Podlahové vytápění je v dnešních domácnostech klíčovým prvkem pro efektivní udržení optimální teploty v interiérech. S moderním systémem rovnoměrného rozložení tepla po celé místnosti přináší mnoho výhod ve srovnání s tradičními způsoby vytápění. Uživatelé mají možnost vybírat z různých typů podlahového vytápění, včetně vodního a elektrického, a přizpůsobit si tak systém svým potřebám.
Výhody teplovodního podlahového vytápění
Teplovodní podlahové vytápění je nízkoteplotní, ekonomicky úsporný a esteticky nerušivý otopný systém. Ekonomii provozu podlahového vytápění lze významným způsobem pozitivně ovlivnit kombinací s nízkoteplotními zdroji, jako jsou např. tepelná čerpadla THERMIA. Využitím principu přenosu tepla sáláním je možné dosáhnout dalších úspor energií, a to v rozsahu 10 % až 13 %.
Podlahové vytápění, jako nízkoteplotní otopný systém, využívá pro dosažení požadované teploty v prostoru otopnou vodu o teplotě nižší, než klasické systémy radiátorové. Při přenosu tepla do prostoru je využíván fyzikální proces sálání, při kterém se energie šíří do prostoru ve formě elektromagnetického záření, prostřednictvím naakumulované topné desky.
Suchý systém podlahového vytápění
Suchý systém podlahového vytápění se s výhodou používá v případě rekonstrukcí domů, bytů a památek, všude tam, kde není možné použít podlahové vytápění s mokrou pokládkou. Vzhledem k nižšímu otopnému výkonu v porovnání s jinými způsoby pokládky, je vhodný zejména pro nízkoenergetické, montované domy a podkroví. Podlaha vytvořená suchým způsobem může pracovat s vyšší teplotou otopné vody. Přívodní teplota vody se pohybuje v rozsahu 40 až 70°C. Teplota přívodní otopné vody musí být přizpůsobena odolnosti všech komponentů, které přicházejí do kontaktu s teplotou otopné vody. U suché pokládky je to limitované zejména odolností sádrovláknitých desek, která se pohybuje maximálně do 40 až 45°C. Limitující vlastnost sádrokartonu je potřebné zohlednit při projektování a dimenzování.
Celková stavební výška suchého systému je 50 mm. Vytápěcí potrubí se pokládá meandrovým způsobem. Přívodní potrubí se nejdříve přivede k nejvíce ochlazované stěně. Základní rozteč potrubí při pokládce suchého systému je 125 mm.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Systémová izolační deska 25 mm
Základem pokládky suchého systému je polystyrenová deska s vyfrézovanými drážkami pro osazení hliníkových lamel a lamelových oblouků. Do drážek v polystyrenových deskách se osazují hliníkové lamely, které zvyšují únosnost a zajišťují rovnoměrné rozložení teploty. Kovové lamely zvyšují pevnost podlahy a umožňují rovnoměrné rozložení tepla. Kovové lamely mají předražené linie dělení v délce 10 cm. Pro bezpečný pohyb potrubí pro rozteč 125 mm je tento ohyb ochráněn lamelovým obloukem.
Technické parametry systémové izolační desky Kermi x-net 25 mm:
- Pěnová izolace s kanály pro trubky pro meandrovitou pokládku trubky
- Obratové smyčky a tři příčné kanály v horní části desky
- EPS 035 DEO 150 podle normy DIN EN 13163
- Maximální užitečné zatížení 5 kN/m2
- Třída hořlavosti stavebních hmot B1 podle normy DIN 4102, evropská třída hořlavosti E podle normy DIN EN 13501, bez obsahu HBCD
- Pro uchycení x-net teplovodivého plechu a x-net systémové trubky 14 x 2
- Vzdálenost pokládky: 14 / 21 a 28 cm
- Tepelný odpor 0,63 m2K/W
- Délka x šířka x výška = 1000 mm x 500 mm x 25 mm
Doporučené systémové izolační desky:
| Typ desky | Tloušťka | Popis |
|---|---|---|
| IVAR.TH 15 P | 15 mm | S ochrannou fólií |
| IVAR.TAKR-EPS100 | Role | S AL fólií - role po 10m2 |
| COMISA TOP304 | N/A | S výstupky a černou fólií na povrchu |
| REHAU VARIONOVA 11mm | 11 mm | S izolační fólií, 1450x850mm, 22,4m2, polystyrén/černá |
| REHAU VARIONOVA 30-2 | N/A | S izolační fólií, 1450x850mm, 11,2m2, polystyrén/černá |
| IVAR COMBITOP ND 30 N | N/A | S fixací trubky |
| IVAR.TB 20 P 05 | 20 mm | 1200x600mm (0,72m2), bílá - 9,36m2/13ks |
| IVAR.TH 30 P | 30 mm | S ochrannou hydroizolační fólií - 1200x600mm - 0,72m2, černá - 7,2m2/10ks |
Instalace suchého systému podlahového vytápění
Ideální skladba pro instalaci podlahového vytápění je taková, která zabezpečí dostatečnou tepelnou izolaci ve vztahu, zda je instalace podlahového vytápění na podsklepenou nebo nepodsklepenou místností, pevnostní fixaci topné trubky a stabilitu betonové desky. Vliv na výškovou skladbu podlahového vytápění má i typ betonové mazaniny.
Přípravné práce před pokládkou suchého systému:
Před pokládkou suchého systému je potřebné vypracovat detailní kladečský plán desek a montáže potrubí. Dále musí být nainstalovány rozvody vodoinstalace, kanalizace, elektroinstalace a případně centrální vysavač. Také je nutné mít hotové omítky stěn. Vlastní pokládka celé skladby tepelné izolace a podlahového vytápění začíná od základové desky. Na základové desce musí být provedena vodorovná hydroizolace. Pro případ instalace podlahového vytápění na podlahu v kontaktu se zemí musí být prověřeno radonové zatížení budovy případně udělat opatření proti radonu v souladu s ČSN 730601 Ochrana staveb proti radonu z podloží a ČSN 730602 Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebních materiálů.
Pokud jsou na nosném podkladu položena potrubí, musejí být před pokládkou izolace lokalizována. Pod nimi ležící izolace nesmí být poškozena. Vyrovnáním je nutno znovu vytvořit rovný povrch pro pokládku izolační vrstvy - minimálně pro pokládku kročejové izolace. Pokud podklad obsahuje zbytkovou vlhkost musí být stavební úpravou (pokládka PE-fólie) zabráněno vzlínání vlhkosti do suché konstrukce podlahy. Produkty pro suchou výstavbu nesmí být před, po dobu výstavby a po výstavbě vystaveny vysoké vzdušné vlhkosti.
Postup prací při pokládce suchého systému:
- Nainstalovat FV skříň rozdělovače pod omítku nebo na omítku a nainstalovat do ní rozdělovač podlahového vytápění.
- Připevnit FV okrajový pás kolem obvodu všech stěn, kde bude podlahové vytápění.
- Na stropy s dřevěných trámů položit prodyšnou ochranu, pro ochranu před tvorbou plísní.
- Prověřit rovinatost podkladu, malé nerovnosti do 1 cm vyskytující se místy je vhodné vyrovnat vhodnými tmely. Menší nerovnosti znivelovat pomocí vhodných samozpevňujících suchých násypů.
- Položit tepelnou nebo kročejovou izolaci v tloušťce podle projektu.
- Položit FV TBS systémové desky suchého systému celoplošně, bez mezer a napojením okrajových lišt desek.
- Před rozdělovačem dolnit drážky pro napojení trubek okruhů na rozdělovač. Jednotlivé trubky mezi sebou oddělit vrstvou polystyrénu.
- Do drážek v FV TBS systémových deskách osadit podle kladečského výkresu FV TBS L lamely a FV TBS C lamelové oblouky.
- Namotat trubky okruhů do připravených drážek.
- Napojit přívodní potrubí jednotlivých okruhů na rozdělovač.
- Po položení vytápěcího okruhu suchého systému se desky zaklopí 2x sádrovláknitou deskou 2 x 12,5 mm (např. Fermacell, Cetris). Na sádrovláknité desky se pokládá finální podlahová krytina (dlažba, vinyl, koberec, plovoucí podlaha s vhodnou děrovanou podložkou...).
Plnění a tlaková zkouška:
Po ukončení instalačních prací je nutno zařízení odborně naplnit a zkontrolovat vodotěsnost. Je nutno dodržet zadání normy VDI 2035 (zabránění škod v otopných systémech s teplou vodou).
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
K rozvaděči otopného okruhu je nutno připojit všechny napájecí a zpětné ventily. Napojovací potrubí od zdroje a ke zdroji je s 1" AG připojením volitelně zleva nebo zprava. Od zdroje vody je nutno k přívodu připojit hadici. Na zpětné větvi musí být připojena hadice končící ve výpusti nebo mimo dům. Nutno dodržovat směr toku. Po otevření přívodního ventilu je nutno odvzdušnit trubku přívodního rozvaděče. Následně otevřít 1.přívodní ventil a 1.zpětnou větev. Pokud je otopný okruh kompletně naplněn vodou tak, že na volném konci již nevychází žádný vzduch, pak musí být 1.otopný okruh opět uzavřen. U dalších otopných okruhů je nutno postupovat analogicky. Po ukončení kompletního plnícího a odvzdušňovacího procesu jsou plnicí a výpustné armatury uzavřeny. Veškeré napájecí a zpětné ventily je pak nutno otevřít. Vodou naplněný systém je nyní nutno podrobit tlakové zkoušce podle požadavků normy ČSN EN 1264.
Tlaková zkouška musí být nutně provedena vodou z důvodu zabránění škod na potrubích. Zkušební tlak je dvojnásobek provozního tlaku, avšak minimálně 6 bar potrubích (dle ČSN 1264-4). Po dvou hodinách je potřebné obnovit zkušební tlak. Případný pokles tlaku je většinou následkem dilatace trubek. Doba trvání zkoušky je 12 hodin. Tlaková zkouška je úspěšná, pokud na žádném místě potrubí, spojů a napojení neuniká voda a zkušební tlak nepoklesl o více než 0,1 bar za hodinu. O provedení tlakové zkoušky je nutno vypracovat protokol. Tento protokol je nutno připojit ke stavební dokumentaci. Pro ochranu otopného zařízení a bezpečnostních zařízení je nutno dbát na to, aby během tlakové zkoušky byly kulové kohouty připojovací soupravy uzavřeny.
Regulace podlahového vytápění
Regulace podlahového vytápění je možná změnou teploty otopné vody nebo změnou průtoku v jednotlivých okruzích. Teplota otopné vody může reagovat na vnější teplotu pomocí ekvitermní regulace na zdroji. Regulace průtoku je možná ručně, pomocí průtokoměrů na jednotlivých okruzích. Další způsob je namontování prostorových termostatů, které zajišťují ovládání termopohonů na rozdělovači podlahového vytápění.
Stále častěji se při instalacích podlahového vytápění setkáváme s nevhodně zvolenými a následně použitými typy mísicích sestav, které mají zabezpečit odpovídající teplotní regulaci otopné vody podlahového vytápění. Především se jedná o mísicí sestavy ve vztahu k různým typům nízkoteplotních zdrojů, jakými jsou např. tepelná čerpadla THERMIA. Nedodržení stanovených teplotních (hygienických) limitů podlahového vytápění dle ČSN EN 1264-1÷4 může za určitých dalších okolností, způsobit problémy osobám v prostoru se vyskytujícím. Především se jedná o problémy s krevním oběhem.
Hydraulické nastavení:
Po ukončení kontroly těsnosti a před uvedením zařízení do provozu je nutno provést nastavení jednotlivých otopných okruhů (podle DIN EN 1264/EnEV). Hodnoty nastavení jednotlivých otopných okruhů je nutno zjistit v projektových podkladech a nastavit je na indikátorech průtoku napájecí větve. Hydraulické nastavení tak přispívá k úspoře energie. Pro zajištění provedených nastavení doporučujeme zajistit a případně zaplombovat bezpečnostní krytky na indikátorech průtoku. Lze tak rychle zjistit změnu nastavení.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
Tepelná izolace a projektová dokumentace
Správná pokládka suchého podlahového vytápění vyžaduje projekt. Realizační projekt musí počítat nejen s dostatečnou stavební výškou pro vlastní podlahové vytápění, ale i s výškou pro položení tepelné izolace na podlahách domu pro zabránění únikům tepla do okolí. Požadavky na výšku tepelné izolace se liší podle charakteru domu a podle tepelných vlivů na každou místnost. Jiné jsou požadavky na místnost nad vytápěnou nebo nevytápěnou garáží a jiné na místnost kde je podloží zemina. Skutečnou výšku tepelné izolace určuje projekt. Tepelná izolace musí splňovat požadavky pro zařazení budovy do jednotlivých energetických tříd.
Doporučená výška tepelné izolace:
- V přízemí domu nad nevytápěnými prostory:
- u pasivního domu 30 cm
- u nízkoenergetického domu 20 - 25 cm
- standardní doporučená výška 10 - 16 cm
- Nad vytápěnými prostorami: 10 až 12 cm. Do této výšky je započítána i kročejová izolace o síle 2 - 4 cm.
Systémová deska pro suchý systém má tloušťku 25 mm. Případné doizolování podle požadavek projektu se provádí stabilizovaným podlahovým polystyrénem min. EPS 100, pro zabránění klesání podlahy. Pokládku je výhodné provést ve dvou vrstvách polystyrenu kladeného přísně na sebe, celá skladba se tak více stabilizuje a zamezíte tepelným mostům z podloží domu.
tags: #th #izolace #25mm #systemova #deska #pro