Fasáda je prvním styčným bodem domu s okolím a propůjčuje mu jeho typickou tvář. Je poslední sčítanou veličinou rovnice: návrh architekta + výběr oken a dveří + střešní krytina + fasáda = vnější vzhled domu. Řešení fasády je zahrnuto již v projektech novostaveb a rekonstrukcí budov, a je tedy součástí stavebního řízení.
Historie a estetika fasád
I v minulosti jsme fasádám věnovali velkou pozornost. Historicky vzácné a památkově chráněné objekty dnes rekonstruujeme střídmě, a barvami tyto domy mnohdy navenek příliš nehýří. V době své největší slávy však barvami jen hrály. Je všeobecně známo, že středověk zdaleka nebyl jen obdobím temna; navenek byly středověké domy kdysi barevnými paletami malířů. Od dávnověku, přes antiku, až do dnešních dnů, si přitom stavitelé byli vědomi jedinečnosti fasády.
Průčelí mnohých rekonstruovaných měšťanských domů dnes začala hýřit bohatou přehlídkou okrasných prvků, barokní jihočeská venkovská stavení opět začala hrát barvami a tradičními tvary. V některých regionech se na vsích tradice vrátila na fasády domů natolik, že připomínají práce nynějších lidových mistrů nástěnné malby. Současní mladí architekti dostávají čím dál tím víc odvahy. Krása je však v jednoduchosti a právě po ní moderní architektura prahne také. Jelikož fasády domů výrazně ovlivňují a pozměňují i vzhled svého nejbližšího okolí, nemůžeme je dnes realizovat pouze na základě svých přání a představivosti. Úprava fasády většinou podléhá schválení místně příslušného stavebního úřadu. V potaz je brán charakter stavby a fakt, zda zamýšlená úprava fasády nezmění vzhled nejbližšího okolí, nebo zda ze současné koncepce výstavby příliš nevybočuje.
Funkce fasády a její evoluce
Mezi základní fyzikální funkce fasády patří:
- Odolnost proti srážkové vodě směrem dovnitř.
- Propustnost vodních par směrem ven z budovy.
- Tepelná ochrana objektu.
- Ochrana objektu proti veškerým vnějším vlivům (déšť, sníh, mráz, nadměrné horko, vítr, sluneční záření).
Pro řadu stavebníků tepelná ochrana obvodového zdiva nepředstavovala příliš závažný problém a prosté omítání obvodových zdí, kde spodní jádro i svrchní vrstva jsou nanášené přes sebe přímo na vyzděnou konstrukci, bylo nejčastější a nejdostupnější možností vytvoření fasády. Odolnost takovéto fasády proti srážkové vodě však končí, jakmile vznikne nepatrná trhlina. Toto je neléčitelná nemoc klasických jádrových omítek. Proto byly v nedávné minulosti vyvinuté uzavřené, tepelně izolující fasádní systémy, které v sobě spojují dostatečnou všestrannou izolaci i odpovídající moderní vzhled.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Strukturální fasádní omítky
Hitem posledních let se při úpravách fasád rodinných domů, ale i dalších objektů občanské či průmyslové výstavby, staly tzv. strukturální omítky. Tyto omítky se ve většině případů nanášejí jako povrchové vrstvy vnějších kontaktních zateplovacích systémů, ale lze je použít také pro úpravu fasád bez předchozího zateplení či je dokonce aplikovat v interiérech. Jedná se o omítky dodávané většinou v tzv. pastovitém stavu v kbelících, kde jsou již přichystány k přímému použití. Omítka po nanesení vytvoří díky kamínkům ve zvolené zrnitosti zatíranou nebo rýhovanou strukturu - proto jsou nazývány strukturální. Někdy je možné se setkat také s názvem šlechtěné omítky. To proto, že obsahují další zušlechťující přísady vylepšující vlastnosti omítek, a sice jejich pružnost, paropropustnost, vodoodpudivost, odolnost proti povětrnostním vlivům, odolnost proti biotickému napadení apod. Vlastnosti omítek jsou však dány zejména pojivem obsaženým v omítce. Podle pojiva rozdělujeme strukturální omítky na akrylátové, silikátové a silikonové. Jako novinka na trhu se objevují také omítky silikonsilikátové.
Typy fasádních omítek
Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů.
Minerální omítky
Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.
Pastovité omítky
Dalším typem omítek jsou tzv. pastovité, které se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.
Silikátové omítky
Pojivem těchto omítek je silikát, tedy vodní sklo. Nejvíc paropropustné jsou omítky silikátové. Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů. Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Silikonové omítky
Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
Akrylátové omítky
Na druhé straně jsou omítky akrylátové, které jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Vedle tří zmíněných typů pak existují i různé speciální typy omítek s kombinací různých pojiv. Hojně rozšířené jsou například silikon-silikátové omítky.
Následující tabulka shrnuje klíčové vlastnosti různých typů strukturálních omítek:
| Typ omítky | Pojivo | Paropropustnost | Vodoodpudivost | Pružnost | Odolnost proti UV záření | Odolnost proti plísním/mechům | Cena | Specifické vlastnosti |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Minerální | Vápence, cementy, křemičité písky | Vysoká | Nízká (nutná barva) | Nízká | Dobrá | Vysoká | Nízká | Suchá směs, nutnost barvení, náročná aplikace |
| Akrylátová | Akrylátové pojivo | Nízká | Vysoká | Vysoká | Dobrá | S přísadami | Nejdostupnější | Omyvatelná, snadno udržovatelná, široká škála barev, vhodné pro mozaikové omítky na sokly |
| Silikátová | Vodní sklo | Výborná | Střední | Střední | Dobrá | Vysoká | Střední | Samočistící schopnost, vhodná pro dýchající podklady, aplikace za dobrých klimatických podmínek |
| Silikonová | Silikonové pojivo | Dobrá | Výborná | Výborná | Výborná | Vysoká | Vyšší | Odolnost vůči špíně, jednoduchá aplikace, dlouhá životnost |
| Silikon-silikátová | Kombinace silikonu a silikátu | Vysoká | Vysoká | Vysoká | Výborná | Vysoká | Střední | Vysoká odolnost proti znečištění, vhodná pro sanační omítkové systémy, dobrý poměr kvalita/cena |
Příprava podkladu před omítáním
Před nanášením omítky musí být podklad suchý, zbavený prachu a mastnot. Volné části, jako například staré nátěry, ze stěny jednoduše okartáčujte. Podklad musí být suchý, prostý prachu, volných kousků a výkvětů, nosný, nezmrzlý a nesmí být vodoodpudivý. Podklad musí být maximálně rovinný a spáry mezi stavebními dílci musí být vyplněné. Díry nebo prohloubeniny vyplňte a vyhlaďte pomocí stěrkovací hmoty. Na plochu stěny poté naneste hloubkovou penetraci. Ta zajistí lepší absorpční schopnost podkladu, sama je však neviditelná. U tenkých omítek, které nebudou přetřeny barvou, byste měli dát přednost bílé hloubkové penetraci. Pro zlepšení adheze zdiva je velmi vhodné přímo na konstrukci provést podkladní postřik cementovou maltou SikaWall-50 Kontakt. Povrch se navlhčuje v případě velmi savých materiálů (cihly, tvárnice). U málo savého podkladu (beton, pórobeton) se vždy dělá plně kryjící postřik cementovou maltou SikaWall-50 Kontakt.
Aplikace jádrové a štukové omítky
Jádrová omítka SikaWall-100 Ruční anebo SikaWall-110 Strojní se aplikuje ve vrstvách silných 10 až 30 mm. Omítka se nanese na podklad strojně nebo ručně v tloušťce 10 - 15 mm a srovná se latí. Před nanesením štukové vrstvy je vhodné zdrsnit spodní zavadnutou jádrovou omítku mřížkovou škrabkou. Finální vrstva omítkových systémů před malbou nebo tapetami stropů a stěn je štukování. Slabá vrstva štuku (2 mm) zaplní drobné trhlinky a vzduchové póry v omítce. Po zavadnutí se povrch omítky zatočí. Hotová omítka je po zatočení plstěným hladítkem vhodným podkladem.
Čtěte také: Realizace OSB fasády
Omítání zateplení fasády
Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy.
Omítka Ceresit CT 76 slouží k vytváření tenkovrstvých omítek na betonových a tradičních cihelných podkladech s případnou vyrovnávací omítkovou vrstvou. Omítka Ceresit CT 76 je vhodná pro použití na místech, kde je žádoucí vysoká paropropustnost. Pro zdárnou finální aplikaci s ohledem na životnost a trvanlivost fasády omítkového systému doporučujeme podklad vždy opatřit výztužnou vrstvou, kterou tvoří vybraná stěrková hmota.
Specifické aplikační techniky a struktury
Rýhovaná struktura
Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu.
Škrábaná struktura
Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.
Dekorativní omítka Marmorino
Dekorativní omítka Marmorino umožňuje imitaci přírodních nátěrů s lesklou i matnou strukturou jako je mramor, travertinový kámen a beton. Vytváří odolný povrch a zakryje drobné nerovnosti. Designová omítka je určena pro dekoraci téměř všech povrchů vnitřních prostor. Materiál vypadá atraktivněji, když na něj dopadá velké množství světla, stejně jako na velkých plochách: chodby, schodiště, obývací pokoje, haly, ložnice atd. Průměrná spotřeba je 0,20 kg/m². Dekorativní omítku Marmorino lze aplikovat na jakýkoliv savý povrch (jádrová omítka, sádrokarton, štuk, ztracené bednění, starý beton). Okolní teplo by mělo dosahovat od 5 do 20°C. Omítka se nanáší v tenké rovnoměrné vrstvě nerezovou špachtlí nebo hladítkem. Poté se vytvoří vzor špachtlí, hladítkem nebo jinými dekorativními nástroji. V případě potřeby je možné aplikovat finální, voděodolný vosk Cera, zajišťující další dekorativní lesklý efekt. Nanáší se houbičkou nebo štětcem.
Moderní válečkované a rýhované omítky
Moderní válečkované nebo dekorativní rýhované omítky jsou nejvhodnější pro vytvoření zajímavé struktury na stěnách. Variace v zrnitosti a barvě poskytují kreativní svobodu tvoření. Omítání však vyžaduje trochu zručnosti a cviku. Dekorativní rýhovaná omítka má poněkud větší zrnitost než válečkovaná omítka. Po nanesení ji roztírejte plastovým hladítkem vodorovnými, příčnými nebo krouživými pohyby. Tak vzniknou rýhy a žlábky a typicky hrubý povrch.
Barevná omítka
Kdo má rád barvy, může omítku probarvit. Jednoduše vámi vybranou tónovací barvu (na disperzní bázi) přidejte do omítky a nejlépe vrtačkou s míchadlem důkladně promíchejte. Má-li být barva sytější, natřete disperzní barvu přímo na zaschlou omítku. Barvu naneste na stěnu například štětcem a z povrchu vyvýšených ploch ji poté odstraňte suchou houbou. Zajímavé barevné variace vznikají i použitím efektových válečků nebo stíracích rukavic.
Důležité rady pro aplikaci
Na stavebním trhu se pohybuje řada firem zabývajících se fasádními pracemi. Jak už to ale v takových případech bývá, liší se jejich kvalita. Strukturální omítka vypadá po nanesení zkušenou rukou velmi pěkně a dá objektu slušivý kabát. Naopak na omítce nanesené rukou neumělou jsou ihned viditelné všechny vady a spokojenost s odvedenou prací nebude valná. Dovolujeme si proto připojit několik rad a tipů, jak tyto omítky nanášet:
- Za prvé je nutné mít dobře očištěný a připravený podklad. Omítka se nanáší pouze v tloušťce o velikosti zrna a každá nerovnost podkladu by byla na fasádě viditelná. Proto je nutné podklad řádně srovnat nejlépe stěrkovací hmotou a následně napenetrovat speciálním penetračním nátěrem, který sjednotí savost podkladu a ulehčí nanášení a strukturování omítky. Vynechání penetrace je chybou.
- Omítku promícháme v kbelíku a na stěnu ji nanášíme nerezovým hladítkem.
- Nanášení je nutné provést v jednom pracovním kroku na barevně ucelené části stěny, od nároží po nároží, od střechy až po sokl. Napojování omítky je možné provádět pouze systémem „mokrá do mokré”. Napojení do zaschlé omítky bude v ploše viditelné.
- Nanášení provádíme za teplot od +5 do +25 °C. Nižší i vyšší teploty zásadně ovlivňují zpracovatelnost omítky.
- Omítku nenanášíme na přímo osluněné a zahřáté plochy, ani ji nenanášíme za silného větru, či před očekávaným deštěm. Ten by mohl z nezatvrdlé omítky vymýt zrna kameniva či dokonce barevné pigmenty.
- Po mírném zavadnutí omítky provádíme její strukturování plastovým hladítkem či hladítkem z tvrzeného polystyrenu. Mezi nanesením a strukturováním nesmí být dlouhá prodleva, aby omítka nezaschla a bylo ji vůbec možné upravit.
- Rýhovaná a zatíraná struktura se provádějí odlišným způsobem. Rýhovanou omítku nelze zatočit, stejně tak, jako nelze zatíranou omítku vyrýhovat. Proto pozor na výběr omítky.
- Důležitý je také jednotný rukopis strukturování, především u rýhované struktury.
Klimatické podmínky pro aplikaci jsou: teplota podkladu i ovzduší je v rozsahu +5°C až +25°C, relativní vlhkost prostředí je do 80%. Při zvýšených teplotách chráníme podklad ochrannými sítěmi na lešení. Po ukončení omítkářských prací se musí v místnosti po několik dnů větrat, aby se odpařila voda z nového obkladu stěn.
Příklady moderních fasádních řešení
Fasáda Struktur® od firmy DOMICO je zajímavou tvůrčí alternativou, neboť jemná struktura jejích profilů dodává zvláště velkým plochám živější vzhled. Má mnohostranné použití, možnost vodorovné, svislé i šikmé pokládky. Použitím stínových spár nebo speciálních profilů jí můžeme kombinovat i s fasádou Planum®. Bezšroubové kotvení profilů Struktur umožňují přídržné lišty, které tak zajišťují dlouhou životnost a stálou kvalitu fasády. Navíc jsou správnou stavebně-fyzikální skladbou výborně splněny požadavky na zadem větranou zavěšenou fasádu.
Brucknerova univerzita v Linci
Plisovaná, bílá fasáda Brucknerovy univerzity v Linci vypadá jako obalená jemným krepovým papírem. Design nového domova pro začínající umělce pochází od architektonické kanceláře 1 ZT GmbH z Lince, která vyhrála v roce 2008 celoevropskou architektonickou soutěž. Zakřivená, organicky tvarovaná budova je jako socha nebo zhmotnění zvuku v parku. Leží v zatáčce ulice Hagenstraße a otevírá pohled na krásné staré stromy. Chtěli jsme využít zvláštnosti lokality - krásnou přírodu - a nabídnout ji samotným studentům. Proto si budova ve směru od ulice chrání přístupy. Směrem do parku je štíhlá a dovoluje přístup dennímu světlu. K dispozici je také venkovní schodiště, které může být využito pro koncerty pod širým nebem. K představe, jaká je velikost budovy: obložena je 365 prvky se světlých lamel, které propojují objekt s okolními stromy. Lamelová fasáda je nejvýraznějším prvkem budovy. Lamely poskytují nejen stínění, ale dávají stavbě lehkost a zvláštní hudební charakter. Vypadají jako na struny hudebního nástroje a obklopují budovu jako jemný závěs. V důsledku toho se zdá, že stavba je spojena s krajinou a okolními stromy. Kromě toho se lamely využívají pro ovládání světla v interiéru. V zimních měsících zachytávají postranní sluneční záření a směřují světlo hluboko do budovy, takže po celý rok zajišťují příjemný osvit místností. Zaoblené rohy a šikmé povrchy byly provedeny předsazeným zateplovacím systémem. Po dokončení pláště byly na fasádu umístěny dřevěné prefabrikované sendvičové panely s již nainstalovanými okny a finální povrchovou úpravou. Držáky lamel byly nainstalovány předem na dřevěné panely, takže samotná montáž lamel byla pak záležitostí několika týdnů. Další optickou hloubku dostal povrch fasády pomocí techniky úpravy povrchu štětcem, kterou realizační firma použila při aplikaci omítky. Za lamelami umístěná, o odstín tmavší omítka ve vertikálních pruzích, to ještě zvýrazňuje. Okna vypadají, jako by byly skryté za "šaty". Zvláštností budovy je přenos stínohry, vzniklé světelnými interakcemi, na vnitřní stěny a schodiště.
Administrativní budova LANIK v Boskovicích
Autorem rekonstrukce a jižní přístavby nové administrativní budovy technologické firmy LANIK v Boskovicích je Ing. arch. Eduard Štěrbák. Nové sídlo firmy odráží jasnou vizi autora a současně představuje současnou tvář a budoucí směřování investora. Vnější podobu nové přístavby a fasádu starší rekonstruované budovy ovlivnily i kreativní omítky StoSignature. Areál společnosti se nachází v průmyslové zóně Boskovic, a právě tady vyrostlo v letech 2018-2020 nové sídlo firmy. Budova, kombinující starší budovu s novou přístavbou, je umístěna na exkluzivním místě v rámci stávající průmyslové zóny tak, aby tvořila dominantu a jasný orientační bod pro návštěvníky. Současně funguje jako hlavní vstup do areálu firmy LANIK a symbol současné tváře a budoucího směřování společnosti. Zcela nová je na této podlouhlé budově fasáda s kontaktním zateplovacím systémem StoTherm Vario a světlou omítkou, kombinovanou v meziokenních prostorách s broušenou betonově šedou omítkou. Nově byl v této části vybudován před fasádou rošt pro popínavé rostliny a nové je také únikové schodiště. Upravená budova funkčně navazuje na novou vstupní budovu. Fasáda této přístavby je zateplena kontaktním zateplovacím systémem StoTherm Classic, vrchní vrstvu tvoří tmavá ručně broušená omítka. Prosklené plochy jsou pokryty stínicími lamelami.
Na hlavní fasádní plochy rekonstruovaného objektu byla použita finální povrchová úprava pomocí silikonově-pryskyřičné omítky StoSilco K 1.5. Prostor mezi okny pak byl ozvláštněn betonově šedým broušeným povrchem StoBeton MP z řady kreativních omítek StoSignature, realizovaný pomocí omítek Stolit K 1.5 a Stolit MP. Na jižní nové přístavbě je potom naopak jedna z nejodvážnějších povrchových úprav: „poškrábaný" StoBeton Ter v tmavém odstínu. Ten se podařilo realizovat díky bezcementové podkladní omítce StoArmat Classic plus. Aplikace finálního povrchu pak probíhala pod drobnohledem pana architekta Štěrbáka a jednatele investora pana Igora Láníka.
tags: #stineni #struktorovana #fasada #informace