Při stavebně-technických průzkumech historických konstrukcí je poměrně častým požadavkem zjištění původu a stáří cihel a současně stanovení fyzikálně-mechanických vlastností cihel v kontextu se statickým posouzením cihelného zdiva. Tento příspěvek se věnuje této problematice na příkladu průzkumu historické zděné mostní konstrukce a budovy bývalého sirotčince v Brně, zaměřuje se na období od 18. do 20. století, dobu charakterizovanou snahou o unifikaci cihlářských výrobků a masivním využíváním plných pálených cihel ve stavebních konstrukcích.
Historický vývoj rozměrů a značení cihel
Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky setkáváme (pokud odhlédneme od nálezů římských cihel na archeologických lokalitách) až v 11. století. Dobová terminologie hovoří o cihlách „zdících, krycích a dláždících“. Středověké cihly jsou charakteristické roztříštěností rozměrů a poměrů délek stran. V tomto období bylo značení cihel v Čechách a na Moravě spíše výjimkou. V rámci monarchie tvoří výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století jako vcelku běžné. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka.
V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce (302 × 144 × 65 mm) a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Na Moravě zůstal v platnosti výnos Moravsko-slezského gubernia z roku 1810, s rozměrem zdice 11½ × 5¾ × 2¾ palce (palec dolnorakouský - 302 × 151 × 72 mm). Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou, kdy byl formát cihel pro zdění stanoven na 290 × 140 × 65 mm.
Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu. Od roku 1839 bylo v Čechách pro cihly značení přímo nařízeno. Vzhled kolků nebyl nijak předepsán, na jejich podobě se projevuje kreativita majitele cihelny a důležitost, kterou přikládali této jistého druhu reklamě.
Identifikace stáří a původu cihel
Častým požadavkem v rámci diagnostiky objektu je posouzení stáří zdiva na základě typologie použitých cihel, anebo naopak odhad kvality zdících prvků na základě znalosti stáří a původu. To je úkol nesnadný, a v řadě případů zcela nemožný. Prakticky v každém historickém období bylo běžné recyklovat stavební prvky, tedy i cihly byly zcela běžně využívány sekundárně, tj. zdění probíhalo s využitím již dříve jinde použitých cihel. Klasickým příkladem je například užívání cihel získaných při demolici prvků tereziánského opevnění v Olomouci (cihly s orlicí a iniciálami F.M.T.).
Čtěte také: Jak na renovaci parket?
Pokud odhlédneme od problémů spojených s recyklací zdících prvků, identifikace původu a stáří cihel je do jisté míry možná na základě stanovení rozměrů jednotlivých cihel v konstrukci a analýzou jejich případných typických znaků a značení. Nicméně, díky technologii výroby a faktu, že při výpalu dochází ke smrštění cihlářského střepu, závislém na složení materiálu i podmínkách výroby, jsou rozměry cihel dosti variabilní oproti platným předpisům. Rozdíly rozměrů cihel před rokem 1883 jsou navzdory předpisům tak variabilní, že stoprocentně potvrdit jejich zcela přesné stáří pouze na základě rozměrů nelze.
Příklad průzkumu mostní konstrukce
Most ev. č. 36719-2 překlenuje říčku Brodečku a mlýnský náhon v obci Dobromilice, okres Prostějov. Jedná se o poměrně atypickou konstrukci, neboť most je zděný z kamene, parapetní zdi pak z cihelného zdiva. Použití cihel v původně kamenné konstrukci mostu se pravděpodobně datuje od rekonstrukce v polovině 18. století. Tyto cihly byly použity k vyzdění obou parapetů mostu, v souvislosti s osazením dvou soch světců. Jde o poměrně typické cihly své doby, v některých kusech lze pozorovat hrubou strukturu užitého vápenného ostřiva. Typické jsou i nerovnosti ploch, nedokonalé vtlačení cihlářské hlíny do formy a v některých kusech i rozsáhlé vnitřní trhliny vzniklé smrštěním při výpalu. Formát cihel odpovídá obecně období před metrologickou reformou. Kolek na cihlách má podobu erbu v ozdobném ornamentu, ve štítu s písmenem B. Erb je opatřen knížecí korunkou. Užití tzv. negativního kolku naznačuje, že byly vyrobeny po roce 1836, kdy bylo značení cihel ustaveno císařským výnosem jako povinné. Jde o cihly běžného velkého formátu 290 × 140 × 65 mm typické pro 20. století, se stopami strojní výroby na povrchu. Lze je pravděpodobně datovat do roku 1968, což je letopočet vyskytující se na omítce koruny parapetu na povodní straně.
Příklad průzkumu budovy bývalého sirotčince v Brně
Při rekonstrukci budovy bývalého sirotčince na Gorkého ulici v Brně se díky přestavbě objektu a demolici jednoho křídla naskytla možnost získat reprezentativní soubory zdících prvků, jednoznačně datovaných vznikem objektu v roce 1872 a postavením přístavby v roce 1905. Po pečlivé rozměrové a tvarové analýze tohoto souboru a následné identifikaci dle kolků bylo zjištěno, že na stavbě objektu se současně podílela řada dodavatelů.
Zde je přehled některých zjištěných typů cihel a jejich pravděpodobných výrobců:
| Typ kolku | Rozměry (mm) | Pravděpodobné období | Výrobce a lokalita |
|---|---|---|---|
| SE ve čtverci + číslo | 305 × 152 × 71 | Do r. 1872 | Sigmund Spitz & Nathan Ehrenfest, Hohlweggasse 15 (dnes Úvoz) |
| DE v kruhu + čísla v kartuších | 302 × 152 × 69 | Do r. 1872 | S jistou pravděpodobností Rüdiger Deycks (?), Grosse Neugasse 99 (dnes Lidická) |
| NF v kartuši + římská číslice | 302 × 153 × 73 | Do r. 1872 | Ferdinand Nemetchek, Grosse Neugasse 104 (dnes Lidická) |
| Cz v kruhu | 304 × 154 × 73 | Do r. 1872 | Pravděpodobně rodina Czerwinků, Kreuzgasse 31 (dnes Mendl. n.) |
| N v kartuši | 299 × 150 × 74 | Do r. 1872 | Ferdinand Nemetchek, Grosse Neugasse 104 (dnes Lidická) |
| R a D v kartuších | 301 × 152 × 72 | Do r. 1872 | Rüdiger Deycks, Grosse Neugasse 99 (dnes Lidická) |
| F a S + číslo | 296 × 148 × 71 | Spíše 1905 | Ferdinand Schmerda, Eichhorngasse 21 (dnes Veveří) |
| NF | 301 × 150 × 71 | Do r. 1872 | Patrně další varianta kolku Ferdinand Nemetchek, Grosse Neugasse 104 (dnes Lidická) |
| A & Cz + číslo | 295 × 146 × 69 | 1905 | Adam und Czerwinka, Thalgasse 30 (dnes Údolní) |
| M ve čtverci | 303 × 150 × 71 | Do r. 1872 | Snad Alois Mistelsteiger, Wienergasse 47 (dnes Vídeňská) |
| F a E + číslo v kartuši | 291 × 146 × 68 | 1905 | Max Fischer und Mathias Ehrenfest, Hohlweggasse 5 (dnes Úvoz) |
| F a P + číslo | 297 × 143 × 69 | 1905 | Franz Pawlů, Eichhorngasse 73 (dnes Veveří) |
| S a F + číslo | 302 × 155 × 69 | Do r. 1872 | Ferdinand Schmerda, Eichhorngasse 21 (dnes Veveří) |
Výše uvedené vzorky byly následně využity ke stanovení základních fyzikálních a mechanických vlastností zkoušených cihel, konkrétně skutečných rozměrů, objemové hmotnosti, nasákavosti a pevnosti v tlaku. Zajímavé byly i rozměry vzorků, kde byl konstatován poměrně velký rozptyl daný nestejným smrštěním při výpalu.
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
Ztracené bednění a betonové tvárnice - moderní alternativy
Při stavbě základových konstrukcí a podezdívek nabývá na popularitě koncept ztraceného bednění, jehož využití se rozšiřuje díky mnoha přednostem, jako jsou ekonomická efektivita a rychlost výstavby. Ztracené bednění, které využívá beton, umožňuje rychlé a spolehlivé sestavení obvodových základových pasů a příček. Je ideální pro tvorbu základových pasů, stavbu stěn a příček za předpokladu, že budou vyplněny betonovou nebo maltovou výplní. Ztracené bednění lze využít i pro vybudování základu pod plotní konstrukce.
Vlastnosti a rozměry ztraceného bednění
Betonové tvárnice se vyrábí jednovrstvým vibrolisovacím postupem, díky čemuž nabízejí vysokou užitnou hodnotu, neobyčejnou odolnost a kvalitu. Poskytují maximální pevnost, schopnou odolat i těm nejnáročnějším podmínkám, a minimální nasákavost. Systém bednicích tvárnic je opatřen i kusy k půlení. Vnitřní dutina tvárnice se zalévá betonovou směsí. Rozměry ztraceného bednění koncipujeme tak, aby vyhovovaly různým stavebním aplikacím. ZTRACENÉ BEDNĚNÍ je nabízeno v šířkách 10 cm, 15 cm, 20 cm, 25 cm, 30 cm, 40 cm a 50 cm, vždy o výšce 25 cm a délce 50 cm. Širší tvárnice, jako jsou Ztracené bednění 20, 25, 30 a 40, poskytují větší prostor pro vyztužení a betonovou výplň, což zvyšuje pevnost a stabilitu výsledné konstrukce.
Postup při stavbě se ztraceným bedněním
Začněte výkopem základových pásů v místech, kde se budou nacházet nosné zdi. Základ doporučujeme provést z betonu třídy min. C16/20. Už při betonáži dbejte na to, abyste pásy srovnali do vodorovné roviny. Začněte vždy v rozích stavby pokládat ztracené bednění nasucho (bez použití betonu), a to vazebným způsobem pero - drážka. Dejte si záležet na pečlivém vyrovnání. Tvarovka je opatřena perem a drážkou, které po zaklesnutí zajistí spolehlivé propojení jednotlivých prvků. Po usazení a vyrovnání do roviny se tvárnice zalijí betonem. Zalévání provádějte opatrně a plynule betonovou směsí měkké konzistence S3 po vrstvách, a to maximálně do výšky 4 vrstev.
Další využití betonových tvárnic
Zdicí a plotové tvárnice patří doslova k základním stavebním kamenům každé zděné konstrukce. Využívají se pro výstavbu plotů, opěrných zídek, svislých stěn a drobných zahradních staveb. Dutinové bednicí tvárnice, též označované jako ztracené bednění, jsou určeny pro vyztužené i nevyztužené nosné stěny. Tvárnice lze také využít pro nenosné obvodové stěny podzemních částí objektů. Ačkoliv nejsou tvárnice ZTRACENÉHO BEDNĚNÍ předurčeny pro výstavbu klasických svislých konstrukcí, použít se dají. Výběr vhodné šířky ztraceného bednění závisí na účelu, pro který má být použito a na požadavcích stavby.
Typy betonových tvárnic:
- VISO a VERSO: Tvarovky charakterizují výrazné fazety a hladký povrch pohledových ploch. Vyzděním vznikají velice atraktivní stěny s hlubokým prostorovým optickým efektem ve spáře.
- VENEZIA: Zdicí systém využívá pouhých dvou typů tvarovek - sloupkových a průběžných.
- PLOTOVÉ TVÁRNICE S FAZETOU: Charakterizuje svislá sražená hrana o šířce cca 5 mm na styku bočních svislých ploch a vodorovná sražená hrana na styku horní plochy s plochami bočními.
- OKRASNÉ TVÁRNICE BEZ FAZETY: Mají tvar přesného kvádru bez sražených hran.
- HISTORY: Betonový konstrukční prvek, dokonale napodobující staré cihly či zdicí bloky. Historizující patinu dává cihle nebo tvarovce uměle ostařený povrch.
- GABRO: Napodobenina kamene. ZDICÍ BLOKY GABRO jsou k dispozici ve čtyřech konstrukčních variantách - jako blok sloupkový, sloupkový s výřezem, sloupkový rohový a sloupkový ukončovací, který je využitelný i jako schodišťový blok či sloupková stříška.
Betonové bednicí tvarovky, často označované jako ztracené bednění, se používají jako zdicí materiál pro svislé nosné konstrukce suterénního zdiva či základů. Jednou z výhod bednicích tvarovek je jejich rozměrová flexibilita.
Čtěte také: Staré parkety: Koupě a cena
tags: #stare #tvarnice #rozmery