V posledních několika letech se lze setkat s tím, že je v projektové dokumentaci, ale často i pracovníky na stavbách podkladní beton pod skladbou podlahy označován nesprávně jako základová deska. Celý tento miničlánek je psán z jediného důvodu, a to je, že dle mého názoru by především odborná stavební veřejnost (projektanty počínaje a ideálně zhotovitelem konče) měla používat správnou terminologii, když už mezi laickou veřejností dostatečné povědomí chybí.
Podkladní beton vs. Základová deska
Podkladní beton pod skladbou podlahy je první funkční vrstvou podlahy na upraveném terénu. Vytváří zpevněný rovný podklad, na který se pak v dalších krocích provádějí další vrstvy podlah. Dále se na tuto vrstvu zakládají např. i příčkové konstrukce v nejnižším podlaží. Tento zpevněný podklad může být, ale nemusí být vyztužený. Dnes je jakási móda do tohoto podkladního betonu ukládat kari sítě. V dřívějších dobách tomu tak vůbec nebylo. Mnohdy se místo betonového potěru použil například uválcovaný štěrkový podsyp. Záleželo samozřejmě na typu podlahy (montovaná, monolitická aj.) a uvažovaném užitném zatížení.
Podkladní beton samozřejmě vyztužený být může, ale v drtivé většině případů je to zbytečné, zvláště pokud se klade na dostatečně zhutněný štěrkový podsyp. V dnešní době, zejména v segmentu rodinných domů, se pak často lze setkat s podkladním betonem, který je zcela zbytečně masivní a zcela zbytečně vyztužený.
Základová deska je druh plošné základové konstrukce, tedy primárně nosné konstrukce, která se používá například v případě, kdy není k dispozici dostatečně únosné podloží. Základová deska má plošných charakter, tj. půdorysné rozměry převládají nad tloušťkou. Rozdíl mezi podkladním betonem a základovou deskou, jak bylo zmíněno výše, je tedy nejen v tloušťce této konstrukce, míře vyztužení, ale zejména ve funkci, jakou ve stavbě plní.
Normy a podkladní beton
Příspěvek popisuje obsah nově revidované ČSN 744505 Podlahy společná ustanovení a upozorňuje zejména na zcela nové kapitoly zaměřené na průmyslové podlahy a podlahy v bytové a občanské výstavě. Příspěvek by měl sloužit široké odborné veřejnosti k vyjádření názorů a připomínek k této normě tak, aby se stala dobře použitelným nástrojem jak pro projektanty, tak pro dodavatele a investory.
Čtěte také: Tloušťka betonu pro podlahové topení
Podle závěru z rozborového úkolu RU/0807/05 je ČSN 74 4505:1994 Podlahy. Společná ustanovení zastaralá, ale v praxi velmi využívaná a proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace pod číslem úkolu 74/0234/07 revizi této ČSN ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a k současným technickým požadavkům.
ČSN 74 4505 však obsahuje řadu nepřesných a nejasných ustanovení a v řadě ustanovení není aktuální, je proto revidována, aby nebyla zdrojem zbytečných nedorozumění a sporů. Z připomínek účastníků řízení rozborového úkolu vyplynulo, že technický dokument, který by upravoval požadavky na podlahové konstrukce s ohledem na aktuálně využívané technologie a úroveň poznatků je potřebný.
V úvodu normy jsou uvedeny související normové a právní předpisy, které odpovídají aktuálnímu stavu jak tuzemských, tak přebíraných evropských norem. Kapitola 1 "Předmět normy" zůstane zachována prakticky v identické podobě, a to především vzhledem k tomu, že stávající definice je dostatečně obecná. Kapitola 2 "Termíny a definice" je rozšířena o pojmy související především s průmyslovými podlahami, které ve stávající normě nejsou vůbec zohledněny. Součástí této kapitoly je i subkapitola 2.3 "Členění podlah", která má sice spíše didaktický charakter a její ponechání však považují zpracovatelé revize za přijatelné.
Dosavadní kapitola 3 "Technické požadavky" bude spojena s kapitolou 6 "Zkoušení". Je logické, aby současně s definovaným parametrem a kvantitativními požadavky byla zároveň popsána metoda zkoušení, případně bylo odkázáno na příslušný předpis, podle kterého je zkoušení prováděno. Oddělovat tuto tématiku do dvou oddělených kapitol je pro čtenáře přinejmenším nepraktické. V samotných technických požadavcích dojde k výrazným úpravám, a to zejména pokud se týče požadavku na rovinnost povrchu, tzv. statické a mechanické vlastnosti a protiskluzné vlastnosti.
Následují pak dvě základní kapitoly, a to kapitola 4 "Podlahy v bytové a občanské výstavbě" a kapitola 5 "Průmyslové podlahy", ve kterých jsou definovány požadavky pro navrhování, provádění a kontrolu kvality podlahových konstrukcí v těchto oblastech.
Čtěte také: Tloušťka OSB desky pro střechu: Na co si dát pozor?
Technické parametry podlah dle ČSN 74 4505
Tak jako celá norma, doznala i tato kapitola významné změny. Rozsah příspěvku nedovoluje věnovat se všem technickým parametrům, celkem jich je v kapitole 4 popsáno osmnáct. V následujícím textu jsou proto zmíněny ty, které autoři považují za nejdůležitější.
První dva odstavce se týkají vzhledu podlahy, tedy parametru, který je častým předmětem sporů. Zde je řešen případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu. Výjimkou jsou betonové podlahy, v jejichž případě se norma odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí a ČSN EN 1992-1-1 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.
V odstavci Stálobarevnost je reflektována přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení, respektive oslunění. Při nerovnoměrném osvětlení může dojít k nerovnoměrné změně barevného odstínu dřevěných podlah. Další dva odstavce se věnují rovinnosti povrchu vrstvy a místní rovinnosti povrchu.
V případě rovinnosti povrchu se sledují odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu. Tento parametr je důležitý zejména pro návaznost podlahy na okolní konstrukce, např. dveře. Maximální dovolené odchylky od rovinnosti nášlapné vrstvy je třeba stanovit v návrhu podlahy, a to v závislosti na konkrétních podmínkách.
Pro omezení možných sporů doporučujeme rovněž definovat maximální odchylky od rovinnosti povrchu pro ostatní vrstvy, zejména pro povrchy, kde na sebe budou navazovat dodávky různých firem. V praxi často dochází k tomu, že na nosnou vrstvu tvořenou cementovým nebo anhydritovým potěrem zbude pouze několik málo centimetrů, které nemohou zajistit dostatečnou únosnost podlahy. Při užívání, v lepším případě již během stavby, pak dochází k překročení únosnosti nosné vrstvy a ke vzniku trhlin v podlaze.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
V případě místní rovinnosti povrchu se sledují dva parametry. Prvním je odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí (viz tabulka 1). Tento parametr nevypovídá nic o tom, v jaké výškové úrovni byl povrch podlahy proveden, ale je důležitý pro provoz na podlaze a komfort jejího používání. Druhým pak je požadavek na mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi (viz tabulka 2). Stanovení tohoto parametru má za cíl vyloučit nerovnosti nášlapné vrstvy podlahy, ve kterých by hrozilo zakopnutí uživatele podlahy, případně drncání přepravních prostředků, které by způsobovalo nadměrné namáhání hran.
Oba tyto parametry byly předmětem mnoha připomínek, které se lišily zejména podle přístupu autora připomínky buď ze strany dodavatele podlahy, nebo ze strany zákazníka. Je vhodné, aby návrh podlahy obsahoval požadavky na oba parametry místní rovinnosti i pro ostatní vrstvy podlahy. Tyto hodnoty je třeba stanovit v závislosti na požadavcích výše položené vrstvy na podklad. Pokud zamýšlenou technologií není možné dosáhnout rovinnosti potřebné pro správné položení následné vrstvy, je třeba v návrhu podlahy počítat s vyrovnávací vrstvou.
Neméně zajímavá a důležitá je specifikace parametrů Tloušťka vrstvy potěru a Mechanická odolnost a stabilita, které jsou významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy. Pro tloušťku vrstvy potěru definuje spodní mez skutečného provedení tabulka (viz tab. 3), horní mez pak je omezena 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy. Zde je třeba si uvědomit, že podlahový potěr je relativně těžký konstrukční prvek. Proto je při případném zvětšení tloušťky třeba posoudit statickou únosnost konstrukce, která podlahu nese.
Zcela nově formulovaný je odstavec týkající se skluznosti. V částech budov, které jsou veřejně přístupné, platí přísnější požadavky, uvnitř bytů a pobytových místností pak požadavky méně přísné (viz tab. 4). Důležité je, že požadované hodnoty musí být splněny i při běžném zašpinění podlahy při provozu budovy nebo u vlhké podlahy.
V souvislosti s technickými parametry je třeba odkázat na kapitolu 7, která má název Zkoušení a obsahuje buď odkazy na příslušné zkušební normy, nebo popis zkušebních metod pro stanovení velikosti příslušných parametrů. To je velmi důležité, protože jiné zkušební postupy mohou vést k jiným výsledkům (viz například problematika stanovování vlhkosti).
Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace. Kapitola je rozdělena na dvě části vztahující se k návrhu podlahy a k jejímu provádění.
Návrh podlahy musí obsahovat: b) skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení. d) řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou. h) požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad. Pokud požadavky na podklad nejsou technologií spodní vrstvy splnitelné, musí být mezi tyto vrstvy vložena vyrovnávací vrstva.
Body a, b, c, d, e, g jsou prakticky totožné s požadavky původní normy z roku 1994. Nově byly přidány body f, h. Za zdůraznění stojí zejména bod h, protože místní rovinnost povrchu jednotlivých vrstev je častým předmětem sporů na stavbě a zároveň má konkrétní finanční dopad v nutnosti provádět vyrovnávací vrstvu.
Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta. požadavky na rovinnost povrchu jednotlivých vrstev podlahy a její dovolenou odchylku.
Dobrou pomůckou pro navrhování potěrů může být tabulka uvádějící nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů (viz tab. 5). Z vlastních zkušeností však autoři doporučují uvedené hodnoty považovat za naprosto minimální. Spolehlivé konstrukce lze takto provést pouze při kvalitní a velmi pečlivé pokládce, kdy je tloušťka potěru opravdu dodržena a zároveň vlastnosti materiálu odpovídají požadované třídě v celé tloušťce vrstvy.
V praxi se bohužel velmi často stává, že dobře zhutněný je pouze povrch potěru a hlouběji je potěr relativně mezerovitý. Pak potěr není dostatečně únosný a riziko vzniku poruch je velké.
Druhá část, Provádění, definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy.
Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Tyto spáry jsou preventivním opatřením proti vzniku smršťovacích trhlin a zhotovují se buď pomocí bednění, nebo dodatečným nařezáním (nutno provést ještě před vznikem poruch, tj. u cementových potěrů obvykle do 24 hodin). Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy.
Vytvořením smršťovacích spár samozřejmě není dotčena potřeba ošetřování potěru. Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého (viz tab. 6). Tyto požadavky byly výrazně přepracovány. Oproti normě z roku 1994 byly opraveny chybné hodnoty pro cementový potěr pod dlažbu a pro anhydritové potěry a doplněny byly požadavky pro lité podlahoviny a textilie. Hodnoty pro cementový potěr lze použít i pro vrstvy ze standardního betonu. Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.
V části Provádění jsou uvedeny ještě požadavky na výsledky kontrolních zkoušek kvality provedeného podlahového potěru pro nejčastěji používané třídy. Protože rozhodujícím parametrem těchto potěrů je třída pevnosti v tahu za ohybu F, jsou požadavky vztaženy právě k tomuto parametru. Jeho dodatečné zkoušení není snadné, zejména pro obtížnost odebírání vzorků potěru pro výrobu zkušebních těles (trámků 40x40x160 mm). Proto jsou v kapitole Technické požadavky uvedeny požadavky na výsledky alternativních zkoušek pevnosti v tahu povrchových vrstev pro cementové potěry. U třídy pevnosti F4 musí být průměrná hodnota pevnosti v tahu...
Liapor Mix
Liapor Mix distribuujeme v 30litrových pytlích o hmotnosti cca 21 kg. Liapor Mix je vhodný jak pro vnitřní, tak i pro venkovní konstrukce (např. balkony). Podmínkou je zpevněný a čistý podklad. Manipulace s Liapor Mixem se prakticky neliší od běžného betonu. Nanášejte v požadované tloušťce (doporučujeme min.
Lehký beton Liapor Mix nelze použít na dřevěné konstrukce (podlahy, stropy) z důvodu případného praskání. Tento lehký beton je „křehký“ pro použití na dřevěných „pružných“ podkladech. Liapor Mix je vhodný pr...
Závěr
Z výše uvedeného textu vyplývá, že se zpracovatelé revize budou snažit do nově revidované ČSN 74 4505 "Podlahy obecná ustanovení" začlenit ta kriteria a požadavky, která jsou častým zdrojem nedorozumění mezi projektanty, dodavateli a investory, která způsobují často nevratné poškození velkých ploch podlahových konstrukcí. Zkušenosti zpracovatelů však nemohou být pochopitelně zcela komplexní. Proto se obracejí na veškerou odbornou veřejnost, která přichází aktivně do kontaktu s projektováním, prováděním nebo k...
Základy a beton
Základy se budují z prostého betonu, těžší stavby pak vyžadují pasy vyztužené. Je nutné zabezpečit řádné hutnění čerstvého betonu, nejlépe ponornými vibrátory. Beton ukládá do bednění. Je nutné zabezpečit řádné krytí výztuže betonem. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem.
Požadavky na přesnost provedení betonových konstrukcí
ČSN 730420-2 uvádí mezní vytyčovací odchylky v půdorysném rozměru do délky 16m +-5 mm, ve výškové úrovni základů +-5 mm. Je nutné přísněji dbát na přesnost, než nám dovolují normy.
tags: #tloušťka #podkladního #betonu #norma