Nejlepší Tepelné a Chladové Izolace: Kompletní Průvodce pro Úsporu Energie a Pohodlí

Kvalitní tepelná izolace je nedílnou součástí jakékoli stavby. Slouží nejen k minimalizování úniku tepla z objektu jako takového, ale i k izolaci konkrétních stavebních částí, např. rozvodů vody. Na trhu narazíte na nesčetné izolační materiály, které se liší svými vlastnostmi i způsobem použití.

Význam a účel tepelné izolace potrubí

Tepelná izolace potrubí je v dnešní době samozřejmostí, jelikož pomáhá nejen zabránit teplotním ztrátám, ale také zvyšuje bezpečnost při pohybu lidí poblíž potrubí. Zároveň pomáhá chránit potrubí před vnějšími vlivy, jako jsou povětrnostní podmínky a mráz v zimních měsících. Příliš klesající teplota teplé vody také přináší zvýšené riziko šíření chorob (např. Horečka Pontiac nebo legionelózy) a bakterií. Bakteriím se daří při teplotách mezi 25-45 °C, přičemž optimální je pro ně 35 °C.

O zateplování se mluví v souvislostech s finančními úsporami, úsporami energií, ekologií či zelenými dotacemi. Při reálném provozu je možná úspora 1,21 litru topného oleje na metr čtvereční obytné plochy za rok. Při samostatném domě s užitnou plochou 170 m² se dá ušetřit až 200 litrů topného oleje. Významný je i příspěvek k redukci emisí CO2 a tím k ochraně životního prostředí. Pouze toto jediné opatření může zabránit úniku 562 kilogramů CO2 do ovzduší každý rok.

Tepelněizolační látky se často využívají v prostředí, kde může souhra parciálních tlaků, resp. relativní vlhkosti vzduchu a povrchových napětí přítomných látek, vyvolat místní kondenzaci vody. Vzhledem k tomu, že tepelná vodivost vody je λ_vody = 0,6 W/(m . K) (což je pětadvacetkrát větší hodnota než tepelná vodivost suchého nehybného vzduchu) a že při její případné přeměně na led (u chladírenských zařízení) se dále zvětšuje na λ_ledu = 2,3 W/(m . K), dochází k výraznému ovlivnění tepelné vodivosti látky v porovnání s jejím suchým stavem. Obecně se uvádí, že 1 % zvýšení vlhkosti znamená navýšení tepelné vodivosti o 4 až 6 %. Z těchto důvodů je tedy pro zachování správné a trvalé funkce izolace nevyhnutelné předejít jejímu možnému navlhnutí.

Potrubní průchodky je třeba řešit, když potrubí prochází z jedné požární oblasti do druhé, což vytváří potenciální kanál, kterým by se mohl požár šířit v budově. Aby se zabránilo tomuto nebezpečí, je třeba tepelná izolace trubek nehořlavým izolačním materiálem.

Čtěte také: Vlastnosti asfaltových hydroizolací

Typy izolačních materiálů

Základním hlediskem pro rozdělování tepelných izolací je vstupní materiál. Zásadně ovlivňuje výslednou hodnotu součinitele prostupu tepla a další parametry (paropropustnost, voděodolnost aj.). Obvykle izolace rozdělujeme na minerální, syntetické a přírodní.

Minerální izolace

Minerální tepelná izolace není organická, a tak příliš nepodléhá napadání hub, plísní a parazitů. Vyniká nehořlavostí a zpravidla i dobrou propustností par. Obvykle je také hydrofobní. Patří mezi nejpoužívanější izolační materiály vůbec. Vyrábí se z minerálních vláken v podobě skelné vlny nebo čedičové vaty. Oba typy mají velmi podobné vlastnosti, rozdíl spočívá zejména ve výrobní technologii. Skelné vaty se produkují z recyklovaného borosilikátového skla, ty čedičové pak z čediče a dalších hornin (žuly, vápence, dolomitu).

Kamenná vlna: Je nehořlavá izolace potrubí schopná snášet teploty až do 250 °C. Má vynikající izolační vlastnosti a zamezuje kondenzaci vody na potrubí.
Minerální vlna do 250 °C (400 °C): Tvarovky, desky a rohože vyráběné ze skelných vláken. Izolace na trubky z minerální vlny mají vynikající tepelně izolační a zvukově izolační vlastnosti při nízké objemové hmotnosti.
Pěnové sklo: Moderní typ tepelné izolace, u kterého oceníte vysokou odolnost v tlaku. Na pěnové sklo narazíte v podobě drti nebo izolačních desek. Mají porézní strukturu, a tak dokážou dobře pohlcovat vlhkost a současně ji odpařovat.
Pěnové minerální desky: Vyrábí se z různých plniv minerálního původu a zpravidla obsahují také vlákna celulózy. Mají podobné vlastnosti jako desky vápenosilikátové. Vstupními surovinami pro výrobu jsou vápno, písek, voda a zpěňovadlo. Materiály jsou velmi odolné proti napadení plísněmi. Desky jsou křehké a při neopatrnné manipulaci se mohou lámat.
Vulkanické materiály: Zahřejí se na vysokou teplotu a zvětší při tom svůj objem.

Syntetické izolace

Tepelná izolace ze syntetických materiálů je vyhledávaná pro skvělé tepelněizolační vlastnosti a cenovou dostupnost.

EPDM (ethylen-propylen, dien-monomer): Izolace s uzavřenou buněčnou strukturou na bázi elastomeru. Tepelná izolace na potrubí na bázi EPDM je jednou z nejrozšířenějších druhů izolace vodovodních trubek, parovodů a jiných druhů potrubí. Je vyrobena ze syntetického kaučuku (EPDM) bez přídavků PVC a bez freonu. Díky tomu je měkká a ohebná, snáší dlouhodobě extrémní teploty, je vysoce odolná vůči UV záření i povětrnostním vlivům a ozónu. Nabízí vynikající izolační vlastnosti (tepelná vodivost při 40 °C je 0,04 W/mK). Je ideální pro aplikace s odolností do +175 °C, v exteriéru není nutné izolaci povrchově upravovat, je odolná vůči UV záření a ozónu. Vhodný do oblastí, kde je zvýšený stupeň hygieny. Je akceptován jako náhrada za vláknitý materiál k izolování parovodů. Je výborným izolantem v mínusových teplotách, i během odstávky topného systému.
Polystyren: Nejvyužívanějším druhem syntetického izolačního materiálu je bezpochyby polystyren. Podle technologie výroby jej rozdělujeme na pěnový (EPS) a extrudovaný (XPS). Vynikají skvělými hodnotami součinitele tepelné vodivosti, musí však být chráněny před UV zářením, které způsobuje degradaci materiálu.
PUR a PIR pěny: Mají jemnou strukturu pórů. Tyto pěny jsou vhodné pro technologii stříkané izolace, dostupné jsou však i v podobě desek. Patří mezi moderní izolační materiály, které vynikají nízkou hmotností, snadnou montáží a dobrými tepelněizolačními vlastnostmi.
Fenolická pěna: Deska z fenolické pěny o síle 100 mm má podobné parametry jako deska z polystyrenu o síle 180 mm. Je tak vhodnou alternativou pro zateplení do míst s omezeným výplňovým prostorem.

Přírodní izolace

Izolaci pro zateplení podlahy, půdy a dalších stavebních konstrukcí vyřešíte také použitím izolace z přírodních materiálů. Poměrně obsáhlou skupinu tvoří tepelné izolace na bázi dřeva a papíru, které však často obsahují i další přísady minerálního či syntetického charakteru. Spadají sem především dřevovláknité a dřevocementové izolace. Vzhledem k velké objemové hmotnosti mají dobrou schopnost tepelné akumulace. Používají se zejména jako vnější izolace, případně izolace ze strany interiéru, a důležitou roli hrají při zateplování dřevostaveb. Jsou také alternativou k sádrokartonu pro zhotovení vnitřních příček. Dřevocementové desky se pak používají jako izolant do sendvičových příček. Izolanty na bázi papíru a celulózy se nejčastěji využívají pro technologii foukané izolace. Protože je vstupním materiálem recyklovaný papír, je výroba ekologická. Z papíru se dále vyrábí vlnité desky či voštinové desky.

Izolační materiály čistě přírodního původu jsou hypoalergenní a šetrné k životnímu prostředí. Přesto musí obsahovat speciální látky, které materiály ochrání před škůdci, plísněmi či houbami a minimalizují hořlavost.

Čtěte také: Cihly s tepelnou izolací

Ovčí vlna: Pro zateplení stavebních konstrukcí můžete použít například izolaci z ovčí vlny. Používá se jako výplň a při adekvátní technologické úpravě se hodí i pro izolaci střešních plášťů či plovoucích podlah. Nevýhodou je vyšší cena a zvýšené riziko požáru.

Chladová izolace a prevence kondenzace

Pod pojmem chladová izolace se rozumí tepelná izolace chladicích rozvodů, chladicích zařízení, chladíren a mrazíren. Do této skupiny patří i VZT potrubí, která slouží v zimě k nasávání čerstvého vzduchu z exteriéru do VZT jednotky v případě, že potrubí prochází vytápěnou místností. Izolace pro zabránění povrchové kondenzace je nutná všude tam, kde je povrchová teplota potrubí (vzduchovodu, plochy) pod teplotou rosného bodu okolního vzduchu. Za těchto podmínek vodní pára z okolního vzduchu kondenzuje na chladném povrchu, což může způsobit okapávání kondenzátu z povrchu izolace. Stále kapající kondenzát je velmi vážným problémem, protože může narušit pracovní režimy, způsobit stavební chyby, korozi atd. Z tohoto důvodu je výběr druhu izolačního materiálu pro chladicí zařízení a výpočet jeho správné tloušťky důležitou prací projektanta. Chladicí potrubí či zařízení je nutné izolovat minimálně tak, aby se zvýšila teplota na jeho vnějším povrchu nad teplotu rosného bodu okolního vzduchu. I při tomto stavu však stále dochází k prostupu vodní páry izolací směrem k chladnému povrchu. Izolace na potrubí chrání jeho povrch tak, aby vnější povrchová teplota izolace byla vyšší než teplota rosného bodu okolního vzduchu. Při izolování trubek proti kondenzaci je důležité, aby konec izolace a všechny spoje mezi úseky potrubí byly dobře izolované páskou.

Chladová izolace by měla v co nejvyšší míře zamezit pronikání vodní páry do izolačního materiálu s následnou kondenzací na chladném potrubí. Bezpečný izolační systém musí být chráněn před nepřípustným provlhnutím.

Faktory ovlivňující kondenzaci

Vzduch, který nás obklopuje, se skládá z různých plynů, souhrnně označovaných jako suchý vzduch, a též z vodní páry. Tuto dvousložkovou směs potom označujeme jako vlhký vzduch. Směs s různým poměrem suchého vzduchu a vodní páry má různý parciální tlak (čím vyšší teplota a vyšší vlhkost vzduchu, tím vyšší parciální tlak). Schopnost vzduchu absorbovat vlhkost ve formě vodní páry je však omezená. Čím je vzduch teplejší, tím je schopen vstřebat více vody. To v praxi znamená, že vzduch s určitou teplotou a určitým obsahem vodní páry se v blízkosti potrubí, které má povrchovou teplotu nižší, než je teplota okolního vzduchu, ochlazuje. Při ochlazování neklesá obsah přítomné vodní páry (měrná vlhkost x je konstantní). Ihned, když se dosáhne teploty, kdy je vzduch stoprocentně nasycen vodní párou, dojde ke kondenzaci. Tuto teplotu potom nazýváme teplota rosného bodu. Při dalším ochlazování vzduchu se už část vody nebude absorbovat ve formě vodní páry a stane se z ní kapalná voda.

Když dvě strany stěny vykazují různé teploty a relativní vlhkosti, je výsledkem rozdíl v tlaku vodních par. A protože tlaky se snaží vyrovnat, je tento tlakový rozdíl hnací silou pronikání molekul vodní páry přes stavební a izolační materiály. Difuze probíhá směrem z místa s vyšším parciálním tlakem na místo s nižším parciálním tlakem. U chladicích potrubí směřuje difuzní tok do izolovaného objektu. Klesne-li teplota procházející vodní páry pod teplotu rosného bodu, voda kondenzuje a vytváří v izolačním materiálu vlhkost, která zvyšuje tepelnou vodivost izolace.

Difuzní odpor a parozábrana

Tento faktor (µ-faktor) představuje podíl difuzní vodivosti vzduchu a předmětného materiálu. Hodnota udává, kolikrát je daný materiál méně propustný pro vodní páru než nehybná vrstva vzduchu stejné tloušťky. Tloušťka ekvivalentní nehybné vrstvy vzduchu (m) je taková tloušťka, která vykazuje týž odpor proti pronikání vodní páry jako stavební materiál s tloušťkou d a hodnotou difuzního odporu µ.

Čtěte také: Rozměry a postup betonáže základu pro tepelné čerpadlo

Pokud je použita samostatná izolace z minerální vlny, musí být použita dokonale těsná parozábrana (hliníková fólie). Je to proto, že izolace z minerální plsti je difuzně propustná. Parozábrana musí izolační vrstvu pevně obepnout. Přelepování spojů musí být provedeno tak, aby parozábrana plnila svou funkci. Také všechny spoje, konce a prostupy je nutné pořádně parotěsně přelepit. Před instalací opláštění je třeba chránit parozábranu na izolaci před poškozením, k němuž by mohlo dojít při sešroubování. Už z výpočtu uvedených opatření je zřejmé, že v praxi lze těsnost této vrstvy jen těžko zabezpečit. Proto se izolace z minerální vlny na chladicí rozvody může používat jen v kombinaci s kapilárně vodivou tkaninou - ve Skandinávii používanou izolací HygroWick. Izolace s kapilárně vodivou tkaninou je jedinou možností, kdy se izolace z minerální vlny může použít na rozvod s povrchovou teplotou pod rosným bodem.

U syntetických kaučuků (a dalších pěnových plastů s uzavřenou pórovou strukturou) se vlhkost v izolaci během životnosti shromažďuje, proto narůstá tepelná vodivost. Výsledky jsou jednak rostoucí energetická ztráta, jednak také pokles povrchové teploty izolace, a tím zvýšené riziko vzniku kondenzace. Izolační systém ze syntetického kaučuku vyžaduje dokonalé slepení všech spojů nejen na rovných úsecích, ale i na všech armaturách, závěsech apod. Bohužel i na perfektně zhotoveném těsném izolačním systému se během užívání objeví netěsnosti (hlavně u průniků způsobených závěsy a konzolami), mezery ve spojích (dané dilatacemi potrubí) či mechanická poškození.

Kombinace izolačních materiálů

V praxi se někdy používá kombinace minerální vlny a syntetických kaučuků. Pokud použijeme jako první vrstvu kaučuk a jako druhou vrstvu izolaci z minerálních vláken, můžeme snadno docílit efektu „vytáhnutí“ rosného bodu z kaučuku do minerální vaty. To způsobí kondenzaci vzdušné vlhkosti ve druhé vrstvě. Tento druh kombinovaných izolací nedoporučují výrobci kaučuků ani výrobci minerálních vláken, protože velmi závisí na správně provedeném výpočtu. Rosný bod musí být za každých okolností stále ve vrstvě syntetického kaučuku - potom tato kombinace bude fungovat tak dlouho, jak dlouho si kaučuk udrží své dobré tepelněizolační vlastnosti.

Návrh tloušťky izolace

Výběr izolačního materiálu a výpočet jeho správné tloušťky patří mezi důležité práce projektanta.

Cíle návrhu

Zamezení kondenzace na povrchu potrubí: Povrchová kondenzace závisí nejen na parametrech ovlivňujících povrchovou teplotu, ale také na relativní vlhkosti okolního vzduchu, kterou projektant velmi často nemůže přesně zjistit.
Minimalizace tepelných ztrát: U chladicích zařízení se brání přijímání energie z okolního prostředí. Na toto kritérium se často nebere ohled a při návrhu se dbá „jen“ o zamezení kondenzace na povrchu. To však znamená, že bude docházet k nežádoucímu oteplování teplonosné látky dopravované potrubím.

Dále musíme rozlišovat mezi dvěma účely minimalizace tepelných ztrát. Prvním je co největší tloušťka izolace jako prostředek boje proti plýtvání se světovými zásobami energie a jako způsob úspory finančních prostředků. Druhým cílem je udržet minimální teplotu teplonosné látky (např. solanky) dopravované potrubím, aby byly zachovány podmínky ve výrobních či skladovacích zařízeních (například v mrazicích boxech) nebo podmínky nutné k bezporuchovému chodu chemických procesů v tancích či reakčních nádobách. K chlazení masa, přípravě vzduchu s požadovanými kvalitami na klimatizaci apod. je třeba připravit ve strojovně teplonosnou látku s určitou teplotou. Hlavním zájmem je dostat ji neznehodnocenou (tj. neoteplenou) na místo jejího působení. Účelem co největší tloušťky izolace tedy není bojovat proti plýtvání energií, ale zachovat akceschopnost celého chladicího zařízení.

Parametry ovlivňující tloušťku izolace

Tepelná vodivost λ: S narůstající teplotou narůstá i tepelná vodivost izolace λ, která se do výpočtu dosazuje v závislosti na střední teplotě. Jde o aritmetický průměr z povrchové teploty potrubí (u ocelového potrubí bude v podstatě roven teplotě látky) a povrchové teploty izolace. V praxi se vyskytuje případ, že se výpočet provádí s teplotou okolního vzduchu, ne s povrchovou teplotou izolace.
Teplota okolního vzduchu: U okolního vzduchu nelze stanovit teplotu tak jednoznačně jako teplotu teplonosné látky. Pro návrh zařízení v exteriéru slouží místní klimatická data založená na ročních průměrech, případně ročních extrémech. V případě vnitřních prostor se vychází z návrhových teplot (je-li budova vybavena vzduchotechnikou) nebo je třeba provést odhad těchto vnitřních teplot. Při návrhu z hlediska zamezení kondenzace se volí kombinace nejvyšší teploty vzduchu a nejvyšší relativní vlhkosti, která se může vyskytnout v prostoru.
Relativní vlhkost: Představuje poměr absolutní vlhkosti vzduchu c (g/m³) a absolutní vlhkosti při nasycení c_s (případně představuje poměr parciálního tlaku vodní páry p_d (Pa) a parciálního tlaku vodní páry při nasycení p“_d). Vliv relativní vlhkosti se při návrhu tloušťky izolace potřebné k zabránění kondenzace často podceňuje. Čím je vyšší vlhkost, tím větší musí být tloušťka izolace, pokud všechny ostatní podmínky zůstanou beze změny. Například při teplotě teplonosné látky 6 °C, teplotě okolního vzduchu 26 °C a relativní vlhkosti 60 % by se na potrubí musela použít tloušťka izolace 7 mm, aby se zabránilo kondenzaci na vnějším povrchu. Pokud by se vlhkost zvýšila o 30 %, bylo by nezbytné tloušťku izolace zvýšit na 55 mm. Parametr relativní vlhkosti má na tloušťku izolace obrovský vliv. Často ho však nelze určit tak snadno jako jiné parametry, například teplotu chladicí látky nebo tepelnou vodivost izolačního materiálu. Proto je velmi důležité získat podrobné informace o místě, na němž se má potrubní systém používat, aby se dala co nejreálněji posoudit budoucí situace.
Proudění vzduchu: Proudění významně přispívá ke zvýšení součinitele prostupu tepla. Čím rychleji proudí okolní vzduch, tím více tepla se přenese a tím menší riziko kondenzace hrozí. V praxi je proto nutné zabezpečit dostatečné odstupové vzdálenosti potrubí mezi sebou a potrubí od stěny (min. 100 mm). Pokud nebudou dodrženy, izolace se jednak náročně instaluje a jednak hrozí nebezpečí vytvoření zóny s téměř nulovým prouděním.
Emisivita povrchu: Povrch s vysokou emisivitou (kaučuk bez opláštění) pohlcuje mnohem více tepelné energie než povrch s nízkou emisivitou (hliníková fólie). S narůstající emisivitou tedy dochází ke zvýšení povrchové teploty izolace, což znamená, že klesá nezbytná tloušťka izolace na zabránění povrchové kondenzace. U běžných relativních vlhkostí do 60 % je vliv emisivity téměř zanedbatelný.

Programy pro návrh izolace

Program navrhne minimální tloušťku izolace, která zabrání kondenzaci na vnějším povrchu potrubí, vzduchovodu či rovinného povrchu. IsoCal je možné využít i k návrhu izolace na prevenci vnitřní kondenzace v potrubí. Ta může nastat například u vzduchovodu sloužícího k přepravě teplého a vlhkého vzduchu přes chladnou místnost. Kondenzace uvnitř nastane, je-li vnitřní povrchová teplota vzduchovodu nižší než teplota rosného bodu teplého vzduchu proudícího potrubím. Často jde o odvody z kuchyní, jídelen či bazénů, které procházejí nevytápěnými prostory.

Potrubní závěsy a jejich izolace

Izolace proti vnější kondenzaci je nutná všude tam, kde je povrchová teplota potrubí (vzduchovodu, plochy) pod teplotou rosného bodu okolního vzduchu. Za těchto podmínek vodní pára z okolního vzduchu kondenzuje na chladném povrchu, což může způsobit okapávání kondenzátu. Proto je nutné tento povrch izolovat. Tloušťka izolace musí být dostatečná, aby se zvýšila povrchová teplota izolace nad teplotu rosného bodu okolního vzduchu. DN udává průměr otvoru v izolaci.

Jak je známo, řetěz je jen tak silný, jako jeho nejslabší článek, a to platí i na tepelně izolační systémy. Jednou z největších slabin izolačních systémů chladových potrubí je oblast závěsů. Není zde totiž zajištěna hlavní izolace potrubí. Závěsy slouží jako tepelné mosty, protože dochází k neizolovanému kontaktu mezi chladným objektem, například potrubím a jeho závěsem. Důsledkem je jednak ztráta energie a práce, na druhé straně riziko koroze a riziko následných škod. Z těchto důvodů je v oblasti závěsů chladových potrubí nepřijatelné použití závěsů složených z jiného druhu izolačního materiálu. Velký počet výrobců tepelně izolovaných závěsných systémů využívá polyuretanových pěn (PU/PUR) i systémy z pěny PIR (polyizokyanurát). Aby se předešlo pronikání vodní páry, je v těchto svorkách použita pěna s relativně vysokou hustotou. Avšak materiály na bázi PUR/PIR mají ve srovnání s elastomery jako např. Armaflex, relativně nízký difuzní odpor vodní páry. Mohou vést k pronikání vodní páry.

V případě izolovaných závěsů se nedoporučuje používat izolace na bázi syntetického kaučuku. Dále platí, že oba materiály jsou z hlediska jejich vlastností při lepení pouze částečně kompatibilní s materiály PUR/PIR. Tedy včetně spojení izolovaných závěsů a izolace potrubí. Kvalita spojení bude nejistá bez ohledu na druh použitého lepidla, a to z důvodu rozdílných chemických vlastností izolací. Dalším problémem u závěsů z PUR/PIR pěny je to, že mají větší vnější průměr, než má napojovaná izolace Armaflex. K vytvoření vyhovujícího spoje lze využít metodu překrytí svorky závěsu. To zahrnuje vyrovnání tlouštěk izolace svorky a izolace potrubí a překrytí spojů.

Projektant odpovědný za návrh izolačního systému chladového potrubí, vzduchovodu atp. se často setkává s jinými druhy izolací, zejména v oblasti závěsů a podpěr. Závitové tyče nemají hladký povrch, jak je vyžadováno pro kvalitní těsný spoj izolace. Někteří výrobci chladových izolací doporučují na nich vytvořit elastomerový základ, například ze samolepicího pásu Armaflex. Jiné možnosti, jak se vyhnout chybám v návrhu a konstrukci potrubních závěsů, spočívají v použití prvků, které výrobci přizpůsobili specifickým vlastnostem izolace, jako jsou elastomerové izolační hadice nebo desky.

Tyto prvky jsou chráněny celoplošně přilepenými plechovými segmenty, které tvoří parozábranu. Úkolem segmentů je současně rozložit namáhání ze závěsu na celou plochu izolace. Jsou k dispozici i pro vzduchovody a snadno se montují. Jsou dodávány v kombinaci s vhodnými kovovými objímkami, kterými lze potrubí bezpečně upevnit. Použití prefabrikovaných izolačních prvků výrazně přispívá k spolehlivosti chladových a klimatizačních izolačních systémů. Snižuje celkové náklady na mzdy a použitý materiál a zvyšuje nebezpečí poruch izolace. To je cenově nejefektivnější při současném použití izolačních materiálů a potrubních závěsů výrobce Armacell.

Ekonomická tloušťka izolace

Ekonomická tloušťka izolace je definována jako tloušťka, u níž je součet nákladů na tepelné ztráty a investičních nákladů na izolaci minimální. Prakticky to znamená hledání účelného kompromisu mezi oběma protichůdně působícími vlivy - mezi součtem přínosů a ztrát spojených s pořízením a provozem tepelné izolace.

Forma izolačních materiálů

Konkrétní typ výrobku tepelné izolace volte podle způsobu zpracování a umístění. Nejčastěji narazíte na izolanty ve formě desek, rohoží nebo volného násypu.

Desky: S deskami se vám bude dobře manipulovat a oceníte i jejich větší pevnost v tlaku.
Rohože: Rohože jsou pak kompaktnější, a tak vám umožní snazší izolaci prostorů nepravidelného tvaru.
Volně sypané izolanty: Můžete použít při zateplení spodních vrstev podlah.

Vlastnosti vybraných izolačních materiálů
Materiál	Max. teplota (°C)	Tepelná vodivost (W/mK při 40°C)	Odolnost proti UV záření	Odolnost proti vlhkosti	Hořlavost
EPDM (syntetický kaučuk)	+175	0,04	Vysoká	Vysoká (uzavřená buněčná struktura)	Nízká
Kamenná vlna	+250	Velmi nízká	Není relevantní	Vynikající (zamezuje kondenzaci)	Nehořlavá
Minerální vlna (skelná, čedičová)	+250 až +400	Velmi nízká	Není relevantní	Dobrá (difuzně propustná, vyžaduje parozábranu)	Nehořlavá
Polystyren (EPS/XPS)	Nízká	Velmi nízká	Nutná ochrana	Dobrá (musí být chráněn před UV)	Střední
PUR/PIR pěna	Střední	Nízká	Dobrá	Relativně nízký difuzní odpor	Nízká

tags: #tepelne #a #chladove #izolace #prehled

Tepelné a chladové izolace: Komplexní přehled