Nevhodně řešený detail prahu dveří vedoucích na balkon, lodžii, resp. terasu je při expertní a znalecké činnosti jedním z nejčastěji zastoupených případů způsobujících vlhkostní poruchy. Jde o komplikovaný konstrukční detail, kde se setkává celá řada často protichůdných požadavků. Z hlediska návrhu je středobodem omezená výška pro spolehlivé ukončení izolačních vrstev, z hlediska provádění pak koordinace mezi všemi profesemi, které se v detailu potkávají (zhotovitel nosné konstrukce, izolatér, fasádník, dodavatel výplní otvorů).
Normové a legislativní předpisy
Tepelná technika
Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby činí závaznými následující požadavky ČSN 730540-2 na vybrané hodnoty:
- nejnižších vnitřních povrchových teplot konstrukce, zejména v místech tepelných mostů v konstrukci a tepelných vazeb mezi konstrukcemi,
- součinitele prostupu tepla, včetně tepelných mostů v konstrukci,
- lineárních a bodových činitelů prostupu tepla pro tepelné vazby mezi konstrukcemi,
- kondenzace vodních par a bilance vlhkosti v ročním průběhu,
- průvzdušnosti konstrukce a spár mezi konstrukcemi,
- tepelné stability konstrukce v zimním a letním období ve vazbě na místnost nebo budovu,
- prostupu tepla obvodovým pláštěm budovy ve vazbě na další konstrukce budovy.
Detailu prahu dveří na terasu se týkají zejména tři tučně vyznačené. Jejich splnění je třeba zajistit zpravidla dostatečným zateplením detailu a utěsněním připojovací spáry mezi konstrukcí a výplní otvoru. Cílem je vyloučit riziko výskytu plísní, resp. kondenzace na vnitřním povrchu konstrukce, nadměrnou a pasivně bilanční kondenzaci v konstrukci a tepelné ztráty prouděním vzduchu skrz netěsné spáry v konstrukci.
Hydroizolační technika
Významný vliv na geometrii detailu prahu balkonových dveří mají užitečná ustanovení souboru norem ČSN 73 1901 Navrhování střech. V části 1 - základní ustanovení je mj. uvedeno (7.2.1.3), že horní povrch pochůzných střech navazující na výplně otvoru se doporučuje navrhovat nejméně 150 mm pod úrovní spodní hrany otvoru, přičemž v případě vnějších a balkonových dveří se tato vzdálenost měří od připojovací spáry těchto dveří (kóta A ve schématu 1). V téže části je dále uvedeno (7.2.18.9), že rovina prahu nebo spodního dílce rámu výplně otvoru navazujícího na hydroizolační vrstvu nesmí být pod horním povrchem střešní krytiny a výškový rozdíl mezi horním povrchem střešní krytiny (tj. např. i nášlapná vrstva) a horním okrajem svislé hydroizolační vrstvy se doporučuje nejméně 50 mm (kóta B ve schématu 1).
V části 3 - střechy s povlakovými hydroizolacemi se dále uvádí (4.3.4.4), že dno žlabu, nebo povrch vrstvy zachycující vodu u výplně otvoru nebo lehkého obvodového pláště, které musí být za obvyklých návrhových podmínek odvodněny, musí být v celé délce min.
Čtěte také: Ukončení hydroizolace u soklu: Na co si dát pozor?
Poslední zmíněné ustanovení míří právě na zvýšení hydroizolační bezpečnosti. Požadavek je namístě, protože četnost vlhkostních poruch, jejichž příklady jsou uvedeny na fotografiích, je velká. Je ale poměrně náročné ho splnit, zvláště pokud uvážíme potřebu vyspádovat povrch hlavní hydroizolace k odvodňovacím prvkům. Jeho splnění při současných požadavcích na tloušťku tepelné izolace ve skladbě terasy obvykle vyžaduje vytvořit výškový rozdíl horních povrchů vodorovných nosných konstrukcí mezi interiérem a exteriérem. Jedním z řešení může být návrh samostatně odvodněných oblastí terasy před dveřmi.
Požadavky na geometrii nosných stropních konstrukcí je třeba uplatnit již v prvotní fázi návrhu stavby, protože s úrovní stropní konstrukce nebo s polohou dešťové kanalizace už později nikdo nehne. Účinku, ke kterému směřuje požadavek na kótu C lze dosáhnout i jinými způsoby na základě znalosti konkrétních podmínek konstrukčního řešení detailu a působení vody na něj.
V případě detailů trvale a bezpečně chráněných před namáháním větrem hnanými atmosférickými srážkami (např. dostatečným přesahem výše umístěné hydroizolační konstrukce) a zároveň před vzdutím hladiny vody na povrchu vrstvy zachycujícím vodu (např. vhodnou výškovou polohou bezpečnostních přepadů) si lze představit, že hydroizolační bezpečnost bude zajištěna i nižší hodnotě kóty C. Přesto lze výjimku z uvedeného pravidla doporučit teprve po důkladné rozvaze hydroizolačních rizik a po jejím projednání s investorem.
Bezbariérovost
U vybraných druhů staveb mohou být uplatňovány požadavky vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. V tomto případě se v detailu prakticky nelze obejít bez odvodňovacího žlábku s perforovaným krytem, který vytvoří vnější povrch max. 20 mm pod úrovní prahu dveří a umožní tak bezproblémový přejezd.
Předmětného detailu by se v tomto případě dotklo následující ustanovení přílohy č. 5 - Technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností, společných prostor a domovního vybavení bytových domů, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení a staveb pro výkon práce:
Čtěte také: Správné ukončení hydroizolace
„8.1.5. Lodžie, balkony nebo terasy musí mít hloubku nejméně 1500 mm se sklonem podlahy nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) a musí být přístupny v úrovni podlahy bytu s výškovým rozdílem nejvýše 20 mm. Zábradlí smí mít neprůhlednou část do výšky maximálně 600 mm nad podlahou.“
Rekonstrukce
Při zásazích do stávajících staveb je potřeba se vyrovnat s obvykle již neovlivnitelnou úrovní povrchů vodorovných nosných konstrukcí. To často povede k potřebě smluvně sjednat výluku z výše uvedených normových ustanovení mezi zadavatelem a projektantem, resp. zhotovitelem, aby nedošlo ke komplikacím při předání projektu nebo stavby.
U rekonstrukcí lze zvážit následující opatření zlepšující výškové poměry v řešeném detailu:
- odstranění původních souvrství z exterierové části vodorovné nosné konstrukce (u staveb z první pol. 20. stol. časté mocnější tepelněizolační násypy škváry, popř. uplatnění účinnějších tepelných izolantů v menší potřebné tloušťce (polyisokyanurát, fenolická pěna, popř. speciální izolace);
- úprava spádování konstrukce směrem k řešenému detailu pro eliminaci tloušťky spádové vrstvy v místě detailu;
- výměna výplně otvoru za novou s menší (ale vyhovující) světlou výškou, osazenou na zvýšený parapet (obvykle možné v případě vysokých otvorů s nadsvětlíky).
V souvislosti s rekonstrukcemi je třeba dodat, že u lodžií objektů panelové výstavby je požadavek článku 4.3.4.4 ČSN 73 1901-3 při zachování vodorovných nosných konstrukcí prakticky nesplnitelný. Při odstraňování starých vrstev terasy z nosné konstrukce je třeba posoudit pružnost konstrukce a riziko snížení jejího průhybu a odtržení od příček v prostorách pod terasou.
Jeden z velmi složitých a nepříjemných detailů a to jak pro asfaltové, fóliové, ale také stěrkové hydroizolace je ukončení vodotěsných izolací na rámu dveří, nebo všeobecně výplní otvorů. Tento detail paří mezi ty nejrizikovější. Striktně je nutné, aby hydroizolační povlak byl spojen s rámem dveří.
Čtěte také: Klíčové kroky pro ukončení parotěsné fólie na zdi
Variant je několik od použití speciálních samolepících pasů až svírání hydroizolace mezi pevný podklad a přítlačnou lištu. Hydroizolace jsou funkční tehdy, když brání pronikání vody do interiéru. To znamená, že musí být napojené na konstrukce, které mohou být smáčeny vodou. To znamená, že by po okolí dveří měla být hydroizolace vytažena min. 150 mm nad úroveň dlažby na podložkách.
V naších podmínkách je potřeba, aby hydroizolační povlak byl vytažen na svislou konstrukci do odpovídající výšky, kdy platí zásada, čím výše tím lépe, ale nejméně by mělo být vytažení 150 mm. Současně by měla být hydroizolace napojena na rám dveří, a to pokud možno vodotěsně.
Spolehlivá řešení detailu prahu dveří ze Stavební knihovny DEK
Atelier DEK reaguje na loňskou revizi ČSN 73 1901 a veškerá výše uvedená ustanovení uplatňuje v řešeních popisovaného konstrukčního detailu. Konstrukční detaily Atelieru DEK jsou vystavovány v elektronické databázi Stavební knihovna DEK. Pro účastníky programu DEKPARTNER jsou detaily dostupné i ve formátu dwg.
Současný trend využívání druhotných surovin, neustále rostoucí nároky na snižování celkové energetické náročnosti budov a eliminace tepelných mostů jak ve fázi návrhu, tak ve fázi realizace, pomáhá řešit nový prvek prahové spojky, spojující výše uvedené nároky na výstavbu.
Finanční situace, české normy, zákony a směrnice z Evropské unie motivují stavebníky k realizaci nízkoenergetických a pasivních domů. Uvedené aspekty vedou ke zdokonalování materiálových charakteristik v současnosti používaných výrobků. Objevují se i nové technologie výstavby.
Na budovy jsou kladeny vysoké nároky po stránce ekonomické, technicko-fyzikální, technologické, hygienické, požární ochrany, ekologické a v neposlední řadě i estetické. Při navrhování nízkoenergetických či pasivních domů je možno se setkat s mnoha limitujícími faktory, které odkrývají projektové a následně realizační vady.
U výše uvedených objektů dochází ve velké míře k problémům se zamezením vzniku tepelného mostu ve složitých konstrukčních detailech. Je zvýšený požadavek na kvalitu návrhu a provedení (vlastní realizaci) budovy.
Prahová spojka
Prahová spojka se vkládá ve formě desek pod rám výplně stavebního otvoru hraničící mezi exteriérem a interiérem budovy. Tab. Pojem prahová spojka v současné terminologii představuje konstrukční prvek, kterým se zárubně v jejich spodní části stabilizují při montáži proti deformaci. Tento prvek se může po ukončení aplikace zachovat, nebo se po stabilizaci a technologické přestávce vytáhne.
Konstrukce výplní otvorů, musí mít dostatečnou tuhost, při níž za běžného provozu nenastane zborcení, svěšení nebo jiná deformace a musí odolávat zatížení včetně vlastní hmotnosti a zatížení větrem i při otevřené poloze křídla, aniž by došlo k poškození, posunutí, deformaci nebo ke zhoršení funkce. Výplně otvorů musí splňovat požadavky na tepelně technické vlastnosti v ustáleném teplotním stavu a akustické vlastnosti v souladu s normovými hodnotami pro zajištění dostatečné ochrany před hlukem ve všech chráněných vnitřních prostorech stavby.
V současné době se ve stavebnictví využívají materiály a konstrukce, které nebyly primárně určeny k využívání v konstrukčním detailu u prahu vchodových dveří. Používají se výrobky, které se musejí upravovat a svými technickými a materiálovými vlastnostmi nejsou schopny reagovat na požadavky stavby.
Na trhu se již vyskytují pěti, šesti a více komorové prahové profily. Tyto profily řeší pouze okrajově problematiku tepelných mostů, ale neuvažují s ukončením hydroizolační ochrany. Hydroizolace je standardně ukončena pod nosným rámem dveří a nezaručuje dokonalou hydroizolační ochranu. Popřípadě je vytažena k horní hraně prahového profilu bez krycích a ochranných vrstev.
Podobně je tomu i u tepelné izolace, kdy je doporučeno používat tepelnou izolaci se zvýšenou pevností v tlaku a opatřit jí krycím prvkem proti mechanickému poškození. Tato tepelná izolace je ovšem vystavena jak povětrnostním vlivům, tak vlivům zeminy. Podkladním prvkem je ve většině případu extrudovaný polystyren, popřípadě pěnové sklo.
V prvním případě se setkáváme s nedostatečnou pevností materiálů z důvodu zúžení originální desky, rovněž dodatečné vkládání polystyrenu sebou nese riziko nedokonalého utěsnění volného prostoru. Prahová spojka je namáhána dynamickým namáháním, které je přenášeno do podkladu a může nastat stlačení tepelné izolace právě z důvodů její nekompaktnosti.
Druhým případem je použití pěnového skla. Sortiment na trhu plně nereflektuje možnosti běžného využití, při stavebním procesu je nutno desky upravovat do požadovaných rozměrů. Tím dochází ke snižování tepelně technických vlastností a pevnosti v tlaku z důvodu porušení celistvosti materiálu.
Rozměrovou úpravou dochází k narušení izolačních pórů v prvku, přičemž je nutné provádět náročnou technologii pokládání a zalévání prvku horkým asfaltem. Při neprovedení tohoto kroku, dochází ke vnikání vodní páry, případně vody v kapalném stavu do narušených pórů, čímž dojde ke snížení tepelně technických vlastností. Rovněž dochází ke snížení pevnosti materiálů v tlaku.
Pěnosklo není rovněž vhodné pro ukotvení výplně otvoru skrz do navazující konstrukce. Provrtáním může dojít k prasknutí tepelné izolace z pěnového skla a k pozvolné destrukci provázenou snižujícími se schopnostmi eliminovat tepelný most a přenášet dynamické namáhání.
Další běžnou variantou při realizaci je zabudování výplně stavebních otvorů , podepření cihlou, nebo dřevěnými špalíky a následné doplnění tepelné izolace v průběhu realizace vrstev skladby podlahy. U všech zmíněných řešení je problém s ukončením hlavně hydroizolační vrstvy.
Prvek by měl pomáhat odstranit podkladní konstrukce pro prahovou spojku dveří. Prvek by se měl skládat minimálně ze dvou desek z recyklovaného polymeru a má umožnit variabilní napojení vodotěsné konstrukce a zároveň variabilní výškové uspořádání pro rozdílné výšky detailu vycházející z různých tloušťek navrhovaných konstrukcí podlah a dalších místních vlivů.
Desky by měly být tvarově řešeny tak, aby byly vzájemně spojovány na zámek nebo ozub, popřípadě na sebe plošně dosedaly a ulehčovaly tak technologický postup. Desky by se měly dát snadno upravovat řezáním a vytvořit tak přesně požadované rozměry. Konstrukce desek a jejich materiálové charakteristiky musí roznášet dynamické zatížení způsobené provozem do podkladních vrstev.
Desky musí být nenasákavé. Spojování a kotvení desek může být provedeno pomocí modifikování pro zesítění struktury např. kaučukem, plnidly atd., svaření nebo vzájemným sešroubováním. Problém s ukončením hydroizolace by měl řešit tento systém zatažením hydroizolace pod horní desku a překrytím poslední deskou.
Společným spojením desek by došlo k pevnému a vodě nepropustnému zakončení izolace. Hydroizolaci je nutno opět variabilně zatáhnout a ukotvit do libovolné výšky. Pomocí speciálních náběhových desek by bylo možné plynule přejít ze svislé hydroizolace na vodorovnou a naopak.
Konstrukční detail ukazuje možnost použití prahové spojky v praxi při pasivní výstavbě. Jedná se o boční vstup na terasu tvořenou dřevěnými prkny. Výplň dveřního otvoru je kotvena skrz desky a následně připojovací spára je vyplněna polyuretanovou pěnou.
Hydroizolace na výše uvedeném příkladu je fóliového typu a jsou použity tři základní druhy desek - deska s osazovací drážkou, vyrovnávací desky, podkladní deska s rovnou spodní stranou.
Umístění kotvících prvků musí být navrženo a provedeno tak, aby bylo zabezpečeno přenesení sil a zároveň umožněn dilatační pohyb výrobků. Materiály z recyklovaných polymerů v sobě nesou vysoký potenciál pro uplatnění v širším okruhu stavebnictví.
Jejich tepelně-technické, mechanické a chemické vlastnosti je předurčují do skladeb, kde se využívá tradičních tepelných izolací. Použitím výrobku z druhotných surovin se dosáhne snížení tloušťky konstrukce tím, že již není nutné používat další hydroizolační, či roznášecí vrstvy a zároveň zůstanou splněny požadavky technických norem, vyhlášek a zákonů.
tags: #ukončení #hydroizolace #u #dveří #detaily