Plánujete stavbu udírny a nevíte, jaké materiály použít? Ať už se rozhodnete pro cihlovou nebo dřevěnou udírnu, správný výběr materiálu je klíčový pro její funkčnost a trvanlivost. Zahradní kuchyně a udírny si každý zákazník - stavitel řeší sám, nejsou na to žádné normy, či přesně dané pracovní postupy.
Výběr materiálu pro udírnu
Při stavbě základní konstrukce udírny může být použito velké množství materiálů od betonu a cihel až po železo nebo dřevo. Odborníci se však nejraději přiklánějí k udírnám zděným.
Výhodou je, že ke stavbě můžeme využít jakýkoli materiál a tím snížit náklady na minimum. Udírnu se vyplatí stavět jako doplněk jiného zařízení, nejčastěji zahradního grilu. Nic ale nebrání tomu, postavit si udírnu zcela samostatně.
Podle zvoleného materiálu se udírny dělí nejčastěji na dřevěné a zděné. Konstrukčně jednoduché jsou dřevěné udírny, které jsou vhodné pro uzení menšího množství masa, klobás nebo ryb. Výhodou dřevěné udírny je nízká hmotnost, díky které se dá v případě potřeby snadno přesunout na jiné místo. Udicí komoru tvoří jednoduchá dřevěná bedna, ohniště se pak staví ze šamotových desek či cihel.
Náročnější stavbou je klasická zděná udírna. Je zpravidla prostornější a vhodnější pro ty, kteří mají v plánu udit často a pravidelně. Vzhled i tvar zděné udírny si můžete přizpůsobit podle svých představ. Zděné udírny mají udicí komoru vyrobenou nejčastěji ze svařeného ocelového plechu, který je obestavěn cihlami. Udírny z cihel nebo kamene se stanou výrazným prvkem exteriérového prostoru a upoutají na sebe pozornost, proto je namístě zaměřit se i na jejich vzhled.
Čtěte také: Nejlepší dřevo na plot
Šamotové cihly
Pokud budeme vycházet z našich zkušeností doporučujeme vnitřek udírny vyšamotovat, respektive vyzdít z šamotových desek velkých formátů. Pokud použijete např. šamotové desky 75x50x3 cm je udírna nejen velmi rychle smontována, ale je i úhledná a navíc se v ní velmi dobře udržuje čistota. Za šamotovou desku doporučujeme vložit izolační vrstvu např. desku SKAMOTEC. Udírna se sice pomaleji natápí, je však teplotně stabilní a nepodléhá snadno teplotním výkyvům.
Šamot je zapotřebí. Ale jaký? S šamotkou nešetříme nikde, kde bude teplo a žár. Nejen ve vlastním topeništi, ale v napojení kouřovodů, u dvířek, manipulačních prvků.
Pro a proti má i tzv. vodní sklo, které je možné do šamotové malty přimíchávat ve směsi, a zvýšit tak odolnost/tvrdost. ¨Jenže kritické hlasy zmiňují, že v udírně nedosáhnete takového tepla (kolem 1200 °C), aby se sklo skutečně vypálilo. Ať tak či onak, rozhodně je toto šamotové řešení efektivnější pro samotné topeniště, než komoru.
Šamotová malta přitom slouží jako izolační výplň, nikoliv klasická malta - pojivo. Určitě ale uvnitř na žáru exponovaných nepoužíváme klasickou maltu, který by rozpukala. A vyhlazení a vyspárování musí být v celém vnitřním profilu dokonalé.
Lícové cihly
Ke zdění venkovních krbů a grilů obvykle nepoužíváme obyčejné pálené cihly (protože mají póry, do nichž se může dostat voda, která je roztrhá, když zmrzne), nýbrž hladké, nenasákavé, mrazuvzdorné tzv. lícové cihly. Vhodné jsou i vápenopískové cihly.
Čtěte také: Vlastnosti a typy cihel
Pokud na stavbu použijeme bílé vápenopískové cihly (aby to vypadalo pěkně), musíme části, které přijdou do styku s vysokou teplotou, vyzdít šamotovými cihlami; bílé cihly by se žárem rozpadly. Dobrým řešením také je všechny cihly rozpůlit a dovnitř použít šamotové půlky a z vnější strany bílé. Obecně to platí i pro lícové cihly.
Ke zdění udírny nepoužíváme běžné pálené cihly, protože ty svět okolo neustojí. Jejich póry mohou nasávat vlhkost, může dojít k přemrznutí a popraskání. Proto sáhneme preferenčně pro krajc-na-krajc pálených lícových, hladkých. Těm už venkovní klima problémy nečiní.
Konstrukční části udírny
Jak zděné, tak dřevěné udírny fungují na stejném principu a skládají se ze stejných konstrukčních částí. Většinou se upřednostňuje uzení studeným kouřem, u kterého se topeniště umísťuje v určité vzdálenosti od udicí skříně. Do ní se kouř přivádí prostřednictvím kouřovodu.
Topeniště
Začneme stavbou ohniště. Musí být uzavřené, a to těsně, abychom mohli během uzení přesně regulovat teplotu kouře. Za základ nám mohou posloužit stará, nepoužívaná kamna, ale můžeme je postavit i sami. Pak použijeme buď šamotové cihly, nebo vnitřek vyložíme šamotovými tvárnicemi. Ohniště musí mít rošt, na kterém bude hořet palivo, a pod ním popelník.
Topeniště je část udírny, ve které se spaluje dřevo a kde současně vzniká i kouř, který je odváděn do další části udírny. Topeniště musí odolat vysokým teplotám, proto se zpravidla staví ze šamotových cihel. Můžete použít i základ ze starých kamen, například ze známého typu Petra. Topeniště musí být vybavené dvířky a uvnitř roštem, přes který bude propadávat popel do popelníku.
Čtěte také: Jak správně pěstovat túje na živý plot?
Jak k vlastnímu ohništi, tedy prostoru nad roštem, tak k popelníku musí vést samostatná těsně doléhající dvířka. Obě dvířka musí umožňovat regulovaný přístup vzduchu, tj. musí být opatřená vzduchovou růžicí. Skrz popelníková dvířka přichází tzv. primární vzduch, který prochází při hoření palivem. Ten určuje intenzitu hoření. Sekundární vzduch přichází skrz dvířka ohniště.
Kouřovod
Kouřovod musí mít stoupající sklon, aby kouř mohl přirozeně stoupat k udírně. Jeho délka, jestliže vede volně vzduchem, bude zhruba 2 m, průměr cca 15 cm. Potřebujeme-li z praktických důvodů kouřovod zanořit pod zem, prodloužíme ho na 3 až 4 m. Použijeme na něj jakoukoli trubku z nehořlavého materiálu, např. keramickou odpadní rouru, betonovou rouru nebo kouřovou rouru od kamen. Anebo můžeme kouřovod vyzdít z cihel.
Pokud se jedná o materiál použitý pro tahové kanály, je ocelová silnostěnná roura dostačující, ovšem nerezová roura je naprosto ideální, jelikož nepodléhá korozi. Zdravíme, Tomáši, děkujeme za Váš dotaz.
Kouřovod slouží k odvodu kouře z topeniště do udicí skříně. Jako kouřovod dobře poslouží kameninová trubka, případně trubka z litiny nebo oceli. Pro zajištění dobrého tahu je třeba kouřovod vyspádovat, a to se spádem alespoň 5 cm na metr.
Udicí komora
Ke stavbě udicí komory můžeme využít dřevo, plech, cihly, nebo ji třeba i celou vybetonovat. Není-li udírna ve stráni, zahájíme stavbou soklu, na němž bude komora stát. Rozměry udírny odvodíme od toho, jaké množství masa chceme najednou udit.
Udicí skříň nebo také komora je prostor, ve kterém dochází k samotnému uzení. Zkušení stavitelé udíren doporučují vsadit na osvědčené rozměry 90 x 90 cm. V případě zděných udíren se udicí komora vyrábí z ocelového plechu a následně se obezdí cihlami. Mezi ocelovým pláštěm a cihlou musí být mezera, která umožní bezproblémové rozpínání skříně způsobené změnami teplot.
Vnitřní prostor skříně lze vybavit rošty či tyčemi pro zavěšení uzenin. Pohodlný přístup do udírny zajistí boční dvířka. Měla by být dostatečně prostorná a prostor udicí komory musí dobře utěsnit.
Komín
O odvod spalin ven z udírny se stará komín, který by měl být vybavený stříškou zajišťující ochranu před deštěm. Zastřešení s komínem lze u domácích udíren realizovat různými způsoby. Jednodušším řešením je udírnu z horní části opatřit plechem a spaliny odvést obyčejným (třeba plechovým) kouřovodem. Náročnější (za to vzhledově působivější) cestou je celou udírnu a prostor kolem ní zastřešit. Pokud se rozhodnete pro stavbu krovu, osaďte komín jako první.
Závěr
Při stavbě udírny je důležité zvolit správné materiály a postupy, aby byla zajištěna její funkčnost a trvanlivost. Ať už se rozhodnete pro dřevěnou nebo zděnou udírnu, dbejte na kvalitní provedení a používejte materiály, které jsou odolné vůči vysokým teplotám a povětrnostním vlivům.
tags: #jaké #cihly #na #udírnu