Sokl, tj. spodní část vnější stěny domu, je nejen důležitým estetickým a architektonickým prvkem exteriéru domu, ale plní i významnou ochrannou a izolační funkci. Otázku domovního soklu obvykle řešíme v souvislosti s rekonstrukcí fasády. A existují dvě možnosti: buď opravit stávající sokl, nebo zbudovat zcela nový. Motivací pro kompletní výměnu soklu bývá především nedostatečná izolace toho stávajícího.
V posledních dvaceti letech je nově u soklu vyžadována také dostatečná úroveň tepelné izolace, která má v detailu řadu funkcí. Zajišťuje, že nedochází k promrzání obvodových základů a části terénu pod stavbou, a podstatně snižuje tepelné ztráty v detailu. Soklová část zdiva je jednou z nejvíce vlhkostí namáhaných konstrukcí celého domu. Sokly bývají vystaveny vlhkosti vzlínající z podzákladí, vlivu povětrnostních podmínek a střídaní období mrazu a vysokých teplot. Často jsou vystaveny i působení odstřikové vody od silných dešťů nebo od projíždějících vozidel. Soklová část zdiva by měla sloužit jako ochrana obvodového zdiva proti výše uvedeným jevům.
Materiály pro obklad soklu
Pokud se rozhodneme pro nový sokl, můžeme volit mezi nejrůznějšími materiály. Ten, který si vybereme, by měl souznít s architekturou i fasádou domu, případně respektovat krajové zvyklosti nebo materiál, z nějž je dům postaven. Někdy je důvodem k výměně soklu také snaha zbavit stavbu dobových módních výstřelků v podobě plechových nebo plastových profilů.
Beton
Nejlevnějším materiálem pro obklad soklu je beton. Nejrůznější betonové tvárnice či obkládačky mohou rovněž imitovat přírodní materiály, některé jsou od nich doslova k nerozeznání. Betonové obklady soklů se vyznačují i vysokou trvanlivostí, jsou poměrně lehké a snadno se s nimi pracuje. Betonové tvarovky mohou mít nejrůznější povrchy a reliéfy, výběr bývá i v barevných variantách a využít lze i nabídky firem, které dělají sokly technikou nanášení betonové směsi a následným ražením různých typů reliéfů přímo do betonové vrstvy. Je však na uváženou, zda betonové tvarovky starému venkovskému domu neublíží, především co se týká prodyšnosti zdí.
Přírodní kámen
Zvláště starým domům, ale i dřevěným chatám sluší klasický kamenný sokl. U stavby s vnější fasádou z prken nebo palubek je kontrast těchto dvou přírodních materiálů obvykle velmi zajímavý, v případě chalupy pak bytelný kamenný sokl podpoří často požadovaný historizující vzhled domu. Pro obklady soklů je možné použít celou škálu dostupných kamenů a ideální je v tomto případě respektovat materiál, který je rozšířen v regionu, kde vaše chalupa stojí. Ale nemusí to být pravidlem, jde spíše o úvahu, zda vtisknout prostřednictvím obkladového materiálu stavbě tradiční venkovský, nebo naopak městský nebo originální charakter.
Čtěte také: Sokl s betonovou stěrkou: Výhody a postup aplikace
- Andezit: Pro své všestranně vhodné vlastnosti je k obkládání soklů často doporučovaný andezit. Pro obklady jsou určeny ručně štípané plotny nepravidelných tvarů, které se třídí podle tloušťky. Je pevný, odolný vůči mrazu, vlhkosti i mechanickému poškození a má jen minimální nasákavost. Sokl z andezitu velmi dobře odolává mrazu i vlhkosti.
- Pískovec: Dalším oblíbeným obkladovým kamenem je pískovec. Tradiční a v Česku hojně rozšířený kámen se snadno opracovává, nevyžaduje povrchovou úpravu a většinou velmi dobře souzní téměř s jakýmkoli typem fasády. Jeho nevýhodou je menší odolnost proti mechanickému poškození a vyšší nasákavost například oproti andezitu, břidlici nebo žule.
- Žula: Právě žula je vůbec nejtvrdším a nejodolnějším kamenem mezi materiály, vhodnými pro obklady soklů. Existuje ve variantách s přírodním drsným povrchem, nebo v podobě leštěných obkladových tabulí. Je ze všech kamenů nejodolnější vůči mrazu, otěru, vlhkosti či tlaku.
- Travertin, břidlice, čedič: K obkladům soklů se používá rovněž travertin, který se vyznačuje zajímavou porézní strukturou a žlutou či béžovou barvou. Méně rozšířené, ale možné je i použití břidlice nebo čediče. Oba druhy hornin jsou velmi odolné vůči vlhku a vyznačují se zajímavou barvou i povrchovou strukturou.
Lícové zdivo a pásky
Praktickou a velmi dekorativní variantou materiálu na sokly je „režné“ lícové zdivo. Při rekonstrukcích je použitelné pouze v případě, kdy máte k dispozici dostatečně široký betonový základ, protože cihly samozřejmě není možné použít jako obklad, ukotvený ke zdivu obvodovému. Není-li možné stavět na základ, můžete ho nahradit cihlovými páskami. Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva tam, kde není možné udělat klasickou přizdívku z lícových cihel.
Druhy lícových cihel a pásků
Obecně se dá říci, že lícové cihly a pásy se dají rozdělit podle způsobu výroby na ražené a tažené.
- Ražené lícové cihly: Vyrábějí se ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 °C. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany. Ražené obkladové pásky se vyrábějí řezáním ražených cihel. Jsou obvykle 23 mm silné, pásky slabší než 20 mm při řezání praskají. Ražené lícové cihly mají hrubší povrch, než tažené. Vyrábějí se ražením hlíny do formy, která se vysype pískem, a tím získají typickou zvrásněnou strukturu. Záměrem je drobná odchylka v rozměrech, každý kus ražené cihly je originál.
- Tažené lícové cihly (klinkery): Jsou většinou děrované, dají se však vyrobit i jako plné. Na první pohled je rozeznáte od ražených cihel tak, že mají jednu dlouhou a dvě krátké pohledové strany. Pomocí válečkování a pískování lze vytvořit nejrůznější povrchové struktury. Vyrábí se tak, že hlína se přidá do šnekového lisu, kde se promísí, navlhčí a propaří. Následně je z vakuové komory odsán vzduch a surovina je vytlačována za použití vysokého tlaku. Na konci lisu je umístěn jaderník, který určuje konečný tvar a velikost cihly. Slisovaná hlína se na jednotlivé cihly následně rozřezává, pak se pálí v peci teplotě okolo 1 000 °C, stejně jako cihly ražené. Tažené obkladové pásky se vyrábějí tažením v lisu o síle 10 až 13 mm. Řežou se pouze pásky rohové. Pásky do tloušťky 10 mm není nutné spárovat, je možné je nalepit s použitím lepidla, které se vtlačuje i do spár. Tažené cihly se nazývají klinkery a obvykle mají nasákavost pod 6 %. Mají hladký nebo uměle strukturovaný povrch, přesnější a pravidelnější tvar. Vyrábí se v plném nebo děrovaném provedení. Jejich nevýhodou je, že mají pouze 3 pohledové strany - přední a dvě boční.
Lícové zdivo je k vidění také v interiéru, kde brzy našlo své uplatnění pro svůj atraktivní vzhled. V rodinných domech se používá především k obkládání krbů či stěn. Veřejné budovy, jako jsou školy, sportoviště či administrativní centra, zase získají na půvabu jejich použitím. Kromě toho dům získá vynikající tepelně izolační vlastnosti a fasády a stěny jsou pak bezúdržbové.
Plastové profily a dřevo
Kromě zmíněných materiálů se k obkladu soklů používají keramické obkládačky nejrůznějších tvarů a dekorů, ale také plastové profily. Obklady z plastu však při rekonstrukci fasády na chalupě raději pečlivě zvažte. Zajímavým materiálem však mohou být dosud ne příliš rozšířená plastová prkna, která svojí povrchovou strukturou i probarvením imitují dřevo. Na rozdíl od něj jsou však výrazně odolná proti vlhku a otěru a nevyžadují prakticky žádnou údržbu.
Ne zcela obvyklým, ale přesto z mnoha důvodů vhodným materiálem pro obklad soklů je i dřevo. Jedním z důvodů pro jeho volbu jsou i jeho dobré tepelně izolační vlastnosti. Není tak trvanlivé jako kámen či beton, ale lze ho snadno vyměnit a udržovat a při dostatečné ochraně nátěrem se výrazně zvýší i jeho odolnost vůči vlhku. Pro obklad fasád a tedy i soklů domu se nejčastěji používá smrk, borovice a modřín. Vybírat můžeme i mezi exotickými dřevinami, za jejichž zajímavý vzhled, tvrdost i výrazně vyšší odolnost proti vlhku je však nutné zaplatit více peněz než v případě domácích dřevin. Materiál pro dřevěný obklad soklu tvoří nejčastěji vodorovně či svisle kladené palubky. Ty se přibíjí nebo šroubují na dřevěný rošt a je třeba počítat s nutností důkladné ochrany horní hrany takového soklu proti zatékání vody. Dřevěné obklady je rovněž možné na zeď lepit, ale stavaři považují za odolnější a trvanlivější právě umístění na podkladový rošt.
Čtěte také: Pokládka a péče o kamenný koberec
Dekorativní omítky
Další z možných cest při rekonstrukci soklu je použití některé z dekorativních fasádních omítek. Speciální hmoty pro úpravu povrchu soklů by měly být kromě jiného výrazně odolnější vůči působení dešťové vody, odražené od terénu. Ta ostatně představuje pro sokly největší zátěž a ochranu soklu proti ní není dobré podceňovat.
Konstrukční řešení soklů a lícového zdiva
Energeticky úsporné domy a tepelná izolace
Energeticky úsporné domy vyžadují kromě výkonného zateplení stěn, podlah a střechy a použití kvalitních oken také používání odpovídajících materiálů a řešení pro detaily. Jedním z řešení soklového zdiva v systému Porotherm, která byla ověřena tepelně-technickými výpočty, je detail s použitím extrudovaného polystyrénu XPS. Tepelný izolant je výškově přetažený přes první vrstvu cihel vyzděnou na základu stavby. Tato první vrstva cihel však musí být minimálně o tloušťku XPS tenčí, aby byla ve fasádě zachována linie soklu s přesahem horní části fasády kvůli stékání/odkapu vody.
Značka Porotherm od společnosti Wienerberger již není jen symbolem pro cihlu, ale jedná se o ucelený zdicí systém s téměř 300 výrobky, který nabízí řešení doslova každého detailu stavby. Pro správně a kvalitně založené stavby je určeno soklové zdivo Porotherm TBS Profi. Na první pohled viditelný tmavý, 4 cm vysoký pruh ve spodní části cihly značí, že cihla je hydrofobizovaná. Tudíž nenasákne vodu zespodu a ani z boční části do zmíněné výšky. Tuto nespornou výhodu oceníte, především pokud zdivu hrozí nasáknutí vody z podkladu za deštivého počasí. Díky zesílenému keramickému žebrování dosahují soklové cihly až pětkrát vyšší pevnosti v porovnání s jinými stavebními materiály a jsou tak vhodné i pro vícepodlažní bytové budovy.
Provětrávaná fasáda s lícovým zdivem
Provětrávaná fasáda je v podstatě druhem vnějšího zateplení. Oproti klasickému zateplení funguje na úplně jiném principu. Jedná se o tzv. bezkontaktní zateplení domu, kdy je mezi tepelným izolantem a lícovou cihlou vzduchová mezera, která tvoří tzv. komínový efekt (proudění vzduchu) a pomáhá tak odvádět vlhkost z celé konstrukce domu. Zabraňuje tak tvorbě plísní uvnitř domu a zároveň konstrukci aktivně vysouší.
Lícové cihly vždy zdíme na předem připravený betonový odizolovaný základ, který je součástí základu pro nosné zdivo RD, nebo případně na speciální zakládací nerezové prvky. Pokud se jedná o provětrávanou fasádu, jako první vrstvu izolace dáváme extrudovaný polystyren. Na zdění a současné spárování lícových cihel vždy používáme jednokrokové zdící malty pro lícové zdivo. Typ zdící malty volíme podle nasákavosti cihel. Současně při zdění cihel vkládáme do vzduchové mezery izolační desky minerální vlny a zároveň kotvíme nosnou a pohledovou stěnu pomocí speciálních nerezových kotev (spon). Tímto způsobem nám vznikne odvětrávaná fasáda neboli sendvičové zdivo. V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky.
Čtěte také: Optimalizace izolace: Zateplení soklu a fasády se systémy ZOFI pro dlouhou životnost
V zemi původu s bohatou cihlovou tradicí - v Anglii, Belgii a Holandsku - se používal a stále ještě používá způsob, kdy se vnitřní a vnější stěna staví současně a mezi ně se vkládá izolace (fasádní vata nebo polystyren). U nás se častěji dům postaví ze standardních stavebních materiálů (cihla Porotherm nebo Heluz, tvárnice, panel) a dodatečně se obezdí či oblepí lícovým zdivem. V případě dodatečného zdění fasády z lícových cihel se mezi nosnou konstrukci domu a fasádu z lícových cihel vkládá izolační materiál (většinou minerální vlna). Dům je tak v jednom kroku zateplený a vybavený vysoce kvalitní větranou fasádou.
Odvětrávaný sokl a podlaha
Zvláště v případě, kdy je sokl součástí fasády domu a není chráněn obkladem, je důležitá jeho hydroizolace a drenáž. Dešťová voda nesmí zatékat pod sokl, protože jinak by vlhkost začala od spodu narušovat fasádu. Princip odvětrávaného soklu spočívá ve vytvoření vzduchové dutiny na venkovní straně obvodového zdiva. Závěsné odvětrávané sokly se provádějí z materiálů, které splynou s fasádou domu a mají vynikající mrazuvzdorné vlastnosti a minimální nasákavost. Samozřejmostí je také povrchová hydrofobizace. Vzduchová dutina za zavěšenými soklovými prvky je propojena s venkovním prostředím systémem otvorů, aby zde docházelo k cirkulaci vzduchu.
V případě historických památek nebo starých objektů lze úspěšně využít odvětrávací systémy. Základním principem této metody je oddělení zdiva, případně podlahy, od zdroje vlhkosti pomocí odvětrávané vzduchové dutiny. Při rekonstrukci podlahových vrstev a po vybourání původních podlah se využije systému tvarovek, které se položí na podkladní štěrkopískové lože. Tvarovky jsou dodávány v různých rozměrech a lze tak přizpůsobit velikost odvětrávané dutiny plánované výšce pochozí vrstvy podlahy. Systém tvarovek je po aplikaci na připravené lože zalit betonem a na něj jsou položeny další vrstvy podlahy. Konstrukce podlahy je oddělena od země vzduchovou dutinou, kde dochází k cirkulaci vzduchu za pomoci nasávacích a odsávacích otvorů a k přirozenému odvádění přebytečné vlhkosti mimo objekt. Cirkulaci vzduchu v podpodlahové dutině zajistíme ideálně přirozenou cestu např. napojením na nepoužívaný komín, případně jsou využity pomaluběžné ventilátory. Odvětrávané podlahy je dobré v případě vysoké vlhkosti zdiva kombinovat s dalšími sanačními metodami a následnými opatřeními.
Statika soklového zdiva
Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce (EC6) se problematikou vykonzolovaného soklového zdiva pro složitost pórovitých materiálů vyhýbá. Na základě vyhodnocení řady zkoušek v SRN, Rakousku i v Česku se jedná jednoznačně o smykové porušení na rozhraní spodní (tenké) a horní cihly. Rozhodující je pevnost horní cihly, a nikoliv spodní. Co se týče EC6 - zmínka o soklovém zdivu (platí ale i v úrovni stropu) je v rakouské ÖNORM B 1996-3 (3. díl EC6). Zde je definováno maximální vyložení zdiva hodnotou 12 cm při minimálním uložení stropu 15 cm.
Z výše popsaného je zřejmé, že pro odolnost proti usmyknutí vykonzolované části je rozhodující smykové napětí v lamelách horní cihly na hraně soklu. A to je samozřejmě přímo úměrné tlakovému napětí v kritickém místě na rozhraní horní a dolní cihly. Z toho vycházejí velmi výhodně cihly s větší plochou přenášející tlak (větší plocha = menší tlak). Zvětšení kontaktní plochy přenášející tlak lze dosáhnout prostým použitím tlustší cihly (silnější nosná část stěny) nebo změnou typu zdiva. Zatímco u běžných tepelněizolačních bloků s jemnými lamelami přenáší tlak cca 62 % plochy zdiva (kontaktní plocha keramiky na keramiku - zbytek keramiky se míjí), u zdiva Porotherm T Profi je to 82 % plochy. Je to dáno „brutálními“ podélnými žebry, která jsou přesně nad sebou, a pro přenos tlaku tak zůstávají vyloučena pouze příčná žebra.
Výsledky testů smykové únosnosti lícového zdiva
Pro porovnání chování různých typů cihelných bloků jsme provedli ve spolupráci s ČVUT sérii zkoušek. Při testování ve zkušebně ČVUT jsme měřili hodnoty únosnosti pro různé druhy zdiva. „Únosnosti“ jsme zde vlastně zjišťovali dvě - jako první naměřenou sílu při vzniku trhliny, jako druhou hodnotu pak při zhroucení vzorku.
Již při dřívějších zkouškách bylo zjištěno, že i běžné cihelné bloky s tenkými lamelami vykazují zlepšení smykové únosnosti při uložení na zdivo z Porotherm T Profi. Přisuzuji to skutečnosti, že na smykové hraně přenášejí smykové zatížení všechny lamely horního cihelného bloku - všechny jsou totiž v plnoplošném kontaktu přes nepřerušenou plochu masivního 20mm obvodového žebra spodního cihelného bloku. Tím je dosaženo zapojení všech svislých lamel na hraně při přenášení smykové síly. Proto pro všechny typy zkušebních vzorků byly ve spodní řadě použity bloky 38T Profi. Cílem testů bylo kromě jiného i prověřit možnost zvýšení smykové únosnosti pomocí hmoždinek (na principu hmoždinkového efektu u železobetonových konstrukcí, tj. stažení keramiky či betonu v místě trhliny a tím omezení porušení a posunu materiálu podél spáry). Kromě toho jsme zkoušeli zvýšit únosnost u cihelných bloků TB Profi probetonováním prvních dvou dutin.
Tabulka: Výsledky smykové únosnosti různých typů zdiva
| Varianta zdiva | Trhlina (%) | Crash (%) |
|---|---|---|
| Klasický cihelný blok (jemné lamely) | 100 | 100 |
| Klasický cihelný blok + HMOŽDINKY | 137 | 117 |
| Porotherm TB Profi | ~200 | ~300 |
| Porotherm TB Profi + HMOŽDINKY | Horší hodnoty | N/A |
| 44 PTH Profi na 38 TB Profi + HMOŽDINKY | 137 | 117 |
Z naměřených hodnot je zřejmé, že nejnižší únosnost na obě hodnoty byla naměřena při použití klasických cihelných bloků s tenkými lamelami bez úprav. Jak již bylo výše napsáno, při použití hmoždinek dojde k výraznému oddálení vzniku trhlin (o 37 %) a nárůstu únosnosti o 17 %, což samozřejmě může být někdy příjemné vylepšení. Co se týče variant u bloků Porotherm TB Profi, překvapivě zde vzorky s hmoždinkami vykazovaly nejhorší hodnoty při vzniku trhlin. Jako nejodolnější se jeví základní varianta bez jakýchkoliv úprav. Domnívám se, že to může být způsobeno narušením struktury při provrtávání žeber s následným dotahováním a tím i rozpínáním hmoždinky.
Co je také z výsledků zřejmé, při použití Porotherm TB Profi bez úprav dosahujeme prakticky dvojnásobného zatížení před vznikem trhlin a trojnásobného při destrukci vzorku oproti klasickému tepelněizolačnímu zdivu. To však není překvapivé - je to dáno intenzivním „spolupůsobením“ všech vrstev pilíře přes podélná brutální žebra. Tím lze předpokládat i spolupůsobení po výšce všech příčných „smykových“ žeber. Naopak u běžných cihelných bloků dochází k postupnému odlupování po vrstvách, protože lamely na sebe plynule nenavazují, a tím si ani „nepomáhají“. Z výše uvedeného je zřejmé, že zdivo Porotherm T Profi svou konstrukcí představuje pro statika konečně opravdu nosné tepelněizolační zdivo. Charakteristická pevnost řady T Profi dosahuje při pevnosti v tlaku P8 hodnot běžného tepelněizolačního zdiva P14 (fk = 3,5 MPa). A protože při použití zdiva T Profi Dryfix zde vzniká velká kontaktní plocha i pro tuto pěnu (nanáší se přímo na žebra), dochází zde k minimálnímu snížení únosnosti - fk = 3,3 MPa! U řady TB Profi se dokonce pohybujeme na úrovni akustických cihel - při P10 je fk = 4,1 MPa (odpovídá P19 u běžných cihelných bloků). Tato řada Porotherm TB Profi byla vyvinuta především pro vícepodlažní budovy.
Věncovka Porotherm 20T Profi
Pro eliminaci problémů se soklovými detaily v úrovni stropu z důvodu zateplení byl vyvinut cihelný blok Porotherm 20T Profi jako nosná tepelněizolační věncovka. Z obrázku, kde je jako věncovka použit, je zřejmé, že podélná žebra na sebe navazují a stěna pak působí zcela kompaktně - všechna žebra jsou ve vzájemném kontaktu buď napřímo, či přes železobetonový strop. Přestože tato věncovka již sama splňuje normované tepelněizolační požadavky. Podélná žebra, která přenášejí zatížení, totiž budou i tak plně využita - vložená izolace probíhá mimo ně. Použití věncovky Porotherm 20T Profi je vhodné pro všechny stavby, např. rodinné domky. Zde může sloužit i jako poměrně stabilní bednění v úrovni stropu. Ale nejedná se o cihelný blok určený jen na věncovky. Lze ho samozřejmě použít i na vyzdívky či doplnění jiných konstrukčních prvků.
Údržba a sanace soklů
Jedna z hlavních vlastností lícových cihel je jejich bezúdržbovost. Pokud cihly necháte žít svým životem a nebude vám vadit občas nějaký výkvět, mech nebo flek od ostřikové vody, nemusíte se o cihlovou fasádu vůbec starat. Tyto „neduhy“ lícových cihel jsou však standardní a dodají lícovému zdivu potřebnou patinu. Pokud však máte lícové cihly použité na vodorovných plochách (parapety, ukončení zahradní zídky, sokl) doporučujeme použít impregnaci, která zajistí cihlám tzv. hydrofobní účinek.
Mnoho historických a starších budov má přízemní zdivo, opatřené kamenným nebo cihelným soklem, který nelze z památkového hlediska opatřit sanačním omítkovým systémem. Restaurované povrchy mají často silný, nečistotami prosycený povrch (krustu). Čištění těchto ploch by mělo být provedeno co nejšetrnějším způsobem, např. postřik studenou či teplou vodou nebo čištění parou. V mnoha případech se kámen již drolí, takže čištění není možné bez citelné ztráty materiálu. Těmto ztrátám je možné zamezit zpevněním plochy prostředkem ASOLIN-OH30 před samotným čištěním, poté očistěním a na závěr hlavním zpevněním. Aby zpevňovací prostředek na kámen dobře pronikl celou drolící se vrstvou materiálu, je nutné, aby ošetřovaná plocha byla suchá a nasákavá. Po ošetření je plochu třeba 2-3 dny chránit před deštěm. Plocha by měla být chráněna před ošetřením proti rychlému prohřátí přímým slunečním zářením. Z příliš prohřáté plochy se prostředek velmi rychle vypařuje, aniž by mohl dostatečně proniknout do podkladu. Optimální teplota pro zpracování leží mezi +10 až +20 °C. Jako ochranu proti silnému zahřátí můžeme použít např. vlhkou plachtu.
Soklovou část zdiva lze opatřit sanační omítkou, nebo omítkou s provzdušňovací a hydrofobizační přísadou. Pro použití sanační omítky platí pravidla, vápennocementová a cementová omítka s přísadou THERMOPAL-P se použije v případě méně náročné sanace - zdivo bez solí, méně esteticky exponované plochy, anebo tam kde vyžadujeme extrémně tvrdý a odolný povrch s vědomím potlačení sanační funkce.
tags: #sokl #licoveho #zdiva #informace