Plné pálené cihly představují staletími prověřený stavební materiál, který se i v dnešní době těší oblibě pro své jedinečné vlastnosti a estetický vzhled. Přestože zlaté časy masového používání klasických pálených cihel jsou již zřejmě pryč, jejich nezastupitelnost v určitých aplikacích je stále patrná. V tomto článku se podrobně zaměříme na tradiční pálenou cihlu, její rozměry, výrobu, vlastnosti, způsoby zdění a historický vývoj, stejně jako na její uplatnění v moderním stavebnictví a při rekonstrukcích.
Historie a vývoj rozměrů cihel
Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky setkáváme již v 11. století, pokud odhlédneme od nálezů římských cihel na archeologických lokalitách. Dobová terminologie hovoří o cihlách „zdících, krycích a dláždících“. Středověké cihly byly charakteristické roztříštěností rozměrů a poměrů délek stran, stejně tak se lišily kvalitou zpracování a materiálem. V tomto období bylo značení cihel v Čechách a na Moravě spíše výjimkou. V rámci monarchie tvořila v tomto směru výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století jako vcelku běžné. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka.
V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. dubnu 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm. Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu.
Výroba a základní rozměry plných pálených cihel
Pálená cihla se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura).
Tradiční pálená cihla je vyráběna formováním cihlářské hlíny do tvaru kvádru s poměrem stran 4 : 2 : 1 a následným vypalováním v peci. Tyto cihly se nazývají klasickými cihlami velkého formátu a státní norma (ČSN 72 2601, 05, 10) určuje i jejich rozměr 290 × 140 × 65 mm, což usnadní výpočty spotřeby a následný nákup. Skladebný rozměr (s omítkou a maltou) je 300 x 150 x 75 mm.
Čtěte také: Jak na renovaci parket?
Kromě celých cihel se používají také v různých odvozených rozměrech:
- „devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
- „půlka“ - 1/2 cihly
- „kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
- „pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce
Existuje celá řada velikostí, tvarů a formátů pálených cihel či tvárnic. V dřívější době se daným cihlám říkalo různě a některé názvy dodnes přetrvávají, např.: zvonivka, kantovka, normálka, šancovka, tereziánka nebo lícovka. Dokonce lze zajistit i individuální značkování.
Další druhy cihel a jejich rozměry
- NF - Normalformat: Mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly, které se využívají ve střední a východní Evropě. Rozměr NF je 250 x 120 x 65 mm.
- WF - Waalformat: Mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly. Tento typ cihel se používá nejčastěji v západní a severní Evropě, ale je oblíbený také v České republice. Rozměry WF jsou 210 x 100 x 50 mm.
- Lícové cihly ražené: Vyrábí se ražením hlíny do speciálních forem. Cihla má ze všech 4 stran vzor, který vynikne v každém interiéru. Nasákavost ražené lícovky je do 18 %.
- Cihly klinker (zvonivky): Mají nasákavost do 6 % a jsou vyráběny strojově. Tři strany jsou pohledové, jedna je pak hladká.
Unikátní vlastnosti a využití plných pálených cihel
Vlastnosti cihel vyráběných v Šitbořicích jsou naprosto unikátní. Mají vynikající mrazuvzdornost a dlouhodobě odolávají vlhkosti a jiným erozivním vlivům. Je to způsobeno specifickou konzistencí hlíny, která se vyskytuje právě ve svazích nad Šitbořicemi. Tyto cihly, známé jako zvonivky nebo v pohraničí jako klinkery, ani po desetiletích nevykazují žádné známky koroze či opotřebení a zdivo vypadá stále jako nové. Vinařům a jiným výrobcům vína se vrátí kvalita těchto cihel v dlouhodobě kvalitním vzhledu zdiva v jejich sklípcích. Stavitelé rodinných domků je pak dodnes používají jako neomítané estetické zdivo. U hospodářských budov je zase výhodné použít tyto pálené cihly právě proto, že nemusí být omítané, což přispívá k jejich prakticky bezúdržbovému provozu.
Mezi hlavní výhody pálených cihel patří:
- Modulový formát
- Estetický vzhled
- Dobře akumuluje teplo
- Dobrá pevnost
- Ekologické řešení - přírodní materiál
- Dobře izoluje zvuk
- Vysoká požární odolnost
- Vynikající odolnost proti erozi
- Příznivé schopnosti vyrovnávat se s vlhkostí - cihelné zdivo si udržuje příjemné vlhkostní i teplotní mikroklima, vyznačuje se dobrou propustností vodných par i schopností dobře akumulovat teplo.
Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější. V současnosti se plné cihly využívají ve specifických případech, například pro zhotovení příček, komínů, cihelných plotů nebo menších zděných konstrukcí. Elegantní lícové cihly se pak používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti.
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
Z páleného cihlového zdiva lze postavit až osmipatrové budovy, v dnešní době se však klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby. Ruční cihly jsou vhodné jak pro stavbu budov, tak pro stavby plotů, zdí, kanálů i studen. Tyto české cihly lze využít i jako odolné a mrazuvzdorné prvky na cihlovou dlažbu.
Spotřeba cihel a jejich cena
Udávaná spotřeba klasické normované pálené cihly na metr čtvereční se u různých prodejců v detailech liší, ale podle tloušťky zdi se udává nejčastěji v hodnotách 89 / 45 / 22 ks/m².
| Tloušťka zdi | Spotřeba cihel na m² |
|---|---|
| 290 mm | 89 ks |
| 140 mm | 45 ks |
| 65 mm | 22 ks |
Počet cihel ovlivní i tloušťka vrstvy malty, takže poměrně silný nános klasické zdicí malty může spotřebu cihel o něco snížit, zatímco případné zdění na tenkovrstvou cementovou maltu (lepidlo) zase ušetří zpracovávaný objem pojiva. Cihla váží zhruba 4 kg a její cena se v současné době na trhu stavebnin pohybuje nejčastěji od 7 do 10 korun za 1 kus včetně DPH, přičemž můžete narazit i na výhodnější ceny pro druhou jakost, množstevní slevy, ale i na prémiové cihly zvonivky, jejichž cena přesahuje 20 korun za kus. Ty se používají zejména na pohledové zdivo bez dalších povrchových úprav, stavbu krbů, plotových sloupků, nebo jako cihlová dlažba.
Techniky zdění z cihel
Dodržování vodorovných a svislých rovin je alfou a omegou úspěšného zdění z klasických cihel. Základem je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho,aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. Princip správné vazby ostatně neplatí jen pro klasické cihly, ale uplatní se i při použití tvárnic či opracovaných kamenů. Volba toho či onoho typu vazby se odvíjí jednak od zamýšlené tloušťky zdi, ale také podle toho, jakého vzorce chcete docílit v případě, že má jít o zdivo pohledové.
Základní typy vazeb
- Běhounová vazba: Nejsnadnější cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
- Vazáková vazba: Používá se pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
- Polokřížová vazba: Připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
- Křížová vazba: Je určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
- Gotická vazba (polská): Je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
Postup zdění z cihel
- Zdí se vždy na vodorovný podklad, případné nerovnosti základu je potřeba vyrovnat maltou. Mezi základové pasy a cihlovou zeď se vkládá izolační asfaltový pás.
- U zdění na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Na oba konce zamýšlené zdi položte do malty cihlu, vyrovnejte ji pomocí vodováhy a pak mezi obě cihly napněte provázek, podle nějž se dorovnávají další cihly v řadě.
- Tloušťka maltou vyplněné spáry by neměla přesáhnout 1,5 cm.
- Cihly se vyrovnávají poklepem kladívka nebo gumové paličky, rovinu kontrolujte vodováhou.
- Mezi položenými cihlami se nechává mezera asi 1 cm, která se vyplňuje maltou. Přebytečná stékající malta se hned odstraňuje zednickou lžící.
- Přilnavost malty posílíte navlhčením cihel.
- Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly.
- Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna.
- Pokud přizdíváte novou příčku ke stávající nosné konstrukci, svážete je vysekáním kapes nebo vložením armovacího železa do spáry nové zdi a zavrtáním do zdi stávající.
Příprava malty
Chcete-li si směs pro zdění namíchat z jednotlivých složek, doporučuje se míchat běžnou vápenocementovou maltu v poměru 6 dílů písku k jednomu dílu cementu a jednomu dílu vápenného hydrátu. Jinou doporučenou variantou jsou 4 díly písku, 3 díly vápna a 1 díl cementu.
Čtěte také: Staré parkety: Koupě a cena
Průzkum historických cihel a jejich vlastností
V rámci stavebně-technických průzkumů stavebních konstrukcí se poměrně často setkáváme s posuzováním zděných konstrukcí z cihelného zdiva. V případě, že jde o starší, nebo přímo historickou konstrukci, se kromě stanovení pevnostních charakteristik jednotlivých stavebních prvků i celého zdiva, vyskytuje požadavek na stanovení stáří a původu jednotlivých cihel, mimo jiné z důvodu posouzení stavebního vývoje celé konstrukce, nebo výběru adekvátní náhrady chybějících nebo poškozených částí konstrukce.
Častým požadavkem v rámci diagnostiky objektu je posouzení stáří zdiva na základě typologie použitých cihel. To je úkol nesnadný, a v řadě případů zcela nemožný. Prakticky v každém historickém období bylo běžné recyklovat stavební prvky, tedy i cihly byly zcela běžně využívány sekundárně, tedy zdění probíhalo s využitím již dříve jinde použitých cihel.
Pro stanovení fyzikálních a mechanických vlastností jednotlivých typů cihel se používají cihly odebrané z konstrukce. Pevnost v tlaku zdících prvků se určuje podle ČSN EN 772-1 jako průměrná pevnost v tlaku stanoveného počtu vzorků celých zdicích prvků. Norma připouští rovněž zkoušet reprezentativní části zdicích prvků. V praxi diagnostických průzkumů zděných konstrukcí bývá často obtížné odebrat bez poškození celé vzorky zdicích prvků, a proto je možné (i s ohledem na možnost vyřezání reprezentativních vzorků) použít pro odběr vzorků jádrové vrtání. V praxi se používají vývrty o průměru 50 mm, z nichž se vyřežou válcová tělesa. Problémem je, že směr jejich zatěžování v lisu není totožný se směrem zatížení v konstrukci (vývrty jsou většinou vodorovné). Normalizovaná pevnost v tlaku fb se vypočítá podle ČSN EN 772-1 z průměrné pevnosti fb,u na základě rozměrů zkušebních těles. Zatřídění cihel se provádí podle výsledků zkoušek ve stavu vysušeném na reprezentativních částech cihel.
Identifikace stáří a původu historických cihel v konstrukci je sice možná, ale jako kombinace zjištěných historických a stavebně technických dat o konstrukci a zjištěných rozměrů podoby cihlářských výrobků. Rozdíly rozměrů cihel před rokem 1883 jsou navzdory předpisům tak variabilní, že stoprocentně potvrdit jejich zcela přesné stáří pouze na základě rozměrů nelze.
tags: #stare #plne #cihly #rozmer