Při výstavbě nebo rekonstrukci domu je klíčové zaměřit se na detaily střešní skladby a jejích jednotlivých částí, jelikož správná pokládka střešní krytiny ovlivňuje životnost celé střechy a potažmo i ostatních částí domu. Kvalita betonové střešní krytiny je pravidelně dozorována Technickým a zkušebním ústavem stavebním Praha. Betonová střecha dokonale sedí na sedlové, mansardové, pultové, valbové, ale i moderní ploché střeše.
Přednosti a kvalita betonových tašek
Beton je velmi pevný materiál, jehož pevnost se v průběhu času ještě zvyšuje. Tím se zlepšuje i odolnost betonových střešních tašek proti mechanickému poškození, oděru, tlaku a dalším různým deformacím. Betonová střešní krytina je odolná vůči povětrnostním vlivům, jako je UV záření, vichřice, přívalové deště, krupobití či zatížení sněhem. Má zvýšenou rezistenci vůči agresivním chemickým vlivům vnějšího prostředí, například smogu či kyselým dešťům. Výborně odolává i ohni, patří mezi nehořlavé stavební materiály třídy A1, které se nemohou vznítit ani hořet, nešíří oheň a neuvolňují žádné škodlivé látky. Díky vysoké pevnosti a odolnosti disponují betonové tašky dlouhou životností a minimálními nároky na údržbu.
Mrazuvzdornost betonových tašek
Betonové střešní tašky mají vynikající parametr - mrazuvzdornost. Díky menšímu obsahu pórů jsou betonové tašky jen málo nasákavé (okolo 9 %). V laboratořích se simulují přirozené procesy zmrazování a rozmrazování, kterým jsou vystaveny střešní tašky. Vzorky jsou ponořeny do tekutiny a jejich povrch je jednostranně intenzivně vystaven zmrazování. Následně jsou připravené a náhodně vybrané zkušební vzorky podrobeny přímému zmrazení v programovatelném mrazicím boxu. Tento cyklus zmrazování se opakuje minimálně 150krát v souladu se statistickými zásadami. Abychom se mohli zaručit za kvalitu a mrazuvzdornost betonových tašek, jsou testovány jak v nadnárodních laboratořích Technical Center v Německu, tak i v českých podmínkách v Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha s.p.
Povrchová úprava a odstíny
Teprve s povrchovou úpravou získá vaše střecha moderní vzhled a krásnou barvu. Nabízí se varianty s tradiční matnou nebo s elegantním leskem. Tašky se vyrábí v tradiční červené, minimalistické šedé, ale i extravagantní višňové. Betonová krytina se vyrábí na italské lince z prvotřídních surovin s dvojnásobným akrylátovým nástřikem špičkové kvality.
Dostupné odstíny povrchových úprav:
- Lesklá povrchová úprava (např. BESK SUPER): břidlicově šedá, červenohnědá, tmavě hnědá, cihlově červená, višňová, černá.
- Matná povrchová úprava (např. BESK EXTRA): břidlicově šedá, červenohnědá, tmavě hnědá, cihlově červená, višňová.
Skladba střešního pláště a laťování
Střecha je součástí estetického ztvárnění celé stavby a svým tvarem i barvou ji dotváří. Její hlavní funkcí je ale ochrana stavby proti povětrnostním vlivům a srážkám. Proto je velmi důležité, aby byl celý střešní plášť proveden správně ve všech detailech. Prvním krokem ke správně zvolené skladbě střechy je výběr typu fólie.
Čtěte také: Tloušťka betonu pro podlahové topení
Tříplášťová střecha
Při tomto řešení skladby střešního pláště se fólie nedotýká tepelné izolace. Mezi fólií a tepelnou izolací jsou stejně jako mezi fólií a krytinou vytvořeny větrané mezery. Mezera mezi fólií a tepelnou izolací je nejčastěji vytvořena vydrátováním mezi krokvemi. Přívod vzduchu je zabezpečen u okapní hrany a odvod vzduchu přes hřeben. Častou chybou u tříplášťové střechy je neprovedení vydrátování. V důsledku toho se tepelná izolace, především postupným zvětšením svého objemu, případně chybnou montáží, dostane až k fólii, takže vlhne a ztrácí svoje tepelněizolační vlastnosti. Další chybou je nezabezpečení dostatečného přívodu a odvodu vzduchu, v jehož důsledku opět vlhne tepelná izolace a ztrácejí se izolační vlastnosti. Na velkém množství střech také z „úsporných důvodů“ chybí okapní plech, který odvádí vodu z fólie mimo římsu nebo do okapu. Zatékající voda pak pozvolna ničí římsy. Některé realizační firmy navíc zapomínají, že po dokončení střechy nesmí být z venku nikde fólie vidět, jinak dojde k jejímu rozpadu vlivem UV záření.
Dvouplášťová střecha
U dvouplášťové střechy se fólie dotýká tepelné izolace a je vytvořena pouze větraná mezera mezi fólií a krytinou. Pro toto řešení je nutno vybrat vhodnou kontaktní fólii. Kromě častého zaměňování kontaktní a nekontaktní fólie jsou nejčastější chyby obdobné jako u tříplášťové střechy. Velká část chybných řešení spočívá opět v absenci okapního plechu.
Větraná vzduchová mezera
Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny se provádí větraná vzduchová mezera mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše nejméně 200 cm², připadající na 1 m šířky střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 20 mm. Přesahuje-li vzdálenost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů 10 m, zpravidla se zvětšuje plocha větrané vzduchové vrstvy asi o 10 % základní plochy na každý další 1 m, který přesahuje vzdálenost 10 m. Odváděcí větrací otvory ve hřebeni či na nároží se volí o velikosti plochy nejméně 1/1000 plochy střechy (při uvažování plochy střechy přimykající se ke hřebeni či k nároží z obou stran).
Laťování střechy
Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí podle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Vhodné rozteče latí uvádějí jednotliví výrobci v prováděcích příručkách. Doporučené rozteče se liší podle typů krytin i sklonů střechy. Bohužel u některých neprofesionálních firem se můžeme často setkat s podceněním správných roztečí latí a výsledkem je různá vzdálenost latí po délce krokví, což je nejvíce patrné na okrajových taškách. Betonové tašky patří do kategorie tašek posuvných. Tím, že nemají horní zámek, je při montáži latí poměrně velká vůle na rozměření jednotlivých řad. Při rozměřování střechy je nutné neopomenout její sklon. S nižšími sklony střech se snižuje rozteč latí (svislý přesah tašek se zvětšuje).
Střešní latě se používají dřevěné (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje i nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem.
Čtěte také: Tloušťka OSB desky pro střechu: Na co si dát pozor?
Tabulka níže udává doporučené profily latí pro betonovou krytinu:
| Sklon střechy | Vzdálenost krokví (cm) | Minimální profil latí (mm) |
|---|---|---|
| 12° - 45° | do 80 | 30 x 50 |
| 12° - 45° | 80 - 100 | 40 x 50 |
| nad 45° | do 80 | 30 x 50 |
| nad 45° | 80 - 100 | 40 x 60 |
| Do horských oblastí | - | min. 60 x 40 |
Maximální hodnota ohybu je stanovena standardy EUROCODE jako 1/200 hodnoty rozponu, což při vzdálenostech krokví 80 cm činí 4 mm. Větší ohyb není povolen, ani z estetického hlediska, a na druhé straně změny tvaru střechy ovlivňují i dosazení tašek. Možnost ohybu můžete snížit dvěma způsoby: buď zvýšíte průřez latí, nebo střešní latě podepřeme krokvemi. Důsledkem těchto opatření je, že záporný moment střešní latě nacházející se pod krokví sníží kladný moment střešní latě v úseku mezi krokvemi. Prodloužení latí můžeme udělat i nad krokvemi. Držení a pevnost betonové střechy se zvýší vložením střešních latí a desek.
Doplňková hydroizolační vrstva a její význam
Tato nenápadná součást střešní konstrukce - pod skládanou krytinou - chrání střechu před proniknutím srážek a vlhkosti, ale také nečistot z vnějšího prostředí, což ovlivňuje životnost střechy. Při výběru se řídíme sklonem a tvarem střechy, typem tašek a místními podmínkami.
Určení parametru těsnosti střechy (DHV)
V určení parametru těsnosti střechy DHV se často dělají chyby. Pro určení rozměrů latí a kontralatí se používá nejen parametr sklonu střešní krytiny, ale musí se brát ohled i na tzv. zvýšené požadavky střech. K tomuto určení naleznete podklady v Pravidlech pro navrhování a provádění střech CKPT ČR.
Zvýšené požadavky střechy:
- Nedodržení bezpečného sklonu.
- Využívání podkroví (obytné).
- Konstrukční náročnost střechy (členitost střechy: nároží, úžlabí, komín, vikýř, střešní okna).
- Zvláštní tvary (například věžička, oblouk).
- Náročné klimatické podmínky v místě stavby (nechráněná poloha, vyšší nadmořská výška, návětrná poloha…).
- Zvláštní místní předpisy a nařízení (nařízení památkářů, požadavky místního stavebního úřadu).
Se zvyšujícími se požadavky na střechu se zvyšuje i stupeň těsnosti pojistných hydroizolačních vrstev. U převážné většiny běžně nabízených typů tašek je minimální bezpečný sklon 22°. Při pokládce na nižší sklony je nutné provést doplňkové opatření - těsné nebo vodotěsné podstřeší. Toho dosáhneme bedněním v kombinaci s kvalitnější pojistnou hydroizolační fólií a některými dalšími prvky. Tímto způsobem je možné většinu typů tašek pokládat již od sklonu 12°; za použití některých systémů je to možné dokonce od sklonu 7°. Na nižší sklony se betonové tašky pokládat nesmějí. Maximální sklon, na který je možno betonové tašky pokládat, je 90°.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Odvětrání střešního pláště
Jedna z věcí, které výrazně ovlivňují životnost střechy, je odvětrání střešního pláště. Protože není možné zcela zabránit vlhkosti proniknout do konstrukce střechy, je třeba ji odtud vhodně odvětrat. Vlhkost, která se dostane do vzduchové mezery ve střeše, je odváděna větrací mezerou pod taškami a větracími taškami mimo střešní plášť. Pro vytvoření větrací mezery pod taškami je používána tzv. kontralať o výšce min. 4 cm. Častou chybou bývá použití kontralatí s nedostatečnou výškou, což zmenší provětrávací mezeru. Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho. Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. Pokládka hřebene do malty se dnes používá pouze ve výjimečných případech.
U hřebene použijeme větrací pás kovový a větrací tašky, případně moderní systém liniového odvětrání střechy. Chyby mohou nastat také při dodatečné změně sklonu střechy, použití nesprávné doplňkové hydroizolační vrstvy a při nedostatečném množství odvětrávacích otvorů. Proto je třeba dodržovat množství odvětrávacích prvků tak, jak je uvedeno v technickém listu.
K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. Větrací tašky se kladou v druhé řadě pod hřebenem. Počet kusů na běžný metr délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy přibližně podle tabulky níže.
| Délka krokve (m) | Sklon střechy 20°-30° | Sklon střechy 30°-45° | Sklon střechy nad 45° |
|---|---|---|---|
| do 5 | 1 ks / 2 bm | 1 ks / 3 bm | 1 ks / 4 bm |
| 5-10 | 1 ks / 1,5 bm | 1 ks / 2 bm | 1 ks / 3 bm |
| nad 10 | 1 ks / 1 bm | 1 ks / 1,5 bm | 1 ks / 2 bm |
Kotvení střešní krytiny
Kotvení střešní krytiny má svá pravidla a vyplatí se je dodržet. Při nedostatečném kotvení totiž hrozí, že tašky při silnějším větru začnou létat. Velmi důležitou zásadou pro pokládku střešní krytiny je nutnost kotvení jednotlivých tašek, kterou řeší příručka Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a současně to upřesňuje každý výrobce ve svých technických podkladech. Hlavní zásadou je nutnost kotvení základních tašek v ploše střechy podle jejího sklonu. Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky.
- Při sklonu do 45° se tašky nepřipevňují.
- Při sklonu v rozmezí 45° až 60° je nutné každou třetí tašku připevnit pozinkovaným vrutem (hřebíkem) otvorem v tašce nebo pomocí příchytky tašky.
- Při sklonu 60° až 90° již musí být připevněna každá taška.
Současně ale také platí, že při jakémkoliv sklonu střechy je nutné kotvit veškeré tašky na okrajích střechy a u prostupů. To se týká všech okrajových tašek na štítových hranách a dále pultových tašek. Pravidlo o nutnosti kotvení platí ale také pro všechny základní tašky podél okapní hrany, hřebene, úžlabí a nároží, kolem střešních oken a komínů, tedy tam, kde by se mohly vlivem působení větru uvolnit. Náchylné na silové působení větru jsou zejména okrajové tašky, které musejí být přichyceny k laťování pozinkovanými vruty, resp. hřebíky i za běžných klimatických podmínek. Pro správnou funkčnost a dlouhou životnost krytiny je nezbytné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel. Vítr působí nepříznivě na všechny střechy a při nesprávném laťování u hřebene střechy může hřebenáče podebrat a hřeben shodit.
Ochrana proti sněhu
Sněhová pokrývka v zimě sice potěší oko a vypadá romanticky, představuje však potenciální nebezpečí pro konstrukci střechy, ale i pro okolí - ať už jde o majetek, nebo kolemjdoucí lidi. Úkolem protisněhové ochrany je zajistit, aby sníh nepadal nekontrolovaně a ve velkých masách ze střechy. K tomu slouží protisněhové háky a mříže. Nestačí je však rozmístit jen v jedné nebo dvou řadách nad okapy - takové řešení nezabrání sesouvání sněhu ze střechy a může také poškodit i samotné protisněhové háky, krytinu i okapy. Je proto třeba celoplošné rozmístění se správným počtem prvků. To závisí na sklonu střechy a také sněhové oblasti.
Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m² - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje. Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu.
Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu. Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů.
Zatížení střešní konstrukce
Zatížení střešní konstrukce sněhem chápeme jako tíhu sněhové pokrývky položené na vnějším líci stavební konstrukce - krytině střechy. Rozhodující pro sněhové srážky je geografická poloha, protože od této polohy se odvíjí řada dalších činitelů, které jsou pro stavební konstrukci nezanedbatelné. Jedná se zejména o vydatnost srážek, délku období s teplotami pod bodem mrazu, střídání těchto období s obdobím tání sněhu, délku a intenzitu slunečního záření a směr a rychlost větru. Zařazení lokality do konkrétní sněhové oblasti lze zjistit z normy ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006 (Mapa oblastí zatížení sněhem platná od listopadu 2006). Oproti původní mapě je zvýšen počet oblastí zatížení sněhem z pěti na osm.
Hmotnost krytiny tvoří jen malou část celkového zatížení střechy. To lze demonstrovat na příkladu domu se šikmou sedlovou střechou s běžným sklonem kolem 40°. Hmotnost skladby s dřevěným krovem, zateplením a podhledem činí 1,25 kN/m², sněhová zátěž, kterou musí střecha odolat činí 0,42 kN/m² a vítr 0,4 kN/m². Pokud přidáme fotovoltaiku, výsledné zatížení je kolem 2,3 kN/m². Z toho plyne, že hmotnost lehké střešní krytiny z eternitu tvoří pouze 5,5 % zatížení, zatímco betonová krytina přispívá jen 18,5 %.
Projekce a instalace
Návrh skladby střešního pláště musí respektovat nejen vkus investora, ale i prostředí, resp. klimatické podmínky, specifické pro danou geografickou oblast. Betonová skládaná drážková střešní krytina je vhodná pro šikmé střechy se sklonem 12°-90°. Například v horských oblastech se vyplatí vyhnout se rozměrným a členitým střešním konstrukcím. Vhodné je upřednostnit jednoduché a osvědčené střešní tvary s větším střešním sklonem a minimalizovat tak riziko poškození střechy způsobené právě sesuvy sněhu. V konstrukci střechy je potřeba správně využít hydroizolační fólii, která zabraňuje hnanému sněhu a dešti proniknout do podstřeší.
Při novostavbě i rekonstrukci je třeba dávat pozor, aby vzdálenost laťování a typ střešní krytiny odpovídaly. Nesprávné laťování způsobí nejen estetické vady střešního pláště, ale zejména snižuje odolnost střechy vůči odvodu vody. V důsledku toho hrozí i poškození doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) a tepelné izolace. V takovém případě se pod krytinu může dostat srážková voda, sníh nebo nečistoty.
Problematika správné pokládky střechy je náročná, proto ji konzultujte s odborníky a při její realizaci postupujte podle předpisů. V současnosti lze i složitější střešní systémy snadno a rychle dimenzovat pomocí počítačového modelování. Přesnost výpočtů omezuje pouze konstrukční model vložený do počítače a poskytnuté zatížení stanovuje dané konstrukční prvky a podmínky zatížení. Během dimenzování a výpočtů statiky střešní konstrukce však nesmíme zapomínat na kontrolu výsledků. Takto lze snadno identifikovat možné chyby.
tags: #tloustka #stresni #konstrukce #betonova #taska #skladba