Při výběru vhodné podlahové krytiny se můžeme rozhodovat podle celé řady kritérií - velkou roli hraje často především cena, dalším důležitým aspektem je vzhled, dále pak odolnost podlahy, náročnost její pokládky, hlučnost a další vlastnosti. Je to bez jakýchkoli diskusí - masivní dřevěné podlahové krytiny a tedy i ty plovoucí jsou tím nejlepším, co vůbec můžeme podlaze obléknout. Ať už kvůli výborným vlastnostem přírodního materiálu, originalitě každého dílu, sytosti barev, vůni, textuře dřeva, jeho příjemně teplého povrchu, ale i kvůli životnosti a možnosti renovace do opětovně nového vzhledu. Dávno už ale neplatí, že plovoucí podlaha rovná se laminát. Tento způsob pokládky je moderní, praktický a nabízí neuvěřitelnou škálu materiálů a designů. Plovoucí podlahy se dělají z různých materiálů (dřevo, vinyl, laminát…), podstatné je u nich to, že k podkladu nejsou nijak napevno přichyceny, stejně tak ani k okolním stěnám.
Co jsou plovoucí podlahy?
Výraz plovoucí znamená, že je podlahová konstrukce oddělena od nosného podkladu i od všech vertikálních prvků (například stěn či stoupaček). Není tedy pevně kotvena, do těchto podlah se nic nešroubuje ani nekotví, jejich účelem je „plavat“ na podkladu. Plovoucí podlaha obsahuje ve své skladbě zvukově-izolační vrstvu, což je výhodné především pro bytové domy a jiné vícepodlažní budovy. Plovoucí podlahu tvoří jednotlivé lamely, které se do sebe připojí pomocí zámkových spojů. Jedná se o systém uchycení pero-drážka, jenž umožňuje snadné a rychlé spojení lamel - většinou se lamely skládají na sucho, v některých případech ale může jít i o lepené spoje. Podél stěn, ale i jinde jsou plovoucí podlahy typické dilatačními spárami (například i mezi kuchyňskou a obývací částí kontinuálního obytného prostoru, který je dnes v módě a dlužno říci, že jde o velmi praktické řešení).
Dilatační spáry částečně vyrovnávají problémy s těžšími kusy nábytku, především pak s kuchyňskou linkou. Ovšem často je tento problém řešen dlažbou pod a před kuchyňskou linkou, na kterou teprve navazuje plovoucí podlaha a napojení je překrytou přechodovou lištou. Úplně dole najdeme podkladní vrstvu plovoucí podlahy (parotěsná vrstva, která brání vnikání vlhkosti z podkladu do izolační vrstvy, třeba z PVC fólie), na které je uložena zvukově izolační vrstva. Ta je tvořena různými druhy akustických izolací.
Přednosti a nevýhody plovoucích podlah
Přednostmi plovoucích podlah jsou kromě akustické (především kročejové) izolace i rychlost montáže a čistota pokládky, nižší nároky na pevnost podkladu, zdravotní nezávadnost, jednoduchá údržba, ale i snadná demontáž (s podlahou se můžete přestěhovat z nájemního bytu do vlastního) a příznivá cena. Vysoká obliba tohoto druhu podlahové krytiny vychází mimo jiné z toho, že plovoucí podlahy mají prakticky samé výhody a téměř žádná negativa. Naproti tomu nejsou tyto podlahy tolik vhodné do vlhkých prostor a místností, kde se často mění klima, čili především do předsíní, vstupních hal, koupelen, toalet, kolem domovních bazénů a vířivek a do zimních zahrad.
Hlavní výhody plovoucích podlah:
- Pěkný vzhled a široký výběr motivů - můžete si vybrat lamely, které svým vzhledem dokonale napodobují např.
- Rozmanité možnosti využití - plovoucí podlahy se hodí prakticky do jakéhokoliv bytu či domu, používají se ale i v komerčních objektech.
- Snadná a rychlá montáž díky zámkovým systémům, která probíhá čistě a bez lepení.
- Velmi jednoduchá údržba, ke které vám stačí vysavač a vlhký mop.
- Moderní technologie navíc umožňují vytvářet nekonečné možnosti designů s dokonalou imitací dřeva či kamene.
- Jejichž vzhled je navíc chráněn proti UV záření, což zaručuje jejich stálobarevnost.
Druhy plovoucích podlah podle materiálu
Plovoucí podlahy se rozlišují nejen podle materiálu nášlapné vrstvy - dřevěné (dokonce až třívrstvé), laminátové, dýhované, korkové a linolea, ale i podle typu roznášecí vrstvy: desek na bázi dřeva (dřevovláknitých, dřevotřískových, OSB) - lehké plovoucí podlahy a betonové vrstvy (cementového potěru, betonové mazaniny) - těžké plovoucí podlahy.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
1. Laminátové plovoucí podlahy
Laminát je stále oblíbenou volbou, a to především díky své příznivé ceně, obrovskému výběru designů a vysoké odolnosti proti oděru a poškrábání. Laminátová podlaha původně vznikla jako levnější náhrada dřevěné podlahy. Postupně však nabídla víc díky změnám v oblasti kvality, povrchové úpravy i způsobu kladení. U laminátové podlahy už nejsme limitováni vzhledem dřeva v přírodních barvách. Inovativní technologie ještě více zvýraznily krásu dřeva. Jeho základ tvoří nosná HDF deska z dřevovláken s dekorativní vrstvou, která je chráněna finální nášlapnou vrstvou. Mezi slabší stránky laminátových podlah patří nižší odolnost vůči vodě, i když moderní typy podlah jako například Egger E-motion 8/32 Aqua+ jsou voděodolné až 72 hodin.
Kromě klasických nebo rustikálních dezénů evropských a exotických dřevin jsou na výběr mořené verze v odstínu šedá, modrá, zelená, lososová či červená. Moderní laminátová podlaha dokáže imitovat vzhled mramoru, korku, kamene i kovu. Povrchovou vrstvou laminátové podlahy je pryskyřice z melaminu a lak. Díky tomuto složení je povrch hladký a bez pórů, takže výborně odolává nečistotám a prachu.
Rozdíly v kvalitě laminátových podlah
Při nákupu laminátové plovoucí podlahy se setkáte s různými cenovými rozdíly. Cenu ovlivňuje nosná vrstva, kterou může být HDF (vláknitá deska s vysokou hustotou) nebo MDF deska (středně hustá vláknitá deska) i způsob výroby.
- HPL a CPL technologie: Kvalitnější a dražší podlahy jsou vyrobeny vysokotlakou technologií HPL a CPL. Technologie výroby HPL znamená, že laminát je lisovaný pod vysokým tlakem ve dvou stupních. Nejprve se slisují několik ochranných transparentních vrstev s dekoračním papírem a ty se pak nalepí na nosnou desku. Takové laminátové podlahy jsou sice dražší, ale i více vydrží.
- DPL technologie: Méně kvalitní jsou vyrobeny technologií DPL. U DPL podlah probíhá technologie lisování v jednom kroku. Dekorační papír se přímo nanese na nosnou desku a následně se překryje ochrannou vrstvou.
Při výběru vhodné laminátové podlahy je třeba si uvědomit, do jakého prostoru ji dáváme a jaké zátěži bude vystavena. Pozorně si všímejte informace, které uvádí výrobce na obalu. Kromě číselného údaje se můžete orientovat i podle štítků, díky kterým snadno zjistíte, zda je podlaha vhodná do málo, středně nebo silně zatěžovaného prostoru. Všímejte si také údaje o oděruvzdornosti, což je schopnost odolávat mechanickému tření. Na obalu se může uvádět ve spodní (IP), střední (AT) nebo vrchní (FP) hranici oděruvzdornosti.
Laminátové plovoucí podlahy a podlahové topení
Laminátová plovoucí podlaha se díky malé tloušťce může použít i pod podlahové vytápění, všímejte si označení na obalu. Laminátové plovoucí podlahy se snadno udržují, jsou odolné vůči otěru, můžeme vyměnit poškozené lamely (u některých typů - podle typu zámku), jsou též odolné vůči UV záření a schopné rozvádět do okolí tlak i teplo, čili jsou tyto podlahy vhodné do místností s těžkými kusy nábytku a do místností s podlahovým topením.
Čtěte také: Plovoucí podlaha a beton: Kompletní návod
Péče o laminátové podlahy
Pro co nejdelší zachování kvality plovoucí laminátové podlahy je vhodné znát a dodržovat určitá pravidla. Optimální vlhkost v místnosti se má pohybovat mezi 50 až 65%. Vrchní vrstvu podlahy mohou poškodit drobné abrazivní nečistoty (štěrk, kamínky). Zabráníte tomu, pokud ve vstupních prostorách zřídíte tzv. čistící zóny s použitím rohožek a koberečků. Rozlité tekutiny okamžitě otřete a na čištění nikdy nepoužívejte abrazivní prostředky ani drátěnky a drsné houbičky. Na laminát nejsou vhodné vosky a politury, protože na povrchu vytvářejí matný film.
Laminátové podlahy nenechávejte nikdy delší dobu vlhké nebo mokré, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky". Laminátová podlaha reaguje na okolní podmínky (obzvláště na relativní vlhkost vzduchu) příslušnou změnou. Změna vlhkosti laminátu vede ke smršťování (při nízké vlhkosti) nebo bobtnání (při vysoké vlhkosti) a s tím jsou spojeny příslušné následky (např. tvorba spár). Aby se zamezilo těmto mimořádným změnám, je nutno myslet na to, že relativní vlhkost vzduchu se v prostorách s laminátovou podlahou musí pohybovat celoročně mezi hodnotami 50 až 60% při teplotě 20 - 22°C. V případě potřeby je nutno prostor opatřit větracím, topicím nebo zvlhčovacím zařízením.
2. Dřevěné plovoucí podlahy
Přednostmi dřevěné plovoucí podlahy je pocit tepla a dotek přírody, dlouhá životnost, možnost renovace (u silnějších desek), schopnost přijímat a vydávat vlhkost, elasticita, výborná izolace hluku, minimální hořlavost, elektrická vodivost a možnosti oprav. Dřevěné podlahy však mají vyšší nároky na údržbu a musíme se k nim chovat maximálně ohleduplně. Pro místnosti s podlahovým topením lze sice použít i dřevěnou plovoucí podlahu, ale musíme si dát pozor na tloušťku dílců a také na typ povrchové úpravy, aby podlaha při vytápění nezapáchala, nebo aby dokonce neunikaly jedovaté zplodiny.
3. Vinylové plovoucí podlahy
Skutečnou revoluci do světa podlah přinesl vinyl, který je na rozdíl od laminátu 100% voděodolný, pocitově teplejší, a navíc výrazně snižuje kročejový hluk. Díky odolné nášlapné vrstvě, funkčností a vlastnostem se jeho použití rozšířilo i do kuchyní a koupelen. Skvělým příkladem z praxe jsou české plovoucí vinylové podlahy FatraClick, které jsou jedinečné svou spodní korkovou vrstvou a spojují krásné dekory dřeva s funkčními vlastnostmi vinylu i prověřenou kvalitou. Jsou ideální volbou pro rodiny s dětmi a domácími mazlíčky.
4. Rigidní vinylové SPC podlahy
Technologicky nejvyspělejší generací plovoucích podlah jsou rigidní vinylové SPC podlahy s minerálním SPC jádrem (Stone Plastic Composite). Jejich jádro je tvořeno směsí drceného minerálu a kompozitních pojiv spolu s dalšími přísadami, což propůjčuje podlaze maximální odolnost proti nárazu a poškrábání, a především vysokou rozměrovou stálost při změnách teploty či vlhkosti. Technologickou špičku zde představují produkty z kolekce Experto Click SPC 50 a Experto Click SPC 50 Plus.
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton
Tloušťka plovoucí podlahy dle zatížení
Čím náročnější je daná místnost na provoz, tím vyšší desky plovoucí podlahy musíme použít. V těch nejnáročnějších prostorech až 20 mm (předsíň, kuchyně, koupelna a klozet), dětské a obývací pokoje představují střední zatížení (10 až 20 mm). Nejméně náročné jsou ložnice a pracovny, zde si vystačíme se 7 milimetrů silnými deskami.
Pokládka plovoucí podlahy
I tu nejlepší podlahu může zničit špatná instalace, proto je nezbytné dodržet několik zásad. Laminátové prkna se pokládají stejně jako plovoucí podlaha bez lepení k podkladu. S tím souvisí i velmi jednoduchá údržba, ke které vám stačí vysavač a vlhký mop. Zjednodušil a zrychlil se i způsob montáže. Díky click systému již není nutné laminátovou podlahu spojovat lepením. V případě potřeby ji můžete rozebírat a znovu skládat.
1. Aklimatizace materiálu
Potřebným krokem je 48hodinová aklimatizace materiálu v místnosti určené k pokládce. Před rozbalením položte laminátové desky na 48 hodin do středu místnosti, ve které je budete pokládat. Materiál se tak aklimatizuje a vstřebá teplotu a vlhkost vzduchu v místnosti.
2. Příprava podkladu
Naprosto klíčový je dokonale připravený podklad - musí být rovný, suchý, pevný a čistý. Laminátová podlaha se musí pokládat pouze na perfektně stabilní, čistou a rovnou plochu. Starý koberec a zbytky lepidla je třeba beze zbytku odstranit. Než s pokládkou začnete, ujistěte se, že podlaha je opravdu bezvadně rovná. Na pomoc si vezměte pravítko, vodováhu a skládací metr. Akceptovatelné jsou maximálně tři milimetry výškového rozdílu na jeden metr plochy. Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati).
Předepsané roviny dosáhnete použitím samoniveční stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch. Před aplikací samonivelační stěrky je nutné zkontrolovat vlhkost podkladu:
| Typ podkladu | Bez podlahového topení | S podlahovým topením |
|---|---|---|
| Anhydrit | max. 0,5 % CM | max. 0,3 % CM |
| Beton | max. 2 % CM | max. 1,7% CM |
U podkladů s podlahovým topením je pře začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C. Při pokládce podlah, je třeba dbát aby teplota v místnosti byla 20 st.C. a vlhkost v rozmezí 45-60%. Dále je třeba po položení zamezit výkyvům teplot /teplotním šokům/ a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů. Každý material /kov, plast, dřevo/ má totiž určitou roztažnost. Teplota v prostoru by měla být konstantní. V zimě je třeba dbát, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 °C. V létě je potřeba ji chránit před přímým účinkem slunečních paprsků, které pronikají např přes sklo. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu.
Totéž platí pro prostory s podlahovým topením, kdy teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků. Dále se doporučuje podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tyto místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení.
3. Parozábrana
Pokládáte-li novou laminátovou podlahu na beton, je třeba nejdříve použít PE fólii neboli parozábranu, která slouží jako ochrana proti vlhkosti. Pásy by se měly překrývat asi o 20 cm a na okrajích sahat do výšky 10 cm. Při pokládce na dřevěné podlahy (např. dřevotříska) není PE fólie, parozábrana potřeba. Pokládka laminátových prken: Mnoho kročejových izolací má v sobě parotěsnou zábranu už zabudovanou - v takovém případě není samostatná PE fólie potřeba.
4. Pokládka laminátových prken
Při pokládce laminátové podlahy je vhodné začít v rohu místnosti - v ideálním případě rovnoběžně s oknem a postupovat zleva doprava. Během samotné pokládky nesmíte zapomenout na vytvoření dilatační spár u všech stěn a pevných překážek, které podlaze umožní reagovat například na prudké teplotní změny v místnosti. Po obvodu místnosti je třeba ponechat 10-15 mm mezeru takzvanou dilatační spáru, kterou vytvoříte pomocí klínů. U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm). Jednotlivé desky se jednoduše napojí po podélné straně a poté se na úzké čelní straně zaklapnou do sebe. Odřezek prkna pak použijte jako první díl následující řady.
Řezání prken
Druhou možností je použití přímočaré pily bez kyvadlového zdvihu s pilovým listem na laminát. Vždy použijte řádně naostřený nebo nový pilový list. Zabráníte tak otřepům nebo štípání povrchu podlahy při řezání.
Zakončení podlahy
- Použití příklepové lišty a dorážecího háku: Abyste prkno nepoškodili, slouží příklepová lišta jako nárazová plocha kladiva. K zacvaknutí posledního prkna do zámku se používá dorážecí hák.
- Umístění k radiátoru: Změřte vzdálenost mezi středem trubky a stěnou, přeneste ji na prkno a v daném místě udělejte čáru tužkou. Položte prkno těsně před trubky, a i jejich polohu na něj přeneste. Nyní prkno provrtejte forstnerovým vrtákem. Poté je rozdělte podél přímky vyznačené tužkou. Větší kus položte před topení a menší kousek s trochou lepidla dosaďte ze strany od stěny. Vyvrtané otvory zakryjte radiátorovou rozetou.
- Zárubně dveří: Je-li zárubeň dveří příliš nízko, jednoduše ji zkraťte pomocí multifunkčního stroje také známého jako oscilační fréza nebo multi - cutter s pilovým listem. K zárubni přiložte příslušný laminátový díl a v jeho výšce zárubeň dveří odřízněte.
- Odstranění přečnívající fólie: Když máte položené poslední prkno, odstraňte klíny a pomocí zalamovacího nože zkraťte přečnívající fólii u stěny nad novou podlahou.
- Soklové lišty: Zbývá nasadit soklové lišty. Montážní svorky přišroubujte na stěnu těsně nad podlahou ve vzdálenosti asi 40 až 50 cm od sebe a lišty na ně nasaďte. V případě potřeby lze lišty zkrátit na požadovanou délku buď ruční, nebo přímočarou pilou.
Důležité doporučení
Při nákupu vezměte o 10 % laminátových desek více, než je rozloha místnosti. Bude se hodit při prořezech nebo pro zamezení použití příliš krátkých kousků. Odřezek o délce menší než 30 cm byste při pokládce již neměli používat. Druhů lepidel a chemie pro nivelace je velké množství s různými vlastnostmi. Často se můžete v těchto parametrech ztratit a zvolit nevhodné lepidlo, penetraci, či nivelační stěrku. Doporučujeme tedy před začátkem realizace vše prokonzultovat s prodejcem. Ten, znalý vlastností podlah a podkladů, je schopný doporučit vhodné řešení po případě poradit. Každá podlaha má svoji specifikaci, která je uvedena v technickém listu či příslušnými piktogramy.
Laminát a dřevo mají mnoho společného: nevyplatí se podcenit jejich zakončení, čili výběr lišt, které ukrývají spáry. Lišty zde fungují obdobně jako rámy obrazů. Podkládka plovoucích podlah z těchto dvou materiálů je rychlá a snadná stejně jako demontáž.
Významní výrobci plovoucích podlah
K předním výrobcům plovoucích podlah patří např. Fatra - česká firma, která patří mezi největší zpracovatele plastů na světě. Krono Swiss - prvotřídní švýcarská kvalita. Dřevěné plovoucí podlahy Kährs - kolekce CRAFTSMAN I.
tags: #plovouci #podlahy #velke #kusy #informace