V současné době již neplatí rčení: „Co je malý, to je hezký.“ Naopak, u obkladů a dlažeb platí: „Co je velký, to je hezký.“ Velké formáty působí v interiéru lépe a vytvářejí nové optické efekty, které nejsou přerušované spárami. Navíc je údržba takové plochy mnohem jednodušší, protože je potřeba méně spár, v nichž by se držely nečistoty a plísně. Zároveň zabroušené hrany dlaždic umožňují instalaci s minimálními spárami (2-3 mm), které jsou přesné a rovné.
Historicky patnáct krát patnáct centimetrů, případně dvacet krát dvacet centimetrů, patřilo do devadesátých let minulého století k nejpoužívanějším rozměrům tehdejších obkladů a dlažeb. Ten, kdo chtěl větší rozměr, měl k dispozici 30 x 30 nebo 33,3 x 33,3 cm. Tehdejší technologie výroby zkrátka nedovolila to, co ta dnešní. Ta totiž dovoluje vedle těchto tradičních rozměrů také výrobu dlaždic, jejichž hrana má 40, 60 či 80 cm. Nejnověji pak může mít úctyhodný rozměr až 3 x 1 m při síle 3 mm.
Pro a proti velkoformátových obkladů
Výhody:
- Větší plochy bez přerušování spárami vytvářejí nové optické efekty.
- Méně spár znamená snadnější údržbu a menší riziko usazování nečistot a plísní.
- Zabroušené hrany umožňují instalaci s minimálními a přesnými spárami (2-3 mm).
Nevýhody:
- Vyšší nároky na rovinnost podkladu.
- Vyšší nároky na kvalitu penetrací, lepidel a spárovacích hmot.
- Delší doba pokládky a vyšší sazba za práci, doporučuje se svěřit pokládku odborníkovi.
- Zvýšený prořez materiálu.
Rektifikované a kalibrované dlaždice
Přestože současná výroba keramických obkladových desek je vysoce sofistikovaná, je třeba počítat s určitými odchylkami jak v geometrické přesnosti, tak i co do barevnosti. Jednou z cest k zajištění přesnosti jsou dodatečné úpravy kalibrováním nebo rektifikací. Pokud se rozhodnete pro velké formáty keramické dlažby, ale chcete ji mít tzv. „bez spár“, pak volte především rektifikované, případně jen kalibrované dlaždice.
Rozdíl mezi kalibrací a rektifikací:
Kalibrace a rektifikace je zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum. Rozdíl mezi kalibrací a rektifikací je v přesnosti zabroušení hran. Kalibrované výrobky jsou „ořezány“ s přesností na desetiny milimetru, rektifikované obklady pak s přesností o řád vyšší, na setinu milimetru.
Je nezbytné sledovat čísla šarží na obalech výrobků nejen kvůli stejnému odstínu, ale i z důvodu, že stejné šarže mají nastavenou stejnou toleranci. Proto nelze doporučit klást dohromady prvky s rozdílnými šaržemi.
Čtěte také: Průvodce opravou fasády domu
Proč nelze klást obklady „beze spár“:
Zejména pak rektifikované dlaždice lze pokládat s minimální spárou, a dosahovat tak homogenního vyznění podlahy. Pro dokonalé zapravení spárovací hmoty se doporučuje tloušťka této minimální spáry 2 mm. Docílíte maximálního efektu s minimální spárou. Nelze klást tzv. beze spár, a to ze dvou zásadních důvodů:
- U velmi tenkých mezer mezi obkladovými prvky nelze spolehlivým způsobem vpravit spárovací hmotu. Tím dochází k odkrytí prostoru pro zatékání vody pod obklad. Spára tím přestává plnit svoji hlavní funkci a je zdrojem dalších problémů a závad.
- Díky velkým rozměrům dochází též k patrným změnám v objemu díky tepelným změnám, a tím při vyšší teplotě dochází k větším nárůstům a mohlo by se stát, že desky budou díky malé spáře, případně při její neexistenci, tlačit proti sobě. Jde ale o poměrně velké síly, které dovedou snadno porušit stavební konstrukci.
Příprava podkladu a pokládka
Pokládka velkoformátových dlaždic (s hranou o velikosti 60 cm a více) si vyžaduje preciznost a naprostou přesnost. I zkušení obkladači si dávají záležet.
Kvalita podkladu:
Stejně jako tvar je důležitá také vyzrálost podkladu, dostatečná pevnost a soudržnost. Výrobci zpravidla doporučují změřit jeho zbytkovou vlhkost, která zvláště u anhydritů hraje velkou roli a může negativně ovlivnit výsledek práce. Dále je třeba se zaměřit na opravu poškozených míst a použít kvalitní správkové hmoty. Betonový podklad musí být vyzrálý min. 28 dnů a měl by mít potřebnou zbytkovou vlhkost menší než 5 %. U anhydritových podkladů je nutno dodržet zbytkovou vlhkost pod 0,5 %, v případě podlahového vytápění pak pod 0,3 %. Podklad musí být pevný, zbavený nečistot a nerovností.
Postup přípravy podkladu a pokládky:
- Příprava podkladu: Nejdříve ze všeho připravte podklad pro pokládku. Musí být čistý, pevný, zbavený nečistot i nerovností. Čím větší formát dlaždic, tím rovnější podklad musí být. K vyrovnání podkladu, na který budeme velkoformátový obklad nebo dlažbu lepit, poslouží speciální vyrovnávací malty a nivelační hmoty. Velmi důležité je dodržení všech technologických postupů, aby byl podklad dostatečně pevný. Poklad musí být dokonale rovný, a proto jej někdy řemeslníci vyrovnávají i nadvakrát nebo dokonce natřikrát. V koupelnách a jiných vlhkých místnostech je nezbytná také hydroizolace.
- Penetrace: Pro dosažení požadované přídržnosti všech vrstev materiálů je třeba použít penetrační nátěr, který volíme podle druhu a stavu podkladu. Na standardní savé podklady (beton, cement, mazaninu) použijeme univerzální nátěr, na nesavé podklady (dlažbu, gletovaný beton apod.) používáme tzv. kontaktní můstek, který zajistí optimální přilnavost. Zvláštní pozornost je třeba věnovat podkladům na bázi sádrovce (anhydrit), které jsou velmi citlivé na vlhkost. Zde penetrujeme po předchozím obroušení povrchového sintru. Penetrací se anhydrit zároveň oddělí od následné vrstvy lepidla. Je totiž na bázi sádrovce, takže může chemicky narušit strukturu cementu, který je základem většiny lepidel (i těch flexibilních).
- Spárořez a prořez: Netřeba zapomenout na dobré vyměření spárořezu. V tomto případě je nejlepší mít k dispozici půdorys místnosti, v níž budete velkoformátový obklad nebo dlažbu pokládat. Do půdorysu si můžete názorně zakreslit, jak budou obklad a dlažba položeny, a jestli je možné vycentrovat je vzhledem ke stěně a ose podlahy. Hlídejte si, aby v žádném rohu místnosti nevycházel příliš malý dořez obkladu nebo dlažby. Náležitou pozornost věnujeme také koupi dostatečného množství dlaždic. Počítejme s tím, že při použití velkých formátů dochází ke zvýšenému prořezu. Proto se doporučuje požadovanou výměru plochy navýšit o 10 - 15 %.
- Řezání velkoformátového obkladu: S řezáním velkoformátového obkladu si poradí ruční řezačky i speciální nástroje. Řadu velkoformátových obkladů a dlažeb - běžně do 120 cm délky, je možné řezat i ručními řezačkami na obklady a dlažby. K řezání opravdu velkých rozměrů dlaždic (od 120×240 cm, přes 100×300 cm a větších) je nezbytné mít k dispozici speciální vybavení. Pro řezání doporučujeme řezačku velkoformátových desek Montolit.
- Lepidla a lepení: Velkoformátové obkladové prvky vyžadují použití kvalitních lepidel a spárovacích hmot. Použití flexibilních lepidel je samozřejmostí se zvýšenými hodnotami odolnosti proti deformacím (označení S1 a S2) s ověřenými hodnotami pro kladení velkých formátů. Vhodná jsou thixotropní lepidla. Podlepení celého formátu musí odpovídat i technologie lepení. Jako vhodná se jeví tekutá rozlivková lepidla. Správná konzistence a dostatečné množství nanášeného materiálu zajistí potřebné rozlití po celé velké ploše dlaždice a zamezí vzniku nežádoucích dutin. Rozlivná lepidla je vhodné nanášet hřebenem s oblými zuby. Při lepení velkých desek nám práci usnadňují speciální přísavky s držákem. Doporučujeme používat metodu oboustranného nanášení zubovou stěrkou (Buttering & floating), kdy se lepidlo nanáší na dlaždici i na podklad. Přitom nenatírejte lepidlem hrany dlaždice. Velikost zubů stěrky závisí na rozměru obkladů, u velkoformátových dlaždic je to minimálně 10 mm.
- Vyrovnávací systémy: Vyrovnávací systém s klínky perfektně srovná velkoformátové obklady do jedné roviny. Je to vynikající pomocník pro zručné obkladače. Vyrovnávací systém při pokládce odstraní drobné výškové rozdíly mezi velkoformátovými dlaždicemi, a zároveň urychluje proces instalace. Jedním z nich je nivelační ANDAL Levelling systém SAP, který představuje distanční spony a nivelační klínky. Díky systému SAP nebudete potřebovat žádné nářadí. Tyto klínky můžete používat opětovně při další pokládce.
- Dilatace: Přestože při instalaci velkoformátové dlažby používáme flexibilní lepidla a flexibilní spárovací hmoty, nesmíme u ploch větších než cca 6 x 6 m zapomenout na dilataci. Dilatační spáry rozdělují podklad na menší pole a jejich posláním je vyrovnávat vnitřní napětí v podlahové konstrukci. Procházejí celým profilem podlahy a objektové dilatace i profilem nosné konstrukce. V položené dlažbě musí dilatační spára procházet ve stejném místě nad dilatační spárou v podlaze. Existují však systémy, které umí překlenout tyto dilatace např. použitím speciální netkané textilie ve vrstvě lepidla. Mezilehlé dilatace je nutno provádět v plochách max. 6 x 6 m, u podlahového topení max. 3 x 3 m.
- Spárování: Až podklad zatvrdne a lepidlo dostatečně vyschne (minimálně po 2 dnech od nalepení obkládaček, u slinutých nenasákavých obkladů a dlažeb lze spárovat po 3-4 dnech, u nesavých podkladů po 5-7 dnech), je možné přistoupit k poslednímu kroku, kterým je spárování. Pro vyspárování se doporučuje použít kvalitní hmoty, které umožňují jejich vpravení i do velmi úzké spáry. Šířka spár mezi velkoformátovými obklady a dlažbou by neměla být menší než 2 mm. Hmotu nanášíme tak, abychom zcela vyplnili spáry. Velkým trendem současnosti jsou epoxidové spárovací hmoty, které se velmi snadno udržují a čistí. Cementová spárovačka Ultracolor Plus je rychle tvrdnoucí a díky hydrofobním vlastnostem se méně špiní. Epoxidovou spárovačku Kerapoxy Easy Design oceníte zejména díky velice snadné aplikaci a širokému výběru 58 barevných odstínů, které můžete navíc obohatit barevnými třpytkami Mapeglitter nebo metalickým pigmentem Mapecolor Metallic. Na dilatační spáry v interiéru a u podlah v exteriéru použijte 100% silikonový tmel Mapesil AC, u obkladů v exteriéru zvolte Mapesil LM.
- Čištění po spárování: K vyčištění zbytků spárovacích hmot by mělo dojít do 2 dnů po vyspárování, nejlépe přípravkem CL 802. Při špatném postavebním úklidu totiž časem dochází ke zvýšenému znečišťování povrchu keramiky z důvodu neodmyté mikrovrstvy cementu.
Tipy pro úspěšnou pokládku
- Před řezáním nakreslete řez na horní stranu dlaždice.
- Pro přenášení velkých dlaždic doporučujeme Superstick - sadu pro manipulaci s velkoformátovými deskami.
- Spodní řadu obkladů na stěně obkládejte až po položení dlažby na podlahu.
- Zvolte vhodnou spárovací hmotu. Jiný typ budete potřebovat v předsíni a jiný je vhodný do koupelny.
- Většina velkoformátových obkladů a dlažeb - běžně do 120 cm délky, je možné řezat i ručními řezačkami na obklady a dlažby.
- K řezání opravdu velkých rozměrů dlaždic (od 120×240 cm, přes 100×300 cm a větších) je nezbytné mít k dispozici speciální vybavení.
- Pro dokonalé zapravení spárovací hmoty se doporučuje tloušťka minimální spáry 2 mm.
- Plastové i nerezové rohové lišty působí spolu s velkými formáty masivně. Proto se používá detail zvaný „kamenický roh“, jedná se o zabroušení hran obou krajních dlaždic tvořících roh do 45˚. Provádí se nejčastěji diamantovým kotoučem v úhlové brusce nebo vodní pilou.
Závěr
Velkoformátové obklady a dlažby jsou nepřehlédnutelným trendem. Sjednocují a opticky zvětšují obkládané prostory, menší množství spár prospívá hygieně a usnadňuje údržbu. Avšak jejich pokládka klade vysoké nároky na preciznost, přípravu podkladu a výběr správných materiálů. Proto je klíčové svěřit práci zkušenému řemeslníkovi, který má s velkoformátovými obklady a dlažbami zkušenosti a disponuje potřebným nářadím. Nezapomeňte také na pečlivé plánování spárořezu, které je základem úspěšné realizace.
Čtěte také: Ideální lepidlo pro rozměrné obklady: Co potřebujete vědět
Čtěte také: Sádrokarton a obklady: Jak na to
tags: #sparorez #u #velkoformatoveho #obkladu #informace