V historickém vývoji krytin v Čechách a na Moravě z pohledu dějin se zaměřím na střešní krytiny tvrdé pro šikmé střechy. Mezi stálice patří břidlice, pálená krytina, betonová krytina a eternitové šablony. Vznik betonové tašky se nijak neliší od vzniku ostatních střešních krytin. To znamená, že vzniká v oblasti s výskytem základního materiálu a v době, kdy lidstvo dospělo k myšlence využití místního surovinového zdroje.
Počátky betonové tašky
Betonová směs pro stavební účely je známa již z doby antického Říma. Pro stavbu rozsáhlé kopule dodnes dochovaného světoznámého Pantheonu byl použit římský litý beton „Opus caementium“. Ten se pak s úspěchem používal v mnoha evropských zemích. Vůbec první betonová taška byla vyrobena roku 1844 v cementárně ve Staudachu podle patentu továrníka Krohera. Měla zkosený tvar a vážila 3,2 kg. Na pokrytí metru čtverečního jich bylo potřeba 15 ks, tzn. že plošná hmotnost krytiny byla 48 kg/m2.
Prvním výrobcem a vynálezcem betonové tašky byl Adolph Kroher. První tašku z cementu vyrobil v roce 1844 ve své cementárně ve Staudachu cca 10 km od Chiemsee. Betonová směs pro výrobu prvních tašek se připravovala z cementu, ostrého říčního písku a vody, a na každou tašku se míchala samostatně. To je dokladem úsilí pana Krohera vytvořit tašku vysoké kvality. K prosazení se na trhu měla napomoci právě kvalita tašek a také propagace. V Kroherových manufakturách se kvalita tašek kontrolovala každý den. Schopný pracovník (i při této náročné kontrole) zvládl za směnu vyrobit 120 kusů tašek (tj. 8 m2).
V dílně tašky schly na podložkách 10 až 14 dní, v závislosti na počasí. Poté byly uskladňovány na volném prostranství. Po 50 dnech skladování bylo možné tašky odvézt a položit na střechu. Požadavek na betonové tašky byl v té době takový, aby odolávala povětrnostním vlivům bez jakýchkoliv změn povrchu 30 let. Dnes víme, že betonové tašky vydrží mnohem déle.
Průmyslová výroba betonových tašek nastartovala v Anglii v roce 1895. Od roku 1930 už můžeme právě v Anglii hovořit o automatizaci výroby betonových tašek. Na tašky byly už tehdy poskytovány dlouholeté záruky, což pomohlo jejich rozšíření. Betonová taška z Čech 30 léta min. století.
Čtěte také: Stará plastová okna a recyklace
Problémy v počátcích výroby
Soutěžení ve vlastních řadách při výrobě střešních tašek však této krytině nikterak neprospělo. Ba naopak. Vlastní branže si zasazuje rány. Začaly se projevovat nekvalitní výrobky. Tašky z méně hod¬notných cementů a s úsporným záměrem prosakovaly a jejich kvalita neskýtala Adolphem Kroherem deklarované kvality. Přibývalo těch, kterým kromě pečlivosti při výrobě chyběla i odborná znalost. upozorňuje ve své brožuře z roku 1878.
Betonové tašky v České republice
Historie tuzemské betonové tašky není přesně zmapována. Jasné ale je, že stroje na výrobu betonových tašek se sem dostaly z Německa asi v roce 1860. Betonové tašky se vyráběly převážně na venkově a kryly se jimi hospodářské objekty. Byly mezi lidmi oblíbené pro svoji trvanlivost, nízkou cenu a zejména proto, že si je mohl na jednoduchém zařízení vyrobit každý sám.
V roce 1912 vznikla první továrna na výrobu betonových tašek u nás, a to v Bzenci. Po roce 1945 začíná s výrobou betonových tašek Rudolf H. Braas v závodě v Hausenstammu u Frankfurtu. V roce 1954 se v Heusenstammu začala vyrábět „Frankfurtská vlnovka“, obdoba v současné době nejpoužívanější beto¬nové střešní tašky na evropském trhu. V roce 1967 zakládá firma Braas společně s rakouským stavebním koncernem Hoffman Maculan společnost Bramac. Společnost přebírá výrobu Frankfurtské tašky, ale nově ji nazývá Alpská.
V roce 1991 založila rakouská firma Bramac Dachsysteme International GmbH společný podnik s akciovou společností Later Chrudim a v dubnu 1992 zahajuje v Chrudimi výrobu betonových střešních tašek ve čtyřech základních barvách. V roce 1993 otevírá další výrobní závod v Olbramovicích na Moravě a v roce 1998 byl otevřen třetí výrobní závod v Protivíně u Písku. Výrobců střešních betonových tašek je ale v ČR více. Patří k nim KM Beta, Betonpres, Besk a samozřejmě Bramac střešní systémy. Kromě toho se na český trh dovážejí betonové tašky z celé Evropy, takže nabídka je široká a záleží pouze na zákazníkovi pro jakou betonovou tašku, s jakou povrchovou a barevnou úpravou, se rozhodne.
Vývoj v 90. letech
Začátek 90. let byl ještě poznamenán dědictvím z 80. let. V této době se kvalitě tašek nevěnovala dostatečná pozornost. Tašky nebyly mrazuvzdorné. Po několika zimách tak došlo k jejich rozpadu. Spolu s velkou investicí do výroby se zlepšila kvalita základní střešní tašky (ta se například začala vyrábět na sádrových formách, což znamenalo hladší povrch a lepší přípravu na nános dalších vrstev, jako je engoba či glazura), a začaly se ve velkém vyrábět i střešní doplňky, tedy krajové tašky, větrací, protisněhové, prostupové tašky a další doplňkový sortiment. Díky tomu střecha může být celokeramická, včetně doplňků.
Čtěte také: Jak využít starou cihlovou zeď v interiéru
Srovnání s ostatními krytinami
Mezi čistě přírodní materiály, používanými na šikmé střechy, byly: přírodní kámen a to nejen břidlice, ale i ostatní štípatelné kameny, šindel, sláma a rákos-došky. Tyto materiály se objevují na šikmých střechách mezi prvními. Dalším materiálem pak byly pálené střešní tašky a olověný plech. V raném věku šikmých střech se voda z těchto střech odváděla rychle pomocí sklonu střechy s jednoduchým tvarem - úhlová střecha - v podstatě sedlová střecha se sklonem 45° a v dnešním pojetí „vodotěsnost střech“ byla zajištěna pouze jejich překladem. Tak tomu bylo po mnohá staletí.
Pálená taška
Střešní krytinou, která vycházela ze zásad pokrývání přírodními materiály je pálená taška. První doložené zmínky o pálené tašce jsou z Řecka, asi okolo roku 500 před naším letopočtem a jednalo se o plochou desku s délkou od 660 mm do 1250 mm, šířkou 470 až 850 mm a tloušťkou od 30 až 50 mm (i když první zmínky o pálených taškách jsou ještě staršího data). Z pohledu dneška se tak jednalo skutečně o velkoplošnou krytinu. Historicky byly tašky objeveny v domě výrobce tašek v Miloy u Argosu a jejich vznik se datuje na 2300 let před naším letopočtem. Na naše území byla taška importována cca 1 stol. n.l. a sice s příchodem římských legií a výstavbou jejich opevněných sídel. Rozvoj výroby u nás nastává v 10. a 11. stol. n.l. - kdy cihlami krycími byla roku 1133 pokryta střecha Sázavského kláštera.
Břidlice
Dalším materiálem na krytinu šikmých střech je břidlice a další druhy kamenů se štípatelnými schopnostmi. Krytina z břidlice se stala dominantní hlavně na šlechtických stavbách, mimo Francie kde se stala dominantní i na stavbách církevních - tedy vždy u majetnějších vrstev a teprve s rozvojem těžby se stala rozšířenou ve všech oblastech. Břidlice se stala skládanou krytinou doslova, neboť v rámci vývoje technologie pokládky je velké množství tradičních způsobů krytí, které se většinou odvíjejí od místa vzniku - moravské krytí, německé krytí, divoké krytí apod.
Eternit
Na konci 19. století se podařilo po sedmi létech výzkumu ukončit Ludviku Hatschekovi, zakladateli továrny Eternit, vývoj zcela nového materiálu, který pak měl změnit střechy tohoto světa. Azbestocementová krytina byla 15.7.1901 uznána jako rakouský patent pod číslem 5970. Svůj patent ohlásil v roce 1900 jako „Postup pro výrobu desek z umělého kamene vyráběných z vláknitých látek a hydraulických pojiv“. Licence pro tento postup prodával Hatschek do celého světa.
Bobrovka
Stále oblíbená bobrovka je jednou z nejstarších střešních krytin. V dnešní době ji můžeme spatřit nejen na řadě historických domů, ale i na rodinných domcích. Co vše o bobrovce víme? Jak se původně vyráběla a kdo je jejím předchůdcem? Proč se stala tolik oblíbenou střešní krytinou? Bobrovka dostala svůj název díky podobě s bobřím ocasem. Nejstarší pozůstatky bobrovky najdeme již ve starověkém Římě. Její podoba svádí k tomu si myslet, že bobrovka je následnicí antické ploché desky „Teguly“. Ta měla ale jinou technologii kladení i jiné proporce. Vzorem pro střešní tašku bobrovku byly tak dřevěné šindele.
Čtěte také: Tipy pro renovaci dlažby
Porovnání betonové a pálené tašky
Rozhodování mezi pálenou a betonovou krytinou není snadné. Obě mají své klady a z hlediska tvaru jsou si některé typy velmi podobné. Jsou, dá se říct, „na stejné lodi” i pokud jde o zatížení krovů. Betonová krytina je sice o něco těžší než pálená, ale vzhledem k její pevnosti, dosahované silným zhutněním, lze vyrábět tašky o něco větších rozměrů a snížit jejich počet na metr. A tedy i cenu. Vzhledem k nižším nákladům na výrobu (betonky není třeba vypalovat) je právě cena jedním z významných argumentů pro volbu krytiny betonové.
Některé typy betonových tašek jsou v porovnání s keramickými na první pohled skutečně k nerozeznání. A mají i některé přednosti. Je to například vysoká mrazuvzdornost, protipožární odolnost a dlouhá životnost; pevnost betonek se totiž časem dokonce zvyšuje (uvádí se 100 i více let). Jsou barevně i tvarově rozmanitější než pálené tašky. I když jsou jednotlivé dílce o něco těžší, pokládka je snadná, neboť jsou díky větší pevnosti materiálu perfektně tvarované a přesně do sebe zapadnou.
Betonové tašky jsou pórovitější než hladší pálené. Levnější typy bez povrchové úpravy proto mohou v místech, kde je nebezpečí náletu nečistot nebo tvorby mechů více trpět. Tam se vyplatí volit varianty s akrylátovým nástřikem. Povrch betonek může být upraven dvojitým nástřikem bez lesku či s leskem nebo i nástřikem silikátů. Třetím akrylátovým nástřikem lze vytvořit barevný efekt kombinací barev (nejčastěji hnědé a cihlové). Povrchová úprava zvýší životnost tašek, které jsou probarvené v celé ploše, i jejich barevnou stálost.
Sklon a zatížení střechy
Skládané krytiny se obecně používají na sedlové střechy se sklonem od 22 stupňů. U pálených bobrovek kladených dvojitě se doporučuje hranice 30 stupňů. Při nižším sklonu by bylo nutné zmenšit vzdálenost laťování a ještě více tak zatížit střechu. Průměrná hmotnost keramické krytiny je 38 až 50 kg/m2, u bobrovek 64 až 73 kg/m2. Průměrná hmotnost betonek je 43 až 48 kg/m2 a klasické bobrovky zatíží 1 m2 krovu 77 kg.
Přitom je možné pokládat betonovou krytinu při použití hydroiizolační fólie i na střechy se sklonem 17 stupňů a speciální krytinu z velkoformátových tašek Bramac MAX dokonce už od 7 stupňů. Rozdíly v hmotnosti obou druhů skládané krytiny tedy nejsou velké. Samozřejmě je neumístíme na starý nepříliš pevný krov. Pokud je v dobrém stavu, je o tom možné uvažovat. Podmínkou položení skládaných střešních krytin je pevné a dobře ukotvené trámoví. V některých případech je však třeba zvýšit počet krokví, jejichž rozteč (větší než 1 metr) postačila lehkému šindelu, eternitu nebo dokonce doškům.
Tabulka srovnání vlastností střešních krytin:
| Krytina | Hmotnost (kg/m2) | Doporučený sklon (stupně) |
|---|---|---|
| Keramická | 38-50 | 22+ |
| Bobrovka | 64-73 | 30+ |
| Betonová | 43-48 | 17+ (s fólií) |
tags: #stara #betonova #taska #historie #vyroby