Omítka je plášť vašeho domu a pokud budete vědět, jak ji správně využít, zaručujeme vám ideální kombinaci kvality, ochrany a estetických předností.
Historické omítky a jejich odkaz
Historické omítky jako jsou scagliola / štukový mramor, stucco lustro, marocký štuk / tadelakt, benátský štuk a mnohé jiné, skýtají luxusní povrchy. Tyto vápenné luxusní omítky se používaly v průběhu historie. Například antická verze stucco lustra byla velmi rozšířená obzvláště v římském období už v 1. století před naším letopočtem. Aspoň tak nám o tom zanechal zprávu římský autor Marcus Vitruvius Polio.
Vápenné omítky podle historických receptur mají přírodní povrch a svým složením se jedná o zcela nezávadné minerální materiály známé už v antice. Od pradávna si bohatší lidé dopřávali luxusní omítky své doby, narozdíl od zbytku společnosti, která na ně prostě neměla. Například antické omítky na principu barokního stucco lustra a fresco vynikaly tvrdostí i leskem. Je zajímavé, jak lidé stejně jako dnes považovali lesklé stěny za luxusní povrchy. Zevrubný popis nám zanechal římský autor z 1. století př.n.l. Marcus Vitruvius Polio. „Kvalitní omítky jsou tak lesklé, že věrně odrážejí podoby lidí do nich hledících,“ jindy zase Vitruvius popisuje cennost nástěnné omítkové malby „nádherné obrazy byly při demolici vyřezávány ze zdí a pak znovu vkládány do novostaveb“. Luxusní povrchy, které tyto antické omítky měly, je možné obdivovat například v Pompejích, Římě nebo Herculaneu. Většina historických receptur stojí na těchto antických kořenech.
Moderní vs. Historické omítky
Historické omítky se dnes dostávají do konfliktu s moderními náhradami, jako například stucco lustro versus benátský štuk. Benátský štuk má sice zvučné jméno, ale s historickou technologií toho moc společného nemá. Ledaže by v renesančních Benátkách znali akryláty, disperze, atd. Luxusní povrchy, které tyto historické omítky mají, jsou o mnoho tříd vyšší než u jejich moderních náhražek. Daň za to je vyšší pracnost, nutná lepší stavební připravenost a samozřejmě dražší realizace a materiál. Historické omítky prověřené staletími ve stovkách budov po celém světě.
Naše firma Artcapita bojuje za zachování starých technologií. Jsou pracné a náročné k realizaci, jsou ale také krásné a nenapodobitelné. Abysme mohli nějakou technologii nazvat „historická omítka“, musí být k nalezení v historických budovách. Přesto mnoho výrobců stěrkových dekoračních materiálů dává svým produktům zvučná jména: „otočento, graselo, stucco veneciano, marmorino“, atd. A co horšího, internet se přímo hemží scestnými tvrzeními, které přímo popírají historii, chemii a dokonce i fyzikální zákony. Například jeden dovozce italských dekoračních stěrek tvrdí, že jeho produkty neobsahují žádné chemické sloučeniny. Tito lidé mají evidentně opravdu „rozsáhlé“ znalosti chemie. Mnohdy zase z bezduchého blábolení, jak je ten či onen materiál skvělý, nakonec vyplyne, že v renesanci znali akryláty, silikáty a vůbec plasty. Někteří dokonce neváhají zajít k vymýšlení vlastních technologických názvosloví jako například “bahenní vápno“ (kdyžtak vzdušné nebo hydraulické vápno, ale ani jedno zrovna produkt neobsahuje, jen „bahenní vápno“).
Čtěte také: Stará plastová okna a recyklace
Historické omítky, které prezentujeme na našich stránkách, jsou originální staré technologie, které lze dohledat jednak v historických budovách a také v odborné literatuře.
Druhy historických omítek
- Stucco lustro: Vysoce kvalitní vápenná omítka (z řadu let uloženého vzdušného vápna) s vysokým leskem a přírodním povrchem, leštěná, voděodolná, vhodná do koupelen a kuchyní.
- Marocký štuk / Tadelakt: Vápenná omítka (z hydraulického vápna), vhodná do koupelen a kuchyní.
- Scagliola: Renesanční omítka (ze směsi vápna a sádry), která nejvěrněji napodobuje vzor přírodního mramoru s vysokým celistvým leskem.
- Benátský štuk: Dnes moderní technologie (založená na akrylátové, silikátové stěrce), která je v podstatě napodobenina historické omítky stucco lustro.
- Fresco: Vápenná omítka (z řadu let uloženého vápna) s malířskou vrstvou zvanou „intonaco“, která je krystalicky propojená s ostatními vrstvami. Malba je voděodolná, vhodná do koupelen a kuchyní. Freskové malby vynikají sytostí barev a krásným přírodním povrchem malby, který je jedinečný jak na dotyk, tak i na pohled.
- Sgrafito: Realizujeme historickou omítku sgrafito. Tradiční verze se skládá ze 2 až 3 vrstev na jádru (4. případná vrstva, ale většinou ji realizuje stavba). Spodní vrstva je z jemného plaveného písku s kvalitním uleželým vzdušným vápnem, probarvená slaměným popelem. Svrchní vrstva je krémově bílá a je pojená uleželým vzdušným vápnem a směsí říčního písku a mramorové moučky. Z tradičních receptur existuje ještě sgrafito terakotové a leštěné. Moderní verze sgrafito 21 je na disperzní a cementové bázi a spadá spíše do kategorie dekorativních stěrek. Aplikovat lze na široký rozsah povrchů včetně SDK. Je výrazně levnější než vápenné sgrafito, to je její hlavní přednost.
- Samonosná omítka: Vhodná i k výrobě architektonických komponentů z forem. Je od obkladů pravým pískovcem k nerozeznání.
- Cemento-vápenná omítka: Vysoce kvalitní cemento-vápenná omítka (jedna z nejodolnějších) s vysokým leskem, nebo provedením na mat s pemrlovaným povrchem. Omítka je voděodolná, vhodná do koupelen a kuchyní.
Moderní typy omítek a jejich vlastnosti
Na trhu najdete široké množství omítek, které se k tomuto účelu nabízí. Všechny mají společný prvek - písek a pojivo. Nejčastěji se jedná o vápno, sádru nebo cement.
Mistral OMÍTKA SILIKONOVÁ
Mistral OMÍTKA SILIKONOVÁ je vodou ředitelná pastovitá omítka se škrábanou nebo rýhovanou strukturou. Vlastnosti: omítka je odolná účinkům povětrnostních vlivů, je hydrofobní (vodoodpudivá) a vysoce propustná pro vodní páry. Použití: jako bílá nebo probarvená strukturální omítka pro zateplovací systémy Mistral Tectotherm.
KNAUF FEINPUTZ WEISS
Na trh omítek přichází novinka v podobě jemné bílé štukové omítky s příměsí přírodního vápence, která je určena k ručnímu provádění vnitřních i vnějších dekorativních štuků hrubšího charakteru na vápenocementových jádrových, nebo jednovrstvých omítkách. Omítka se prodává pod obchodním názvem KNAUF FEINPUTZ WEISS a je určena pro vnitřní i vnější použití. Zpracovává se jednoduše pomocí běžných hladítek a vytváří pěknou rovnoměrnou strukturu štukového povrchu. Hodí se na sjednocení vzhledu povrchu místností se sádrokartonem a omítkou, k renovaci starých štukových omítek po seškrabání malby, na opravy ostění a špalet po výměně oken i na opravy jádrových omítek. Snadno se s ní provádějí struktury a ornamenty na stěnách a lze ji využít při opravě poškozených, vydrolených a popraskaných starých omítek. Alternativně je možné tuto omítku použít také pro opravy starých štukových fasád, nebo všude tam, kde si uživatelé netroufají použít klasické štuky nebo šlechtěné omítky. Umožňuje také vyrovnat drobné nerovnosti podkladu do maximální tloušťky 5 mm. Je možné ji aplikovat, za použití příslušné penetrace, na vyhlazené nebo filcované omítky, sádrokartonové plochy, beton a rovněž i na tradiční vápenocementové omítky. Vedle obsahu přírodního vápence patří k hlavním přednostem rovnoměrná struktura povrchu s bílým vzhledem, velice snadné zpracování všemi běžnými pracovními nástroji.
Další typy omítek
- Minerální omítka: Když smícháte omítku s vodou, vznikne tvrdá slupka, která je maximálně paropropustná. Její nevýhodou je vysoká nasákavost, proto musíte omítku ještě ošetřit dodatečným nátěrem. Důležité je, aby tento nátěr byl omyvatelný, protože omítky jsou náchylné k zašpinění.
- Disperzní omítka: Pokud stavíte dům a jedná se o první omítku na něm, doporučuji použít tzv. omítku disperzní. Díky tomuto druhu omítky dosáhnete maximální vodoodpudivosti fasády a taková omítka je tenká, pružná, nemusíte ji ošetřovat dalším nátěrem, lze ji namíchat v různých odstínech a navíc odolává atmosférickým vlivům. Jako pojiva se u disperzní omítky používají různé druhy pryskyřic.
- Silikátová omítka: Pokud se jedná o rekonstrukci staršího domu, dejte přednost silikátovým omítkám, které mají jako pojivo draselné vodní sklo. Takové omítky propouští vodní páru, jsou hydrofobní a můžete je koupit v různých odstínech.
- Sanační omítka: Pokud hledáte omítku na fasádu domu, který se potýká se zemní vlhkostí, sáhněte po sanační omítce.
- Dekorativní omítka: Při nanášení dekorativní omítky musí být zeď naprosto čistá beze zbytků staré malby nebo tapet. Dekorativní omítka se nanáší ve velmi tenké vrstvě, proto i povrch zdi musí být pečlivě zarovnán. Podle druhu podkladu vyberte speciální emulzi, která vám zajistí dlouhou životnost omítky. Dekorativní omítku nanášejte a roztírejte čistým, nerezovým hladítkem. Vaší fantazii se přitom meze nekladou. Pouze mějte na paměti, že dekorativní omítka rychle ztvrdne, proto nebudete mít času nazbyt. Výhoda dekorativní omítky je její tvrdý a odolný povrch, dále její schopnost ,,dýchat“, tzn. přijímat a vydávat vlhkost. Nevýhodou je, že dekorativní omítka doslova pohlcuje prach, takže se brzy zašpiní. Naštěstí dekorativní omítka je omyvatelná, stačí lehce vyčistit jemným kartáčem její prohlubiny v omítkové ploše a potom ji omýt vodou. Nezapomínejte, že ani dekorativní omítka není navždy. Nepodceňujte vhodný výběr omítky a dodržujte pravidla, jak o ni pečovat.
Rozdělení omítek
Podle velikostí granulí přídavného materiálu rozdělujeme omítky na třecí, válečkové nebo strukturální. Omítky také dělíme podle charakteru přídavných pojidel na minerální nebo syntetické.
Čtěte také: Jak využít starou cihlovou zeď v interiéru
Příprava podkladu a zpracování omítek
Příprava podkladu je klíčová pro dlouhou životnost a estetický vzhled omítky.
Obecná pravidla
Podklad musí být suchý (< 7 % vlhkosti), vyzrálý (nejméně 1 měsíc po dokončení stěrek, tj. alkalita podkladu pH<9), dostatečně pevný a soudržný, zbavený nečistot, starých nátěrů a solných výkvětů. Podklad musí být rovný v souladu s platnými normami a objemově stabilní.
Penetrace podkladu
Před nanesením omítky je nutné podklad penetrovat nátěrem Mistral OMÍTKOVÝ PODKLAD bílý nebo probarvený v souladu s technickým listem. Penetrace musí být provedena nejméně 24 hodin před nanášením omítky. U savých podkladů je možné použít pro snížení nasákavosti penetrační nátěr Knauf Hloubková penetrace. Penetrační nátěr se krátce promíchá a v rovnoměrné vrstvě nanese na celý podklad.
Příprava směsi
Před použitím je nutno omítku řádně promíchat vhodným pomaloběžným mísidlem pro docílení optimální konzistence a zpracovatelnosti. Výrobek je určen k přímému použití. V případě potřeby ředit vodou (max. 0,25 l vody na 1 kilogram suché maltové směsi). V maltovníku je třeba na rozmíchání použít míchačku s nízkými otáčkami a z poměru přibližně 6 l čisté vody na 30 kg suché směsi vytvořit směs s „plastickou“ konzistencí bez hrudek. Výsledkem by měla být homogenní konzistence bez hrudek.
Aplikace omítky
Směs nanášejte hladítkem rovnoměrně v jedné vrstvě, v potřebné tloušťce na podklad. Srovnejte do průměrné tloušťky vrstvy 3-5 mm a zafilcujte do konečné podoby pěnovým hladítkem. Omítka se na plochu natáhne hladítkem na tloušťku největšího zrna (3 mm). Když zaschne (přibližně deset až patnáct minut), vytvoří se plastovým hladítkem samotná rýhovaná struktura. V oblasti rohů, dveřních a okenních otvorů se omítka nanáší a upravuje zednickou lžící, aby se předešlo trhlinám v místech styku různých materiálů. Rýhovanou minerální omítku je třeba vždy nanášet na ucelené plochy a přizpůsobit tomu i počet pracovníků. Šlechtěná omítka schne přibližně tři až čtyři dny.
Čtěte také: O výrobě betonové tašky
Oprava staré omítky
I starou omítku můžete opravit tak, že bude vypadat jako nová. Nejdříve zjistíme, jak moc je původní omítka poškozená. Stačí, když poklepete kladívkem na zeď. Pokud je zeď zpuchřelá, budete ji muset oklepat celou až na cihly a teprve potom zeď znovu omítnout. Pokud bude omítka na velké části zdi pevná, využijte ji jako základ. Nejdřív špachtlí nebo ocelovým kartáčem seškrábejte všechny vrstvy malby. U starších omítek musí být všechny nátěry (zejména nesoudržné hlinkové) zcela odstraněny. Před nanesením štukové omítky je výhodné zdrsnit spodní jádrovou omítku mřížkovou škrabkou a navlhčit.
Aby se předešlo dalšímu praskání staré omítky, potáhněte ji tzv. perlinkou, docílíte tak zpevnění. Perlinku na zeď upevníte speciálním lepidlem. Potom na povrch natáhněte jemnou tzv. fajnovou omítku.
Při opravách starých omítek existuje z hlediska finální povrchové úpravy několik možností. K dispozici jsou tenkovrstvé směsi, které mají sloužit jako vrchní omítka. Nejenže vytvoří na pohled a na dotyk specifický povrch, ale mají i vodoodpudivou úpravu. Jsou difuzně otevřené a použitelné v interiéru i exteriéru, protože po vytvrdnutí jsou odolné proti mrazu, UV záření a jiným klimatickým vlivům. Právě u rekonstrukcí interiérů se často můžeme setkat s tím, že stará podkladová omítka, na kterou se natáhne rýhovaná vrstva, bývá ukryta například pod tapetami. Před aplikací šlechtěné minerální omítky je proto třeba podklad dobře připravit. Důležité je beze zbytku odstranit staré tapety a lepidla. Je třeba zkontrolovat, zda je podkladová omítka (například sádrová) dostatečně únosná. Hrany stěn v rozích se zpevňují rohovými lištami připevněnými rychle tvrdnoucí maltou. Slouží jako ochrana před nárazem.
Spotřeba materiálu
Na milimetrovou vrstvu na ploše 1 m2 se spotřebuje zhruba 1,4 kg směsi.
U podkladů, které jsou trvale pod vlivem působení vzlínající vlhkosti, se trvanlivost štukových omítek nezaručuje.
Dostupnost a skladování omítek
Omítka se prodává v balení po 5 kilogramech. Jeden kilogram suché maltové směsi stačí rozmíchat ve čtvrt litru vody.
Na stavební materiály a chemické výrobky se běžně značí datum výroby, ne spotřeby. Pokud je omítka skladovaná v suchém prostředí a zůstala sypká, je použitelná třeba i po 5 letech skladování! Rok stará omítkovina není stará, pokud neležela ve vlhku a nemá hrudky. S časem tvrdnutí směsi se rozhodně neurychluje.
Vápno i cement je chemická záležitost. Hydroxid vápenatý je za sucha sice odolný veškeré chemické aktivitě, ale nikdy není ani v pytli naprosto suchý vzduch. Spolu s relativní vlhkostí reaguje vápno se vzdušným CO2 a neutralizuje se. Po několika letech může být běžně uložený pytel vápenné směsi k nepotřebě. Přitom obsah ani neztvrdne. Cement je odolnější, ten se pojí jen vodou, takže v dobře uzavřeném obalu a suché místnosti je použitelný i po 10 letech, ale výsledná pevnost betonu nebude dle normy. Do nosných konstrukcí bych ho použít nedoporučil.
tags: #stara #bila #omitka #informace