Dlažba patří mezi velmi oblíbené podlahové materiály. Důvodů je k tomu hned několik. Jedná se o vynikající odolnost, výdrž po desítky let i velmi dobrou stálost barev. Také údržba je velmi jednoduchá, možná s výjimkou spár, jejichž čištění je trochu specifické. Při výběru obkladů a dlažby může zásadním způsobem ovlivnit nejen celkový vzhled našeho bydlení, ale také jeho funkčnost či praktičnost. Když tedy vybíráme obklady nebo dlažbu, měli bychom se zaměřit nejen na jejich design, ale také důležité vlastnosti, jako jsou protiskluznost, čistitelnost, povrchová úprava dlaždic či způsob pokládky. Při výběru bytové keramiky zvažte následující přístupy: Technický přístup - jak vybrat správný materiál s vhodnými vlastnostmi dle typu místnosti. Estetický přístup - jak docílit unikátního návrhu nového interiéru a připravit stylové bydlení. Ekonomický přístup - jak na optimální výpočet spotřeby materiálu a minimalizaci nákladů.
Základní informace o keramických obkladech a dlažbách v interiéru
Základní jednoduché pravidlo pro výběr je rozdělení bytové keramiky na obklady, dekorace a dlažbu. Obklady patří na stěnu, zpravidla na svislé plochy. Obklady na stěnách jsou vystaveny nižší zátěži než dlažba. Po technické stránce jsou obklady do interiéru charakteristické vyšší nasákavostí než dlažba. Jsou tedy méně odolné vůči vlhkosti. Obklady jsou proto zpravidla levnější než dlažba a plní společně s dekoracemi především estetickou funkci v interiéru. Nasákavost je vlastnost všech obkladových materiálů. Dlažbu pokládáme zpravidla na podlahu do vodorovné plochy. Dlažba je odolnější vůči vnějším faktorům prostředí než obklad. Vyniká nižším stupněm nasákavosti. Keramická dlažba jako univerzální obkladový materiál se často využívá i na stěny koupelen i kuchyní. V luxusním interiéru tak slinuté keramické dlažby vytvoří zcela unikátní stylovou atmosféru s dokonalou přírodní imitací dřeva, kamene nebo mramoru.
Technický přístup k výběru keramických dlaždic
Při výběru dlažby je již třeba zohlednit více technických vlastností materiálu (otěruvzdornost, protiskluznost, mrazuvzdornost, atd.). Nechť jsme vybrali keramickou dlaždici, která splňuje naše estetické požadavky. Co dále bychom měli o vybraném produktu zjistit? Důležitým vodítkem jsou normy, ve kterých je stanovena celá řada kritérií pro jakýkoliv typ výrobku. V české normalizační soustavě platí soubor norem EN ISO pokrývající obor keramických obkladových prvků. Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování. Keramika má svoje specifické vlastnosti. Jde o výrobky, které mají výrazné přednosti, a proto je hojně užíváme, ale také svoje zápory nebo určité meze při používání.
Základní technické vlastnosti keramických obkladových prvků
- Odolné vůči vnějším vlivům (dlouhodobá životnost)
- Estetické hodnoty - design
- Hygieničnost (snadná čistitelnost)
- Chemická odolnost
- Tvrdost
- Pevnost
- Protiskluznost
- Mrazuvzdornost
- Antistatické vlastnosti
Otěruvzdornost glazovaných dlaždic (PEI)
Oteruvzdornost (nebo odolnost voči mechanickému opotrebeniu a namáhaniu) je kľúčovým faktorom pri výbere dlažby, najmä v priestoroch s vysokou frekvenciou pohybu. Na hodnotenie oteruvzdornosti sa používa tzv. PEI stupnica (Porcelain Enamel Institute), ktorá rozdeľuje dlažby do piatich tried podľa ich odolnosti voči mechanickému opotrebeniu. Povrch keramických dlaždic je vystaven možnému poškození, protože se do interiéru z venku dostávají z obuvi malé části písku, prachu a dalších nečistot. Aby se předcházelo poškození podlahy, při výrobě se používají technologie, které umožňují dosáhnout u keramických dlaždic velmi tvrdého a otěruvzdorného povrchu. V případě glazovaných dlaždic je to právě glazura, která chrání povrch keramické dlaždice.
Měření a zjišťování otěruvzdornosti je po výrobě dlaždic prováděno jen u keramických glazovaných dlaždic určených na podlahu. Stupeň otěruvzdornosti se neurčuje u obkladů a dekorací určených na stěnu, u kterých není požadovaná vyšší míra zatížení jako u keramických dlaždic. PEI - parametr rozlišující třídu otěruvzdornosti keramických glazovaných dlaždic. Hodnoty parametru se skládají ze dvou čísel. První číslo udává třídu a druhé počet cyklických otáček speciálního zařízení pro testování otěruvzdornosti v laboratořích. Hodnota otěruvzdornosti udává odolnost dlaždice (např. 3/750, 4/2100, 5/12000). Otěruvzdornost je jedním z nejdůležitějších parametrů určující použití určitého druhu dlaždice do předem určené místnosti v interiéru. Použití glazovaných keramických dlaždic určených na podlahu ve většině případů závisí na parametru PEI. Standard otěruvzdornosti definovaný v normě EN 14411, příloha M rozlišuje klasifikaci zhruba následujícím způsobem:
Čtěte také: Podrobný návod na stavbu plotu
| Třída PEI | Charakteristika a doporučené použití |
|---|---|
| PEI 0 | Nedoporučuje se používat glazované obkladové prvky na podlahu. |
| PEI 1 | Dlažby a prostory, ve kterých se bude převážně chodit v botách s měkkou podrážkou nebo naboso a bez škrábajících nečistot (např. bytové koupelny a ložnice bez přímého vstupu zvenčí). Drobná částice písku a štěrku zanesené do interiéru na obuvi by mohly poškodit podlahu. Dlažbu je nutné chránit před kovovými částmi nábytku. Místnosti, které nejsou umístěny přímo v přízemí domu. |
| PEI 2 | Dlažby pro prostory, ve kterých se bude převážně chodit v botách s měkkou podrážkou nebo normální podrážkou a s co možná nejmenším množstvím škrábajících nečistot (např. místnosti v obyvatelných prostorech, s výjimkou kuchyní, vstupních a jim podobných prostor, ve kterých se často chodí). To neplatí pro zvláštní obuv (např. okované boty). Dlažba v této třídě není vhodná v kuchyních, jídelnách, vstupních halách, chodbách a ostatních místnostech s vyšší zátěží pohybem a znečištěním. Dlažbu je nutné chránit před kovovými částmi nábytku. |
| PEI 3 | Dlažby pro prostory, ve kterých se bude chodit často v normálních botách a s malým množstvím škrábajících nečistot (např. bytové kuchyně, předsíně, chodby, balkony, lodžie a terasy). To neplatí pro zvláštní obuv (např. okované boty). Doporučujeme chránit povrch před poškozením rohožkou (průchod přes čistící zónu). |
| PEI 4 | Dlažby, na kterých se bude pravidelně chodit s malým množstvím škrábajících nečistot, takže nároky na tvrdost budou vyšší než u skupiny 3 (např. průmyslové kuchyně, hotely, výstavní a prodejní prostory, haly, hotelové chodby a kuchyně, chodby a kuchyně a prostory v restauraci, kanceláře, průmyslové nebo veřejné chodby, velké prodejny, obchodní prostory, ostatní prodejní nebo výstavní prostory). Pro veřejné prostory vybereme vždy keramické dlaždice s vyššími užitnými parametry. Doporučujeme chránit dlažbu před kovovými částmi venkovního nábytku měkkými podložkami. Lesklou dlaždici je nutné chránit před kovovými částmi nábytku. Lesklou glazovanou dlažbu doporučujeme jen do místností méně vystavených znečištění bez přímého vstupu z ulice nebo zahrady. Doporučujeme chránit lesklý povrch dlaždice průchodem přes čistící zónu (rohožku). |
| PEI 5 | Dlažby, které jsou požadovány pro silný pěší provoz po dlouhou dobu s malým množstvím škrábajících nečistot, takže se jedná o nejzazší podmínky, za nichž je ještě možné použít glazované dlaždice a desky (např. obchodní centra, restaurace, pulty přepážek, haly na letišti a nádraží, vstupní hotelové haly, veřejné pěší pasáže, průmyslové využití). Dlaždice by měla být chráněna proti poškození rohožkou a pravidelným úklidem. |
Když vybíráme dlažbu na podlahu, měli bychom vždy zvážit druh místnosti, kde bude dlažba položena. Jaká je zátěž a četnost pěšího pohybu, druh obuvi a způsob úklidu místnosti. Jaké chemické přípravky budeme při úklidu používat. U výrobků se stejným stupněm tvrdosti a stejným leskem, je opotřebení znatelnější u tmavých barev než u světlých a u lesklých glazur je opotřebení znatelnější v porovnání s matnými povrchy.
Odolnost slinutých keramických dlaždic
Pokud u dlaždice není uveden parametr PEI (odolnost glazovaného povrchu), znamená to, že se jedná o vysoce slinutou keramickou dlaždici s nejvyšším stupněm odolnosti. U těchto produktů se v laboratořích výrobců zkoumá hloubková odolnost celého těla dlaždice a fyzické množství otěru materiálu a ne jen povrchová otěruvzdornost glazury. Stupeň hloubkové odolnosti je měřen množstvím opotřebovaného materiálu při testu a je vždy uveden v technické dokumentaci výrobku. Obrusem nazýváme obrušování střepu příslušným brusivem za stanoveného počtu otáček. Z velikosti brusné stopy se odečte objem odstraněné hmoty a vyhodnotí podle požadavků dané ČSN EN ISO 10545-6, ČSN EN 14411. Pro informaci u neglazovaných slinutých obkladových prvků je ztráta objemu max. 1150 mm³. V místech s velmi vysokými požadavky na stupeň odolnosti dlaždice s vysokými předpoklady znečištění (garáže, dílny, průmyslové prostory, atp.) bychom se měli rozhodnout pro technickou slinutou dlažbu. Jedná se o vysoce slinuté neglazované dlaždice vypalované při nejvyšších teplotách. Speciálním případem neglazovaných keramických obkladových prvků jsou obkladové prvky leštěné. Dlažby provedené z těchto materiálů jsou velmi efektní, avšak pro dlouhodobé udržení a kvalitu lesku je nutno zvláště na exponovaných místech provádět jejich pravidelnou údržbu předepsanou výrobcem.
Mrazuvzdornost
Mrazuvzdornost znamená, že dlažba dokáže odolávať nízkym teplotám a opakovanému zamŕzaniu a rozmŕzaniu bez toho, aby praskla, stratila svoju pevnosť alebo sa inak poškodila. Táto vlastnosť je mimoriadne dôležitá najmä pri použití v exteriéri, kde dlažba čelí náročným poveternostným podmienkam - dažďu, snehu, mrazu a výrazným teplotným výkyvom. Kvalitná mrazuvzdorná dlažba má často aj nízku nasiakavosť (pod 0,5 %), čo znamená, že absorbuje minimálne množstvo vody. Čím menej vody dlažba pohltí, tým menšie je riziko, že sa pri mraze poškodí. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné. Naopak obkladové prvky skupiny BIII jsou obkladačky s nasákavostí E < 10 % nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru. Vybrat dlaždice, které nejsou odolné vůči mrazu a umístit je na podlahu terasy domu v horách nebo na fasádu v horách je jednoznačně chybné.
Protiskluznost (R-hodnota)
Pri výbere dlažby do interiéru aj exteriéru zohráva protišmykovosť jednu z najdôležitejších úloh. Táto vlastnosť výrazne ovplyvňuje bezpečnosť a komfort pri chôdzi, najmä v priestoroch, kde hrozí riziko pošmyknutia v dôsledku vlhkosti, vody či nahromadených nečistôt. Typickými miestami, kde je protišmyková dlažba nevyhnutná, sú kúpeľne, sprchové kúty, terasy, schody, vstupné priestory, chodby, garáže či okolie bazénov. Protišmykové vlastnosti dlažby sa hodnotia pomocou tzv. R-škály, ktorá sa určuje na základe špeciálnych laboratórnych testov simulujúcich reálne podmienky používania. Základním hodnotícím kritériem pro podlahy je jejich protiskluznost, která je dána ČSN 74 4505 Podlahy - všeobecná ustanovení. Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, musí být tato hodnota nejméně 0,6. Doložení tohoto parametru by mělo být stanoveno již v projektové dokumentaci a může být stavebním úřadem průkazně vyžadováno v projektové dokumentaci i při kolaudaci stavby. Hodnoty protiskluznosti se udávají v těchto hodnotách: Součinitel smykového tření (µ), Úhlem na nakloněné rovině (R9 - R13), Maximální hodnotu kmitu kyvadla (Pendulum). Hodnoty protiskluzu nejsou vzájemně převoditelné!
Další technické parametry a normy
Současně s odolností proti povrchovému opotřebení je důležitým znakem jakosti glazovaných obkladových prvků tvrdost lícní plochy podle Mohse a odolnost proti tvorbě skvrn. Pro spolehlivé použití těchto výrobků na podlahy je nutná tvrdost nejméně 5. stupně Mohsovy stupnice tvrdosti a alespoň 3. třídy odolnosti proti tvorbě skvrn. Dále, pevnost v ohybu je schopnost materiálu odolávat účinkům působících napětí. Je to ukazatel, charakterizující každý materiál a odpovídá maximálnímu zatížení, při kterém dojde k lomu. Jednotka je N/mm² (MPa). Je-li jeden obkladový prvek 2× tlustší než druhý, je stejný výsledek pevnosti v ohybu, ale síla potřebná ke zlomení tenčího obkladového prvku bude 1/4 hodnoty síly potřebné ke zlomení obkladového prvku tlustšího. Odolnost keramických obkladových prvků proti mechanickému namáhání je závislá na jejich tloušťce. Při použití je nutno k tomu přihlížet. Pro běžné použití v bytových prostorách, administrativních budovách atd. je vhodná tloušťka 7-12 mm. Pro podlahy vystavené mechanickému namáhání např. dopravními prostředky, je doporučená tloušťka nejméně 12 mm.
Čtěte také: Baumit B20: Co potřebujete vědět
Znalost zatřídění příslušného výrobku do jedné ze skupin třídění (dle nasákavosti) je nezbytná pro rozhodnutí o tom, jaké minimální vlastnosti musí mít výrobek nejvyšší kvality. Toto třídění je jednoduché a obecné (pomocí dvou uvedených parametrů je možno zatřídit jakýkoliv typ obkladových prvků vyráběný v kterékoli zemi), ale i významné, protože na nasákavosti závisí mnoho dalších chemických, fyzikálních a mechanických vlastností (čím vyšší je hutnost, tím vyšší je např. mechanická pevnost, odolnost proti vlivu mrazu, odolnost proti chemickým činidlům atd.).
Důležité údaje o výrobcích jsou uváděny také v technických listech. Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16. Jakost povrchu se hodnotí podle zkušební normy ČSN EN ISO 10545-2 (posuzovaný povrch se pozoruje při osvětlení 300 lx z 1 m). Kriteria k popisu jakosti povrchu obkladových prvků jsou např. trhliny ve střepu, trhliny v glazuře, neglazovaná místa, důlky, vpichy, vady dekoru, vady pod glazurou, otlučené hrany, otlučené rohy, barevný odstín. Rozdílnost barevných odstínů nemůže být posuzována jako vada, pokud ovšem celkový vzhled není porušován násilnými barevnými přechody a nápadnými shluky obkladových prvků. U výrobků s charakteristickou barevnou odstínovostí se doporučuje výrobky před použitím míchat z několika obalových jednotek. Tím se docílí, že v celé ploše jsou pak pouze pozvolné změny působící rovnoměrně a nemají nepříznivý vliv na její celkový vzhled.
Na obalech je uveden typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411 (např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky), zda je výrobek glazovaný - GL, neglazovaný - UGL, obchodní značka s identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu, katalogové číslo výrobku popřípadě název konkrétního provedení, jmenovitý rozměr výrobku v cm, výrobní šarže, kalibrace - jmenovitý rozměr obkladového prvku ve výrobní dávce - šarži v mm, tonalita - označení konkrétního barevného provedení dané šarže. U glazovaných dlaždic jsou také údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI), a zda je výrobek rektifikovaný/nerektifikovaný. Upozornění: odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu!
Plánování a příprava pokládky dlažby
Podrobné plánování by mělo zahrnovat typ dlažby, která se bude pokládat, způsob, jakým tak bude činěno, a samozřejmě i výpočet potřebného množství dlaždic (jistá rezerva je vždy žádoucí) i stavební chemie, která k tomu bude potřeba. Kromě nakoupeného materiálu by měl být konkrétním výsledkem také detailní kladečský plán. Velmi užitečným pomocníkem je také 3D grafický návrh a vizualizace. Ten vám umožní lepší představu o tom, jak bude prostor nakonec vypadat. To je samozřejmě užitečné i pro plánování pokládky. Po pečlivém naplánování pokládky a nákupu materiálu musí přijít na řadu neméně důsledná příprava prostoru pro pokládku dlažby. Ta by měla zahrnovat všechny potřebné práce, které zajistí, že bude povrch pevný, rovný, suchý a také čistý. Případné nerovnosti bude nutné vyspravit vhodným tmelem.
Pro profesionální pokládku obkladů a dlažeb je zásadní jistota kompatibility jednotlivých vrstev, což je pro dosažení následné kvality a dlouhé životnosti konstrukce zcela základní předpoklad. Jednotlivé systémy pro lepení a spárování obkladů a dlažeb jsou nejčastěji prováděny jako kontaktní skladby, tzn. přímo spojeny s podkladem v celé své ploše, což vylučuje vzájemný posun jednotlivých vrstev. V místech, kde dochází k přímému zatížení vodou, jako např. na stěnách a podlahách v okolí sprchového koutu, je možné provést hydroizolaci. Cílem je zamezení průniku vlhkosti do podkladových vrstev a nosné konstrukce. Opět je v tomto případě doporučeno využití systémového příslušenství, např. hydroizolačních pásek nebo stěnových či podlahových vpustí. Další nedílnou součástí pokládky je penetrace podkladu a případně také hydroizolace. Hydroizolační nátěr je nutné provádět vždy ve dvou vrstvách, minimální tloušťka jedné vrstvy je 1 mm. Mezi vrstvami je nutné dodržet potřebný čas k odvětrání, cca 4 hodiny. V některých případech, zvláště u koupelen s odtokem v podlaze, je nutné zajistit dostatečný sklon kvůli odvodnění.
Čtěte také: Kronospan OSB desky: Podrobný technický list
Pro konstrukci využívající podlahové topení je potřeba zvolit správný typ podlahového izolantu a zároveň dodržovat zásady zpracování a ošetřování litého potěru, který je dnes velmi častým řešením v rámci bytové i administrativní výstavby. Důvodem je efektivnější přenos tepelné energie z otopné soustavy do jednotlivých vrstev podlahy a následně do vnitřního prostoru místnosti. Pokud je podlahové vytápění realizováno formou odporového drátu, je optimální jeho umístění ve vrstvě samonivelační stěrky.
Po vyzrání hydroizolačního souvrství (cca 24 hod.) je možné lepit obkladové prvky - vždy je nutné vybrat vhodný typ lepidla, který je odvislý od celého spektra požadavků. Lepicí maltu je nutné nanášet na podklad ve 2 pracovních krocích. V prvním pracovním kroku nanést tenkou kontaktní vrstvu. Na ještě mokrou vrstvu nanést ve druhém pracovním kroku ozubenou stěrkou odpovídající vrstvu lepicí hmoty pod úhlem 45-60°. Dlaždice se pokládá na zazubenou plochu a přitlačí se. Postupně se osazuje dlažba po celé ploše s použitím obkladačských křížků, popř. klínků pro zajištění stejné tloušťky spár. U styku stěn je nutné dodržet dostatečné šířky dilatačních spár. Po technologické přestávce min. 24 hod. je možné začít spárovat obklady a dlažby spárovací hmotou. Do spár se nanáší gumovou stěrkou, popř. spárovacím hladítkem úhlopříčně k jejich směru. Veškeré namáhané spoje (např. styk podlah a stěn, dilatační spáry) se vyplní pružným silikonovým tmelem.
Dlažbu lze pokládat různým způsobem podle typu ale i požadovaného vzoru a finální podoby. Nejjednodušší je tzv. pokládka „na střih“, kdy jsou obdélníkové nebo čtvercové dlaždice kladeny rovnoběžně vedle sebe. Díky tomuto způsobu je potom možné v případě potřeby plynule navázat dlažbu na obklady na stěně. Tento způsob pokládky také nevyžaduje žádný významný prořez a je tedy nejvýhodnější z hlediska spotřeby materiálu. Pokládka tzv. „na koso“ znamená, že dlaždice jsou sázeny v úhlu 45°. V tomto případě bývá prořez cca 15 %. Tento způsob je logicky vhodný pro čtvercovou dlažbu. Pro tu obdélníkovou se zase často volí pokládka tzv. „na vazbu“, při ní je výsledkem nepravidelný design. Tento způsob pokládky se volí nejčastěji u takových povrchových dekorů, které imitují dřevo. V takovém případě je pocit nepravidelnosti silně žádoucí. Je třeba počítat s prořezem cca 10 %. Další možností je pokládka v systému „rybí kost“. V tomto případě se jedná o to, že se vytváří vzory ve tvaru písmene „V“. Jedná se o vzor, který dává podlaze jistou dynamičnost. Konkrétní prořez je dán tím, v jakém úhlu jsou obdélníkové dlaždice skládány. Obrovským hitem v interiérech v zahraničí, ale také u nás, jsou velkoformátové obklady a dlažby. Je to především proto, že v interiér opticky sjednocují a jejich design - mramoru, kovu, kamene či betonu, na nich vynikne lépe než na malých kachličkách. Jsou velmi vhodné i do malých místností.
tags: #technicky #pristup #vyberu #keramickych #dlazdic #do