Představitelé zemí G7 se zavázali ukončit závislost na ruské ropě, buď úplným zákazem, nebo postupným ukončením dovozu. Po virtuální konferenci to lídři zemí skupiny uvedli v prohlášení, které zveřejnil Bílý dům. Skupina bude také pokračovat v opatřeních proti ruským bankám, které jsou napojené na světovou ekonomiku a důležité pro ruský finanční systém.
G7 také znemožní poskytování klíčových služeb, na nichž je Rusko závislé a „vystupňuje“ kampaň proti ruským elitám, které podporují prezidenta Vladimira Putina. Tím chtějí země kvůli ruské agresi vůči Ukrajině posílit izolaci Ruska ve všech odvětvích jeho hospodářství. Lídři zemí G7 uvedli, že ukončení závislosti na ruských energiích bude zajištěno způsobem, který světu poskytne čas na zajištění alternativních dodávek a přijatelných cen pro spotřebitele. Chtějí toho docílit i pomocí urychleného snižování závislosti na fosilních palivech a přechodem na čistou energii v souladu s klimatickými cíli.
Na virtuální schůzce, které se i zúčastnil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, hlavy států a vlád Kanady, Francie, Německa, Itálie, Japonska, Spojeného království a Spojených států zopakovaly své dřívější závazky. Země G7 se v textu zavázaly „podniknout další kroky, aby pomohly Ukrajině zajistit svobodnou a demokratickou budoucnost, jakož i bránit se a odrazit budoucí akty agrese.“ Zatímco se Putin chystá v pondělí s velkou pompou oslavit vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem, jeho kroky na Ukrajině „zostuzují Rusko a historické oběti jeho lidu“, uvedli v prohlášení představitelé skupiny.
Sankce proti ruským bankám a omezení vývozu
Spojené státy hned po zveřejnění uvalily sankce na 27 členů vedení banky Gazprombank a také na tři ruské televizní stanice. Američanům navíc vláda zakázala poskytovat Rusům účetní a poradenské služby.
Opatření proti vedoucím pracovníkům Gazprombank jsou první, která se týkají obřího ruského vývozce plynu, protože Spojené státy a jejich spojenci se zatím vyhýbají krokům, které by mohly vést k přerušení dodávek plynu do Evropy. Nové sankce mají podle agentury Reuters především zvýšit tlak na ruského prezidenta Vladimira Putina. „Toto není úplný blok. Nezmrazujeme aktiva Gazprombank ani nezakazujeme žádné transakce s Gazprombank,“ vysvětlil novinářům představitel administrativy amerického prezidenta Joea Bidena. „To, co signalizujeme, je, že Gazprombank není bezpečným útočištěm, a proto uvalujeme sankce na některé z jejích vrcholných obchodních manažerů,“ uvedl.
Čtěte také: Plot mezi sousedy v ČR
Spojené státy na sankční seznam zařadily také osm vedoucích pracovníků banky Sberbank, která drží třetinu ruských bankovních aktiv. Přidaly na něj i Mezinárodní investiční banku (MIB) a jejích deset dceřiných společností.
Omezení vývozu a zákaz vstupu
Nová omezení vývozu jsou zaměřená na přímé oslabení ruských operací na Ukrajině. USA zpřísnily kontroly průmyslových motorů, buldozerů, výrobků ze dřeva, motorů a ventilátorů. Evropská unie postupuje podle Bílého domu souběžně s Američany a také zavede další kontroly chemických látek, které jsou přímo potřeba k ruskému válečnému úsilí, uvedl představitel Bidenovy administrativy.
USA navíc uvalily sankce na několik dalších společností, včetně firmy, která vyrábí zbraně. Bílý dům rovněž uvedl, že americká jaderná regulační komise pozastaví licence na vývoz speciálního jaderného materiálu do Ruska.
Bílý dům uvedl, že mezi sankcionovanými televizními stanicemi, které jsou přímo či nepřímo kontrolovány státem, je Pervyj kanal, televizní stanice Rossija-1 a nyní prokremelská televize NTV.
Americké ministerstvo zahraničí navíc zakázalo vstup do země 2596 ruským a 13 běloruským vojákům. Opatření se vztahuje i na vojáky, kteří se údajně podíleli na zvěrstvech ve městě Buča u Kyjeva. Rusko obvinění o stovkách mrtvých civilistů popírá. Ministerstvo zahraničí rovněž zařadilo na sankční seznam osm ruských námořních společností a 69 plavidel.
Čtěte také: Odolná a krásná terasa: Sibiřský modřín
Mezinárodní embarga a jejich rozsah
Česká republika respektuje veškerá embarga vyhlášená OSN, EU a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (i přes to, že opatření vydaná OBSE jsou nemandatorní). Výčet mezinárodně částečně či úplně embargovaných zemí se, stejně jako rozsah jednotlivých embarg, průběžně mění, a to v návaznosti na relevantní rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN (rezoluce RB OSN), Rady EU (společné postoje a relevantní nařízení), eventuálně dalších subjektů.
Text embarg většinou obsahuje uvedení materiálu, který pokrývají, a oblast, respektive konečné uživatele, proti kterým jsou namířeny. Vojenský materiál bývá často popisován velmi široce jako „arms and related material“, jen v některých případech se omezuje dovoz těžké techniky či naopak lehkých palných zbraní. Nežádoucími konečnými uživateli mohou být v případě embarg vlády určitých států nebo nevládní ozbrojené milice pohybující se na určitém území. Příslušné rezoluce či společné postoje předpokládají většinou výjimky z embarg, které tvoří např. dodávky pro mírové mise, humanitární účely či pro ochranou službu ambasád evropských zemí. Žádosti o tyto výjimky zpravidla předkládají členské státy daných mezinárodních organizací.
Důvody pro mezinárodní tlak a sankce proti Izraeli
Do té doby by západní země měly vedle slibu uznání palestinského státu uvalit na izraelskou vládu, která se zavázala pokračovat ve válečných zločinech, embargo na dodávky zbraní. To je první a hlavní důvod pro sankce proti Izraeli: krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua nemá žádný plán na ukončení války a ani neskrývá své záměry, pokud jde o Gazu. Požadavky uvnitř vlády, aby izraelská armáda schválila plán na dobytí pásma Gazy, spolu s opakovanými výzvami k tomu, co se rovná etnické čistce, ukazují, že tlak v Jeruzalémě není dostatečně silný. Je tedy nutné zahájit diplomatickou „tsunami“ namířenou proti Izraeli.
Druhým důvodem pro tlak na Izrael je jeho bludná reakce na uznání palestinského státu. Předseda Knesetu Amir Ohana minulý týden v rasistickém projevu řekl, že uznání palestinského státu povede k vraždám Izraelců a židů a že „pokud si přejete to, čemu říkáte palestinský stát, zřiďte si ho v Londýně nebo Paříži, ve svých zemích, které se stále více podobají Blízkému východu“. Ohana se přidává k extrémně pravicové rétorice v Evropě a využívá muslimskou imigraci k tomu, aby evropský odpor proti válce v Gaze vykreslil jako „importovaný“ muslimský antisemitismus. Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir prohlásil, že lakonická výzva Německa k dvoustátnímu řešení a uznání Palestiny znamená, že 80 let po holokaustu „znovu začalo podporovat nacisty“.
A pak je tu třetí, anekdotický důvod, proč je třeba na Izrael vyvíjet mezinárodní tlak. V roce 2009, když Izrael bojoval s Hamásem v operaci Lité olovo, se v Jeruzalémě sešli premiéři Velké Británie, Španělska a Itálie, předseda Rady EU, německá kancléřka a francouzský prezident, aby vyjádřili podporu vládě premiéra Ehuda Olmerta. Dnes je přítomnost šesti nejvýznamnějších evropských lídrů v Jeruzalémě naprosto nemyslitelná, přičemž Netanjahu nesmí ani vkročit do jejich hlavních měst kvůli zatykači vydanému Mezinárodním trestním soudem za válečné zločiny proti Palestincům (ačkoli německý kancléř Friedrich Merz prohlásil, že najde způsob, jak to obejít).
Čtěte také: Dlažba na boční stranu
Olmert nebyl levicový politik a více než tři desetiletí strávil ve straně Likud. Pod jeho vedením měl Izrael také své mouchy, byl obviněn z možných válečných zločinů a použití nepřiměřené síly při operaci armády v Gaze. Olmert však usiloval o praktické řešení izraelského konfliktu s Palestinci a aktivně s nimi spolupracoval: „Moje vláda zařadila otázku jednání s Palestinci na první místo našeho programu vedle zájmu o bezpečnost Izraele.“ Rovněž poznamenal, že „naším záměrem není dobýt nebo ovládnout Gazu“.
Tento moment - a ten, ve kterém se nacházíme nyní - ukazuje, že postavení Izraele ve světě vždy záviselo na tom, jak zachází s Palestinci pod svou kontrolou. Izrael musí být nyní státem vyvrhelů. Pokud neuzná existenci Palestinců, nastal čas, aby svět podmínil své vztahy s Izraelem. Místo prohlubování šedesátileté okupace, která otrávila společnost, prohloubila nenávist mezi národy této země a přinesla neuvěřitelné utrpení, je třeba upřednostnit ochotu Izraele usilovat o politické řešení. I když je izolace Izraele ve světě pro mnohé z nás osobní záležitostí, je nezbytná. Jedinou předvídatelnou budoucnost, kterou si v Izraeli dokážu představit, je budoucnost, v níž existuje palestinské sebeurčení a Palestinci mohou demokraticky žít jako sousedé a mezi Izraelci.
Ačkoli je výzva k urgentním sankcím proti vlastní zemi mimořádná, musí se stát klíčovou součástí izraelského odporu zevnitř proti rasistické a antidemokratické vládě. Ne proto, že už nemáme co ztratit, ale proto, že stále máme co ztratit. David Issacharoff je redaktor a autor anglické verze deníku Haaretz. Studoval politologii a historii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a Humboldtově univerzitě v Berlíně.
tags: #treti #strana #embargo #izolace #vysvětlení