Terasy se stávají nedílnou součástí moderního bydlení, a to jak u domu na venkově, tak ve městě. Ať už vás čeká oprava zatékající terasy nebo předběžná hydroizolace terasy, je zásadní věnovat pozornost správnému provedení, zejména v kritických detailech. Balkony a terasy tvoří u budov nejen architektonický prvek, ale provozním využitím prostoru plochých střech u budov rozšiřují možnosti, jak trávit čas ve svém obydlí.
Na konstrukce teras jsou kladeny vysoké požadavky. Terasy jsou vystaveny vyššímu riziku poškození konstrukce povětrnostními vlivy, pokud se při projektování a při realizaci (výstavbě) teras cokoliv podcení v systému izolace. Právě u teras může být příčin závad vodotěsné funkce stavebních konstrukcí celá řada: od chyb v návrhu, projektu stavby, chyb v provedení, montáži jednotlivých vrstev ploché střechy až po nedbalou údržbu.
Proč se pustit do opravy a prevence zatékání terasy?
Renovace terasy formou hydroizolace terasy nemusí být jen reakcí na opotřebení a postupné zatékání do terasy a rozpad materiálu. Doporučujeme tomuto stavu předcházet a pustit se do rekonstrukce terasy dříve, než se problémy objeví. Nejdůležitější je především zajištění vodotěsné funkce.
Odvodnění terasy: Nezbytný základ
Jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou při renovaci terasy myslet, je odvodnění terasy. Efektivní odvodnění terasy je nezbytné pro její dlouhodobou životnost. Pokud se na vaší terase hromadí voda, je ideální vytvoření mírného sklonu, minimálně 1-2 %, směrem od domu, aby mohla voda přirozeně odtékat.
Při výraznějších problémech s odvodněním byste měli zvážit instalaci odvodňovacích žlabů, které vodu svedou do odvodňovacího kanálu. Na povrchu plochých, tedy i provozních střech, je na střešní povlakové krytině velmi důležité docílit dostatečný spád pro odtok dešťové vody, což lze například vybudováním spádové vrstvy nad nosnou konstrukcí střechy, tepelnou izolací ve spádu, nebo nosnými střešními konstrukcemi vybudovanými v určitém sklonu.
Čtěte také: Ukončení hydroizolace u soklu: Na co si dát pozor?
Požadavek investora je co možná nejmenší spád povrchu pochůzné vrstvy terasy. Spádové vrstvy pod izolací ve střešním plášti mají být min 1°. V každém případě je důležité odvodnění terasy zahrnout do původního plánu, případně se poradit s odborníkem.
Tekutá izolace na terasu: Jednoduchá renovace svépomocí
Díky dnešním technologiím, jako je tekutá dlažba Alfema, je hydroizolace velmi jednoduchá. A to ať už jde jen o menší opravu terasy nebo rozsáhlou renovaci. Při využití tekuté dlažby Alfema zvládnete opravu terasy svépomocí.
Tato hydroizolační vrstva se dá použít na různé materiály, jako jsou beton, cement, dřevo, kovy, PVC, sklo i keramické obklady. Charakterizuje ji vynikající přilnavost, dosahující až 115 % roztažnosti, což zajišťuje její vysokou kvalitu. Pro správné nanesení tekuté dlažby je zásadní, aby povrch, na který se aplikuje, byl pečlivě vyčištěný, zbavený jakýchkoliv uvolněných částic nebo mastnoty, a zároveň zcela suchý.
Musí se zajistit, aby nebyl povrch vlhký, protože vlhkost může podkopat kvalitu izolace terasy i její funkčnost. Navíc, pokud je beton hodně degradovaný, použijte penetrační nátěr pro zpevnění povrchu. Oprava betonu na terase je důležitým bodem celého procesu opravy terasy, proto jí věnujte dostatečnou pozornost. Na některé hladké povrchy je navíc vhodné pro zvýšení přilnavosti použít adhezní můstek, který je vhodný zejména na dlaždice, obklady, nebo hladký a nenasákavý beton.
Tekutá dlažba se aplikuje hladkou špachtlí, stříkáním nebo stěrkou, což umožňuje její dokonalé spojení s podkladem a vytvoření efektivní voděodolné bariéry. Při aplikaci tekuté dlažby na balkony, terasy nebo jiné vnější prostory se postupuje stejným způsobem jako při aplikaci v interiéru.
Čtěte také: Správné ukončení hydroizolace
Aplikace izolace terasy proti vodě se provádí při teplotách od +5° C do +30° C bez očekávání deště v příštích 24 hodinách. Tekutá dlažba začne zasychat okamžitě po ukončení aplikace a dosáhne plného zaschnutí do 24 hodin při 20°C a při 50% relativní vlhkosti. Při aplikaci počítejte s průměrnou spotřebou 1,95 až 2,5 kilogramu tekuté dlažby na 1 m2 povrchu terasy. Pro pevnější a odolnější povrch se doporučuje při aplikaci držet horní hranice 2,5 kg / m2.
Výhody tekuté dlažby
- Bezespojová a protiskluzová hydroizolace.
- Použitelná na mnoho různých povrchů.
- Renovace dřevěné terasy není problém.
- Aplikace svépomocí šetří náklady na zednické práce.
- Všechny vrstvy se homogenně spojují.
- Vytváří 35 až 40 let trvající ochrannou vrstvu bez potřeby dalších oprav.
- Materiál je odolný vůči atmosférickým vlivům a UV záření.
- Zároveň brání průniku radonu.
Estetické možnosti tekuté dlažby
Izolace venkovní terasy proti vodě může i hezky vypadat. Tekutá dlažba je dostupná v různých barvách, včetně šedé, pískové, hnědé, bordó, antracitové a zelené. Nejpopulárnějšími odstíny jsou šedá tekutá dlažba a písková tekutá dlažba. Finální barvu hydroizolace tedy vybírejte i podle toho, jak zapadne do okolí. Barva by se měla hodit k zábradlí, dveřím nebo fasádě. Díky tomu, že se jedná o finální vrstvu, nemusíte vybírat hydroizolaci terasy pod dlažbu a nášlapný povrch řešit až po zaschnutí. Barvu nátěru tak volte již při nákupu.
Řešení detailů izolace balkónů a teras
Nejčastější vady izolace balkónů a teras jsou v chybném návrhu nebo v neodborně provedených detailech. Jeden z nejkomplikovanějších detailů, který se také v praktickém životě nejvíce „voře“, je návaznost na výplně otvorů, a to balkonové, terasové dveře. Jako i pro všechny ostatní konstrukční detaily je nutné si určit nepodkročitelné priority, které je nutné sledovat, a zásady, které je nutné splnit.
Nevhodně řešený detail prahu dveří vedoucích na balkon, lodžii, resp. terasu je při expertní a znalecké činnosti jedním z nejčastěji zastoupených případů způsobujících vlhkostní poruchy. Jde o komplikovaný konstrukční detail, kde se setkává celá řada často protichůdných požadavků. Z hlediska návrhu je středobodem omezená výška pro spolehlivé ukončení izolačních vrstev, z hlediska provádění pak koordinace mezi všemi profesemi, které se v detailu potkávají (zhotovitel nosné konstrukce, izolatér, fasádník, dodavatel výplní otvorů).
Hydroizolace musí být ukončena co nejvýše nad vrchní plochou, od které odstřikuje voda. Tj. provádět plochy interiéru a exteriéru v jedné rovině je mimořádně riskantní, ale i to lze. V místech, kam odstřikuje voda, nebo přes kterou stéká voda, nesmí být nevodotěsná spára. Konstrukce a materiály, které jsou v dosahu odstřikující vody, musí být buďto samostatně odolné proti vodě, nebo musí být ošetřeny tak, aby tomuto namáhání odolaly. Konstrukce lemující otvor pro výplň otvoru musí být dostatečně izolovány, protože jinak hrozí nebezpečí tepelných mostů.
Čtěte také: Jak správně ukončit hydroizolaci u dveří?
Jeden z velmi složitých a nepříjemných detailů, a to jak pro asfaltové, fóliové, ale také stěrkové hydroizolace, je ukončení vodotěsných izolací na rámu dveří, nebo všeobecně výplní otvorů. Tento detail patří mezi ty nejrizikovější. Striktně je nutné, aby hydroizolační povlak byl spojen s rámem dveří. Variant je několik od použití speciálních samolepicích pásů až svírání hydroizolace mezi pevný podklad a přítlačnou lištu.
V našich podmínkách je potřeba, aby hydroizolační povlak byl vytažen na svislou konstrukci do odpovídající výšky, kdy platí zásada, čím výše tím lépe, ale nejméně by mělo být vytažení 150 mm. Současně by měla být hydroizolace napojena na rám dveří, a to pokud možno vodotěsně. U detailu přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou je požadováno vytažení min. 150 mm nad úroveň střechy zakončené zatmelenou klempířskou lištou.
Extrémně složitým detailem je prostup nosného prvku zábradlí, který se řeší průchodkami talířek/trubička. Talířek je zatavovaný mezi souvrství pásů a trubička se zatmelí. Lepším řešením však je, když se kotvící prvek zábradlí umístí pod římsu bez nutnosti průchodu skrz hydroizolační souvrství.
Další chyba může vzniknout i u návrhu detailu izolace u přístupových dveří při požadavku investora na snížený nebo bezbariérový vstup, kde se většinou použijí odvodňovací žlábky přede dveřmi, které zabraňují vniknutí vlhkosti zafoukaným nebo hnaným sněhem do místnosti apod.
Volba skladby a typů hydroizolačních pásů
Návrh hydroizolační vrstvy má více variant. Můžeme zvolit nejspolehlivější nebo cenově nejdostupnější izolaci. Pokud jsou voleny asfaltové pásy, je nejspolehlivější variantou zásadně modifikovaný asfaltový pás s vrchním posypem tl. 5 mm. I u nejlevnější varianty se musí použít velmi pevné oxidované pásy s nosnou vložkou ze skelné tkaniny nebo polyesterovou nosnou vložkou zabezpečující spolehlivou vodotěsnost. Za nevhodné se jednoznačně považuje použití oxidovaných pásů s nosnou vložkou ze skelné rohože nebo strojní hadrové lepenky všeobecně známé jako IPA.
Balkony a terasy jsou určené pro krásné počasí. Jejich přirozeným nepřítelem je však voda. Hydroizolace je klíčovou součástí izolace balkonu nebo terasy. Hydroizolační materiály, jako jsou speciální hydroizolační fólie, tekuté hydroizolační nátěry nebo asfaltové pásy, se aplikují na povrch balkonu nebo terasy, aby zamezily pronikání vody. Je důležité správně aplikovat hydroizolaci a zajistit, aby byla všemi spoji a detaily dostatečně těsná.
Máme pro Vás hydroizolace vhodné pro nové balkony a terasy i pro jejich rekonstrukce. Některé z nich umožňují rekonstrukce bez bourání a můžete lepit i dlažbu na dlažbu. Vždy je důležité správně izolovat všechny detaily. Souvrství konstrukcí balkonů a teras by mělo být řešeno projektem, který vychází z jejich umístění, rozlohy, členitosti a samozřejmě zohledňuje další technická kritéria.
Příprava a instalace dlažby na balkony či terasu vyžaduje pečlivý návrh a provedení, aby se předešlo běžně se vyskytujícím problémům, jako jsou nerovné povrchy, nedostatečné odvodnění a nebo nekvalitní hydroizolace atd.
Legislativní a normové požadavky
Při návrhu a realizaci hydroizolace teras je nutné dodržovat platné normy a vyhlášky.
Tepelná technika
Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby činí závaznými následující požadavky ČSN 730540-2 na vybrané hodnoty:
- nejnižších vnitřních povrchových teplot konstrukce, zejména v místech tepelných mostů v konstrukci a tepelných vazeb mezi konstrukcemi,
- součinitele prostupu tepla, včetně tepelných mostů v konstrukci,
- lineárních a bodových činitelů prostupu tepla pro tepelné vazby mezi konstrukcemi,
- kondenzace vodních par a bilance vlhkosti v ročním průběhu,
- průvdušnosti konstrukce a spár mezi konstrukcemi,
- tepelné stability konstrukce v zimním a letním období ve vazbě na místnost nebo budovu,
- prostupu tepla obvodovým pláštěm budovy ve vazbě na další konstrukce budovy.
Detailu prahu dveří na terasu se týkají zejména body 1, 2 a 3. Jejich splnění je třeba zajistit zpravidla dostatečným zateplením detailu a utěsněním připojovací spáry mezi konstrukcí a výplní otvoru. Cílem je vyloučit riziko výskytu plísní, resp. kondenzace na vnitřním povrchu konstrukce, nadměrnou a pasivně bilanční kondenzaci v konstrukci a tepelné ztráty prouděním vzduchu skrz netěsné spáry v konstrukci.
Hydroizolační technika
Významný vliv na geometrii detailu prahu balkonových dveří mají užitečná ustanovení souboru norem ČSN 73 1901 Navrhování střech. V části 1 - základní ustanovení je mj. uvedeno (7.2.1.3), že horní povrch pochůzných střech navazující na výplně otvoru se doporučuje navrhovat nejméně 150 mm pod úrovní spodní hrany otvoru, přičemž v případě vnějších a balkonových dveří se tato vzdálenost měří od připojovací spáry těchto dveří (kóta A ve schématu 1).
V téže části je dále uvedeno (7.2.18.9), že rovina prahu nebo spodního dílce rámu výplně otvoru navazujícího na hydroizolační vrstvu nesmí být pod horním povrchem střešní krytiny a výškový rozdíl mezi horním povrchem střešní krytiny (tj. např. i nášlapná vrstva) a horním okrajem svislé hydroizolační vrstvy se doporučuje nejméně 50 mm (kóta B ve schématu 1).
V části 3 - střechy s povlakovými hydroizolacemi se dále uvádí (4.3.4.4), že dno žlabu, nebo povrch vrstvy zachycující vodu u výplně otvoru nebo lehkého obvodového pláště, které musí být za obvyklých návrhových podmínek odvodněny, musí být v celé délce min. 150 mm pod horním okrajem povlakové hydroizolace, která zajišťuje odvod vody (kóta C ve schématu 1). Poslední zmíněné ustanovení míří právě na zvýšení hydroizolační bezpečnosti. Požadavek je namístě, protože četnost vlhkostních poruch je velká. Je ale poměrně náročné ho splnit, zvláště pokud uvážíme potřebu vyspádovat povrch hlavní hydroizolace k odvodňovacím prvkům. Jeho splnění při současných požadavcích na tloušťku tepelné izolace ve skladbě terasy obvykle vyžaduje vytvořit výškový rozdíl horních povrchů vodorovných nosných konstrukcí mezi interiérem a exteriérem. Jedním z řešení může být návrh samostatně odvodněných oblastí terasy před dveřmi.
Požadavky na geometrii nosných stropních konstrukcí je třeba uplatnit již v prvotní fázi návrhu stavby, protože s úrovní stropní konstrukce nebo s polohou dešťové kanalizace už později nikdo nehne. Účinku, ke kterému směřuje požadavek na kótu C lze dosáhnout i jinými způsoby na základě znalosti konkrétních podmínek konstrukčního řešení detailu a působení vody na něj. V případě detailů trvale a bezpečně chráněných před namáháním větrem hnanými atmosférickými srážkami (např. dostatečným přesahem výše umístěné hydroizolační konstrukce) a zároveň před vzdutím hladiny vody na povrchu vrstvy zachycujícím vodu (např. vhodnou výškovou polohou bezpečnostních přepadů) si lze představit, že hydroizolační bezpečnost bude zajištěna i při nižší hodnotě kóty C. Přesto lze výjimku z uvedeného pravidla doporučit teprve po důkladné rozvaze hydroizolačních rizik a po jejím projednání s investorem.
Bezbariérovost
U vybraných druhů staveb mohou být uplatňovány požadavky vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Předmětného detailu by se v tomto případě dotklo následující ustanovení přílohy č. 5: „8.1.5. Lodžie, balkony nebo terasy musí mít hloubku nejméně 1500 mm se sklonem podlahy nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) a musí být přístupny v úrovni podlahy bytu s výškovým rozdílem nejvýše 20 mm. Zábradlí smí mít neprůhlednou část do výšky maximálně 600 mm nad podlahou.“ V tomto případě se v detailu prakticky nelze obejít bez odvodňovacího žlábku s perforovaným krytem, který vytvoří vnější povrch max. 20 mm pod úrovní prahu dveří a umožní tak bezproblémový přejezd.
Rekonstrukce a jejich specifika
Při zásazích do stávajících staveb je potřeba se vyrovnat s obvykle již neovlivnitelnou úrovní povrchů vodorovných nosných konstrukcí. To často povede k potřebě smluvně sjednat výluku z výše uvedených normových ustanovení mezi zadavatelem a projektantem, resp. zhotovitelem, aby nedošlo ke komplikacím při předání projektu nebo stavby. U rekonstrukcí lze zvážit následující opatření zlepšující výškové poměry v řešeném detailu:
- odstranění původních souvrství z exteriérové části vodorovné nosné konstrukce (u staveb z první pol. 20. stol. časté mocnější tepelněizolační násypy škváry, popř. uplatnění účinnějších tepelných izolantů v menší potřebné tloušťce (polyisokyanurát, fenolická pěna, popř. speciální izolace);
- úprava spádování konstrukce směrem k řešenému detailu pro eliminaci tloušťky spádové vrstvy v místě detailu;
- výměna výplně otvoru za novou s menší (ale vyhovující) světlou výškou, osazenou na zvýšený parapet (obvykle možné v případě vysokých otvorů s nadsvětlíky).
V souvislosti s rekonstrukcemi je třeba dodat, že u lodžií objektů panelové výstavby je požadavek článku 4.3.4.4 ČSN 73 1901-3 při zachování vodorovných nosných konstrukcí prakticky nesplnitelný. Při odstraňování starých vrstev terasy z nosné konstrukce je třeba posoudit pružnost konstrukce a riziko snížení jejího průhybu a odtržení od příček v prostorách pod terasou.
Prahová spojka: Inovativní řešení detailů
Současný trend využívání druhotných surovin, neustále rostoucí nároky na snižování celkové energetické náročnosti budov a eliminace tepelných mostů jak ve fázi návrhu, tak ve fázi realizace, pomáhá řešit nový prvek prahové spojky, spojující výše uvedené nároky na výstavbu.
Prahová spojka se vkládá ve formě desek pod rám výplně stavebního otvoru hraničící mezi exteriérem a interiérem budovy. Pojem prahová spojka v současné terminologii představuje konstrukční prvek, kterým se zárubně v jejich spodní části stabilizují při montáži proti deformaci. Tento prvek se může po ukončení aplikace zachovat, nebo se po stabilizaci a technologické přestávce vytáhne.
Konstrukce výplní otvorů musí mít dostatečnou tuhost, při níž za běžného provozu nenastane zborcení, svěšení nebo jiná deformace a musí odolávat zatížení včetně vlastní hmotnosti a zatížení větrem i při otevřené poloze křídla, aniž by došlo k poškození, posunutí, deformaci nebo ke zhoršení funkce. Výplně otvorů musí splňovat požadavky na tepelně technické vlastnosti v ustáleném teplotním stavu a akustické vlastnosti v souladu s normovými hodnotami pro zajištění dostatečné ochrany před hlukem ve všech chráněných vnitřních prostorech stavby.
V současné době se ve stavebnictví využívají materiály a konstrukce, které nebyly primárně určeny k využívání v konstrukčním detailu u prahu vchodových dveří. Používají se výrobky, které se musejí upravovat a svými technickými a materiálovými vlastnostmi nejsou schopny reagovat na požadavky stavby. Na trhu se již vyskytují pěti, šesti a více komorové prahové profily. Tyto profily řeší pouze okrajově problematiku tepelných mostů, ale neuvažují s ukončením hydroizolační ochrany. Hydroizolace je standardně ukončena pod nosným rámem dveří a nezaručuje dokonalou hydroizolační ochranu. Popřípadě je vytažena k horní hraně prahového profilu bez krycích a ochranných vrstev.
Podobně je tomu i u tepelné izolace, kdy je doporučeno používat tepelnou izolaci se zvýšenou pevností v tlaku a opatřit jí krycím prvkem proti mechanickému poškození. Tato tepelná izolace je ovšem vystavena jak povětrnostním vlivům, tak vlivům zeminy. Podkladním prvkem je ve většině případu extrudovaný polystyren, popřípadě pěnové sklo.
Desky by měly být tvarově řešeny tak, aby byly vzájemně spojovány na zámek nebo ozub, popřípadě na sebe plošně dosedaly a ulehčovaly tak technologický postup. Desky by se měly dát snadno upravovat řezáním a vytvořit tak přesně požadované rozměry. Konstrukce desek a jejich materiálové charakteristiky musí roznášet dynamické zatížení způsobené provozem do podkladních vrstev. Desky musí být nenasákavé.
Spojování a kotvení desek může být provedeno pomocí modifikování pro zesítění struktury např. kaučukem, plnidly atd., svaření nebo vzájemným sešroubováním. Problém s ukončením hydroizolace by měl řešit tento systém zatažením hydroizolace pod horní desku a překrytím poslední deskou. Společným spojením desek by došlo k pevnému a vodě nepropustnému zakončení izolace. Hydroizolaci je nutno opět variabilně zatáhnout a ukotvit do libovolné výšky. Pomocí speciálních náběhových desek by bylo možné plynule přejít ze svislé hydroizolace na vodorovnou a naopak.
Konstrukční detail ukazuje možnost použití prahové spojky v praxi při pasivní výstavbě. Jedná se o boční vstup na terasu tvořenou dřevěnými prkny. Výplň dveřního otvoru je kotvena skrz desky a následně připojovací spára je vyplněna polyuretanovou pěnou. Hydroizolace na výše uvedeném příkladu je fóliového typu a jsou použity tři základní druhy desek - deska s osazovací drážkou, vyrovnávací desky, podkladní deska s rovnou spodní stranou.
Umístění kotvících prvků musí být navrženo a provedeno tak, aby bylo zabezpečeno přenesení sil a zároveň umožněn dilatační pohyb výrobků. Materiály z recyklovaných polymerů v sobě nesou vysoký potenciál pro uplatnění v širším okruhu stavebnictví. Jejich tepelně-technické, mechanické a chemické vlastnosti je předurčují do skladeb, kde se využívá tradičních tepelných izolací.
Hydroizolační fólie: Účinné a efektivní řešení
Prostor terasy či balkonu je místo, které má sloužit k rekreaci, proto jsou na něj kladeny nejen požadavky na zajištění vodotěsnosti nosné konstrukce, ale také požadavky estetické. Je potřeba dodržet správný postup izolace balkonů a teras. Jednou z nejpoužívanějších variant je vytvoření hydroizolační vrstvy, která je následně zakryta dalším souvrstvím, které má jednak chránit samotnou hydroizolační vrstvu, zejména však vytvořit takový estetický dojem, který je zajímavý pro investora a uživatele budovy.
Problémem u tohoto typu hydroizolace je, že nejčastější ochrannou vrstvou nanesenou na hydroizolaci je betonový potěr. Po takovém uzavření plochy je nutné, abychom si byli jisti, že hydroizolační vrstva je provedena v takové kvalitě a tak kvalitním materiálem, že nebude potřeba se k ní nikdy vracet. Bohužel, realita bývá drasticky odlišná. Velmi často dochází již po několika letech k zatékání. Sanace je potom velmi obtížná.
Další z oblíbených variant řešení novostavby či rekonstrukce je použití PVC hydroizolačních fólií, které jsou následně kryty dlažbou na podložkách či stále oblíbenějšími dřevěnými rošty. Mezi hlavní klady těchto systémů patří zejména jednoduchá inspekce a možnost případné opravy, pokud je jí zapotřebí. I zde je ovšem nutné zvažovat kvalitu materiálu. I když celá řada vlivů přírody je zde eliminována (UV záření, sací síla větru), jiná rizika a úskalí se naopak objevují - velké teplotní rozdíly během dne a během roku, vznik kultur bakterií a plísní atp. V neposlední řadě je třeba zvážit rozměrovou stabilitu zvoleného materiálu.
Protan: Speciální fólie pro terasy
Firma Protan vyvinula rozměrově stabilní pás Protan G pro účely hydroizolací balkonů a teras (také pro systémy přitížené kamenivem, zeleným souvrstvím nebo jakýmkoliv provozním souvrstvím). G jako glass = nosná vložka ze skleněných vláken, na kterou je PVC materiál nanášen v tekutém stavu v několika fázích. Tímto unikátním výrobním procesem je vytvořen pás ideální pro systémy nekotvených hydroizolací se smrštěním pouze 0,1 %, s vysokou mechanickou odolností, u kterého nedochází k delaminaci vrstev, ze kterých je vytvořen. Tekuté PVC obsahuje kromě standardních příměsí (UV stabilizátory či látky zabraňující hoření) také antifungicidy a ostatní složky, které zamezí plísním, hnilobě a mikroorganismům v degradaci fólie.
Další je speciální pás Protan GT, který je schopen díky tloušťce 2,4 mm a protiskluznému povrchu tvořit finální úpravu balkonů a teras. Tento systém dokáže řešit výškové problémy rekonstrukcí, není potřeba odstraňovat stávající souvrství, protože nová povlaková krytina bude pochozí, nepřibývá tloušťka nové pochozí úpravy v podobě dlažby atd. To se projeví i v ekonomické stránce věci. Hydroizolace Protan GT 2,4 mm se vyrábí v základních odstínech světle šedé, tmavě šedé a tmavě zelené barvy. Ve stejných barvách je i kompletizační příslušenství.
Tabulka: Barvy hydroizolace Protan GT 2,4 mm
| Odstín | Popis |
|---|---|
| Světle šedá | Neutrální, moderní vzhled. |
| Tmavě šedá | Elegantní a praktická. |
| Tmavě zelená | Přirozený vzhled, harmonizuje s přírodou. |
Montáž hydroizolační fólie Protan
Instalace hydroizolačního systému Protan GT 2,4 mm přísluší zkušeným, talentovaným realizačním firmám. Estetika provedení je zde stejně důležitá jako vodotěsnost. Oblíbenost tohoto systému v Čechách dokazují statistiky vývozu norského výrobce Protan. Česká republika se řadí mezi přední světové odběratele pochozí fólie Protan GT 2,4 mm. Systém je certifikován v zahraničí i v Čechách. Vztahuje se na něho běžná záruka 10 let na práci a vodotěsnost. Desetileté české zkušenosti z praxe ukazují, že takto proti vodě zaizolovaný balkon nebo terasa se mohou běžně užívat, stejně, jako jsme zvyklí na terasách s dlažbou.
tags: #ukonceni #hydroizolace #pod #terasou #detaily