Cementová omítka, často používaná v minulosti, může být v mnoha starých domech a chalupách zdrojem problémů. Na rozdíl od prodyšných vápenných omítek, cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu, které se pak může začít rozpadat.
Cementová omítka na starých domech a její odstranění
Máme-li ve starém domě cementové omítky, je nejlepší je odstranit a pak nechat zdivo vyschnout. Staré vápenné omítky naopak můžeme nechat na stěnách, oklepeme pouze nesoudržné a vydrolené partie. Jestliže omítka na poklep duní, neznamená to ještě, že se musí odstranit. Pokud je celistvá, může se ponechat.
Pro dosažení autentické „chalupové“ atmosféry je někdy dobré rezignovat na moderní postupy a vrátit se ke klasickým zednickým metodám. Což znamená například nahodit nerovnou zeď takzvaně „z ruky“, bez omítníků, vodováhy a strhávání latí, takže omítka kopíruje nerovný průběh stěny. Zpracuje se dřevěným hladítkem, pod stropem se udělá (například pomocí pivní lahve) fabion (oblý přechod), zakulatí se i všechny rohy.
Tradiční postupy omítání
S omítáním nově postavených zdí začněte až když zdivo sedne a malta ztvrdne. Předčasné omítnutí by zabránilo přístupu vzduchu a vyzrání zdicí malty.
Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt, Unimalt), nechce zhruba minutu míchat a pak přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi.
Čtěte také: Stará plastová okna a recyklace
Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Příliš tuhá konzistence malty, která dělá na zdi „koláče“, není vhodná, stejně jako příliš řídká omítka, která po zdi stéká. Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící.
Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru. Abychom docílili roviny, připravíme si omítníky, podle kterých se pak omítka stahuje latí. Jako omítníky poslouží buď speciální k tomu určené výrobky, tenké laťky nebo pevné dráty, které se upevní na podklad na nahozené omítkové terče, vyrovnané podle vodováhy a olovnice.
Omítka se hned po nahození strhává latí, kterou po omítnících pohybujeme zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Lze použít v podstatě jakékoli prkno, ale lépe se pracuje s hliníkovou stahovací latí. Je lehčí, snadněji se čistí a nezanáší se zbytky malty, které pak způsobují ve strhávané vrstvě nerovnosti.
Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout.
Hůře přístupná místa (například pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne. Chce to jistou praxi a kvalitní (ne příliš tenkou) zednickou lžíci bez ostrých rohů.
Čtěte také: Jak využít starou cihlovou zeď v interiéru
Vnitřní omítky
Interiéry se začínají omítat od stropu, teprve poté omítáme stěny. Při klasickém postupu omítání nejprve nahazujeme jádro. Rovinu a správnou tloušťku zajistíme pomocí omítníků.
Nejprve nahodíme omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně cca 120 až 150 centimerů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky. Můžeme použít i ocelové omítníky, které se upevňují hřebíky.
Vnitřní omítka se skládá z jádra a lícní vrstvy (fajnové, štuku), přičemž vrstva jádra se podle potřeby nahazuje na cementový nebo vápenocementový špric. Jádro je 10 až 15 mm silné, nahazuje se vždy od podlahy ke stropu dostatečně silným švihem, aby malta pronikla do spár a nerovností a dobře se na stěně ukotvila.
Nahozenou omítku strhneme stahovací latí a poté dorovnáme dřevěným hladítkem. Jádro se v tomto stadiu omítání nevyhlazuje do hladka. Odstraníme omítníky a rýhy po nich zaplníme maltou a dorovnáme.
Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra.
Čtěte také: O výrobě betonové tašky
Renovace staré vnitřní omítky
Renovace omítky je klíčovým krokem při obnově interiéru a zajištění estetického i funkčního vzhledu stěn. Staré a poškozené omítky mohou vést k dalším problémům, jako je vlhkost, plísně nebo ztráta tepelné izolace. Vnitřní omítka tvoří základ pro jakoukoli další povrchovou úpravu - ať už jde o malbu, tapety nebo obklady.
Posouzení stavu stěn
Než začnete s opravou, je nutné důkladně zhodnotit stav stávající omítky:
- Odhalení prasklin, odlupujících se částí a dutin.
- Kontrola vlhkosti - omítka nesmí být mokrá.
- Test přilnavosti - poklepem zjistíte, zda omítka dobře drží.
Pokud je omítka silně poškozená, je lepší ji odstranit až na zdivo a nanést novou vrstvu. V případě menších defektů postačí lokální oprava.
Příprava podkladu a penetrace
Správná příprava podkladu je klíčová pro úspěšnou renovaci. Postupujte následovně:
- Odstraňte uvolněné části omítky pomocí špachtle nebo kladiva a sekáče.
- Očistěte povrch od prachu, mastnoty a nečistot.
- Navlhčete stěnu vodou - pomůže to lepší přilnavosti nové vrstvy.
Pokud je podklad velmi savý nebo prašný, je nutné použít penetrační nátěr. Penetrační nátěr slouží ke zpevnění podkladu, sjednocení savosti a zlepšení přilnavosti nové omítky. Penetraci nanášejte štětcem nebo válečkem a nechte důkladně zaschnout (obvykle 4-12 hodin, dle typu výrobku).
Typy penetrace a jejich použití:
| Typ penetrace | Vhodné použití |
|---|---|
| Hloubková penetrace | Pro velmi savé a porézní podklady |
| Univerzální penetrace | Pro běžné zdivo a omítky |
| Adhezní můstek | Pro hladké nebo málo savé povrchy |
Oprava poškozených míst a aplikace nové vrstvy
Menší defekty lze opravit pomocí renovační stěrky nebo opravné malty. Navlhčete opravené místo, naneste směs špachtlí nebo hladítkem, vyrovnejte povrch a nechte zaschnout. Po zaschnutí přebruste povrch brusnou mřížkou. U větších poškození je vhodné použít výztužnou síťovinu, která zabrání praskání nové vrstvy.
Po opravě a penetraci můžete přistoupit k nanesení nové vrstvy vnitřní omítky. Typ omítky vybírejte podle podkladu a požadovaného výsledku. Omítku nanášejte ve dvou vrstvách: hrubá vrstva slouží k vyrovnání nerovností, finální vrstva pro hladký a estetický povrch. Každou vrstvu nechte důkladně vyschnout (dle tloušťky a typu omítky to může být 1-3 dny).
Typy omítek a jejich vlastnosti:
| Typ omítky | Vlastnosti |
|---|---|
| Sádrová omítka | Hladký povrch, rychlé schnutí, vhodná do suchých prostor |
| Vápenná omítka | Prodyšná, vhodná do vlhkých prostor |
| Cementová omítka | Velmi odolná, vhodná pro zatěžované plochy |
Povrchová úprava
Po zaschnutí omítky přichází na řadu povrchová úprava. Možnosti zahrnují malování (kvalitní interiérové barvy, ideálně paropropustné), tapetování (vhodné na hladké a rovné povrchy) nebo obklady (ideální do koupelen a kuchyní). Před malováním doporučujeme aplikovat základní nátěr, který sjednotí savost a zlepší přilnavost barvy.
Časté chyby při renovaci omítky
Při renovaci omítky se často opakují tyto chyby:
- Nedostatečné očištění podkladu.
- Vynechání penetračního nátěru.
- Příliš silná vrstva omítky - vede k praskání.
- Nedodržení doby schnutí mezi vrstvami.
Dodržováním správného postupu se těmto chybám snadno vyhnete.
Břízolitové omítky - historie a renovace
Břízolitové omítky se poprvé, tehdy ještě pod názvem ´tvrdá cementová omítka,´ objevily už na přelomu 19. a 20. století. Největší rozmach pak břízolitová omítka zažila v poválečném období 50. let, zejména v Rakousku. V Československu dosahuje břízolit největšího rozmachu v 60. a 70. letech.
Břízolitová omítka si zachovává vysokou pevnost (mechanickou odolnost) po velmi dlouhou dobu, minimálně pak 50 let. V průběhu své životnosti se však nevyhne ušpinění kvůli exhalacím v ovzduší a přirozeně také barevnost nebude po 30 letech úplně identická jako v době realizace. Toto jsou však závady pouze estetické, nijak tedy neovlivňují funkci omítky coby ochrany obvodové konstrukce proti povětrnosti. Jsou ale závady pro další životnost omítky zcela zásadní. Sem patří zatékání srážkové vlhkosti či vzlínající vlhkost způsobená poškozením vodorovné hydroizolace. V obou případech je důsledkem postupná a úplná destrukce břízolitové omítky.
Jako optimální řešení opravy starého břízolitu se jeví technologie weber.top, dostupná už několik let. Vzhledově, složením i užitnými vlastnostmi jde o materiál velmi blízký původním břízolitům. Tato minerální škrábaná omítka břízolitového typu je vhodná pro ruční i strojní zpracování. Vyrábí se ve dvou zrnitostech 1,5 a 3 mm a ve 180 odstínech. Obsahuje třpytivou slídu a je možné ji použít i na zateplovací systémy.
Fasádní omítky: Minerální a Pastovité
Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.
Minerální omítky
Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí se před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.
Pro opravu staré fasády, ve které se objevily praskliny a další vady, které kazí vzhled budovy a přináší riziko prostupu vlhkosti do zdiva, můžete použít klasické minerální omítky. Nejprve je třeba starou fasádu důkladně očistit a pomocí špachtle odstranit odlupující se a odpadávající části. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe. Dle poměru uvedeném na obalu smíchejte suchou směs minerální omítky s vodou a důkladně promíchejte pomocí elektrického míchadla stavebních směsí. Nechte pár minut odležet a naředěnou směs promíchejte ještě jednou. V dalším kroku naneste omítku na starou fasádu a roztírejte pomocí ocelového hladítka. Doporučujeme do čerstvé stěrky vložit i sklotextilní síťovinu, která novou omítku zpevní. První vrstvu nechte chvíli zavadnout. Minerální omítky nejsou probarvené, a tak se musí dodatečně přetřít fasádní barvou, případně opatřit vrstvou tenké pastovité omítky.
Pastovité omítky
Pastovité omítky se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné.
Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění. Při výběru materiálu je důležitým parametrem paropropustnost. Nejvíc paropropustné jsou omítky silikátové, neméně pak akrylátové.
Silikátové omítky
Pojivem silikátových omítek je silikát, tedy vodní sklo. Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů. Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.
Silikonové omítky
Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
Akrylátové omítky
Akrylátové omítky jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
Aplikace pastovitých omítek na zateplení fasády
Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Dle požadovaných vlastností a cenových možností zvolte akrylátovou, silikátovou, silikonovou nebo speciální omítku. Vyrábí se v různých zrnitostech. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem.
Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou. Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné.
Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít. Základem úspěšné realizace fasádní omítky je správná volba materiálu a dodržení doporučovaného technologického postupu.
tags: #vše #o #staré #cementové #omítce