazvanou ekvivalentní difuzní tloušťka. Ta bere do úvahy i tloušťku použité parotěsné fólie a je násobkem této tloušťky a faktorem difuzního odporu μ. Označuje se písmenem Sd a udává se v metrech. Parotěsné fólie se vyrábí z polyetylénu a jsou vyztuženy armovací mřížkou. Druhým typem jsou fólie vyrobené taktéž z polyetylénu, avšak s povrchovou úpravou z hliníku s výztužnou mřížkou.
Typy parotěsných fólií podle ekvivalentní difuzní tloušťky Sd:
- Parobrzdy - materiály s nízkou regulací přestupu vodních par do střešní konstrukce, např. polyamidové fólie. Ty mívají difuzní odpor μ < 50 000 a Sd cca. 2 m.
- Parozábrany se střední parotěsností - pro ty platí, že μ > 100 000 a Sd cca. 40 m.
- Parozábrany s vysokou parotěsností - mají μ > 500 000 a Sd > 170 m.
- Parozábrany s extrémní parotěsností - Sd je cca 1500 m.
Některé parotěsné fólie mají také už vzpomínanou reflexní schopnost, tj. odrážejí teplo, které by jinak z interiéru uniklo skrz střechu a vracejí ho zpět do interiéru. Pro kvalitní fungování reflexe termoreflexní parozábrany je třeba zachovat min. 20mm vzduchovou mezeru, která nesmí být vyplněna tepelnou izolací. Na to je však nutné splnit dvě podmínky - fólie musí být otočená reflexní stranou do interiéru a zároveň musí být vytvořená uzavřená vzduchová mezera mezi touto reflexní vrstvou a podhledem - např. sádrokartonem. Tloušťka mezery by měla být cca 4 - 6 cm.
Čtěte také: Jak postavit gabionový plot svépomocí?
Správný typ parozábrany by měl určit projektant, případně dodavatel (výrobce) systému.
| Typ parozábrany | Faktor difúzního odporu (μ) | Ekvivalentní difúzní tloušťka (Sd) | Charakteristika |
|---|---|---|---|
| Parobrzdy | < 50 000 | cca 2 m | Nízká regulace přestupu vodních par |
| Parozábrany se střední parotěsností | > 100 000 | cca 40 m | Střední parotěsnost |
| Parozábrany s vysokou parotěsností | > 500 000 | > 170 m | Vysoká parotěsnost |
| Parozábrany s extrémní parotěsností | Nespecifikováno | cca 1500 m | Extrémní parotěsnost |
Umístění parozábrany
Skladbu konstrukce navrhuje vždy projektant, vždy je ale blíže k interiéru. Důvod je ten, že je nežádoucí, aby vodní páry prostoupily do té části konstrukce, kde se nachází tzv. rosný bod a kde vodní pára zkondenzuje do kapalného skupenství. Parozábrana se umisťuje na „teplém“ líci tepelné izolace. Může být umístěna i mezi vrstvami tepelné izolace. Pokud poloha parozábrany není ověřena výpočtem, aplikuje se obvykle v max. 1/3 tloušťky tepelné izolace od interiéru. Z hlediska ochrany parozábrany před poškozením je výhodnější umístění parozábrany mezi krovem a podkonstrukcí.
V případě zateplování šikmé střechy v podkroví se parozábrana montuje buď mezi krokve a dřevěný rošt s podkrokevní izolací, příp. mezi krokve a podkrokevní izolaci. Tím je eliminováno riziko protržení parozábrany v případě defektu sádrokartonového obkladu či při vrtání hmoždinek apod. Parotěsná fólie se montuje zpravidla na podklad z dřevěných hranolů, mezi kterými je tepelná izolace (izolace střechy v podkroví) či na podklad z OSB desek v případě obvodových stěn dřevostaveb (v některých případech však OSB desky mohou zastávat funkci parotěsné vrstvy).
Upozornění: V zimním období není doporučeno osazovat tepelnou izolaci, aniž by se v návaznosti na ni neinstalovala parozábrana. Pokud by tepelná izolace byla dlouhodobě nechráněna parozábranou, hrozí, že v tepelné izolaci bude kondenzovat vzdušná vlhkost. Toto je reálné zvláště při zvýšené vlhkosti v interiéru způsobené např. sušením prádla.
Montáž parozábrany: Krok za krokem
1. Příprava
Určitě nejlepší radou v tomto případě je svěřit montáž parozábrany odborníkům. Při trošce snahy a s důkladnou přípravou to však můžete zvládnout i sami. Zlatou radou v případě svépomocné montáže je, že byste se za každých okolností měli řídit pokyny výrobce příslušné fólie a používat pouze doplňkový materiál jím doporučený.
Čtěte také: Asfaltové šindele: Kompletní návod k instalaci
Parotěsnící folie se vyrábí v šířce zpravidla 1,5 m. Nejprve zkontrolujte stav střešní konstrukce a podkroví. Ujistěte se, že jsou trámy suché a bez poškození. Podkroví dobře proměřte a připravte si rozvržení pro upevnění sádrokartonu. V každé místnosti si nejprve změřte její délku. Na každou stranu přičtěte rezervu přibližně 20 cm a poté nůžkami odstřihněte z role potřebný kus folie. Aby se zajistilo rovné umístění folie a zachoval se přesah folií v šířce 10 cm, je vhodné nakreslit si na folii čáru fixou. Před instalací první folie si odměřte a na krokve vyznačte potřebnou vzdálenost od zděné příčky.
2. Ukládání izolace
Pro kvalitní fungování střešní skladby je třeba navrhnout dostatečnou tepelnou izolaci. Požadavky na tloušťky tepelných izolací z hlediska prostupu tepla řeší norma ČSN 73 0540-2:2011. Jako tepelný izolant se používají materiály z minerálních vláken (např. čedičová izolace v deskách či skelná izolace v rolích zn. Isover). Mezi krokve se vloží tepelně izolační vrstva z minerální izolace o šířce přibližně o 10-20 mm větší, než je světlá vzdálenost krokví. V případě, že tepelná izolace mezi krokvemi sama nedrží, lze ji zajistit po dobu montáže vázacím drátem. Pokud výška profilu krokví nestačí pro tloušťku tepelné izolace, lze ji zvýšit pomocí krokvového nástavce, krokvovým závěsem popř. předsazenými latěmi. Jednotlivé díly a přířezy minerálních desek nebo rolí se vkládají vždy beze spár a v těsné návaznosti na jednotlivé prvky v konstrukci. Kombinace různých typů vláken (skelné a čedičové vlákno) se nevylučuje. Nejprve se pak vkládá lehčí skelná izolace a pod ní následně těžší izolace kamenná.
Pro dosažení potřebné tloušťky izolace můžete vložit další vrstvu izolace i pod krokve, čímž dosáhnete ideální tepelné kvality podkrovního prostoru. Do dutiny v úrovni stavěcích třmenů před parozábranou můžeme vložit dodatečnou vrstvu minerální izolace. Její tloušťka však může být max. 60 mm. Do vzniklé dutiny je možno vložit dodatečnou vrstvu tepelné izolace - v tl. max. 60 mm.
3. Instalace parozábrany
Parozábrana se montuje na tepelnou izolaci z pohledu z interiéru. Může se umístit také mezi dvě vrstvy tepelné izolace, ale je nutné dodržet poměr tlouštek izolace nad a pod parozábranou. Při ukládání a utěsňování fólie se řiďte základním pravidlem, že parozábrana musí vytvořit vzduchotěsnou bariéru, přes kterou vodní pára nepronikne. Pásy fólie se montují kolmo na podkladní rošt z dřevěných hranolů. Ideální je instalovat folii ve dvou lidech. Nicméně, když jste sami, přichyťte si nejprve sponkovačkou celý pruh folie pouze na jednom okraji a následně ji postupně urovnejte a přisponkujte na dalších místech.
Parozábrana se na podklad přichytí pomocí sponkovačky. Některé typy parotěsných fólií jsou také vybaveny samolepicí vrstvou pro pohodlnější aplikaci na podklad. Některé parotěsné fólie mají lepicí pásku na sobě přilepenou už z výroby nebo mají ze strany izolace speciální vrstvu, která při kontaktu s krokvemi působí jako suchý zip a přichytí se na ně, což značně zjednodušuje její montáž. Ke krokvím můžete fólii přichytit pomocí sponkovačky, případně použít distanční podložky, které se do krokví kotví samořeznými šrouby a na konci mají kontaktní plochu opatřenou oboustrannou samolepicí páskou.
Čtěte také: Jak na podlahu z OSB desek?
Otvory po sponkovačce v pásech je nutné přelepit k tomu určenou lepicí páskou nebo použít řešení bez sponek. Příslušná místa, na kterých se fólie kotví na krokve sponkami, je nutné dodatečně utěsnit lepicí páskou, kterou přelepujete pásy fólie mezi sebou. Stejným způsobem je nutné utěsnit místa, na kterých jste fólii porušili samořeznými šrouby pro přichycení profilů určených na montáž sádrokartonu.
4. Spojování a utěsňování
Přesah dvou pásů by měl být alespoň 100 mm a musí být přelepen opět parotěsnou lepicí páskou dle doporučení výrobce. Důležité je pečlivě spoje přelepit a pásku uhladit, aby byl spoj dokonale těsný. Páskou DEKTAPE REFLEX se přelepí také všechny sponky a pod stavěcí třmeny či pružinové závěsy sádrokartonu by se měla správně použít páska DEKTAPE SP1. K napojení jednotlivých dílů parozábrany použijte k tomu určené lepicí pásky výrobců parotěsných izolací (např. pásku Isover Vario ® KB1).
Montáž parozábrany vyžaduje jistou opatrnost, aby nebyla fólie protržena. I malý vpich dokáže zhoršit průvzdušnost obálky budovy a způsobit do budoucna problémy. Ke stavebním konstrukcím - tj. ke stěnám a podlaze se fólie připevňuje pomocí lepicího tmelu, přičemž je také nutné nechat u stěny nebo podlahy přesah do šířky asi 10 cm. Na nanesený tmel folii opatrně přitlačte a spoj lehce uhlaďte. V místě přesahu dvou folií se tmel nanese pod i nad folii. To proto, aby se zajistila vzduchotěsnost spojů.
Dost často parozábranou procházejí i rozvody el. energie, počítačových sítí nebo potrubí. I tyto musíte utěsnit, a to buď vhodnými gumovými průchodkami, které dodávají někteří výrobci, případně kombinací vlastnoručně vystřihnuté a vytvarované záplaty z kusu fólie, kterou dotěsníte páskou na lepení fólie, nebo jen páskou samotnou. V dutině mezi parozábranou a opláštěním lze vést instalace, aniž by procházely parozábranou.
5. Instalace manžety kolem střešních oken
Kolem střešních oken se používá originální manžeta z parotěsné folie. Kromě manžety jsou součástí balení také šrouby, kterými se manžeta přichytí v rozích do rámu okna, plastový nástavec a tužka, s jejichž pomocí se manžeta snadno vtlačí do připravené drážky v rámu okna, a oboustranně lepicí páska, se kterou je možné manžetu přilepit k parotěsné folii v podkroví. Manžetu po rozložení nejprve nástavcem a tužkou vtlačte do rámu okna. Následně pomocí dodaných vrutů manžetu spojte v připravených otvorech s rámem okna. Pro snazší práci si manžetu přisponkujte na několika místech ke krokvím. Nakonec ji páskou připojte k parotěsné folii v místnosti.
6. Kontrolní BlowerDoor test
Před realizací sádrokartonů je vhodné mít jistotu, že parotěsnou folii máte nainstalovanou správně. Proto je možné objednat kontrolní test vzduchotěsnosti, tzv. BlowerDoor test, který by odhalil případné chyby dřív, než se vše zaklopí sádrokartonovými deskami.
Podkonstrukce a montáž sádrokartonu
Na stropní a šikmou trámovou konstrukci (např. kleštiny a krokve) se připevní podkonstrukce. Podkonstrukce je tvořena ocelovými tenkostěnnými R-CD a R-UD profily nebo dřevěnými latěmi.
1. Montáž profilů nebo latí
UD profily se připevňují po obvodu místnosti, kde budou sádrokartonové desky končit, a CD profily tvoří nosnou konstrukci pro samotné desky. Profily umístěte vodorovně i šikmo podle sklonu střechy a důkladně je vyrovnejte pomocí vodováhy. Rozteč montážních R-CD profilů, popř. dřevěných latí je maximálně 500 mm, rozteč závěsů/krokví je max. 900 mm. R-CD profily se připevní ke krokvím a ke stropní konstrukci pomocí krokvových závěsů (event. pomocí stavěcích třmenů nebo přímých závěsů). Maximální délka vyložení krokvového závěsu délky 125 mm je 75 mm, závěsu délky 150 mm je 100 mm, závěsu délky 170 mm je 120 mm. Stavěcí třmeny přišroubujeme ke spodnímu líci krokvového nástavce pomocí 2 ks šroubů do plechu 421/ 4,2 x 13 (typ LB) na jeden závěs. Max. délka stavěcího třmenu je 65 mm. Montáž primárního (vrchního) roštu R-CD se provede pomocí krovových závěsů přišroubovaných ke krokvi ve vzájemné rozteči max. 900 mm.
Dřevěné latě použité pro podkonstrukci musí být vyschlé. Vlhkost řeziva je max. 15%. Místo řeziva, které nesplňuje výše uvedené parametry, je vhodnější použít systémové R-CD profily. Pro vzdálenost krokví do 850 mm je možno použít latě o průřezu 50/30 mm, pro větší vzdálenost krokví (max. však 1 000 mm) latě o průřezu 60/40 mm. Podkonstrukce z dřevěných latí se upevní vhodnými upevňovacími prostředky.
Při použití přímých závěsů na šikminách a předstěnách je nutno dodržet vzdálenost rubu opláštění od nosného prvku (krokve, latě) max. 40 mm, u stavěcího třmenu max. 100 mm. R-UD profily podlepíme napojovacím pěnovým těsněním a připevníme k navazujícím konstrukcím. Do zdiva je kotvíme pomocí plastových natloukacích hmoždinek v rozteči max. 800 mm.
2. Montáž sádrokartonových desek
Opláštění pomocí sádrokartonu umožňuje vytvořit hladké povrchy a snadno zakrýt různé instalační vedení či nepravidelnosti střešní konstrukce. Po instalaci izolace začněte připevňovat sádrokartonové desky na profily. Desky nejprve upravte na potřebnou velikost nožem na sádrokarton a připevňujte je k profilům pomocí šroubů ve vzdálenosti přibližně 25 cm. Upevnění sádrokartonových desek se provádí samořeznými šrouby typu TN délky 25-55 mm. Vzdálenost šroubů na stropech a šikmých částech opláštění je max. 170 mm. Montáž finálního opláštění pomocí šroubů TN25 ve vzájemné rozteči max. 170 mm.
Sádrokartonové desky se osazují zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů, popř. montážních latí. Při opláštění je nutno zachovávat zásadu převazování příčných spár alespoň o jednu vzdálenost mezi profily či latěmi (spáry desek nesmí tvořit kříž). V případě vyšších mechanických nároků je vhodné k opláštění použít sádrokartonové desky RigiStabil (DFRIEH2) nebo sádrovláknité desky Rigidur. Desky RigiStabil se připevňují k podkonstrukci speciálními šrouby RigiStabil (TUN), desky Rigidur šrouby Rigidur, desky Habito® H šrouby Habito (UMN).
3. Tmelení spár
Spoje desek je nutné přetmelit speciálním tmelem a výztužnou páskou na spáry. Spáry mezi sádrokartonovými deskami a hlavy šroubů se zatmelí. Desky Rigidur se v podkroví montují buď technologií tmelené spáry za použití sádrového tmelu MAX s výstužnou páskou nebo technologií lepené spáry (šířka spáry max. 1 mm) za použití lepidla na spáry Rigidur v kartuši. Šrouby nebo sponky se přetmelí spárovacím tmelem. Po montáži desek je třeba spáry mezi deskami zatmelit. Nejprve aplikujte výztužnou pásku na spáry, následně naneste vrstvu spárovací hmoty pomocí stěrky. Po zaschnutí tmelení spáry jemně zbrousíte brusnou mřížkou.
Sádrokarton v podkroví je oblíbeným řešením pro opláštění šikmých i vodorovných ploch, které nejen vylepšuje vzhled interiéru, ale také zlepšuje izolační vlastnosti prostoru. Pro výstavbu obytného podkroví je sádrokarton stále tou nejlepší volbou. Příliš nezatěžuje nosnou konstrukci, má dobré tepelné a akustické vlastnosti, vyznačuje se dlouhou životností, je ekologický a zdravotně nezávadný a práce s ním je poměrně snadná a rychlá.
tags: #montaz #parozabrany #pod #sadrokarton #navod