Pro zajištění zdravotně nezávadného prostředí platí, že každý prostor, kde se zdržují lidé, musí být větratelný a dostatečně větraný. České předpisy, i když ne vždy hovoří jednotně, poskytují dostatek podkladů pro řešení. Hygienické požadavky jsou podrobněji rozpracovány v prováděcích předpisech k zákonům, přičemž jsou k dispozici jednotlivá nařízení vlády a vyhlášky, které nahrazují původní hygienické předpisy.
Stanovení konkrétních požadavků na kvalitu vnitřního prostředí je někdy problematické, protože v předpisech nejsou požadavky na jednotlivé faktory vždy jednotné, nebo v posledních novelizacích předpisů zcela chybí. Tyto požadavky lze hledat podle jednotlivých typů prostředí, ke kterým se vztahují, jako jsou pracovní prostředí, školská a stravovací zařízení, bazény a sauny, pobytové prostory, případně podle jednotlivých fyzikálních faktorů jako hluk, vibrace, neionizující záření nebo radiační ochrana.
Přestože objekty realizované v soustavě HK nevykazovaly z hlediska hygieny, ochrany zdraví a životního prostředí podstatnější závady, při rekonstrukci panelových budov se požaduje dosáhnout současných technických parametrů pro obytné budovy. Zásadně by v uvedených hlediscích nemělo dojít rekonstrukcí ke zhoršení. Při hodnocení výstavby z hlediska hygieny, ochrany zdraví a životního prostředí se tato část zabývá hledisky denního osvětlení, proslunění a zastínění.
Denní osvětlení
Denní osvětlení je do značné míry závislé i na stínění ostatními objekty. V době navrhování soustavy HK nebyla speciální norma, která by obsahovala požadavky z hlediska denního osvětlení obytných budov. Požadavky na osvětlení byly uvedeny v normě pro obytné budovy, která stanovovala přípustný poměr ploch skladebného okenního otvoru k půdorysné ploše. Výstavba panelových domů v 70. letech se většinou prováděla na sídlištích, kde jsou poměrně velké odstupy jednotlivých objektů a probíhala v době, kdy byl ještě zdánlivý dostatek energií; proto se uplatňovalo zejména hledisko dostatečného osvětlení.
Současný Stavební zákon č. 50/1976 Sb., ve znění po novele k 1. 7. 1998, požaduje v § 138a dodržení obecných technických požadavků, které jsou specifikovány ve vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., z 9. 6. 1998. Tato vyhláška uvádí, že návrh denního osvětlení se musí posuzovat společně se souvisícími činiteli, zejména s možností sdruženého a umělého osvětlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem dosažení vyhovujících podmínek zrakové pohody s minimální celkovou spotřebou energií v souladu s normovými hodnotami. Dále musí obytné budovy mít zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla. V pobytových místnostech se navrhuje denní osvětlení v závislosti na jejich funkčním využití a na délce pobytu osob. V odůvodněných případech lze navrhovat sdružené, popřípadě umělé osvětlení v souladu s normovými hodnotami.
Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě
Základní normy pro denní osvětlení jsou ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov, ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení budov a ČSN 36 0020-1 Sdružené osvětlení. V ČSN 73 0580-1 jsou definovány základní pojmy a požadavky, stanoveny sítě kontrolních bodů a výpočtové postupy pro stanovení denního osvětlení. Činitel denní osvětlenosti se udává v procentech, protože představuje poměr osvětlenosti denním světlem v daném bodě roviny (kontrolním bodě) k současné srovnávací osvětlenosti venkovní nezacloněné roviny. Podle ČSN 730580-2 čl. 2.2.1 je minimální hodnota činitele denní osvětlenosti, která musí být splněna ve všech kontrolních bodech místnosti, 0,5 %. Dále musí být ve dvou kontrolních bodech v polovině hloubky místnosti, vzdálených 1 m od vnitřních povrchů bočních stěn, hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,75 % a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti z obou těchto bodů nejméně 0,9 %. V obytných místnostech s okny ve více stěnách má být hodnota činitele denní osvětlenosti v nejméně příznivém z těchto kontrolních bodů alespoň 1 %.
V ČSN 36 0020-1 se definuje sdružené osvětlení jako záměrné současné osvětlení denní s doplňujícím umělým osvětlením. V bytech se dává přednost dennímu osvětlení. Jsou však případy, kdy dostatečnosti denního osvětlení nelze dosáhnout, a v těchto případech je možné uvažovat o sdruženém osvětlení s dodržením požadavků umělého osvětlení.
Problematiky denního osvětlení a možnosti jeho omezení ve vztahu k okolním objektům (zastínění) se v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. týká § 127 odst. Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Stínění se může týkat jak snížení proslunění, tak zhoršení denního osvětlení. Dostatečnost denního osvětlení je potřeba ověřit, zmenšujeme-li z nějakých důvodů plochu zasklení. Dále je třeba posuzovat dostatečnost denního osvětlení při venkovním stínění zástavbou, která bude realizována podle územního plánu, což požaduje ČSN 73 0580-1:99, čl. 7.7.3. Pokud se při projednávání projektu řeší problém zastínění, je třeba ujasnit, zda je myšleno zastínění z hlediska denního osvětlení nebo zastínění z hlediska snížení slunečního svitu.
Denní osvětlení může být ovlivněno i výměnou jednoduchého skla za dvojsklo nebo v případech, kdy se osazuje přidružené křídlo jako třetí sklo. Některá tepelně izolační skla, používaná pro dvojskla, nejsou zcela čirá a mohou měnit spektrum světla. Použití těchto dvojskel je třeba zvážit s ohledem na využití místnosti.
Požadavky na proslunění
Požadavky na orientaci objektů byly jasně určeny a u většiny objektů HK soustavy je orientace bytů z hlediska proslunění vyhovující. Nemusí však splňovat současné požadavky, protože v době jejich navrhování byly normové požadavky na proslunění odlišné. Během výstavby domů v soustavě HK se od požadavků na proslunění jednotlivých místností přešlo k požadavkům na celkové proslunění bytu.
Čtěte také: Zjistěte více o pasportizaci staveb
V době navrhování soustavy HK platila pro umísťování a projektování objektů z hlediska požadavků na proslunění ČSN 73 0020 Obytné budovy, platná od roku 1954. Norma požadovala, aby odstupy mezi budovami byly takové, aby pokoje bytů v prvém nadzemním podlaží, orientované mezi 60° až 300°, mohly být denně prosluněny. Při navrhování obytných budov bylo zásadně požadováno vyhýbat se orientaci oken obytných místností na severovýchodní, severní a severozápadní stranu mezi 300° až 60°.
Byt se považuje za prosluněný, je-li prosluněna nejméně jedna třetina z celkové plochy obytných místností; doporučuje se orientovat na slunnou stranu (tj. na jihovýchod, jih a jihozápad v rozmezí ± 45° od jihu) především ty místnosti, u nichž se předpokládá největší využití během dne. Obytná místnost se považuje za prosluněnou, dopadají-li sluneční paprsky alespoň na jeden její okenní otvor s půdorysným odklonem větším než 30° od roviny okenního otvoru. Při hloubce ostění okenních otvorů do 20 cm se dovoluje uvažovat půdorysný odklon slunečních paprsků od roviny okenního otvoru již od 22°33´. Nejkratší přípustná doba proslunění bytu (při zanedbání oblačnosti) v době od 1. března do 15. října je 1,5 hodiny.
Od července roku 1972 platila změna ČSN 73 4301, která lépe formulovala požadavek na proslunění vícepokojových bytů: U vícepokojových bytů se doporučuje dosáhnout tříhodinové proslunění alespoň jedné obytné místnosti.
Požadavky na proslunění vycházejí ze Stavebního zákona č. 50/1976 Sb. V novele platné od 1. 7. 1998 se v § 138a požaduje dodržovat obecné technické požadavky na výstavbu (OTP). Ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (OTP) z 9. 6. 1998, která navazuje na stavební zákon a platí od 1. 7. 1998, se uvádí: Prosluněny musí být obytné místnosti a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují. Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností.
Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot ČSN 73 4301 „Obytné budovy“ účinné od 1. 1. 1989 v části týkající se proslunění upravené změnou a-9/1991 účinnou od 1. 11. 1991. Požadavky ČSN 73 4301 uvádějí, že všechny byty musí být navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet ploch jeho prosluněných místností roven nejméně jedné třetině součtu ploch všech jeho obytných místností. U samostatně stojících rodinných domků, dvojdomků a koncových řadových domků má být součet ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu ploch všech obytných místností.
Čtěte také: Vzdělávání v dopravním stavitelství
Mikroklimatické podmínky, větrání a kvalita vnitřního vzduchu
Opatření, které dodržení hygienických limitů zajistí, je dostatečné větrání - vznikající škodliviny jsou z prostředí odvedeny, nebo alespoň je jejich koncentrace snížena na přípustnou hodnotu nepoškozující zdraví člověka. Hygienické požadavky na vnitřní prostředí staveb jsou komplexně řešeny řadou předpisů.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 304/2022 Sb.
Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou č. 304/2022 Sb. hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností ve stavbách. Pro provoz ve vnitřním prostředí pobytových místností musí být dodržovány mikroklimatické podmínky stanovené přílohami této vyhlášky. Na hygienických zařízeních ve vnitřním prostředí pobytových místností musí být dodržena minimální teplota vzduchu a množství odváděného vzduchu stanovené v tabulce č. 3 přílohy č. 1 k této vyhlášce. Vnitřní průměrná teplota ve vnitřním prostředí pobytových místností nesmí klesnout pod minimální hodnotu ani překročit maximální hodnotu stanovenou v tabulce č. 1 přílohy č. 1 k této vyhlášce ve více než dvou po sobě následujících dnech.
Přívod venkovního vzduchu je zajištěn přirozenou nebo nucenou výměnou vzduchu, případně prostřednictvím směsi venkovního a oběhového vzduchu. Množství vyměňovaného vzduchu v pobytové místnosti a režim větrání se stanovuje s ohledem na množství osob a vykonávanou činnost. Požadavky na kvalitu vnitřního prostředí pobytových místností jsou splněny, pokud koncentrace zjišťovaných látek za standardních podmínek nepřekročí v měřeném intervalu limitní koncentrace chemických ukazatelů, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce a jsou stanoveny jako jednohodinové. Limity jsou stanoveny pro počet respirabilních azbestových, bioperzistentních a pro počet ostatních minerálních vláken vztažený na standardní podmínky. Azbest je definován jako skupina přirozeně se vyskytujících vláknitých silikátů. Bioperzistentní minerální vlákno jsou částice o průměru od 0,05 μm do 3 μm, délce od 5 μm a poměru délky k šířce větší než 3.
Větrání únikových cest
Větrání únikových cest, kromě vnitřních schodišť bez denního osvětlení, dřívější norma ČSN 73 0760 neřešila. Schodiště umístěné uvnitř dispozice, které nemá denní osvětlení, muselo být podle ČSN 73 0760, čl. 233 vybaveno nouzovým osvětlením a kouřovou klapkou, ovladatelnou z přízemí. Kouřová klapka je otvor s nehořlavým uzávěrem, určený pro odvětrání kouře při požáru z prostoru schodiště. Musí být umístěna v nejvyšším místě prostoru a musí mít plochu nejméně 4 % jeho podlahové plochy. Ovládací zařízení musí být označeno zřetelným nápisem „Kouřová klapka“ a označením polohy uzávěru nápisy „Otevřeno“ a „Uzavřeno“. Ovládání klapek je zajišťováno pomocí servopohonu. Servopohony pro dálkové ovládání kouřových klapek mají ovládací skříňky s kontrolkou umístěny v 1. podlaží. Schodišťové prostory uvnitř dispozice se vyskytují v tzv. věžových domech.
Schodišťový prostor může být umístěn u obvodového pláště, kde denní osvětlení schodiště zajišťuje buď prosklená schodišťová stěna nebo okno a balkónové dveře. Přirozené větrání únikové cesty v těchto případech zajišťují buď otevíratelné otvory v prosklených stěnách nebo otevíratelná okna a balkónové dveře, přístupné z mezipodest. Existují ale i bytové domy, které mají zajištěno denní osvětlení schodišťových prostorů prosklenými stěnami mezi schodišti a lodžiemi, které jsou přístupné z bytů. V prosklené stěně je otevíratelný větrací díl o ploše menší než 1 m2. Tyto větrací otvory jsou však zcela nefunkční, neboť jsou ze strany lodžie buď zastavěny například policemi na květiny, nebo jsou přímo uzamčeny tak, aby se zabránilo vniknutí do bytů přes tyto lodžie. V mnoha případech jsou lodžie dodatečně zaskleny. Větrání schodišťových prostorů, tedy únikových cest, v těchto objektech tak není zajištěno žádným způsobem.
Další právní předpisy a normy pro větrání
Někdy je stanovení konkrétních požadavků na kvalitu vnitřního prostředí problematické, protože v předpisech nejsou požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí staveb vždy jednotné, nebo v posledních novelizacích předpisů zcela chybí. Podrobněji jsou „hygienické požadavky“ rozpracovány v prováděcích předpisech k těmto zákonům. K dispozici máme jednotlivá nařízení vlády a vyhlášky, nahrazující původní „hygienické předpisy“.
- Nařízení vlády č. 93/2012 Sb. pro pracoviště: Zde došlo k výrazným změnám v poslední novelizaci. Opakovaně byla upravena část řešící teplenou zátěž zaměstnanců, došlo ke změně limitů i sledovaných teplotních veličin, zavedena byla i veličina nová - stereoteplota. Celoročně přípustné teploty na pracovišti jsou stanoveny v závislosti na náročnosti vykonávané činnosti. Obdobným způsobem jsou v NV č. 93/2012 Sb. stanoveny i limity pro působení rozdílné horizontální tepelné zátěže na úrovni hlavy zaměstnance - působení teplých a chladných povrchů. Pro chemické látky jsou stanoveny přípustné expoziční limity (PEL) jako celosměnově vážené průměry a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P). Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost. Pokud je na pracovišti povoleno kouření, zvyšuje se dávka vzduchu o 10 m3.h-1.
- Vyhláška č. 410/2005 Sb. pro školská zařízení: Požadavky na jednotlivé faktory vnitřního prostředí jsou řešeny touto vyhláškou. Jsou zde uvedeny požadavky na mikroklimatické podmínky a větrání, chemické látky a prašnost se řeší podle vyhlášky č. 6/2003 Sb. pro pobytové prostory. Uváděné dávky vzduchu jsou označeny jako „intenzita větrání čerstvým vzduchem“. Přínosem novelizovaného znění vyhlášky je, že bere v úvahu utěsňování prostor novými okny a požaduje, aby přirozené větrání bylo v případě těsných oken zajištěno systémy mikroventilace nebo větracími štěrbinami.
- Vyhláška č. 6/2003 Sb. pro pobytové prostory: Tato vyhláška vůbec neřeší větrání, jen mikroklimatické podmínky, a to dost zmatečně. Nerozlišuje například u sportovních hal jejich využití, požaduje stejné teploty pro zimní stadiony i tenisové haly. Stanovuje celoročně přípustné teploty v pobytových prostorách.
- Vyhláška č. 20/2012 Sb. (stavební vyhláška): Tato novelizace předchozí vyhlášky č. 268/2009 Sb. definuje pobytové prostory jako prostory, které svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňují požadavky, aby se v nich zdržovaly osoby. Je požadováno, aby v době pobytu osob bylo množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální výměna vzduchu 0,5 h-1. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý (CO2), jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm, což je požadavek značně změkčený, původní limit byl 1000 ppm. Je to jediný předpis, kde je CO2 označen jako základní škodlivina. Dále musí být zajištěno dostatečné větrání venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami. V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě využívány, je možné snížit intenzitu větrání až na 0,1 h-1.
Norma upozorňuje na skutečnost, že větrání infiltrací spárami oken nelze pro budovy s těsnými okny použít. Řeší i malou účinnost rotačních větracích hlavic a větrání prostorů s plynovými spotřebiči typu A a B odkazem na požadavky TPG 70401 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách. Spotřebič typu A, například sporák, bere si spalovací vzduch z prostředí a spaliny v prostředí zůstávají a musí se větráním odvést. Zároveň musí být zajištěn dostatečný přívod spalovacího vzduchu; není-li přívod vzduchu zajištěn, nemůže problém vyřešit sebevýkonnější digestoř. Spotřebič typu B, například plynový kotel na vytápění a ohřev vody umístěný v bytě, bere si spalovací vzduch z prostředí, spaliny jsou odváděny mimo prostor. V současné době stále přibývá otrav oxidem uhelnatým, které jsou vyvolány právě touto popsanou situací.
Moderní výzvy a řešení větrání
Zajištění dostatečného větrání není už v současné době v řadě případů možné řešit pouze přirozeným větráním, tj. infiltrací těsných oken, která se blíží nule. Řešením může být řízené přirozené větrání, tj. otevírání větracích elementů (ať už jsou součástí oken, nebo fasády) na základě údajů čidel vlhkosti, CO2 i jiné škodliviny v prostředí vznikající, nebo větrání nucené, příp. klimatizace. Bez nuceného větrání se většinou neobejdou nízkoenergetické stavby. Aktuální otázkou je údržba a čištění vzduchotechnických zařízení v bytech a rodinných domech. S „velkou vzduchotechnikou“ v průmyslu, hotelech, nemocnicích apod. s čištěním moc zkušeností není - předpisy tuto činnost nenařizují, jen požadují, že vzduchotechnika nesmí být zdrojem jakékoli kontaminace. Když se v rámci nějakého čištění podíváme, co všechno se po delším provozu usadí a naroste ve vzduchotechnických rozvodech, je otázka čistoty bytové vzduchotechniky dost aktuální.
Detekované bakterie Micrococcus luteus a všechny izolované plísně převážně z rodu Penicillium, Alternaria tenuissima, Cladosporium herbarum a Cladosporium cladosporioides patří ke vzdušné mikroflóře, která nepředstavuje riziko ohrožení zdraví lidí. Tyto bakterie a plísně izolované ze všech vyšetřovaných míst patří podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb. mezi běžné organismy.
Realita a důsledky nedostatečného větrání
Realita je ale občas zcela jiná. Dochází masivně k výměně starých oken za okna nová, zcela těsná, která maximálně omezují přirozené větrání prostorů infiltrací, ale jiný systém větrání se při výměně oken již neřeší. Kvalita prostředí v současných utěsněných bytech, učebnách i výrobních prostorách je většinou velmi špatná, ať už se jedná o vysoké koncentrace oxidu uhličitého, řady chemických látek, vysokou vlhkost vzduchu doprovázenou růstem plísní a v neposlední řadě i o spaliny z plynových spotřebičů. Jediným důvodem pro tento stav je nedostatečné větrání utěsněných prostor.
Přehled klíčových legislativních předpisů a norem pro hygienické požadavky:
| Legislativní předpis | Typ prostředí / oblast | Klíčové hygienické požadavky |
|---|---|---|
| Vyhláška č. 304/2022 Sb. (MZ ČR) | Pobytové místnosti | Mikroklimatické podmínky (min/max teplota, objem vzduchu), výměna vzduchu, limitní koncentrace chemických (azbest, biopersistentní vlákna) a biologických ukazatelů. Požadavky na hygienická zařízení. |
| Nařízení vlády č. 93/2012 Sb. | Pracoviště | Celoročně přípustné teploty, tepelná zátěž, chemické látky (PEL, NPK-P), větrání dle náročnosti práce. |
| Vyhláška č. 410/2005 Sb. | Školy a předškolní zařízení | Mikroklimatické podmínky, intenzita větrání čerstvým vzduchem, chemické látky a prašnost. Požadavky na mikroventilaci nebo větrací štěrbiny u těsných oken. |
| Vyhláška č. 6/2003 Sb. | Pobytové prostory (např. sportovní haly) | Mikroklimatické podmínky (teplota). Neřeší větrání. |
| Vyhláška č. 20/2012 Sb. | Obecné technické požadavky na výstavbu | Minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu (25 m3/h na osobu nebo 0,5 h-1), limit koncentrace CO2 (1500 ppm), zajištění vytápění. |
| ČSN 73 0580-1, ČSN 73 0580-2 | Denní osvětlení budov | Definice pojmů, požadavky na činitel denní osvětlenosti (min. 0,5 %, 0,75 %, 0,9 %, 1 %), výpočtové postupy. Vliv stínění. |
| ČSN 36 0020-1 | Sdružené osvětlení | Definice a požadavky na kombinaci denního a umělého osvětlení. |
| ČSN 73 0020 (historická) | Obytné budovy (proslunění) | Historické požadavky na odstupy budov a orientaci pokojů pro denní proslunění. |
| ČSN 73 4301 (vč. změn) | Obytné budovy (proslunění) | Definice prosluněného bytu/místnosti (min. 1/3 plochy, min. 1,5 hodiny), doporučené orientace, požadavky na vícepokojové byty. |
| Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (§ 127) | Vztahy mezi vlastníky (zastínění) | Právní aspekty omezování práv jiného vlastníka v souvislosti se zastíněním a denním osvětlením. |
| TPG 70401 | Odběrná plynová zařízení a spotřebiče | Požadavky na větrání prostor s plynovými spotřebiči (typy A a B) pro zajištění spalovacího vzduchu a odvodu spalin. |
tags: #typologie #hygienickych #zarizeni #v #budovach