Dřevo je jeden z nejstarších stavebních materiálů, který vděčí za své využití dostupnosti, pevnosti a relativně snadnému opracování. Dřevěný plot, pergola nebo zahradní nábytek jsou však neustále vystaveny slunci, dešti, vlhkosti i mrazu. Bez správné ochrany dřevo šedne, praská, napadá ho plíseň nebo dřevokazné houby. Ošetření a ochrana dřeva má svá pravidla a obzvláště to platí pro dřevo dlouhodobě nebo trvale vystavené vlivům povětrnosti a UV záření.
Co dřevu škodí? Především UV záření, vlhko a změny teplot. Když dřevěné stavby nebo předměty necháme na pospas sluneční výhni, změní barvu. Následky vlhka a střídání teplot jsou vážnější: do dřevní hmoty se pustí dřevokazný hmyz, napadnou ji dřevokazné nebo dřevozbarvující houby, plísně a mechy. Ochrana dřeva včas provedená odpovídajícími, pravidelně opakovanými nátěry zabraňuje předčasnému poškození, či dokonce rozpadu dřevěných stavebních prvků a zajišťuje jejich dlouhodobou pevnost.
Historické metody ochrany dřeva
Volská krev jako tradiční nátěr
Natírání dřeva volskou krví bylo v dobách dřevních zaručeným receptem na jeho dlouhověkost. Dříve se chalupy, chlívky nebo ploty natíraly v létě volskou krví. Volská (hovězí) krev se používala na ošetřování konstrukčního dřeva (trámů apod.), na nábytek se však nepoužívala. Od její aplikace se ustoupilo již v padesátých letech i u památkově chráněných staveb z důvodu jistého zápachu.
Hovězí krev jako ochranný prostředek z dnešního hlediska obstát nemůže, protože v dobách, kdy byla používána, ještě v našich končinách „nepůsobila“ nejnebezpečnější dřevokazná houba dřevomorka domácí. Kationty vápníku a železa obsažené v krvi by jí totiž chutnaly. Nicméně, traduje se, že dřevo takto ošetřené bylo méně náchylné k napadení houbami. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nabízí možnost sledovat vědecký výzkum, který se zabývá i použitím býčí krve pro ošetření šindelů. Doufáme, že projekt přispěje k vytvoření metodiky hodnocení trvanlivosti této tradiční krytiny.
Jde o velmi starou techniku povrchové úpravy dřeva, která nesledovala ani tak jeho ochranu před škůdci, ale používala volské krve ve směsi s vápennou vodou jako povrchového laku v době, kdy vosk byl velmi cennou surovinou. Na dřevě opravovaném širočinou, pořízem nebo hoblíkem vznikal po tomto nátěru velmi lesklý a tvrdý povrch, který spolehlivě bránil odchlipování vláken dřeva. Je možné jej bez námahy vyleštit do vysokého lesku suknem nebo měkkou kůží. Navíc dřevo barevně sjednocuje.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Významnou roli v této úpravě hraje albumin a krevní barvivo pro odolnost povrchu. Fermentace krve, při níž vznikají dusíkaté sloučeniny, působí zřejmě jako biocid a snad i jako retardér hoření. Spojením hovězí krve (která je lehce alkalická s pH 7,56) s vápenným hydrátem dochází k tvorbě nevratné sloučeniny silně pojivých vlastností, která se postupně vytvrdí. Těchto vlastností se využívalo i při výrobě speciálního lepidla na překližky. Ve směsi s vápnem a plnidly, jako jsou piliny, korková moučka nebo cement, se za první světové války krev používala na venkově k výrobě knoflíků a různých pouzder, tedy vlastně jakýchsi umělých hmot. Dále se uvádí použití hovězí krve ve směsi se sádrou jako dobrého tmelu na spáry v prkenných podlahách.
Způsoby aplikace volské krve
Aplikace volské krve probíhala třemi způsoby:
- Čerstvá, vlažná krev: Pro dobré vnikání do povrchu, kdy fermentace probíhá na dřevu.
- Chladná, fermentovaná krev: Používala se bez sedimentu, tedy jen krevní plazma.
- Smíchání s vápennou vodou: V tomto případě se účinky obou složek kumulovaly. Příkladem je recept, kdy se bílek nebo hovězí krev rozmíchá se čtyřmi díly čerstvého tvarohu a přidá se jeden díl práškového nehašeného vápna. Vše se dobře promíchá a ihned čerstvé zpracuje.
Používala se převážně volská krev, neboť volů bylo vždy dost a byli levnější než býci a krávy. Někdy se uvádí, že nižší podíl hormonální složky u volské krve mohl mít jistý vliv na vlastnosti nátěru. Dnes je však důležité si uvědomit, že krev na jatkách v ČR nepochází z volů, ale z více než 99% z krav a býků. Naši předkové používali skutečnou volskou krev z kastrovaných býků, což mělo význam v tom, že v ní nebyly žádné hormony. Dnes se kastrace používají u hovězího dobytka jen velmi málo, takže volskou krev již neseženete.
Další tradiční metody ochrany dřeva
Naši předkové chránili dřevo proti vlivům povětrnosti, dřevokazným houbám a hmyzu i jinými způsoby.
- Kouř: Ochranný účinek kouře mohl fungovat pouze při otevřeném ohništi, a to vytvořením dehtových zplodin, které na povrchu nábytku zkondenzovaly a penetrovaly do povrchových vrstev. Z více důvodů se však dnes k této metodě nevracíme.
- Vápno a jíl: Vápenný nátěr dřevěných stěn a stropů vytvářel povrchovou bariéru proti přístupu hmyzu a určitou izolační vrstvu proti kondenzující vlhkosti. Vápno stejně jako mýdlo jsou silné zásady, které mají dezinfekční účinek na makroskopické vláknité houby (plísně) a znemožňují růst i destrukční činnost dřevokazných hub. Mění totiž pH povrchu dřeva na hodnoty, které jsou pro houby nepříznivé. Dezinfekční účinek vápna však trvá pouze do jeho přeměny na neutrální uhličitan vápenatý. Ochranný účinek jílu byl založen rovněž na jeho výborných izolačních vlastnostech proti vlhkosti a navíc vytváří mechanickou zábranu proti napadení hmyzem.
- Uzení dřeva v hnoji: Jednalo se o reakci s dusíkatými složkami (čpavek aj.), které v hnoji jsou.
- Přírodní extrakty a odvary: Používala se voda z kysaného zelí, která přivodila černání materiálu, nebo dřevo bylo upravováno vápennou vodou (bělení). Časté bylo barvení duběnkami s různými přísadami nebo stínováním - pálením v horkém písku. Kvalitnějšími úpravami nábytku středověku byl vosk a později lněná fermež. Existuje i řada přírodních látek, které mají insekticidní účinnost, například odvar z koření (černý a bílý pepř, paprika, česnek, pelyněk, sůl, ocet) doporučovaný proti dřevokaznému hmyzu. Dále se podle lidových receptur používal dřevní ocet, olej z citrusových slupek a včelí vosk. Žák a Reinprecht (Ochrana dřeva ve stavbě, ABF, Praha 1998) sice těmto látkám přiznávají jistý ochranný efekt, ale označují je za nedostatečný k ochraně dřeva před biotickými škůdci, hlavně dřevokaznými houbami.
- Směs tuku a vosku: Zajímavý historický prostředek myslí na ochranu dřeva před popraskáním - 1 libra ovčího tuku a 1 a čtvrt libry včelího vosku se svaří a teplé natírá na dřevo.
Moderní přístupy k ochraně dřeva
Aby nátěr dobře a hlavně dlouhodobě fungoval, je potřeba zvolit vhodné barvy a věnovat náležitou péči nátěru i přípravě před nátěrem. Důležité je dobře zvolit barvy podle druhu podkladu. Nové nebo obnovované staré nátěry - v obou případech je důležité dodržet správný postup a zachovat tak dřevo zdravé co nejdéle. Dnes se nejvíce používají vodou ředitelné nátěrové hmoty, které mají podstatně větší průtažnost a menší sklon ke křídování oproti svým předchůdcům.
Čtěte také: Drátěný plot – návod
Typy nátěrů podle určení a účinku
Mezi nátěry rozlišujeme především dvě velké skupiny:
- Preventivní nátěry: Chrání dřevo proti napadení (např. fungicidní nátěr proti dřevokazným houbám).
- Sanační nátěry: Dokáží ošetřit již napadené dřevo tak, že dále nepodléhá zkáze.
Nátěry vybíráme podle jejich určení - jsou nátěry do exteriéru a interiéru. Dále rozeznáváme rozměrově stabilní dřevěné prvky (interiérový nábytek, okna) a rozměrově nestabilní dřevo (venkovní dřevěné konstrukce jako ploty, altány, pergoly), které více pracuje, vlhkostí mění objem, bobtná a smršťuje se. Pro tyto typy dřeva jsou určeny jiné typy nátěrů.
Vliv UV záření a ochrana
UV záření nejen mění barvu dřeva, ale také je poškozuje, pokud je dřevo současně vystaveno působení vody. Záření způsobuje měknutí měkké hmoty mezi letokruhy (ligninu). Změklý lignin pak vyplavuje déšť a dřevo se oslabuje. K ochraně ligninu jsou určeny oleje. Je však důležité poznamenat, že olej jenom dřevo vyživuje, ale nechrání před dřevokaznými houbami, hmyzem a plísněmi.
Postup správného ošetření dřeva
Pro dosažení dlouhodobé ochrany je nezbytné dodržovat následující kroky:
- Příprava podkladu:
- Pokud na dřevu zůstaly zbytky původního nátěru, je nutné vše dostatečně obrousit či opálit a zbavit všech hrubých ploch. Zbrousit je vhodné i dřevo nové.
- Zašedlé zvětralé dřevo pak oživíte pomocí odšeďovače, který navrátí starému dřevu jeho původní vzhled.
- Vystupující pryskyřice odstraňte ze dřeva omytím, nejlépe nitroředidlem.
- Před aplikací jakéhokoliv přípravku musí být dřevo vždy suché. Pokud je povrch hrubý, je nutné jej obrousit ve směru vláken a následně očistit.
- Dřevo nenapouštějte fermeží ani jinými prostředky, které po zaschnutí zůstávají mastné.
- Impregnace dřeva:
- Dřevo v exteriéru, ale nejen to, je vhodné před konečným nátěrem ošetřit impregnací. Ta zajistí ochranu před plísní, zamodráním a dřevokazným hmyzem.
- Jedná se o bezbarvý nátěr, který díky své čirosti zachová původní kresbu dřeva, a kromě jiného zajistí i lepší přilnavost následných nátěrů.
- Impregnací natřete vždy celý povrch dřeva. Slouží k ochraně dřeva před hnilobou a dřevokazným hmyzem, sjednocuje barevnost dřeva a výrazně zvyšuje jeho životnost.
- Finální nátěr:
- Tato vrstva má za cíl dodat dřevu požadovaný barevný odstín a ještě více jej ochránit.
- Dnešní přípravky na dřevo jsou nabízeny v široké paletě barev od bezbarvých až po syté výrazné odstíny.
- Lazury, oleje a laky jsou většinou transparentní a zachovávají přirozenou kresbu dřeva. Barvy jsou naopak plně krycí.
- Ať už se jedná o lazuru, barvu nebo olej, vždy poskytnou dřevu další ochranu před povětrnostními vlivy, UV zářením, mechanickým poškozením, zašednutím a vlhkostí.
- Toto ošetření dřeva provádíme většinou minimálně ve dvou nátěrech, u kterých je nutné dodržet dobu schnutí. Velmi důležitá je také teplota a prostředí, ve kterém budete pracovat.
- Pravidelná údržba:
- Uchovat si dřevo ve svém okolí zdravé a krásné vyžaduje věnovat mu pravidelně trochu své pozornosti. Natřít dřevo jen jednou nestačí.
- Je třeba včas odhalit škody na nátěru a ten pravidelně opravovat. Nátěr je nutné opravit přibližně jednou za 2 - 5 let, záleží však na náročnosti expozice, které je dřevo vystaveno.
- Pokud obnovíte nátěr před jeho zničením, předejdete tak mnohým škodám a ušetříte si i práci. Vlhkost, plíseň a škůdci tak nebudou mít šanci.
Typy finálních nátěrů podrobněji
- Mořidla: Nevytvářejí vrstvu, pouze zabarvují dřevo; nejsou vhodná do exteriérů.
- Lazury: Vytvářejí ochrannou vrstvu, zabarvují dřevo, ale částečně zachovávají strukturu dřeva. Čím je odstín nátěru světlejší, tím méně chrání dřevo proti UV záření, a snižuje tedy trvanlivost nátěru (bezbarvé lazury nejsou vhodné pro venkovní aplikace).
- Tenkovrstvé lazury: Nanášejí se ve 2 až 3 vrstvách. Pronikají hluboko do dřeva a nevytvářejí na povrchu výrazný film, takže se neodlupují.
- Silnovrstvé lazury: Vytvářejí silnější vrstvu nátěru, takže při více nátěrech je kresba dřeva méně patrná. Mívají delší životnost, ale jejich obnovování je náročnější, protože se musejí ze dřeva odstranit. Vodou ředitelné silnovrstvé lazurovací laky zabarvují dřevo na požadovaný odstín, zvýrazňují jeho kresbu a silná tloušťka nátěru mu dává záruku trvanlivosti i hezčí konečný vzhled.
- Vodou ředitelné lazury: Rychle schnou, náročnější na práci.
- Rozpouštědlové lazury: Zajišťují velmi dobrou ochranu dřeva. Dokážou proniknout hluboko do dřeva a výborně odolávají povětrnostním vlivům. Proto stačí po 5 až 6 letech oživit dřevo jedním nátěrem.
- Krycí nátěry (barvy): Jde o vodou ředitelné nátěry, které rychle schnou, šíří menší zápach, vykazují větší odolnost proti povětrnosti a jsou ekologické. Nevýhodou je horší krycí schopnost, zejména u bílých a žlutých odstínů, horší odolnost proti otěru a větší nároky na přípravu podkladu. Pro exteriér jsou vhodnější spíše nátěry v lesklé variantě.
- Transparentní laky: Moderní, vodou ředitelné transparentní silnovrstvé venkovní laky na dřevo se většinou vyrábějí v lesklé, polomatné či matné úpravě. Dlouhou životnost nátěru zaručuje obsah speciálních látek a UV absorber, které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření, povětrnostními vlivy i napadením plísněmi.
Čtěte také: Vlastnosti protiskluzového nátěru na beton
tags: #nater #dreva #volskou #krvi #informace