Troják v Hostýnských vrších a svět vrutů: Komplexní průvodce

Tato obsáhlá stať vás provede dvěma zdánlivě nesouvisejícími, avšak detailně popsanými tématy: oblíbeným turistickým střediskem Troják v Hostýnských vrších a fascinujícím světem vrutů, jejich historie a použití.

Troják: Turistické středisko v srdci Hostýnských vrchů

Troják je vyhledávané turistické středisko v Hostýnských vrších ležící na rozhraní okresů Zlín, Kroměříž a Vsetín. Nachází se v nadmořské výšce 618 m n. m. Toto horské sedlo láká turisty především v zimě svým lyžařským areálem a mnoha kilometry udržovaných běžkařských tratí. Zároveň je Troják celoročně velmi dobře přístupný a disponuje i velkým parkovištěm.

Zimní radovánky na Trojáku

Na Trojáku jsou od listopadu do března vynikající podmínky pro zimní sporty. Pro běžkaře je zde rozcestí udržovaných tras, které jsou součástí Hostýnské magistrály s udržovanými kilometry (52) běžeckých lyžařských stop. Po hřebenech se dá dojet na Tesák, Hostýn a do Bystřice pod Hostýnem. Nebo opačným směrem přes Bludný, Lázy až do Valašského Meziříčí. Pro ctitele sjezdového lyžování je tu rozlehlý Ski areál Troják. V tomto středisku je pro zimní období v provozu 5 vleků (i dětských), škola pro lyžaře i pro snowboardisty. Funguje zde i půjčovna. Na malé návštěvníky čekají ve Ski areálu Troják tři dětské sjezdovky, ale také dětské zimní hřiště. Zkušení lyžaři zase ocení sjezdovku v náročném terénu.

Letní aktivity a okolní příroda

Na tomto rozcestí se stýká několik turistických tras a cyklotras, které jsou hojně využívány. Hotel Troják se svým sportovním centrem leží na křižovatce turistických cest a cyklotras. Prochází tudy i naučná stezka Tesák. V okolí Trojáku se nachází rozlehlé louky s krásnými a širokými výhledy do krajiny.

Rozhledna Maruška

Tomu nasvědčuje i fakt, že na hřebeni ve směru na rozcestí Bludný byla v roce 2014 vystavěna 16 metrová rozhledna Maruška. V blízkosti lyžařského střediska Troják v Hostýnských vrších, stojí v nadmořské výšce 664 metrů volně přístupná rozhledna Maruška, která je pro návštěvníky přístupná od roku 2014. Zdrojem materiálu ke stavbě této nádherné dřevěné rozhledny byly okolní lesy. Po cca 2,5 km dojdeme k dřevěné rozhledně Marušce, u které se nachází také meteorologická stanice. Výhledy jsou zde opravdu výjimečné.

Čtěte také: vědecká analýza akrobatického výkonu

Dostupnost a ubytování

Troják je od Tesáku vzdálen relativně kousek, autem jsme zde zhruba za 5 minut. Jelikož je zde i známé lyžařské středisko, je tato krátká dojezdová vzdálenost pro naše hosty opravdu velkou výhodou. Jak už bylo zmíněno v úvodu, Troják je z Tesáku velmi dobře dostupný po hlavní silnici. To může být výhodou, pokud si chcete svou trasu zjednodušit a jeden směr vzít autobusem. Zároveň se může stát, že už nezbývá moc času a vy byste si rádi užili nádherný západ slunce… V tomto případě je fajn na Troják vyrazit autem. Jinak to ale neznamená, že máte a priori startovat auto nebo čekat na autobusové zastávce. Ochudili byste se o velmi hezkou lesní túru o délce cca 6 km (v jednom směru). Ubytování a stravování je možné v hotelu a hostinci. V hospůdce z roku 1937 už našlo útočiště velké množství turistů, cyklistů i lyžařů. Pěkně zařízený Valašský apartmán v prvním patře penzionu s možností využití bazénu a tělocvičny v obci obklopené lesy na rozhraní Hostýnských a Vizovických vrchů.

Doporučení pro: rodiny s dětmi, cyklisty a všechny turisty. Terén: asfaltka, šotolinové i lesní cesty. Délka trasy: cca 6 km. Časová náročnost: 2 - 4 hodiny podle zdatnosti turisty/rodiny.

Historie včelařských úlů v ČR a příchod Kraňky

V Československu před federací se včela Kraňka chovala jen na malé části jižní Moravy. Po druhé světové válce tu byla včela, kříženka včely tmavé a neregulovaného „divokého“ mixu, způsobeného demokratickou „cochárnou“ - divoký dovoz matek odkud kdo chtěl. Protektorát měl jiné starosti než včely. Do nástupu komunistů opět „cochárna“ a výsledkem byla vzteklá, mrňavá včela s mizerným výnosem, neschopná využívat jarní snůšku. Socialistický sektor měl za cíl vůbec nepotřebovat drobnovčelaře a bolševici budovali státní a družstevní socialistické včelařské provozy. Cílem bylo, až opylení zajistí komunistická velkovčelařství, drobné včelaře zakázat.

Vývoj úlů v socialistickém Československu

Komunistický stát potřeboval vhodný úl. Po roce 1948, kdy vzniklo plánovité hospodářství, byl jako první dvouletý státní plán, tak zvaná Dvouletka, přechodné období ke startu pětiletých plánů, tzv. Pětiletek. V té době vznikl úl a dostal honosně budovatelský název Pětiletka. Ovšem Státní Lesy byl stát ve státě a ti chtěli svůj úl, a tak vznikl stejný úl, jen s jinou orientací díla a nesl jméno Lesan. Oba úly byly na 9 rámků míry 39x24 v plodišti a měly jeden medník 39x24x9. Průměrné výnosy byly asi 3-6 kg medu za rok, soukromníci ale měli asi 6-8 kg/vč/rok. Tragickou nevýhodou komunistických úlů bylo, že byly zoufale malé. Moc nepomohlo ani zavedení druhých medníků u asi poloviny včelstev. Nicméně i s nevhodnou včelou byl v devítirámkových úlech rychlejší rozvoj než v jakémkoli jiném úle té doby. Oba úly byly univerzály, jeden na SS s okénkem a obsluhovatelný zezadu jako zadovák, druhý byl listovák a za rámky napříč byl SR, shodně s okénkem. Univerzály jsou úly, které nemůžou mít z konstrukčních důvodů oddělitelné dno.

Moravský univerzál a nástup Kraňky

Protože jmenované úly byly malé, vznikl úl původně pro socialistické podniky s názvem Moravský univerzál. Ten měl v plodišti 13 rámků a v medníku 12, celkem tedy 25, a to bylo proti prvním o 7 rámků víc. To pro včelu před Kraňkou bohatě stačilo. Nevýhodou byly nesmírně těžké izolované medníky; tehdy se propagovalo zimování v medníku. Pak přišla Kraňka. Moravský univerzál se ukázal jako zaostale malý úl. Psal se rok 1965. Nikdo u nás o Amerických úlech nic nevěděl a přesto, že celý SSSR měl úl Dadant-Blatt s oddělitelným dnem, tady trvalo temno. Komunisté v krizových letech, tzv. normalizaci, povolili Kraňku. Její raketový jarní rozvoj nikdo nečekal. Najednou této včele nestačil žádný úl na 24, naše třicítky s polomedníky vyhověly, když se převěsily 3 rámky plodu do medníku.

Čtěte také: Jak Aleš Valenta získal olympijské zlato

Tachovák: Úl pro novou éru

Opět komunisté potřebovali úl, který by Kraňce mohl stačit. V provozu byly vysoké desetitisíce úlů na 24 a statisíce rámků, vybavené truhlárny s jednoúčelovými stroji a další okolnosti, a tak si komunisté vzpomněli na devítirámkové úly Lesan a Pětiletka. Nápad dostali v socialistickém včelařství v Tachově. Tam vznikl plně nástavkový úl na devět rámků, s vysokým dnem asi 65 mm a libovolným počtem stejných dvouplášťových nástavků zateplených Welitem. Tachovští měli s úlem nesmírný úspěch, a tak se po zásahu Strany a Státní plánovací komise tento úl bleskurychle rozšířil; rychle byly nahrazovány Moravské univerzály Tachovákem. Ihned se ujal i v soukromém sektoru. Včelařit se v Tachováku dalo skvěle, měl jenom dvě nevýhody a jinak jen výhody. Byl pouze na SS a byl velmi vysoký, vratký, nepraktický hlavně do kočovných vozů, které se v té době nesmírně rozmáhaly. Stát kočování velice podporoval.

Tragický omyl českého úlu 39x24x11

A tady začal nesmírný problém Čechů a Adamcovy míry, který trvá dodnes. Už Škvařil kolem druhé světové války postuloval, že včela medonosná Kraňská musí mít plodiště velké 150 dm². On je autorem míry vysoké 30. Ve skutečnosti původně navrhoval slovenské B s patřičným počtem rámků, to mu ale v zemi s převažující délkou rámku 39 neprošlo. Proto svolil ke kompromisu, ale s tím, že rámek bude tedy vyšší o 2,5 cm než B. Ale! Úl 39x30x11 má jen 129 dm², a tak (Škvařil nepochybně znal Dadant) pro ten úl navrhnul nízký medník jako polovinu, a tudíž (bez VM 6 mm) 14,4 cm. Nutno podotknout, že jmenovaný pracoval před příchodem Kraňky, a tak jeho úl s plodištěm 129 dm² byl pro výše popsanou kříženku neskutečně velký, a tudíž dostatečný. Přišla Kraňka a najednou se ukázalo, že Škvařilův úl je pro Kraňku vhodný, když se převěsí 3 rámky plodu do medníku. Pak bylo plodiště vlastně 129 + 35 = 164 dm², a toto číslo je nutné si dokonale zapamatovat. Když se na sebe dají dva VN Tachováku, vzniká plodiště velké přesně 168 dm².

Jenže, když se na sebe dají dvě bedny kvadrátu po 11 rámcích, vznikne nesmyslně velký prostor 206 dm². A to prostě nemůže fungovat a z toho pramení úplně všechny potíže českého národního úlu, přesněji národní míry v nesmyslně velkém úle, přesněji v úle s nesmyslně velkým plodištěm - tedy dva VN kvadrátu je moc velký prostor. Jedná se o dnes nejrozšířenější český úl, kvadrát 39x24x11. Lidově polopaticky řečeno - jedna bedna zoufale málo, dvě zoufale moc.

Alternativní řešení

Vysoce vzdělaný Sedláček tohle ví, a proto zvětšil (překročil kritickou hranici výšky rámku) rámek na výšku 34,7, a to proto, že to jsou dva NN 39x17x11 na sobě a mezi nimi je VM 7 mm. Pak má Sedláčkův úl 149 dm². A úl zůstal čtvercový. To stejné věděl velmi dobře Ing. Řeháček, a protože potřeboval úl s plodištěm 150 dm² a nechtěl převěšovat plod, zvětšil nástavek na 13 rámků. Tím se jednou provždy odsoudil k pouze SS a z toho faktu k mnoha nesnázím a nebo nevýhodám. Řeháček svůj úl nazval Eurodadant. Eurodadant má plochu plodiště 152 dm². Originál Dadant-Blatt s mírou 43,5x30x12 má plochu VN 157 dm² a je čtvercový. Langstroth Superjumbo 44,8x32,5 (správněji 32,8)x10 má plochu, světe div se, 146(7) dm². Je pozoruhodné, že úly vznikaly v od sebe velmi vzdálených zemích s jinými přírodními podmínkami. Přesto všechny úly, které přežily vývoj, mají více méně stejnou plochu.

Co je troják s pěti vruty?

Když se neosvědčí dvojáky plemenáče, budou to 2x4 rámky na SS a stejné dno se rozpaží na dvě půlky hranolkem prostředkem dna vysokým 18 x třeba 20 a nebo 18x18, 18x25 a podobně. Běžně takto používám dvojplemenáče z běžných VN (jak 24 tak i 30), jen jsou 2 x po pěti rámcích (šel by i troják po 3 rámcích). Přepážka doléhá ke stěnám, dole lícuje jako rámky s okrajem nástavku a je v nástavku zajištěná proti posunutí 3 vruty. Tato přepážka je v nástavku zajištěná proti posunutí 3 vruty. Funguje to znamenitě už mnoho roků. Ten dělící hranolek na dně je běžná zástrčka dna, jen je nechaný delší (ale stačí i na délku 404 mm) a zadní zástrčka stejného rozměru je zespoda přichycena dvěma vroutky šikmo proti vypadnutí. Vše je demontovatelné na normální dno a nástavek za asi 2 minuty. Na dvouplemenáč pasuje stejné víko, nemá odlišný půdorys. Myslím, že jednodušeji už to snad ani nejde. A vlastně ještě strop. Někde mám dva igelity, někde jeden. Odkryju jen tu půlku co chci, druhá je dokonale přilepená včelami. Vše je nejjednodušší a plně funkční.

Čtěte také: Výhody a nevýhody zemních vrutů při stavbě plotu

V kontextu tohoto článku se „troják s pěti vruty“ vztahuje k možnosti vytvoření trojitého plemenáče (pro 3 včelstva po 3 rámcích) s použitím přepážky zajištěné třemi vruty, doplněné o další dva vruty pro uchycení dělícího hranolku na dně, celkem tedy pět vrutů pro pevnou a funkční konstrukci. Takto upravený úl umožňuje flexibilní a efektivní správu včelstev, například pro chov matek nebo malých oddělků.

Typy vrutů a jejich použití

Vruty do dřeva jsou základním spojovacím materiálem. Jedná se o velmi univerzální prostředek vhodný především na dřevěné materiály, ale nemusí to být pravidlem.

Typy hlav a drážek vrutů

Nejběžnější je vrut se zápustnou hlavou - hlava se zapustí do materiálu a je minimálně viditelná. Talířová hlava (nazývaná také s vlisovanou podložkou) se používá především u konstrukčních vrutů pro lepší rozložení tlaku na materiál. Půlkulatá hlava se používá u spojů, kde je třeba maximální kontakt hlavy s materiálem (panty, kování). Drážka na hlavě vrutu slouží pro jeho zašroubování. Obyčejná křížová bývá označována jako PH (Philips) a poznáte ji podle jednoduchého kříže. Podobná je křížová PZ drážka (Pozidriv), která má k základnímu kříži ještě další zářezy. Průběžná drážka (PL) se již téměř nepoužívá, využití nalezne především u různých renovací. V poslední době je nejoblíbenější drážkou hvězdička, odborně TORX, která umožňuje téměř dokonalý přenos síly do vrutu a zajistí, že bit nebude vyskakovat. Naprosto stěžejní je dle typu drážky vrutu vybrat správný šroubovací nástavec - bit. Pokud budete mít drážku typu PH a použijete bit PZ (nebo naopak), nebudete spokojeni s přenosem kroutícího momentu a vrut se bude „žvýkat".

Typy závitů a materiály

Pod pojmem vrut se většinou myslí vrut určený k použití do dřeva. Tomu je přizpůsoben i závit, který je oproti šroubům mnohem hrubší (má větší stoupání) a širší (oproti dříku). Zajistí se tak lepší "zakousnutí" do materiálu. Částečný závit je vhodnější pro stahování materiálů k sobě. Plný závit je univerzálnější, používá se pro pevné spoje, u kterých je nežádoucí i malý pohyb vůči sobě. Dvouchodý závit nalezneme především u speciálních vrutů do sádrokartonu.

Nejběžnějším materiálem pro vruty je uhlíková ocel (nelegovaná), která svými vlastnostmi dostačuje pro většinu použití. Nedisponuje však žádnou odolností vůči korozi, proto se dále povrchově upravuje. Pokud je požadavek na vyšší ochranu vůči korozi, používá se nerezová ocel.

Povrchové úpravy vrutů

Ocelové vruty se musí proti korozi chránit povrchovou úpravou. Nejběžnějším typem je galvanické zinkování. Zinek může být bílý nebo žlutý (galvanický zinek bílý / galvanický zinek žlutý) a je vhodný především do interiérů, kde je vystaven vzdušné vlhkosti. Použití v exteriéru je také možné, ale pouze krátkodobě, protože po čase může vrut vlivem povětrnostních vlivů zreznout a ztratit svůj vzhled. Odolnější žárový zinek se využívá pro venkovní konstrukce, které jsou vystaveny povětrnostním vlivům. Oproti galvanickému zinku nejsou žárově pozinkované prvky tak pěkné, mají matný a nerovnoměrný vzhled. Můžeme se také setkat s fosfátováním, kterým jsou upraveny především vruty do sádrokartonu.

Speciální typy vrutů

• Vrut do dřeva: Klasický univerzální vrut do dřeva. Neomezené možnosti použití - spojování materiálů, kotvení pomocí hmoždinek.
• Konstrukční vrut (tesařský vrut, stavební vrut): Vylepšená verze klasických vrutů do dřeva, nemusí se předvrtávat, protože mají vrtáček, frézku pro lepší odvod materiálu a jsou pevnější než obyčejné vruty. Talířová hlava se používá především u konstrukčních vrutů pro lepší rozložení tlaku na materiál.
• Terasový vrut (fasádní vrut): Speciální vruty pro terasová prkna a dřevěné fasádní obklady - mají malou hlavu, která je vhodná pro pohledové spoje a jsou vyrobeny z nerezové oceli. Často bývají kalené, aby vydržely síly vznikající při pohybu dřeva.
• Vrut do tesařského kování: Vruty speciálně určené pro tesařská kování - úhelníky, kotevní patky a botky, spojovací desky a další kování.
• Okenní TURBO vrut: TURBO okenní vruty se používají pro kotvení okenních a dveřních rámů ke konstrukci stěny. Používají se bez hmoždinek přímo do podkladního materiálu a šetří tak čas - proto TURBO.
• Konfirmát (nábytkový vrut): Nábytkové spoje z nejrůznějších deskových materiálů vyžadují speciální závit, který zajistí, že se vrut z desky nevytrhne. Konfirmáty mají obzvláště hrubý závit a tupou špičku.
• Vrut do lamina: Speciální vruty s ostrou špičkou pro deskové materiály.
• Vrut do sádrokartonu (sádrokartonářský vrut): Sádrokartonářské vruty (SDK vruty) jsou specifickou kategorií. Existuje více druhů závitů podle použití a také různé typy hlav. Jsou opatřeny speciální povrchovou úpravou (fosfátování).
• Podstavcový vrut: Jak již bylo zmíněno, podstavcové vruty jsou jedny z mála vrutů bez klasické drážky. Zašroubování probíhá pomocí šestihranné nástrčné hlavice.
• Kombivrut: Kombivrut je kombinovaný vrut se šroubem. Jedna část kombivrutu má metrický závit (např. pro matici) a druhá část má klasický závit do dřeva.

tags: #co #je #trojak #s #peti #vruty

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si o minimalizaci smršťování hran betonu
• Důsledky parkování na veřejném prostranství
• Pískovcové obklady pro fasády: Vše, co potřebujete vědět
• Typy a použití železobetonových překladů
• tisk plakátů a prezentačních systémů