Štěrbinové žlaby představují moderní způsob liniového odvodnění povrchových vod ze zpevněných ploch, jako jsou vozovky, zpevněné krajnice, dopravní plochy, parkoviště, skladovací a manipulační plochy a další dopravní stavby. Mohou být umístěny jak při okraji, tak i uvnitř odvodňované plochy. Nejsou však určeny pro odvedení srážkové vody z ploch nezpevněných.
Konstrukce a funkce štěrbinových žlabů
Štěrbinové žlaby jsou sestaveny ze železobetonových dílců, spojených navzájem pomocí těsnění tak, že hotový žlab je pro vodu i případné ropné látky nepropustný. Povrchová voda vtéká do žlabu podélnou štěrbinou, která je buď průběžná, nebo přerušovaná. Povrch žlabů je plochý jen s malým povrchovým sklonem k podélné štěrbině uprostřed žlabu. Podélný pohyb vody, která vtéká do žlabu štěrbinou, se odehrává již uvnitř žlabu. Voda je většinou odváděna k výtokovým dílcům a jimi napojena na dešťovou kanalizaci. V některých případech může být voda ze žlabu přímo vyústěna do příkopu nebo vodoteče. Štěrbinové žlaby jsou uzavřenější než žlaby s průběžnou mříží, což výrazně omezuje možnost zamrznutí žlabu při nízkých teplotách. Průtočný profil štěrbinové trouby není kruhový, je tvořen dvěma půlkruhy se středními svislými stěnami.
Typy štěrbinových žlabů a jejich vlastnosti
Mezi významné výrobce patří firmy MEA, RONN a BEST, které nabízejí různé typy štěrbinových žlabů s odlišnými vlastnostmi a možnostmi využití.
Betonové štěrbinové žlaby
BETON trouby se štěrbinovými žlaby jsou vyráběny z litého betonu pevnostní třídy C45/55 se stupněm vlivů prostředí XF4 dle ČSN EN 206+A1. Vynikají svou vysokou odolností proti agresivnímu prostředí (mráz, CHRL) a vysokou odolností proti mechanickému poškození.
Jako každý jiný odvodňovací žlab, ani betonová štěrbina není ideálním řešením pro všechny případy a nemůže tak být vždy optimální volbou. Slabinou jakýchkoli monolitických celobetonových žlabů je jejich nechráněná horní plocha se štěrbinou. Ta má ve srovnání například s litinovými kryty nižší odolnost vůči obrusu a dynamickým rázům kol. Při frekventovaném pojíždění vyšší rychlostí se povrch na hranách může postupně narušovat a olamovat, což může vést k nákladné rekonstrukci a odstávce dopravy.
Čtěte také: Štěrbinové betonové žlaby – Průvodce výběrem
Nerezové štěrbinové žlaby
Nerezové odvodnění se používá pro potravinářské a gastro provozy nebo například v chemickém průmyslu. Je určeno převážně do vysoce zátěžových a vlhkých prostředí, pro všechny plochy s nároky na hygienu, ale i pro plochy s požadavky na estetické a designové řešení. Podle požadované odolnosti odvodnění se pro výrobu používá jako vstupní materiál potravinářská nerezová ocel tř. 304, nebo chemii a chlóru odolná ocel tř. 316 v různých modifikacích. Kompaktní rozměry umožňují instalaci i v prostorách se sníženou stavební konstrukcí podlah. Pro venkovní a architektonicky náročné požadavky je možné využít systém nerezového štěrbinového odvodnění RONN MEA TSH. Ocelový žárově pozinkovaný nebo nerezový štěrbinový kryt s příčnými žebry je certifikován až pro zatížení E600 kN. Příčná žebra lépe zachycují vodu a také zabraňují zapadávání větších předmětů do štěrbiny, čímž snižují nároky na pravidelnou údržbu. V některých variantách se volí průběžná štěrbina. Samotný žlab se štěrbinou je možné optimalizovat podle množství zachycované vody správnou volbou šířky.
Nerezové štěrbinové žlaby RONN Nerez R4200 jsou vhodnou volbou pro odvodnění teras, menších ploch nebo okolo bazénů. Celonerezové provedení zaručuje životnost a chemickou odolnost po celou dobu životnosti stavby. Při odvodnění terasy rodinných domů je třeba zachovat plnou průtočnost štěrbiny při omezené stavební výšce. Samotné žlaby nemají krycí mřížku, ale v případě zvýšeného výskytu listí, jehličí apod., je třeba dbát na údržbu.
Normy a zatížení
Začněme citací normy ČSN EN 1433, přesněji jejím článkem číslo 5: „Skupina 3 (nejméně třída C250) - Pro odvodňovací žlábky umístěné v ploše odvodňovacích pruhů pozemní komunikace u obrubníku, nepojížděné zpevněné krajnice a podobně.“ Norma určitě nepovažuje odvodnění pomocí štěrbin za nespolehlivé a nekvalitní. Další v pořadí, vyšší zátěžová skupina 4 (třída D400) však instalaci napříč připouští a žádnou meziskupinu tu nenajdeme. Naznačuje se tak, že obzvláště v případech příčného uložení není štěrbina tou pravou volbou. V kompetenci projektanta je tedy rozhodnout o typu žlabu nejen podle třídy zatížení, ale také charakteru a intenzitě namáhání, které musí žlaby v provozu snášet. Robustnost konstrukce a třída zatížení deklarovaná výrobci totiž v praxi svádí k přeceňování štěrbin.
Výrobci jako ACO DRAIN® N100 nabízejí žlaby vhodné pro zátěžovou třídu až C250kN dle ČSN EN 1433, s tělesem žlabu z polymerbetonu a velkou variabilitou prvků.
Problémy spojené se štěrbinovými žlaby
I když mají štěrbinové žlaby své místo v odvodňování, nejsou ideálním řešením za všech okolností. Je třeba dobře promyslet, kdy je na stavbě použít a kdy je lepší zvolit léty ověřenou klasiku - žlaby s kryty.
Čtěte také: Použití betonových štěrbinových žlabů
Příčné uložení a přetečení
S příčným uložením je spojený i druhý, v praxi často podceňovaný případ. Zde je odvodnění instalováno také napříč vozovkou, která je navíc ve svahu. Pokud je sklon okolní plochy směřující kolmo na linii žlabů vyšší a přijdou silnější přívalové srážky, voda může poměrně lehce žlab přetéct. I když je vrchní část žlabu většinou spádována směrem ke štěrbině, dešťová voda nikdy nenatéká po celé délce linie rovnoměrně. Vytváří si jakási malá řečiště s „peřejkami“, kde nátoková hrana slouží jako rampa. Voda tak štěrbinu překoná a teče dále po komunikaci, kde může páchat škody. Žlaby s krytem mohou toto nebezpečí spolehlivě eliminovat.
Zanášení a údržba
Asi největší slabinou betonových trub je jejich náchylnost k zanášení naplaveným materiálem. Platí to zejména, pokud se žlaby s otevřenou štěrbinou instalují jako odvodnění okolo nezpevněných povrchů, do vjezdů lesnických a zemědělských areálů, pod listnatými stromy apod. Znečištěná těžká technika z polí či staveb bývá obecně pro tyto konstrukce problematická. Žlaby je pak nutné velmi často čistit a proplachovat, což je při absenci hydrantu nebo jiného dostupného zdroje vody v blízkosti drahá záležitost. Navíc náklady na vodu, její dovoz, odvoz i likvidace kalů rok od roku rostou. Žlaby s krytem nabízí v tomto případě daleko elegantnější a ekonomičtější řešení. Kryty je možné rychle vyjmout a žlab mechanicky vyčistit.
Bezpečnost
Žlaby, které nemají štěrbinu skrytou pod obrubníkem nebo zakrytou roštem, jsou velmi nebezpečné v plochách s častým provozem cyklistů nebo pohybem chodců.
Vliv spádu na funkci žlabu
Použití žlabů s vnitřním spádem ve srovnání s použitím žlabů bez vnitřního spádu nic neřeší. Představme si plochu v absolutní rovině. Voda, která se deštěm rozlévá po okolní zpevněné ploše, padá přes hranu do žlabu a má snahu se rozlévat do stran v podélném směru žlabu. Někde v jeho délce se dostane na hranu odtoku, který je vždy vedený pod úroveň dna žlabu. Voda začne přepadávat přes hranu místa odtoku a strhávat sebou další vodu uvnitř žlabu - vzniká tak řečiště, kdy voda proudí od rozvodí k odtoku, a to tak dlouho, dokud hladina přepadává přes jeho hranu. V praxi tedy dokud je alespoň minimální výška hladiny vody uvnitř žlabu. Praktici říkají, že si voda cestu vždycky najde. A je jedno, zda se bavíme o žlabu dlouhém jeden metr nebo sto metrů. Vnitřní spád žlabů v rozmezí 0,5 nebo 0,6 % se na tomto chování vody nijak poznatelně nepodílí. Zmíněné chování vody ve žlabu potvrdily i výpočty v poměrně sofistikovaných softwarech pro výpočet hydrauliky proudění vody ve žlabech. Při zadání výpočtů varianty žlabů s vnitřním spádem a bez něj jsou výsledky prakticky stejné.
Další otázkou, která se často vyskytuje v souvislosti s podélným spádem žlabů je možný vliv na rychlost jejich zanášení sedimenty, nebo jinak řečeno, míru jeho samočistící schopnosti působením proudění protékající vody. I zde je vliv žlabu s běžným vnitřním spádem spíš rozšířeným mýtem. Aby vnitřní spád ovlivňoval poznatelným způsobem rychlost proudění a tím i určitou částečnou schopnost samočištění, musel by být výrazně nad běžně vyráběnými hodnotami, které zmiňuji výše, tedy výrazně nad 0,5 nebo 0,6 %. V praxi se takovéto žlaby nevyrábějí, protože by byly po několika metrech příliš hluboko pod úrovní terénu a komplikovaly by napojení na okolní kanalizační síť.
Čtěte také: Komplexní řešení odvodnění s D400
Je všeobecně známé, že žlaby s plochým dnem a čtvercovým profilem koryta i žlaby s „V“ profilem mají větší sklon k zanášení, než žlaby se zakulaceným dnem a příčným profilem ve tvaru písmene „U“. Důvodem je hlavně horší samočistící schopnost a menší kontaktní plocha vody s usazenými nečistotami. Méně rozšířeným poznatkem je důležitost správného dimenzování průtočného profilu žlabu nejen tak, aby nedocházelo k jeho přetečení během intenzivnější srážky, ale také v opačném směru, aby příliš velké koryto nevytvářelo u většiny dešťů jen slabý proud vody bez dostatečné dynamiky proudění. V těchto případech se pak u dna žlabu začnou vytvářet sedimenty a žlab se poměrně rychle začne zanášet. Ani u finančně zdatného investora zde tedy neplatí ono známé „čím větší, tím lepší“.
Doporučení pro instalaci
Instalace žlabů je jednoduchá, ruční bez nutnosti nějaké zvláštní techniky. Pokládka žlabů začíná odtokem a napojením na odtokovou trubku. Pak již žlaby pokládáte do zavlhlého betonové lože podle provázku nebo laseru. Doporučuje se utopit žlab proti dlažbě klidně o půl až jeden centimetr. Voda se do žlabu lépe dostane. Okolní dlažba má navíc tendenci klesat.
Mýtus, že žlaby s kryty nelze využívat v dopravně silně zatěžovaných plochách a musí se nahrazovat betonovými štěrbinami, je nepravdou, která většinou vychází z neznalosti konstrukčních možností. Řešení pomocí liniového odvodnění usnadňuje spádování podlah a zvyšuje se tak bezpečnost při chůzi.
Zkušení montážníci vědí, že je třeba dbát na centimetry i způsob položení při instalaci. Nejde jen o hloubku zabudování, ale i vzdálenost od domu nebo garážových vrat. Dbát na umístění žlabu, výběr materiálu, jeho šířky i druhu roštu tak, aby zvládl pojmout nejen drobný, ale i silný déšť.
Odvodnění kolem domu a garáže
Odvodnění všech ploch kolem domu nebo bytovky může být snadné, když se zvolí správné řešení. Dešťová voda ze střech se obvykle odvádí přes gajgr do potrubí. Spadlá voda se do trávníků sama vsákne, ale voda z dlažby nebo betonu musí někam odtéct. Řízený svod vody a její další využití usnadní liniové odvodnění, žlaby s roštem. Problém se spádováním plochy se zjednoduší tím, že podélný žlab umožní nasměrovat sklon dlažby jen jedním směrem.
Před garáže můžete podle požadované zátěže zvolit krycí rošty určené pro pojezd osobních aut nebo těžších dodávek. V případě většího množství vody například na rozhraní ulice a garáže, nebo u větších spádů můžete zvolit větší šířky žlabů až do 200 mm. Obecně platí, že pokud máte do garáže větší spád, je lepší použít širší žlab, aby přívalová voda žlab nepřeskočila a nedostala se do objektu. Také ocelový mřížkový rošt má lepší schopnost vodu zachytit než třeba litinový. U garáže se také doporučuje žlab od vrat trochu odsadit, třeba 20-30 cm a vytvořit před vstupem v místě žlabu mírné úžlabí. Při těžkém dešti se tak voda, která by se dostala za žlab, zase vrátí a odteče bezpečně žlabem. Každý odvodňovací systém by měl mít nějaké sítko nebo košík na hrubé nečistoty.
Odvodnění teras a fasád
Jiná situace je u terasy nebo fasády. Zde obvykle stačí žlab šířky 100 mm a záleží spíše na vašem estetickém cítění, jaký design roštu zvolíte. Nejnovější typ roštu je plastový rošt s podélnými žebry a zvládne zatížení A15 kN. Unese tedy i osobní auto. Můžete ale také zvolit nenápadný štěrbinový nástavec. Žlab je schovaný pod dlažbou a pouze úzká, téměř neviditelná štěrbina sbírá dešťovou vodu z povrchu. Možností je však daleko více.
Odvodnění bazénů
Pro svod vody z ploch kolem bazénu se používá systém nerezového odvodnění. U bazénu, který nevyužívá přelivový žlab, je zcela dostačující štěrbinový žlab z chemické oceli 316 s mezerou pouze 8 mm. U velkých bazénových ploch musí voda většinou k bodovým vpustím urazit velkou vzdálenost a navíc bývá plocha příliš komplikovaně spádovaná. Při použití žlabů lze povrch jednoduše spádovat v jednom směru. Integrovaný spád uvnitř žlabu zajistí rychlý odvod úkapových vod. Navíc design štěrbinového žlabu je velmi elegantní řešení, které vizuálně nenarušuje prostor.
Alternativy odvodnění a hospodaření s vodou
Řešení odvodnění ploch se ale neomezuje pouze na liniové žlaby. Pokud je třeba, můžete využít také bodové vpustě. Ty mají v základu koš na hrubé nečistoty a volitelně i sifon. Přímo před vchody domů se osvědčily rohožky s vanou integrovanou do dlažby. Rohožka zachytí při čistění nejen hrubé nečistoty z bot, ale také dešťovou vodu.
Dešťovou vodu ze zpevněných ploch nebo ze střech můžete odvést rovnou do kanalizace. Nebo pokud to typ zeminy umožní, můžete ji přímo vsáknout na pozemku. To je výhodnější nejen pro přírodu, ale především pro nás. Vodu lze přivést do podzemních nádrží, využít ji na zalévání a teprve přebytek nechat vsáknout nebo pustit do kanálu. Možností, jak vyřešit odvodnění zpevněných ploch je mnoho. Záleží to jen na vašich požadavcích a nárocích na kvalitu, další využití a také na vizuálním dojmu. To, že jste zvolili správné řešení si ani neuvědomíte, protože kolem domu nebudete chodit v kalužích a voda bude svedena dál od základů.
| Vlastnost | Betonové štěrbinové žlaby | Nerezové štěrbinové žlaby |
|---|---|---|
| Materiál | Litý beton (C45/55) | Nerezová ocel (304, 316) |
| Odolnost | Vysoká odolnost proti agresivnímu prostředí (mráz, CHRL) a mechanickému poškození | Chemická odolnost, životnost, vysoká zátěž |
| Zátěžová třída (dle ČSN EN 1433) | Až D400 (dle typu) | Až E600 kN (s příčnými žebry) |
| Použití | Vozovky, zpevněné krajnice, parkoviště, dopravní plochy | Potravinářské, gastro, chemický průmysl, bazény, terasy, esteticky náročné plochy |
| Údržba | Náchylnost k zanášení, nutné časté čištění | Snadné čištění (vyjímatelné kryty) |
| Vizuální dojem | Standardní | Elegantní, nenápadný design |
| Samočistící schopnost | Nižší u plochého dna | Lepší u U-profilu, vliv spádu je minimální |
tags: #sterbinovy #zlab #spad #informace