Obec Holašovice je díky malebným domům ve stylu selského baroka už přes dvacet let v UNESCO. Na seznam památek byla zapsaná 5. prosince 1998 na 22. zasedání Výboru světového dědictví UNESCO v japonském Kjótu. Vesnická rezervace Holašovice byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO pro svou schopnost uchovat autentický obraz tradiční vesnice s výjimečně dochovaným urbanismem a architekturou selského baroka. V zachovaném komplexu 23 usedlostí trvale žije asi 150 lidí, ročně obec navštíví kolem devadesáti tisíc turistů.
Charakteristika a urbanismus Holašovic
Rozlehlá obdélníková náves malebné vesnice, po jejímž obvodu stojí několik statků s typickými štíty se štukovým dekorem (vystavěné většinou v letech 1840 až 1880), je typologicky ojedinělým dochovaným souborem lidové architektury nejen v Česku, ale i v celé Evropě. Unikátní je zejména neporušená forma půdorysného řešení i struktura zástavby v obci, která je příkladem vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace. Vesnice si zachovala původní středověký půdorys s návesním uspořádáním, který se od 13. století prakticky nezměnil. Zachovaný je komplex 23 usedlostí s více než 120 budovami, mezi které patří vedle statků i špýchar, stodoly, maštale, výměnky, hostinec nebo kaplička. Unikátní jsou i pístové vahadlové vodní pumpy. Na Holašovice navazuje ochranná zóna o rozloze 22 hektarů, která zahrnuje okolní krajinu a polnosti.
Holašovice představují nejautentičtější a nejcelistvější ukázku tzv. selského baroka, která se dochovala v evropském kontextu v mimořádně vysoké kvalitě. Na rozdíl od mnoha jiných vesnic v regionu nebyla v 20. století narušena novou zástavbou.
Historie osídlení
Historický vývoj současné obce se datuje od středověku, zhruba do poloviny 13. století. Z pravidelného půdorysu a rozmístění jednotlivých budov je možné usuzovat, že byly založeny na tzv. zelené louce, tedy bez využití staršího sídelního útvaru, a jsou výsledkem kolonizačních snah v jihočeském pohraničí. První písemné zmínky nejen o Holašovicích, ale i o okolních obcích pocházejí z 2. poloviny 13. století, ale historie osídlení této oblasti je mnohem starší. Datuje se zhruba do mladší doby kamenné, neolitu, tedy do doby zhruba před 7 tisíci lety. Tuto domněnku potvrzují nálezy rozsáhlého neolitického sídliště, které se nacházelo zhruba 5 km od Holašovic v okolí rybníka Dehtář. Na ploše o rozloze 4 ha zde byly nalezeny úlomky nádob a různé štípané kamenné nástroje. Jde o doklad prvního trvalého osídlení této části jižních Čech. Z mladší doby bronzové (cca 1000 až 1200 př. n. l.) pak pochází nález většího počtu bronzových předmětů v bezprostřední blízkosti Holašovic. Bronzové předměty, srpy, hroty kopí, nože a náramky jsou dnes součástí sbírek Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Keltské osídlení pak bylo zaznamenáno v okolí obcí Čakov a Zbudov. S příchodem Slovanů se střediskem oblasti staly Netolice, které na přelomu 11. a 12. století spravovaly relativně rozsáhlá území s nízkou hustou osídlení. To se ale postupně měnilo v síť trvale osídlených vesnic a osad, jejichž obyvatelé se věnovali zemědělství.
Holašovice, jak již bylo řečeno, byly založeny v polovině 13. století a z jejich uspořádání je jasné, že jsou výsledkem plánovitého úsilí o kolonizaci pohraničí. Sídelní vývoj vykazuje neobyčejnou stabilitu - historický počet a situování usedlostí se dochoval dodnes prakticky beze změn. K určitému rozšíření zástavby došlo až v průběhu 20. století, ale tyto objekty i zemědělský areál jsou situovány na severovýchodním a jižním okraji, mimo kompaktní středověké jádro. Z názvu vesnice je možné se domnívat, že se zde usadili lidé jistého Holase nebo Holaše, který mohl být členem širší královské družiny nebo nižší šlechty. První písemná zmínka se objevuje v roce 1292 v listině krále Václava II.
Čtěte také: Otevření MDF souboru: Krok za krokem
Morová epidemie a změna obyvatelstva
To se však změnilo po morové epidemii, která mezi lety 1520 až 1521 zasáhla celé jižní Čechy a nevyhnula se ani Holašovicím. O tři století později bezmála veškeré původní české obyvatelstvo zemřelo při morové epidemii. Podle legendy, která se zde předává z generace na generaci, přežili tuto tragédii jen dva lidé, kteří vesnici opustili a ta tak zůstala prázdná. Holašovice pak byly osídleny znovu poddanými vyšebrodského kláštera, tentokrát převážně německého původu. Dokument z této doby - Vyšebrodský urbář - dokládá kromě převážně německy mluvícího obyvatelstva také ukončení základního urbanistického vývoje vesnice. Díky němu víme, že již v roce 1530 stálo kolem návsi 17 usedlostí a tento počet se dodnes nezměnil.
Období třicetileté války
Období třicetileté války znamenalo pro Holašovice díky jejich poloze vůči Českým Budějovicím neustálé nebezpečí jak ze strany stavovského povstání, tak ze strany císařské posádky. Kromě těchto útrap ale přinesla třicetiletá válka obyvatelům Holašovic i jednu velmi podstatnou výsadu - osvobození celé zábořské rychty od úmrti, což v praxi znamenalo, že místní hospodáři mohli před smrtí volně naložit se svým movitým i nemovitým majetkem.
18. a 19. století
V 18. století došlo na základě patentu Marie Terezie z roku 1770 k označení statků popisnými čísly, a i přes to, že je v té době v katastru zaneseno 22 čísel, gruntů je stále 17. Nově totiž byla čísla přidělena i výměnkům a dvou malým obecním domkům v jihozápadním koutě návsi. K zásadním změnám v životě místních obyvatel došlo v pol. 19. st. - v roce 1847 došlo ke zrušení poddanství a přijetím provizorního zákona byly položeny základy pro vznik územní a obecní samosprávy. Obce se tak staly základní stavební jednotkou státu. Závislost na vrchnostenské správě byla nahrazena začleněním do příslušné hejtmanství. Z demografického hlediska je většina obyvatel stále německé národnosti.
Duchovní život
Od konce 13. století obyvatelé náležely do obvodu římskokatolické strýčické farnosti a do působnosti kláštera ve Vyšším Brodě. Od roku 1784 byly Holašovice spolu s Čakovem, Jankovem a Holubovskou Baštou součástí čakovské farnosti. Německá kázání byla předmětem diskuzí v době česko-německých národnostních sporů na sklonku 19. století, a hlavně po vzniku Československé republiky.
20. století a poválečné období
Významně do života místních obyvatel zasáhla druhá světová válka. Podpisem Mnichovské dohody došlo k posunutí hranice německé říše hluboko do vnitrozemí, až za hranice zábořského katastru, a Holašovice se tak společně s dalšími vesnicemi staly součástí říšského území. To mělo za následek nucený odchod českých obyvatel, což postihlo celkem i tři holašovické rodiny. Situace se ale otočila a po válce, v roce 1946, začal nucený odsun Němců, který se týkal naprosté většiny obyvatel z celkem 12 usedlostí. Osidlování Čechy z okolních vesnic probíhalo pozvolna, a ještě v roce 1950 zde bylo o čtvrtinu méně obyvatel než před válkou, v roce 1930.
Čtěte také: Galerie moderních staveb
Po osvobození v roce 1945 byl ustanoven revoluční národní výbor. V letech 1850 až 1945 byly Holašovice osadou obce Záboří. V roce 1951 byly chvíli samostatnou obcí, ale ještě před koncem roku se se Zábořím opět sloučily. Od roku 1964 patřily Holašovice, Čakov, Čakovec a Holubovská Bašta pod sloučený místní národní výbor v Jankově. V současnosti spadají katastrálně i úředně pod obec Jankov.
Selské baroko a jeho rozkvět
Selské baroko bylo výsledkem tehdejšího prosperujícího zemědělství, rozkvět vesnice vyvolal přestavby řady usedlostí. Zedníci na selských stavbách kopírovali prvky, které znali z měst, kostelů či statků, a to jak barokních, tak klasicistních. Architektonický styl selského baroka - fasády statků z 18. a 19. století představují vrchol lidové architektury jižních Čech. Doklad venkovského života - vesnice ilustruje způsob hospodaření a bydlení venkovského obyvatelstva v 18.-19. století.
Holašovice jako „živá“ vesnice
Šance Holašovic na zapsání mezi významné světové památky byla vysoká i proto, že se jedná o „živou“ vesnici se zachovanou autenticitou prostředí, nikoli o skanzen. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout staročeskou výheň, měchy i staré kovadliny, vrtačky nebo brusky. Dům sloužil jako kovárna do 60. let minulého století, pak v něm byla hasičská zbrojnice. V části kovárny proto vzniklo hasičské muzeum, jehož tahákem je stříkačka z roku 1928 původně tažená koňmi. Loni Holašovice obnovily i dobytčí váhu na návsi.
Památková ochrana a péče
Holašovice byly zapsány na Seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO pro své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty. V poválečných letech se v obci příliš nestavělo, spíše jen opravovalo a udržovalo. Proto mohl nejprve stát (v roce 1960 byly budovy v Holašovicích zapsány do státního seznamu kulturních památek, v roce 1995 pak byla obec prohlášena památkovou rezervací) a později i UNESCO označit tento komplex architektury za unikátní.
Zlom v celé zemi nastal po roce 1948 s nástupem komunistického režimu. Na venkově je vrstva soukromě hospodařících zemědělců postupně likvidována a došlo ke združstevňování a kolektivizaci. Vzhled většiny vesnických sídel byl negativně proměněn, Holašovice ale zůstaly naštěstí těmto změnám téměř ušetřeny. Ne zcela, ale zásah do stavebního fondu nebyl tak výrazný. Zemědělské družstvo sice využívalo vybrané stodoly a chlévy, nebylo je však nutné poté bourat. Ojediněle byly zdemolovány některé drobné hospodářské stavby. Nově vzniklý družstevní zemědělský areál i nová zástavba byly situovány mimo hranici historického jádra vesnice. Nepříznivá pro architektonický vzhled vesnice byla také individuální výstavba a rozšiřování obytných prostor během 70. a 80. let a na poč. 20. století, některé škody se ale daří v současnosti napravovat.
Čtěte také: Život na Hané
Snaha o plošnou památkovou ochranu zde probíhá zhruba od roku 1958, kdy vstoupil v platnost Zákon o kulturních památkách a Holašovic byly zapsány do Ústředního seznamu kulturních památek. Od té doby také probíhá postupné obnovování památky. Teprve politická, společenská a ekonomická transformace po roce 1989 přinesla změny i do této oblasti. V roce 1995 vzniklo na základě Nařízení vlády České republiky na našem území 60 sídelních celků s památkovou ochranou, mezi nimiž byla také Vesnická památková rezervace Holašovice.
V této době také započaly přípravné akce směřující k zapsání na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Tento zápis byl významným mezníkem v historii obce a přinesl mnohé změny do života obyvatel vesnice. Do té doby byl cestovní ruch téměř neexistujícím odvětvím, zatímco dnes přivádí do Holašovic více než 90 tisíc návštěvníků ročně.
Rekonstrukce a obnova
Také byla od té doby realizovaná celá řada stavebních rekonstrukcí, které se pozitivně odrazily na současném vzhledu obce. Mnoha památkám byla navrácena jejich historická podoba, některé byly zachráněny před zánikem. Po roce 1998 tedy došlo k postupnému obnovování historické zástavby - šlo v první řadě o opravy střech, na ty navázala postupná rehabilitace návesních průčelí, která spočívala v opravě poškozených omítek a v nanesení nových povrchových vápenných nátěrů všech usedlostí na základě odborně provedeného průzkumu jejich barevnosti Národním památkovým ústavem v Českých Budějovicích. Proměnou prošla náves - tato rozsáhlá plocha byla kultivována, byly revitalizovány dřeviny, transformací prošla požární nádrž, která se proměnila v návesní rybníček. Více pozornosti je věnováno údržbě veřejného prostranství a zeleni. Kromě rybníčku na návsi byl obnoven také nedaleký rybník Nekysel na jihozápadním okraji obce. Celkovou obnovou prošla také návesní kaple sv. Jana Nepomuckého, i dvě malé výklenkové kapličky. Za příklad zdařilé rekonstrukce lze považovat obnovu čeledníku ve dvoře usedlosti čp. 19 do původní podoby podle dochované historické dokumentace a komplexní oprava prasečího chlívku s kurníkem před usedlostí čp. 11, který je svým provedením pozoruhodný. Ojedinělá je také obnova 8 pístových vahadlových vodních pump na jejich původní místa v prostoru návsi.
S rozvojem cestovního ruchu také souvisí rozšiřování nabídky v oblasti služeb. Došlo např. k celkové opravě hostince čp. 18 a vzniku další sezónní stylové hospody v sýpce čp. 3, bylo zřízeno turistické informační centrum s odstavným parkovištěm a soukromé zemědělské muzeum Selský dvůr v čp. 6, keramická dílna v čp. 26. Také došlo k rozšíření nabídky ubytování v soukromí.
V současnosti je chráněno 23 usedlostí, které dohromady čítají více než 120 budov. Převážná většina usedlostí je trvale a celoročně obydlena, jen dvě jsou využívány jinak. Hlavní cílem památkové péče zde není vytvořit a konzervovat muzejní areál, ale zachování Holašovic jako normální živé vesnice s převahou trvale obydlených usedlostí. I proto byly stranou do historického jádra vybrány pozemky pro novou výstavbu, aby mohla být zachována kontinuita osídlení, kdy proporce i celkové ztvárnění novostaveb by mělo vycházet z místních stavebních tradic.
Téměř 90 % objektů v obydlené části obce má historickou památkovou hodnotu. Nejstaršími dochovanými objekty jsou dva pozdně středověké špýchary - při opravě fasády špýcharu statku čp. 15 byla odkryta původní sgrafita, datovaná do konce 16. století. Veškeré opravy jak exteriérů, tak interiérů jsou prováděny ve shodě s požadavky památkářů zároveň ale i tak, aby odpovídaly představám o moderním bydlení. Nezbytným předpokladem preventivní péče je provádění kontrol, ale v první řadě hlavně poskytování průběžné bezplatné odborné pomoci, pomoci s prováděním administrativních úkonů, poradenská činnost a konzultace a poskytování základních informacích o právech a povinnostech vyplývajících z památkové legislativy, o možnostech získání státní dotace na údržbu a obnovu památek a o kulturní a stavebně historické hodnotě obce i jednotlivých usedlostí.
| Období vzniku | Procento zástavby |
|---|---|
| Před rokem 1827 | Zhruba 40 % |
| Mezi roky 1828 až 1871 | Dalších 40 % |
| Mezi roky 1871 až 1920 | Dalších 15 % |
| Novodobého původu | Zbylých 5 % |
tags: #soubor #lidových #staveb #Holašovice #historie #a