Svedení žlabu do jiného žlabu je klíčovým aspektem mnoha stavebních a instalačních projektů, ať už se jedná o odvodnění střechy, sprchového koutu nebo organizaci kabeláže v průmyslových halách. Správná montáž, volba materiálů a dodržování technických norem jsou nezbytné pro zajištění funkčnosti, bezpečnosti a dlouhé životnosti celého systému.
I. Okapové žlaby a jejich svedení
1. Zakončení a uzavření okapových žlabů
Pozinkované čelo žlabu s těsněním 250 mm vyrobené z kvalitního plechu je vhodné pro okapový systém 250 / 80 mm a slouží k ukončení a těsnému uzavření žlabů na jejich koncích. Díky pozinkování disponuje odolností vůči mechanickému poškození, povětrnostním vlivům i korozi, čímž je zajištěna dlouhá životnost, mezi velké výhody patří i snadná a rychlá montáž. Čelo žlabu se nasazuje vpředu na naválku a poté se otáčením dokud se vzadu nezaklapne a je vhodné nasadit ještě před připevněním žlabu na háky.
2. Montáž okapového systému
Prvním krokem montáže je určení polohy žlabového kotlíku, podle té se poté určuje poloha háků, které se upevňují pomocí šroubů maximálně 60 cm od sebe. Žlab se k háku připevňuje nasazením přední části na háček a následným otočným vsunutím. Minimální sklon žlabů směrem ke kotlíku je 3 %. Kotlík se zahákne v zadní části a postupným otáčením se zaklapne za naválku, poté se stejným způsobem nasadí žlabová spojka. Za pomoci spojky svodových rour se na kotlík připevní svodové roury, které se poté každé 2 metry připevňují objímkou ke zdi tak, aby v nich zůstal prostor pro dilataci rour. Spojení dvou svodových rour nebo svodové roury a "Y" kusu se provádí pomocí spojky. V případě, že je okap vzdálen od stěny, používají se ke svodu dvě kolena a svodová roura.
3. Skryté okapní žlaby: Estetika a technické výzvy
Požadavky stavebníků a architektů na „čistý“ vzhled objektu přinášejí specifické výzvy při řešení konstrukčních detailů. Jedním z často diskutovaných prvků je odvodnění střechy, konkrétně provedení okapních žlabů, které v klasickém provedení architektům v jejich záměru s rovnými liniemi průniků ploch trochu překážejí. Skryté okapní žlaby představují zvýšené riziko z hlediska hydroizolační bezpečnosti. Na rozdíl od podokapních žlabů, kde případné přetečení vody směřuje vně objektu, u skrytých žlabů může netěsnost nebo přelití vést k zatečení do střechy či obvodových stěn. Zároveň žlab částečně zasahuje do tepelněizolační obálky budovy v kritickém detailu návaznosti stěny na střechu. Proto je klíčové dodržet následující zásady:
- Vodotěsnost: Celý systém žlabu, včetně napojení na hydroizolaci střechy a odvodňovací prvky, musí být trvale vodotěsný, a to i vůči tlakové vodě, která může vzniknout při vzdutí vody (např. ucpáním vtoku) nebo při zaplnění žlabu mokrým sněhem.
- Tepelná izolace: Žlab nesmí tvořit významný tepelný most. Jeho konstrukce musí být začleněna do tepelněizolační obálky budovy nebo musí být sám o sobě dostatečně izolován, aby nedocházelo ke kondenzaci a k nadměrným tepelným ztrátám.
- Spádování: Žlab musí mít dostatečný spád směrem ke vtokům pro zajištění plynulého odtoku vody.
- Kapacita a bezpečnostní přeliv: Dimenzování žlabu a vtoků musí odpovídat odvodňované ploše střechy a místním srážkovým podmínkám. Důležité je i řešení bezpečnostního přelivu pro případ extrémních srážek nebo ucpání vtoku.
- Tuhost a únosnost: Konstrukce žlabu musí být dostatečně tuhá a únosná, aby odolala zatížení vodou, sněhem a ledem.
- Dilatace: Musí být umožněny dilatační pohyby materiálů vlivem teplotních změn.
- Údržba: Konstrukce musí umožňovat čištění žlabu a kontrolu vtoku.
4. Realizace skrytého žlabu v systému TOPDEK
Při realizaci skrytého žlabu v rámci systému TOPDEK na dané stavbě byl zvolen následující postup:
Čtěte také: Oprava Betonových Konstrukcí
- Pokládka skladby střechy: Na nosnou konstrukci střechy (CLT panely) byla celoplošně nalepena parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva z asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER, následně položeny tepelněizolační desky TOPDEK 022 PIR.
- Aplikace DHV a napojení hydroizolace žlabu: Na plochu PIR desek byla položena difuzně otevřená doplňková hydroizolační vrstva (DHV) DEKTEN MULTI PRO II. V místě budoucího žlabu byla DHV ukončena a oboustrannou lepicí páskou napojena na pruh hydroizolační fólie z měkčeného PVC DEKPLAN 76, který bude tvořit povlakovou hydroizolační vrstvu budoucího žlabu.
- Konstrukce těla žlabu: Vlastní tělo žlabu bylo vytvořeno z voděodolné překližky, která byla vložena do prostoru vzniklého úpravou PIR desek. Pro zajištění potřebné tuhosti a stability byly použity zámečnicky vyrobené ocelové háky, které zároveň definují svislý obrys žlabu.
- Finální hydroizolace žlabu: Na připravený podklad z překližky byla aplikována finální hydroizolační vrstva z PVC-P fólie DEKPLAN 76 napojená na pruh fólie připravený spolu s DHV na okraji střešní plochy.
- Odvodnění: Odvodnění žlabu je zajištěno vtokem vytvořeným z kulatého chrliče TOPWET orientovaného svisle, který prochází tepelnou izolací obvodových stěn a je napojen na svislé odpadní potrubí. Vtok byl záměrně umístěn v blízkosti střešního okna, aby byla v budoucnu umožněna jeho kontrola a čištění.
- Návaznost na fasádu: Současně probíhala montáž svislého roštu fasády z dřevěných I-profilů, mezi které byla následně doplněna tepelná izolace z minerálních vláken.
5. Potenciální rizika skrytých žlabů
- Chování v zimě: Na střeše nejsou osazeny sněhové zachytávače, takže sníh, zvláště, když byla realizována plechová drážková krytina, sjíždí. Hrozí tak přeplnění žlabu tajícím sněhem a ledem, případně poškození konstrukce žlabu sjíždějícím ledem.
- Zanášení nečistotami: Jeden ze dvou žlabů je umístěn pod stromem, což zvyšuje riziko zanášení listím a jinými nečistotami. Pravidelná kontrola a údržba je nezbytná. Ucpání vtoku by vedlo ke vzdutí vody a přelití žlabu, proto je vtok umístěn pod střešním oknem pro snazší čištění.
- Hloubka žlabu na koncích: Na obou koncích je hloubka žlabů relativně malá (cca 30 mm, resp. cca 50 mm po přelivnou hranu). To by mohlo být nedostatečné pro zachycení přívalových srážek nebo vody z tajícího sněhu, zejména pokud by došlo k částečnému ucpání vtoku.
- Kvalita provedení: Úspěšnost realizovaného řešení je extrémně závislá na preciznosti provedení všech řemeslných detailů, zejména hydroizolačních spojů.
II. Sprchové odtokové žlaby
1. Problémy a řešení v odvodnění sprchových koutů
Mezi největší problémy sprchových koutů patří hromadění vody v oblasti odtokového žlabu, což nejčastěji souvisí s nesprávně zvoleným sklonem odvodnění koutu, nevhodně zvolenou velikostí odtoku (sifonu) či chybou při samotné montáži odtokového žlabu. TECEdrainline-Evo je sprchový odtokový žlab vytvořený pro odvod veškeré vlhkosti, která by na podlaze sprchového koutu mohla působit problémy. Prodává se v délce 700 až 1 500 mm, je vyroben z kvalitní nerezové oceli a pro kvalitní a variabilní montáž je doplněn o montážní podpěry a nastavitelný sifon, který umožňuje instalaci i v podlahách velmi malých výšek. Rozsah nastavitelnosti sifonu je 360°, lze jej tedy napojit v jakémkoli směru. Nerezové a uzavřené žlábky z nerezavějící oceli, jako jsou ty, které nabízí TECE, jsou snadno čistitelné a bez rohů nebo dutin, které nelze vyčistit. Také neobsahují žádné šrouby nebo části závitu, na kterých by se mohla zachytit špína.
2. Instalace sprchového odtokového žlabu
TECEdrainline-Evo vybalíme a připojíme zvolený sifon. Ten musí být zakoupen s ohledem na množství vody, které bude žlabem protékat - tuto hodnotu ovlivní například i typ sprchové hlavice. Při osazování žlabu bychom tak již měli mít jasnou představu o vybavení celé sprchy. Takto připravený žlab lze osadit do sprchového koutu a za pomoci montážních podpěr a vodováhy vyrovnat přesně podle potřeby. Žlab lze dle výběru osadit do prostoru nebo ke zdi - i umístění bychom samozřejmě měli mít promyšlené předem. Sifon následně napojíme na odpadní potrubí. Pokud je žlab takto připravený a zkontrolovaný, můžeme přejít k betonáži. Žlab osadíme na požadované místo a pomocí podpěr a vodováhy vyrovnáme. Sifon napojíme na odpadní potrubí.
3. Hydroizolace a dokončovací práce
Podlahu sprchového koutu kolem žlabu bychom měli připravit se spádem 1-2 % směrem ke žlabu, aby byla voda odvedena ze všech míst sprchového koutu a nedocházelo k jejímu hromadění v rozích sprchy. Po vytvrzení hmoty opatříme okolí žlabu hydroizolačním nátěrem, který předchází aplikaci Seal Systemu. Po zaschnutí hydroizolační vrstvy odejmeme ochranný obal žlabu a na hydroizolaci nalepíme ve žlabu integrovaný Seal System límec. Ten spolu se speciální těsnicí páskou Seal System tvoří spoj mezi těsněním a sanitou. Následně sprchový kout opatříme hydroizolačním nátěrem dle platných norem. Na takto vytvořenou hydroizolaci již můžeme nalepit dlažbu. Spáru mezi dlažbou a žlabem vyplníme sanitárním silikonem. Po vytvrzení mazaniny aplikujeme kolem žlabu nátěr hydroizolace. Po zaschnutí nátěru můžeme přejít k lepení dlažby. Dlaždice mají funkční úkol a vedou vodu do odtoku přes spád. Standardní označení současného těsnění je „těsnění v kombinaci s dlažbou“ - z toho lze vyčíst, že povrch dlaždic je podle definice hladina těsnicí plochy.
III. Kabelové žlaby v technických a průmyslových prostorách
1. Úvod do problematiky kabelového vedení
Vedení kabelů v technických a průmyslových prostorách je klíčovým prvkem každé moderní instalace. Kabelové žlaby představují efektivní, bezpečné a přehledné řešení pro organizaci kabeláže v průmyslových halách. Průmyslové instalace vyžadují spolehlivé a bezpečné vedení kabelů, které musí odolat náročným podmínkám, jako jsou vibrace, teplotní rozdíly, vlhkost nebo mechanické poškození. Kabelové žlaby jsou jedním z nejefektivnějších způsobů, jak tyto požadavky splnit. Umožňují přehlednou organizaci kabeláže, snadný přístup pro údržbu a flexibilitu při budoucích změnách instalace. Kabelový žlab je pevný kryt - obvykle ve formě otevřeného nebo uzavíratelného kanálu - určený k vedení a ochraně elektrických, signálových, telekomunikačních kabelů nebo instalačních trubek.
2. Výhody použití kabelových žlabů
Kabelové žlaby přinášejí řadu výhod, které z nich činí preferované řešení pro vedení kabelů v průmyslových halách:
Čtěte také: Efektivní správa dešťových vod pomocí odvodňovacích žlabů
- Bezpečnost: Chrání kabely před mechanickým poškozením a snižují riziko požáru. Ochranu před poškozením - mechanickým (např. rozmačkání, odření), chemickým.
- Přehlednost: Umožňují snadné rozlišení a identifikaci jednotlivých kabelových tras.
- Údržba: Snadný přístup ke kabelům usnadňuje opravy a revize. Snadná údržba a modernizace - otevíratelná konstrukce mnoha modelů umožňuje rychlý přístup ke kabelům bez nutnosti demontáže celé instalace.
- Modularita: Možnost přidávat nebo měnit kabely bez nutnosti rozsáhlých úprav.
- Estetika: Uspořádané vedení kabelů zlepšuje celkový vzhled technických prostor. Estetické vedení instalace - místo volně visících kabelů ze stěn nebo podlah umožňují žlaby úhledné, skryté vedení instalace.
- Ochrana kabelů: Dobře zvolené žlaby chrání kabeláž před vnějšími vlivy, jako jsou prach, vlhkost, UV záření nebo působení chemických látek.
- Shoda s normami: Mnoho typů žlabů je vyráběno v souladu s evropskými normami (např. EN 50085, EN 45545-2) a mezinárodními. Je vhodné vybírat žlaby splňující normy.
3. Typy kabelových žlabů a jejich použití
Existuje několik typů kabelových žlabů, které se liší konstrukcí, materiálem a způsobem montáže. Každý typ má své specifické výhody a je vhodný pro různé aplikace v rámci průmyslových instalací. Výběr vhodného typu kabelového žlabu závisí především na podmínkách, ve kterých má fungovat. Jedním z klíčových kritérií je materiál, který určuje odolnost žlabu vůči mechanickým, chemickým, tepelným a environmentálním vlivům. Výběr materiálu není jen otázkou ceny - je to rozhodnutí, které ovlivňuje trvanlivost, bezpečnost a shodu s normami platnými pro konkrétní použití.
Kromě materiálu je velmi důležitým kritériem výběru kabelového žlabu jeho konstrukce, která ovlivňuje způsob montáže, přístup ke kabelům, ventilaci a úroveň ochrany.
Materiály
- Kovové kabelové žlaby: Používají se hlavně v průmyslu a technické infrastruktuře, kde je nezbytná vyšší mechanická odolnost.
- Nerezová ocel (kyselinovzdorná) je vhodná do agresivních prostředí.
- Hliník je kompromisem mezi pevností a hmotností - osvědčuje se např. v dopravě.
- Plastové žlaby: Žlaby vyrobené z polyvinylchloridu (PVC) patří k nejčastěji používaným v domácích a kancelářských instalacích.
Konstrukční typy
Následující tabulka sumarizuje typy kabelových žlabů:
| Typ žlabu | Materiál | Vhodné použití | Charakteristika |
|---|---|---|---|
| Perforovaný kovový žlab | Ocel, nerez, pozink | Všeobecné použití, dobré odvětrání kabelů | Otevřená konstrukce s otvory pro ventilaci. |
| Plný kovový žlab | Ocel, hliník | Ochrana proti prachu a vlhkosti | Uzavřená, pevná konstrukce bez perforací. Nejčastěji se používají v rozvodnách, průmyslových závodech a tam, kde musí být instalace plně zakrytá. |
| Plastový žlab | PVC, polykarbonát | Lehké instalace, nízké náklady | Žlaby vyrobené z PVC. Ideální pro aplikace, kde jsou nutné časté inspekce, údržba nebo modifikace instalace. |
| Drátěný žlab | Ocel, nerez | Datové a slaboproudé instalace | Skládají se ze síťové konstrukce, zajišťují optimální ventilaci. Používají se hlavně v dynamických IT prostředích. |
| Žebříčkový žlab | Ocel, hliník, nerez | Těžké silové kabely, vysoká odolnost | Skládají se ze dvou bočních profilů spojených příčkami, připomínajícími žebřík. |
| Flexibilní žlab | Plast (např. polypropylen) | Nestandardní prostory, ochrana před poškozením | Vyrobené z pružných materiálů. Nacházejí uplatnění v nestandardních prostorech. |
4. Návrh a realizace vedení kabelů pomocí žlabů
Krok 1: Analýza technického prostoru
Než začnete s návrhem, je nutné provést důkladnou analýzu prostoru. Zvažte následující faktory: rozměry a výška haly, počet a typ kabelů (silové, datové, řídicí), umístění strojů a zařízení, požadavky na bezpečnost a přístupnost.
Krok 2: Výběr vhodného typu žlabu
Na základě analýzy zvolte vhodný typ žlabu. Například pro silové kabely ve výrobní hale je ideální perforovaný kovový žlab, zatímco pro datové kabely v kancelářské části může být vhodnější drátěný žlab.
Čtěte také: správný návrh kapacity okapového žlabu
Krok 3: Návrh trasy vedení kabelů
Navrhněte optimální trasy vedení kabelů s ohledem na minimalizaci délky, snadný přístup a oddělení různých typů kabelů. Dbejte na to, aby trasy nezasahovaly do manipulačních zón nebo nebránily přístupu ke strojům.
Krok 4: Montáž nosných prvků
Instalujte nosné prvky (konzoly, závěsy, úchyty) podle projektové dokumentace. Vzdálenost mezi nosníky by měla být obvykle 1,5-2 metry v závislosti na typu žlabu a zatížení.
Krok 5: Instalace kabelových žlabů
Namontujte jednotlivé sekce žlabů a spojte je pomocí spojovacích prvků. Dbejte na správné uzemnění kovových žlabů a dodržení normy ČSN EN 61537.
Krok 6: Uložení kabelů
Uložte kabely do žlabů podle předem stanoveného plánu. Oddělte silové a datové kabely, používejte přepážky a dbejte na minimální poloměry ohybu. Kabely fixujte pomocí stahovacích pásek nebo příchytek.
Krok 7: Kontrola a dokumentace
Po dokončení instalace proveďte kontrolu správnosti uložení, uzemnění a značení kabelů. Vytvořte dokumentaci obsahující schéma tras, typy kabelů a jejich umístění.
5. Způsoby montáže kabelových žlabů
Způsob montáže kabelových žlabů je úzce spojen s jejich funkcí a prostředím, ve kterém jsou používány. Různé typy lokalizací vyžadují odlišná řešení z hlediska estetiky, odolnosti a dostupnosti kabelů.
- Kabelové žlaby na stěně: Horizontální vedení po obvodu místnosti. Snadné na montáž a demontáž, poskytují rychlý přístup ke kabelům. Mohou být povrchové nebo podomítkové.
- Kabelové žlaby pod stropem: Vedení nad hlavou, mimo dosah. Zajišťuje bezpečnost a úsporu místa.
- Podlahové žlaby: Skryté vedení v podlaze. Poskytují estetiku a ochranu před poškozením. Jsou obvykle vybaveny zacvakávacími kryty usnadňujícími přístup do vnitřku.
- Venkovní žlaby: Žlaby určené pro instalaci mimo budovy nebo v exponovaných prostředích (např. průmysl, dopravní infrastruktura). Vyznačují se provedením z materiálů odolných vůči povětrnostním podmínkám, UV záření, korozi a teplotním výkyvům.
- Rohové žlaby: Speciální skupina žlabů určených k vedení kabelů v rozích místností, jak vertikálně, tak horizontálně. Díky speciálním tvarovkám a rohovým spojkám je možné zachovat kontinuitu instalace.
6. Normy a předpisy pro instalaci kabelových žlabů
Při instalaci kabelových žlabů je nutné dodržovat příslušné normy a předpisy, zejména:
- ČSN EN 61537 - Kabelové žlaby a příslušenství
- ČSN 33 2000-4-41 - Ochrana před úrazem elektrickým proudem
- ČSN 33 2000-5-52 - Výběr a stavba elektrických vedení
- Požární předpisy a požadavky BOZP
7. Montáž kabelových žlabů krok za krokem
Správná montáž kabelového žlabu není jen otázkou estetiky, ale především bezpečnosti a trvanlivosti instalace. Než přistoupíme k montáži žlabu, stojí za to se postarat o správnou přípravu místa instalace a shromáždění potřebných nástrojů, jako jsou šroubovák, vodováha, montážní držáky a pila.
- Prvním krokem je očištění a kontrola místa montáže.
- Žlaby je třeba zkrátit na odpovídající délku podle dříve provedených měření. Po řezání stojí za to vyhladit hrany (např. pilníkem), aby se zabránilo poškození izolace kabelů při jejich vedení. Stojí také za to pamatovat na zachování rezervy délky.
- Odstupy mezi držáky by měly být v souladu s doporučeními výrobce (obvykle každých 40-60 cm) a zvýšené v místech ohybů a zakončení.
- V této fázi lze také namontovat další prvky: spojky, rohy, zátky nebo trojúhelníky.
- Uložit kabely uvnitř žlabu - bez nadměrného stlačení, s ohledem na organizaci.
- Po uložení kabelů se nasazují kryty žlabů, které se často zacvakávají bez použití nástrojů.
8. Nejčastější chyby při montáži
Ani nejlepší materiál a přesný projekt nezaručí spolehlivost instalace, pokud bude montáž kabelových žlabů provedena nesprávně.
- Nedostatečný prostor: Jednou z nejčastějších chyb je volba příliš úzkého nebo příliš mělkého žlabu. Dobrá praxe: vždy předvídejte rezervu prostoru v žlabu - minimálně 20-30 % volného objemu.
- Nedostatečná ventilace: Přehřívání kabelů může být způsobeno nedostatečnou ventilací v plných žlabech. Dobrá praxe: používejte perforované nebo síťové žlaby tam, kde je potřeba lepší cirkulace vzduchu.
- Nesprávné uložení kabelů: Chaotické uložení kabelů může vést k jejich poškození. Dobrá praxe: kabely by měly být ukládány paralelně a s ohledem na odpovídající odstupy.
- Nesprávné rozestupy držáků: Příliš velké rozestupy mohou způsobit prověšení žlabů. Dobrá praxe: montážní držáky by měly být rozmístěny každých 40-60 cm v případě standardních instalací.
9. Uložení kabelů a jejich oddělení
Po namontování žlabů je stejně důležitou etapou správné uložení kabelů uvnitř kanálů. Od způsobu jejich rozmístění závisí nejen estetika instalace, ale také bezpečnost, účinnost chlazení a snadnost budoucích modifikací a servisu. Je důležité oddělit nízkonapěťové linky (např. datové kabely) od silových kabelů, zachovat poloměr ohybu v souladu s dokumentací výrobce a zajistit snadný přístup ke kabelům pro servis. V případě energetických instalací nebo velkého zahuštění kabelů může docházet k nadměrnému zahřívání, což ohrožuje trvanlivost izolace a bezpečnost.
10. Řezání a lepení kabelových žlabů
Montáž kabelových žlabů není jen plánování trasy a upevnění ke stěně nebo stropu. V mnoha případech je nutné řezání prvků na odpovídající délku a jejich lepení - zejména v situacích, kde je vrtání nemožné nebo nedoporučené.
Nástroje pro řezání
- Ruční pila na plasty: Nejlepší řešení pro žlaby z PVC nebo polypropylenu.
- Pila na kov: Používá se k řezání ocelových nebo hliníkových žlabů. Po řezání se doporučuje vyhladit hrany.
Způsoby upevnění
- Montážní lepidla: Používají se, když není možná mechanická montáž (např. na glazovaných površích, ve výtazích, instalačních kanálech).
- Montážní pásky: Některé modely žlabů, zejména ty lehké a určené pro kancelářské nebo domácí použití, jsou vybaveny montážními páskami. Omezení: pásky nejsou vhodné pro montáž v místech vystavených vlhkosti, vibracím, velkému zatížení kabely ani na nerovných podkladech.
11. Údržba a revize kabelových žlabů
Pravidelná údržba a revize jsou klíčové pro dlouhodobou bezpečnost a funkčnost kabelového systému. Doporučuje se provádět vizuální kontrolu každých 6 měsíců, kontrolovat upevnění žlabů a stav kabelů, odstraňovat prach a nečistoty a aktualizovat dokumentaci při každé změně. Včasné odhalení nesrovnalostí umožňuje vyhnout se vážným poruchám, riziku úrazu elektrickým proudem nebo požáru.
IV. Příslušenství k odvodňovacím žlabům
Set dvou koncovek a vertikálního odtoku k žlabu s pozinkovanou mříží A15. Napojení na kanalizaci DN 70 nebo DN 110. Vertikální odtok a koncovky žlabu slouží jako doplněk k odvodňovacímu žlabu A15 (1000x120x92). V místě, kde se připojuje odvodňovací žlab s vertikálním odtokem žlabu, se vyřízne otvor, kam se následně nasadí vertikální odtok. Šroubky se v předvrtaných otvorech připevní k sobě.
| Příslušenství | Materiál | Obsah sady | Barva |
|---|---|---|---|
| Vertikální odtok a koncovky žlabu (set) | Polypropylen | 2 ks koncovka, 1 ks vertikální odtok DN 70 nebo DN 110 | Černá |
Set je kompatibilní pouze se žlabem 1000 x 130 x 105 mm. V případě potřeby připojení kanalizační trubky s větším průměrem, než je průměr na odtoku (např. 125 mm k odtoku 110 mm), je nutné si redukci koupit v instalatérství nebo hobbymarketu.
tags: #svedeni #zlabu #do #jineho #zlabu #detaily