Stropy Porotherm jsou nedílnou součástí cihelného systému Porotherm. Jedná se o ucelený sortiment výrobků, které do sebe perfektně zapadají. Používání stropů Porotherm je již dlouho považováno za velmi rychlou, jednoduchou a nenáročnou technologii, jež byla nespočetněkrát ověřena v průběhu desítek let na mnoha stavbách.
Složení stropu Porotherm
Strop Porotherm se skládá z několika základních prvků:
- Základním prvkem jsou stropní nosníky v délce od 1 750 mm do 8 250 mm.
- Mezi ně se pokládají stropní vložky MIAKO o třech základních výškách pro stropy o tloušťce 210 mm (optimální do světlosti místnosti 4 m), 250 mm (optimální do světlosti 6 m) a 290 mm pro větší rozpětí.
- Po obvodě stropu se pro jednoduché ukončení desky používají věncovky Porotherm VT 8 Profi ve výšce odpovídající zvolené tloušťce stropu, ke kterým se zevnitř přikládá tepelná izolace.
V rámci stropních konstrukcí si můžete vybrat z nabídky stropních trámů Porotherm POT, a to dle plánované délky stropu. Ty doplňují stropní vložky Porotherm MIAKO a Porotherm MIAKO BNK. V současnosti není ani zanedbatelná vysoká požární odolnost a nižší cena oproti většině ostatních stropních systémů.
Cihly Porotherm a jejich použití
Cihly POROTHERM 30 P D jsou určené pro omítané jednovrstvé vnější i vnitřní nosné zdivo tloušťky 300 mm. Lze je též použít pro vnitřní nosnou část vrstveného zdiva v kombinaci s tepelným izolantem a případně s dalšími cihelnými materiály tvořícími vnější ochrannou část zdiva. Zdění se provádí na klasickou vápenocementovou maltu.
Tepelněizolační vlastnosti materiálů
Každý materiál je schopen šířit teplo. Tato schopnost se u homogenních materiálů vyjadřuje pomocí součinitele tepelné vodivosti λ [W·m
Čtěte také: Tření Mezi Betonem a Jinými Materiály
Tepelný odpor materiálu a konstrukce
Tepelný odpor materiálu Rmat je veličina vyjadřující tepelněizolační vlastnosti materiálu a je dána vztahem Rmat = d/λmat, kde d je tloušťka vrstvy materiálu a λmat je součinitel tepelné vodivosti tohoto materiálu. Tepelný odpor konstrukce R vyjadřuje tepelněizolační vlastnosti celé konstrukce složené z více vrstev.
Součinitel prostupu tepla
Součinitel prostupu tepla konstrukce vyjadřuje celkovou výměnu tepla mezi prostory oddělenými od sebe stavební konstrukcí o tepelném odporu R a používá se k výpočtům tepelných ztrát provozovaných budov. Lineární (bodové) činitele prostupu tepla ye (ce) se používají k hodnocení místního zvýšení či snížení tepelných toků v detailech styků mezi konstrukcemi obálky budovy (hodnocení tepelných vazeb mezi konstrukcemi) a jsou součástí katalogových listů s detaily napojení různých konstrukcí na stěny z cihel Porotherm.
Hodnoty součinitele tepelné vodivosti a tepelného odporu se zaokrouhlují podle ČSN EN ISO 10456, hodnoty součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-2.
Tepelná akumulace stavebních hmot
Tento termín definuje chování stavební hmoty nebo konstrukce ve vztahu ke kolísání teplot. Vnější stěny dokáží více či méně dobře odolávat kolísání vnějších teplot, tzn. časově mohou reagovat velmi rychle nebo také velmi pomalu. Chování vnější části stavby v zimě charakterizuje doba chladnutí, v létě doba zahřívání. Čím je doba chladnutí či zahřívání delší, tím více jsou obytné prostory posuzovány jako příjemné.
Schopnost stavebních hmot akumulovat teplo je důležitá u takových objektů, kde z nějakých důvodů není možno udržovat konstantní teplotu vnitřních prostor. Při příliš nízké schopnosti obvodových stěn akumulovat teplo může při přerušení vytápění dojít během krátké doby k většímu poklesu teploty povrchu stěny na vnitřní straně.
Čtěte také: Hodnoty součinitele prostupu tepla u cihel
Faktor difuzního odporu μ
Vlastnost materiálu, která vyjadřuje jeho relativní schopnost propouštět vodní páry difuzí, se nazývá faktor difuzního odporu μ. Tento faktor je poměrem difuzního odporu materiálu (odporu proti pronikání vodní páry materiálem) a difuzního odporu vrstvy vzduchu o stejné tloušťce za stejných podmínek. Pro vzduch je tedy faktor μ = 1.
Teplotní faktor vnitřního povrchu ƒRsi a riziko kondenzace
Teplotní faktor vnitřního povrchu ƒRsi vyjadřuje vliv konstrukce a přestupů tepla v daném místě vnitřního povrchu na vnitřní povrchovou teplotu nezávisle na teplotách přilehlých prostředí.
Stavební hmoty přijímají na základě jejich vnitřní stavby (druh, počet, velikost a členění dutin) za každého stavu vzduchu (relativní vlhkosti vzduchu a teploty) zcela určitou vlhkost, která se po dostatečně dlouhé době skladování stavebních hmot na vzduchu ustálí. Známe-li rozdělení vlhkosti určité stavební hmoty ve vnějším zdivu běžně provozovaných budov, můžeme určit tzv. kritickou vlhkost.
Ochlazujeme-li vzduch obsahující vodní páru, částečný tlak vodní páry pd se nemění, zatímco tlak nasycených vodních par pd klesá a relativní vlhkost vzduchu stoupá. Za určité teploty, nazývané teplota rosného bodu θω, dosáhne relativní vlhkost vzduchu 100 %, což znamená, že vzduch je nasycen vodními parami. Při ochlazení vzduchu pod teplotu rosného bodu dochází k kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu. Vodní pára se sráží na kondenzačních jádrech, kterými mohou být prachové částečky ve vzduchu, a vytváří mlhu nebo se sráží na povrchu pevných těles, což se nazývá orosení.
Pro hodnocení všech stavebních konstrukcí s výjimkou výplní otvorů je určena hodnotou 80 % relativní vlhkosti, což je definováno v ČSN EN ISO 13788. Tato hodnota stanovuje hranici pro riziko začínajícího růstu plísní na povrchu konstrukcí. Kritická vlhkost vzduchu se používá pro hodnocení nejnižší vnitřní povrchové teploty a je přísnější podmínkou než podmínka rizika vnitřní povrchové kondenzace.
Čtěte také: Vlastnosti betonu: Tepelná vodivost
Pro podrobnější informace společnost Wienerberger s.r.o. nabízí webovou platformu pro podporu projekčních kanceláří a dalších odborníků ve stavebnictví.
tags: #soucinitel #tepelne #vodivosti #porotherm #strop