Doškové střechy, kdysi běžné v naší krajině, pro většinu z nás představovaly spíše historickou zajímavost ze skanzenů, chráněných staveb nebo televizních pohádek. V Česku tato technologie téměř vymizela na konci šedesátých let minulého století s posledními doškaři. Na rozdíl od řady evropských zemí, kde se s pomocí došků kryjí stavby nepřetržitě od středověku po současnost. V českých zemích mají větší tradici došky ze slámy, v současnosti ale velmi úspěšně pronikají v řadě realizací na tuzemský trh došky rákosové.
Nyní se ale zdá, že se koná zmrtvýchvstání aplikace došků na střechy individuálních staveb. Počet firem a řemeslníků, kteří jsou schopni tento typ krytiny v dostatečné kvalitě provést, roste se zájmem investorů i projektantů. Došková krytina v konkurenci modernějších materiálů totiž obstojí a navíc dává domu nenapodobitelný charakter. V minulosti byly střechy s touto rostlinnou krytinou charakteristické pro celý náš venkov.
Doškové střechy znáte z lidového stavění, starších filmů nebo pohádek. S příchodem počítání ekologické stopy bydlení se však tento typ střešní krytiny opět vrací. S doškami se setkáte nejen při rekonstrukcích starších střech, využití nachází také u novostaveb rodinných domů, přístřešků či hospodářských objektů. Lidé si po staletí (hlavně na vesnicích) zakrývali domy doškovou střechou. Důvod byl jednoduchý - byl to pro ně dostupný a levný materiál.
I když používání došků mělo zpočátku ryze praktické důvody, stovky let užívání ověřily jejich životnost, stálost a bezpečnost. Navíc taková střecha dodávala každému stavení svébytný a zajímavý charakter. Některé takové dochované domky skutečně najdeme v chráněných skanzenech. Ale i na řadě moderních budov se začínají došky znovu objevovat.
Co jsou došky a z čeho se vyrábí?
Došky jsou snopy zhotovené z cca 140 cm dlouhé rovné slámy nebo rákosí. Jednoduše řečeno - sláma! Ano, obyčejná sláma, kterou lidé měli běžně na polích. Ve velmi vlhkých oblastech pak byla sláma nahrazována rákosím. Došky se nazývají dvojice slaměných snopků, které byly převázané krouceným slaměným provazem (povříslem).
Čtěte také: Průvodce čištěním dlažby
Došky se zhotovují ze žitné slámy, která má dlouhá a pevná stébla. Sláma pšeničná nebo žitná by měla být zralá, rovná a pokud možno dlouhá. Rákos má být vyzrálý a zdravý, bez listí, s tenkými stébly.
Výroba slaměných došků
Výroba slaměných došků je činnost poměrně časově náročná. První úskalí začíná u výběru vhodné suroviny a samotné sklizně. Obilí vyžaduje jiný časový harmonogram než rákos. Zatímco obilí se ihned po výmlatu musí zpracovat na došky, rákos se musí sušit po dobu jednoho měsíce, a teprve potom se provádí výběr pro došky. Vybrané pole se musí šetrně sklidit pomocí jednoduché žačky - samovazu - a neméně opatrně mlátit, aby sláma zůstala nepoškozená.
Samotný proces výroby došků není příliš složitý, ale vyžaduje rutinu a zkušenosti. Sláma se na železném hřebeni nejprve vyčeše, tím se zbaví kratších stébel a stonků plevele. Připravený materiál se vkládá do dřevěného korýtka, které je podélně rozdělené na dvě poloviny. Vyčnívající části se sváží slaměným povříslem, došek se vydělá a obě části se zatočí, čímž se povříslo pevně dotáhne a došek drží vcelku. Tímto způsobem se vyrábí dva základní typy došků:
- Hlaváky: svázané v dolní části stébla, používané k pokrytí plochy střechy.
- Čičáky: svázané zhruba uprostřed, používané k překrytí nároží a hřebene.
Výroba rákosových došků
Rákosové rostliny se vyskytují v mělkých bažinatých vodách, kde tvoří souvislé, těžko dostupné porosty. Z tohoto důvodu se rákos sklízí výhradně v zimním období, od prosince do února. Rákosové snopy jsou svezeny na sklad, navršeny do kuželů a usušeny. Asi po měsíci, kdy je rákos dokonale suchý, se třídí - podle tloušťky a délky - do osmi základních kategorií.
Nejdelší a nejhrubší stonky se používají k výrobě rákosového dekoračního pletiva a ostatních výrobků z rákosu, nejtenčí (asi průměru cigarety) a nejkratší (do délky 160 cm) jsou vytříděny k použití do střešních rákosových systémů. Nejčastěji se dováží z Maďarska, kde jsou příznivější klimatické podmínky pro jeho růst.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Technické požadavky na doškovou střechu
Sklon střechy
Podmínkou toho, aby došková krytina dobře plnila svůj účel, je správný sklon celé střechy. Ten by měl být minimálně 45º, i když někteří technici uvádějí „povinný“ sklon o něco menší (37º). Sklon doškové střechy do značné míry určuje její životnost. Každopádně neuděláme chybu, když sklon doškové střechy určíme raději větší než menší. V místech, kde je vysoká větrnost, by se mělo počítat se sklonem doškové střechy minimálně 50º, a pokud má střecha tento větší sklon, nemůže se vítr dostat pod stébla, ale naopak je přitlačuje. Taková střecha úspěšně odolává i přívalovému dešti nebo sněhové vánici. Platí pravidlo, čím je střecha strmější, tím její delší životnost a tím slabší může být vrstva krytiny.
Tloušťka krytiny
Konečná tloušťka krytiny se pohybuje mezi 30 až 40 cm, což zaručuje jak dokonalou izolaci proti vodě a slunečním paprskům, tak i izolaci tepelnou. Tloušťka došků by měla být alespoň 250-350 mm. K dosažení potřebné tloušťky střechy je nutno na 1 m2 plochy položit 12 až 14 rákosových snopů. Mnohaletými zkušenostmi bylo ověřeno, že při této tloušťce může rákosová krytina úspěšně odolávat působení všech atmosférických vlivů. Platí pravidlo, že čím je sklon střechy pozvolnější, tím musí být došek silnější.
Nosná konstrukce a laťování
Nosná konstrukce je základem celé střechy. Přenáší vlastní hmotnost střešního pláště i zatížení od sněhu, větru a dalších vlivů. Správně navržený nosný systém zajišťuje dlouhou životnost a stabilitu celé stavby. Došky se přehazovaly přes latě na střeše a utahovaly. Došky se kladou na latě vzdálené od sebe 40 cm, přičemž se začíná u dolního střešního okraje. Při rozteči krokví asi 1 m a vzdálenosti latí od 250 do 400 mm se používají latě 40x60 mm. U větších roztečí krokví mají latě průřez 50x70 mm. Střešní latě se upevňují hřebíky o délce odpovídající 2,5 násobku tloušťky latí. Svazovací kolíky se používají lískové nebo vrbové o průměru 25 mm, případně tenké jedlové kmínky zbavené větví. K upevnění krytí ze slámy se musí používat nerezavějící ocelový drát o 1 mm nebo měděný drát 1,5 mm.
Krytina má přesahovat střechu na všech stranách domu o 500 mm. Sklon úžlabí vyplývá ze sklonu střechy. Nároží by nemělo vybíhat na úžlabí, ani úžlabí na nároží.
Montáž doškové střechy
Každá došková střecha je ve své podstatě originálem. Její zhotovení je technologicky dosti náročné. Pokládka rákosu se provádí ručně, rovnoměrným „přišíváním“ a „nabíjením“ rozpuštěných rákosových svazků k dřevěné střešní konstrukci. Původně se krytina se přivazovala vrbovým proutím nebo měkkým vypáleným, poměděným nebo pozinkovaným drátem k laťování.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Před pokládkou se sláma řádně navlhčí vodou, aby změkla a byla lépe ohebná. Došky se začínají pokládat na spodní straně a postupuje se od jednoho okraje ke druhému, po řadách (šárech) směrem nahoru. Jednotlivé došky se přirážejí natěsno k sobě a pomocí povřísla se přivazují ke střešním latím, až vznikne hladká, jednolitá plocha.
S pošíváním střechy se začíná od spodní okapové řady. Každá vrstva se stabilizuje a přitahuje ke střešní konstrukci, čímž je zajištěna vodotěsnost krytiny. Rákosové snopy se pomocí dusadla pěchují (nabíjejí) směrem k hřebeni, tak je dosaženo optimálně rovné střešní plochy. Po navrstvení rákosových svazků se povrch střechy sčeše a dorovná do výsledné podoby. Exponovaná místa nebo místa se zmenšeným sklonem je možné doplnit pojistnými foliemi, vloženými mezi vrstvy rákosu.
Střecha je zakončena hřebenem. Styk střešních rovin ukončuje rákosový hřebenáč, případně měděný plech, hřeben ze štípaných dřevěných šindelů nebo prken, či „zelený hřeben“ osázený netřesky a vřesem. U hřebenu se kladla buď dvojitá řada došků, nebo jedna řada kalenců či dvě řady šindelů. Proti větru se zabezpečovaly došky u okapu a hřebenu bidly, přivázanými ke krokvím buď vrbovými pruty, nebo smrkovými houžvemi.
Výhody doškových střech
Došková střecha měla řadu nesporných výhod, z nichž mnohé jsou lákavé i dnes:
- Tepelná izolace: Došková střecha nejlépe tepelně izolovala půdní prostor a bránila rychlému střídání teplot. To přinášelo příznivý teplotní režim: v létě chladno a v zimě teplo. Dutá, na jednotlivé malé úseky rozdělená stébla rákosu jsou sama o sobě dobrým izolačním materiálem. Tepelně-izolační vlastnosti došků vyhovují stanoveným normám. Při tloušťce doškové krytiny 350 milimetrů tepelně-izolační vlastnosti odpovídají tepelnému odporu asi patnácticentimetrové desky klasického polystyrenu. Díky struktuře rákosu dokáže rákosová došková střecha stabilizovat teplotní poměry v domě a může tak nahradit klimatizaci.
- Odolnost proti povětrnostním vlivům: Je lehká, ale dokáže přitom dlouhodobě - stejně jako „konkurenční“ typy krytiny - odolávat nepříznivým vlivům počasí. Došková krytina také dobře brání zavátí sněhu do půdního prostoru.
- Prodyšnost: Oproti ostatním krytinám je vzdušná a prodyšná. Vzhledem k tomu, že jde o přírodní materiál, je výhodou této střešní krytiny i to, že není nutné používat běžnou skladbu střešního pláště do které patří izolace, parotěsné a paropropustné fólie apod. Doškovou krytinu ale samozřejmě lze kombinovat s dalšími tepelně-izolačními materiály i klasickou hydroizolací a pod doškovou střechou není problém zřídit obytný podkrovní prostor.
- Životnost: Délka životnosti rákosové střechy se běžně uvádí minimálně třicet let, stavební firmy poskytují záruku na 15 až 25 let. Řemeslníci, kteří pracovali na opravách historických doškových střech, potvrdili, že rekonstruovali např. i stoletou rákosovou střechu, u které byla uhnilá pouze dvoucentimetrová horní vrstva. Dříve byla životnost nově pokryté střechy až padesát let, a to v závislosti na jakosti použité slámy. Nyní bohužel kvůli kyselým dešťům vydrží jen dvacet až dvacet pět let a i během této doby se musí střecha udržovat.
- Estetika: Došková krytina dává domu nenapodobitelný charakter. Z architektonického hlediska jsou rákosové střechy velmi zajímavé svou měkkou linií, objemem, jenž nemá v ostatních krytinách (vyjma slaměné) konkurenci, i svou přirozenou barvou a strukturou.
- Ekologičnost: Přírodní materiály jsou pro lidi nejen příjemnou součástí zdravého bydlení, ale svou roli hraje minimální ekologická zátěž, kterou tento materiál s sebou nese jak při své výrobě, tak při případné likvidaci poté, co doslouží.
Ochrana proti požáru
Mezi nejčastější dotazy případných investorů patří otázka na ohnivzdornost rákosové střechy. Došková krytina je velice levná (při svépomocné výrobě a zdroji slámy), lehká, avšak snadno zápalná. Strach z požáru doškové střechy máme zděděn po předcích a dodnes doškové střechy u většiny lidí evokují snadnou možnost vzniku požáru. V minulosti její ústup zapříčinilo mimo jiné i vydání stavebního řádu pro venkov v roce 1833, který pro velkou hořlavost zakázal její používání na nových stavbách. Často se totiž stávalo, že během požáru shořely téměř všechny domy ve vesnici.
Při řešení tohoto problému se preferují především preventivní opatření. V prvé řadě jde (tam, kde to místní podmínky vyžadují) o instalaci lapačů jisker, které jsou na trhu běžně dostupné pro různé průměry komínů. Tradičně se proti vnitřnímu ohni došková krytina chránila hliněnou mazaninou, vyplňující obdélníkové přihrádky mezi latěmi a krokvemi. Proti vnějšímu ohni naopak poskytuje ochranu přirozené zarůstání mechem. Dnes se navíc povrch střešní krytiny ošetřuje vodním sklem a dalšími přípravky, které jej chrání i proti ohni a slunečním paprskům a zvětšují odolnost proti vodě. Její hořlavost se zmírní nebo docela omezí buď impregnací, nebo namočením došků do řídké hlíny, což zase zvyšuje váhu krytiny. Takové došky se nazývaly „kalence".
Dalším z opatřením, které se aplikuje, je napuštění krytiny retardantem hoření. Mezi vedlejší výhody této metody patří i to, že jednotlivá stébla přípravek konzervuje a ta tím získávají větší odolnost proti povětrnostním vlivům (střecha tak rychle nezešedne). Např. vyškovská firma Hliněný dům, s.r.o., konkrétně používá výrobek holandské firmy a ve svých materiálech uvádí, že tato opatření, která jsou i uvedena v požárních zprávách, hasičům postačují k vydání potřebných povolení.
Srovnání tepelné izolace došků s polystyrenem
Maďarští stavební odborníci vypočítali, že tepelný odpor střešní konstrukce o tloušťce 350 mm se rovná tepelnému odporu konstrukce se 140 mm klasického polystyrenu, což je o 7 mm méně, než je požadavek normy pro lehké střechy (u lehké střechy platí, že minimální tloušťka polystyrenu pro dosažení U=0,24W/m²K je 147 mm). Německé údaje jsou ještě příznivější, u slámy λ=0,05W/m2K a u rákosu od 0,042W/m2K.
| Materiál | Tloušťka | Tepelný odpor (ekvivalent polystyrenu) | Součinitel tepelné vodivosti (λ) |
|---|---|---|---|
| Rákosová krytina | 350 mm | 140 mm | 0,042 W/m2K |
| Slaměná krytina | 350 mm | 140 mm | 0,05 W/m2K |
| Klasický polystyren | 147 mm (požadavek normy pro lehké střechy) | 147 mm | - |
Dobrá tepelná vlastnost doškové krytiny vyplývá z toho, že jednotlivá stébla jsou rozdělena tzv. přepážkami, které tvoří mnoho malých vzduchových komůrek a tím výrazně zpomalují prostup tepla. Tepelný odpor zhotovené doškové krytiny musí odpovídat ČSN 730540-1-4 a novelizaci této normy části 2 vyhl. 291/2001 - požadavky na zvýšený součinitel prostupu tepla „U“.
Cena doškové střechy
Cena doškové střechy odpovídá skutečnosti, že jde o vysoce odbornou ruční práci - pohybuje se kolem 1 400 Kč za metr čtvereční. Za 1 m2 střechy zaplatí zájemce 1200 až 1500 Kč, a to na základě její tloušťky. Výroba došků na střechu o ploše kolem 150 m2 trvá od posečení žita asi 1 měsíc, vlastní montáž pak proběhne během týdne.
tags: #spravna #skladba #doskove #strechy