Tento článek se podrobně zabývá keramickými dlažbami, jejich klíčovými vlastnostmi pro vnitřní i venkovní použití, a také zkoumá zeolit jako všestranný minerál s rozmanitými aplikacemi v zahradnictví a stavebnictví. Klíčovými faktory pro výběr keramické dlažby jsou především nasákavost, mrazuvzdornost a protiskluznost. Zeolit pak představuje inovativní řešení pro zlepšení vlastností půdy a hydroponického pěstování.
Keramická dlažba: Vlastnosti, výběr a použití
Při výběru keramických dlaždic pro určité prostředí je nejdůležitější vlastností nasákavost (E). Nasákavost je schopnost keramických výrobků absorbovat vodu nebo jiné kapaliny. Je vyjádřena poměrem hmotnosti absorbované vody a vysušeného keramického vzorku v procentech za podmínek, které stanoví zkušební norma EN ISO 10545-3.
Mrazuvzdornost a nasákavost
Pro venkovní obklady a dlažby je zapotřebí používat mrazuvzdorné keramické dlaždice, které jsou odolné vůči dlouhodobému působení mrazu a povětrnostním vlivům. Odolnost proti vlivu mrazu se testuje pomocí předem určeného počtu cyklů zmrazování a rozmrazování, a to při podmínkách stanovených podle normy EN ISO 10545-12. Nízká nasákavost je nejlepším předpokladem dokonalé mrazuvzdornosti. Pórovinové obkládačky nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny výhradně pro obklady stěn ve vnitřních prostorech.
Dlažba na terasu musí být vždy mrazuvzdorná, tedy ze slinutého střepu. Mrazuvzdornost úzce souvisí s pórovitostí materiálu - porovitý materiál je nasákavý, a tedy při vystavení mrazu popraská.
Venkovní protiskluzová dlažba musí být v našich podmínkách střídajících se ročních období také dokonale odolná vůči mrazu. To po technické stránce znamená, že musí mít nasákavost nižší než 0,5 %.
Čtěte také: Keramická kostka – ideální pro váš plot
Protiskluznost a bezpečnost
Výběr správné dlažby pro venkovní prostory je klíčový pro zajištění bezpečnosti a estetického vzhledu. Protiskluzová dlažba je vhodná na terasy, balkony, venkovní schodiště, okolí bazénů a přístupové cesty. Dbejte na vaše osobní bezpečí a současně i na to, aby jakýkoliv prostor ve vašem domě či zahradě vypadal skvěle.
Keramické dlaždice RAKO OUTDOOR jsou nenasákavé, a proto 100 % mrazuvzdorné a odolné ke změnám teplot. S protiskluzností R11/B jsou přímo navrženy tak, aby ve venkovních prostorách zabraňovaly uklouznutí a pádu. Protiskluzné dlaždice RAKO OUTDOOR zvyšují i bezpečnost okolí bazénu, kde je jejich povrch často mokrý.
Jak funguje protiskluznost z pohledu fyziky?
Fyzikální zákony jsou neúprosné. Pochopitelně platí, že čím je povrch hladší, tím více klouže. Z pohledu fyziky určuje bezpečnost podlahy součinitel smykového tření. Označuje se řeckým písmenem µ a udává jej číselná hodnota koeficientu tření. Se součinitelem smykového tření pracují i příslušné normy.
Například norma ČSN 74 4505 vyžaduje u rezidenčních objektů (bytů a domů) koeficient tření alespoň 0,3. Ve veřejných prostorách jsou předpisy přísnější, zde musí µ odpovídat hodnotě alespoň 0,5. V místech, kde dochází ke kontaktu s vodou, musí navíc podlaha tyto hodnoty splňovat na mokrém povrchu. V prostorách, kde dochází k vysoké frekvenci pohybu, doporučujeme zvolit podlahy s koeficientem tření 0,6 a vyšším. Typicky jde o veřejné prostory a pracoviště, například školy, obchodní domy, úřady nebo zdravotnické objekty.
Klasifikace protiskluznosti
I když normy často definují požadavky na protiskluznost v koeficientu tření, ve většině katalogů obkladů a dlažeb tento parametr nenajdete. Častější je řazení do pěti tříd (R9 až R13) podle německé normy DIN 51 130. Metoda měření spočívá ve stanovení skluzu na nakloněné rovině a je schválena ve většině zemí. Už podlahy s třídou protiskluzu R9 zpravidla odpovídají koeficientu tření 0,5. U tříd R10 a vyšších pak µ odpovídá obvykle hodnotě 0,6 či 0,7.
Čtěte také: Návod: Dlažba a OSB
Normy DIN 51 097 a jiné zavádí i specifické třídění protiskluzu pro místa, kde se předpokládá chůze bosou nohou. I zde se měření provádí na nakloněné lávce. V některých typech provozů je vyžadováno použití dlažeb s reliéfním povrchem. Jejich prohlubně totiž dokážou pojmout určité množství kapaliny, která se na podlahu vylije. U takových typů dlažeb se proto posuzuje i výtlačný objem, tedy objem prohlubní (v cm3) k ploše (1 dm2).
Míru protiskluznosti definují normy, které současně stanovují jak tuto vlastnost testovat. Ve většině zemí je schválena metoda stanovení úhlu skluzu a kluzných vlastností pro pracovní prostory a plochy s nebezpečím uklouznutí v souladu s německou normou DIN 51 130. Podle této normy je protiskluznost testována na nakloněné rovině. Výsledkem jsou známé hodnoty protiskluznosti dlažeb R9 až R13, kde R13 je hodnota nejvyšší.
Norma říká, že takovou dlažbu je možné využívat v nejnáročnějších výrobních provozech jako například v rafinériích tuků, koželužnách nebo na jatkách, či výrobnách uzenin a lahůdek. Například její nejnižší třída R9 je dostačující pro dlažby do laboratoří, masážních místností, ordinací praktických lékařů, místnosti pro žehlení a mandlování, nebo pro zájmové kroužky.
Doporučení pro výběr protiskluzové dlažby
- Protiskluzné dlažby pro terasy a schody jsou dostupné v široké škále designů, které věrně imitují přírodní i jiné materiály jako dřevo, kámen, kov či beton.
- U venkovní keramické dlažby existuje pět stupňů protiskluznosti, které se označují písmenem R a čísly 9 až 13.
- Pokud máte terasu nezastřešenou, na kterou volně prší, nebo pokud plánujete vaši venkovní mrazuvzdornou dlažbu na terasu položit také k bazénu, kde budete v letních měsících jistě chodit na boso, pak je důležité všímat si u venkovní dlažby také stupnice protiskluznosti dlažeb za mokra. Tato stupnice je značena písmeny A, B a C.
- Pokud máte terasu zastřešenou, pak stačí dlažba s protiskluzem R10. Pokud je nezastřešená, vystavená rozmaru počasí, pak je třeba vybrat dlažbu, která disponuje alespoň protiskluzem R11 a také protiskluzem B. Pokud jsou součástí kryté terasy i schody, volte dlažbu s protiskluzem R11 i tam.
- Obecně platí, že čím má venkovní dlažba vyšší protiskluz, tím má drsnější povrch a je třeba věnovat o něco větší pozornost její údržbě.
- Venkovní protiskluzovou dlažbu můžete pořídit v 1cm variantě, která se lepí, nebo můžete zvolit 2cm variantu protiskluzné dlažby na terasu, která se pokládá na terče.
- Dvoucentimetrová dlažba snese velké zatížení a při pokládce na terče můžete pod dlažbou vést kabeláž a nemusíte řešit ani přípravu spádu, k tomu pomohou právě terče.
Odolnost a údržba
Keramické dlaždice odolávají změnám teploty i nepříznivým povětrnostním podmínkám, jako je déšť, sníh nebo dokonce krupobití. Stejně odolné jsou také vůči skvrnám od soli či usazeninám vodního kamene. Keramický povrch je mechanicky odolný.
Současná keramika pro exteriér je slinutý materiál bez jakýchkoliv pórů. To znamená, že pokud Vám při grilování ukápne olej, v zimě budete ošetřovat náledí solí, nebudete mít problém s odstraněním těchto nečistot. Keramika má nesrovnatelně lepší čistitelnost oproti betonu.
Čtěte také: Postup pokládky keramické dlažby krok za krokem
Keramická slinutá dlažba samotná jako materiál dosahuje stupně tvrdosti 7 podle Mohse, díky kvalitním glazurám se pak vyznačuje nejvyšším stupněm odolnosti proti opotřebení PEI 4 a PEI 5. Tvrdost žuly se pohybuje mezi 6-7 stupněm tvrdosti podle Mohse, ale např. travertin a mramor dosahuje pouze stupně 3. Navíc některé druhy měkkého a porézního kamene nejsou mrazuvzdorné.
Keramiku je možné recyklovat a nepatří mezi nebezpečné odpady.
Typy dlažeb
V dnešní době je nabídka formátů venkovní mrazuvzdorné protiskluzové dlažby velmi rozmanitá - od dlažby o rozměrech 20x20 cm přes dlažbu ve formátu prken 20x120 cm až po velkoformátovou dlažbu 120x120 cm. Pro skutečně luxusní vzhled terasy jsou výbornou volbou velké formáty například 80 × 80 cm nebo 60 × 120 cm.
Venkovní dlažba je vysoce odolná protiskluzová mrazuvzdorná dlažba, vhodná na terasy, chodníky, balkóny či k bazénům. Díky svým skvělým vlastnostem má dlouhou životnost a je odolná proti povětrnostním vlivům. Dlažba v exteriéru by měla ladit nejen s Vaší zahradou, ale i s Vaším interiérem.
Příklady dlažeb
- Dlažba CACCS, CAEA, CAEI, CAS2A, CAS2i: moderní vzhled inspirovaný přírodními minerály, šedý odstín s jemnou texturou. Díky tloušťce 2 cm je ideální pro venkovní použití.
- Přírodní kamenná dlažba z MRAMORU Bianco Ibiza: křišťálově bílá barva, ideální pro nadstandardní domácnosti, originální design a luxusní vzhled.
- Kamenná dlažba Mramor Walnut: elegance spojená s nadčasovou krásou. Venkovní kamenná dlažba kalibrovaná na tloušťku 2,5-3 cm z křemenného pískovce.
- Travertin francouzský vzor Noche tl. 3 cm: vnější kamenná dlažba v příjemné zemité hnědé barvě.
- Kamenná dlažba Travertin Peach: jedinečná volba pro ty, kteří hledají harmonické spojení teplých přírodních odstínů a nadčasového designu.
Alternativní živcové tavivo pro keramickou technologii
Taviva jsou nezbytnou surovinou v technologii výroby například porcelánu, zdravotnické keramiky, keramických dlaždic apod. V rámci výzkumu byla porovnávána slinovací aktivita (závislost pórovitosti keramického střepu, jeho pevnosti a objemové hmotnosti na teplotě výpalu) dvou taviv: druhotné suroviny s obchodním názvem Casial, která vzniká při mletí keramického taviva (draselného živce) s mletým draselným živcem nejvyšší kvality Ž75K13.
Technologie výroby slinutých i hutných keramických výrobků (typu porcelán, keramická dlaždice, zdravotnická keramika apod.) si pro docílení požadované kvality střepu při ekonomické teplotě výpalu vyžaduje použití tzv. taviv. Jako taviva jsou v surovinové směsi s plastickou složkou (jíly, kaolín) a ostřivem (např. křemenný písek) nejčastěji používány přírodní suroviny, jako například živce nebo znělec, které se vyznačují nízkou teplotou tavení. Vznik určitého množství taveniny v keramickém střepu urychluje proces slinování, díky němuž potom keramika po výpalu dosahuje požadované hutnosti a pevnosti.
Charakteristika živců
Živce jsou v zemské kůře nejrozšířenějšími minerály. Odhaduje se, že tvoří 50 až 60 % jejího objemu. Základními druhy jsou živce draselné = K-živce (KAlSi3O8), sodné = Na-živce (NaAlSi3O8) a vápenaté Ca-živce (CaAl2Si2O8), které se ovšem v přírodě prakticky nikdy nevyskytují zcela čisté a tvoří izomorfní řady alkalických živců a plagioklasů.
Díky nízké teplotě tavení živců, v porovnání s jinými materiály (mj. křemen 1720 °C, korund 2040 °C apod.), zejména u směsí jednotlivých druhů živců např. také s křemenem při tvorbě nízkotavitelných eutektik, z nich při výpalu vzniká viskózní tavenina, která po ochlazení tvoří skelnou fázi keramického materiálu. Tato skelná fáze spojuje ostatní většinou krystalické fáze a výjimečně i nekrystalické fáze v keramickém střepu. Vhodná volba typu živce a množství jeho přídavku do keramické směsi může podstatně ovlivnit výsledné vlastnosti keramického střepu i nároky na optimální teplotu výpalu a dobu výdrže.
Znalosti o chování jednotlivých druhů živců během výpalu nabývají na významu zejména při rychlovýpalu. Z rovnovážného fázového diagramu K-živec - Na-živec vyplývá, že při vhodném poměru obou živců (63,3 % hm. Na-živec a 36,7 % hm. K-živec) je teplota tání této eutektické směsi 1078 °C.
Porovnání slinovací aktivity Casialu a Ž75K13
Cílem bylo posouzení vlastností, zejména slinovací aktivity, jemnozrnného živcového produktu s obchodním označením Casial, který vzniká jako druhotná surovina při odprašování suchého mletí draselných živců v ložisku Halámky.
Casial lze podle chemického složení a klasifikace ČSN 72 1370 označit jako živec třídy Ž73KNa125. Jde o jemnozrnnou druhotnou surovinu (odprašek) vznikající při suchém mletí živců v ložisku Halámky, které patří k nejvýznamnějším ložiskům draselných živců v Evropě. Rozdíl v chemickém složení Casialu a porovnávaného živce je v obsahu Fe2O3. Casial, produkt odprášení probíhající při mletí živců, neprošel elektromagnetickou separací, a proto je sledovaný obsah Fe2O3 výrazně vyšší. To se projevuje i v barvě samotné suroviny, a tedy i výsušku.
K porovnání slinovací aktivity živcového odprašku Casial byl zvolen draselný živec Ž75K13, který je běžně mlet v mlýně, ze kterého je Casial odsáván. Z obou vzorků byly připraveny lisovací granuláty. Na vypálených střepech byly provedeny zkoušky nasákavosti (E), objemové hmotnosti (B), zdánlivé pórovitosti (P), zdánlivé hustoty (T) podle ČSN EN ISO 10545-3 a byla stanovena délková změna pálením střepu DP (ČSN 72 1073).
Po výpalu na 1120 °C oba porovnávané střepy vykazují vysokou pórovitost (vysoká nasákavost, nízká objemová hmotnost). Výraznější slinovací aktivitu prokázal Casial po výpalu na vyšší zkoušenou teplotu 1150 °C. Nárůst vypalovací teploty o 30 °C znamenal pokles nasákavosti o asi 12 % (nárůst objemové hmotnosti o 650 kg.m−3). Zkušební vzorek na bázi živce Ž75K13 po výpalu na stejnou teplotu snížil svou nasákavost pouze o 3 % (nárůst objemové hmotnosti asi o 320 kg.m−3).
Teplota výpalu 1180 °C již pro vzorky vyrobené z živcového odprašku Casial znamená dosažení slinutí střepu, neboť nasákavost střepu dosahuje 1,3 % (13,7 % u porovnávaného střepu ze živce Ž75K13) při smrštění střepu asi 10 %. Až po výpalu na teplotu 1210 °C dosahují slinutí i střepy na bázi živce Ž75K13 (nasákavost 1,0 %) při smrštění výpalem téměř 13 %.
Mírně vyšší délkový nárůst Casialu patrný zejména v teplotním intervalu 800-950 °C lze přičíst rozkladu slíd (Fe-biotitu) obsažených v Casialu. Od teploty cca 1000 °C se začíná střep připravený z odprašku Casial výrazněji zhutňovat nežli střep referenční (Ž76K13), u něhož je počátek zhutňování posunut do oblasti vyšší teploty asi o 50 °C a toto zhutňování není poté tak intenzívní.
Rentgenografické posouzení mineralogického složení použitých surovin prokázalo obsah křemene, draselného živce mikroklinu a sodného živce albitu u obou porovnávaných taviv. V případě Casialu je navíc patrná přítomnost slídy (biotit) a kaolinitu. Po výpalu vzorků na teplotu slinutí, která činí v případě použití Casialu 1180 °C a 1210 °C v případě vzorků na bázi živce Ž75K13, je zřejmá v obou případech absence sodného živce (albitu), jenž se díky inkongruentnímu tavení stal součástí skelné fáze. Ve slinutých střepech je patrná existence draselného živce mikroklinu a křemene, jako jediných krystalických fází.
Provedený srovnávací test prokázal vyšší slinovací aktivitu živce (odprašku) pracovně označeného jako Casial (Ž73KNa125), který je odsáván při odprašování suchého procesu mletí draselných živců v Halámkách (LB MINERALS, s.r.o). V porovnání se zkušebními vzorky vyrobenými z průmyslově mletého živce Ž75K13 z ložiska Halámky alternativní živcové tavivo Casial vykazuje asi o 30 °C nižší teplotu slinutí. Rozdíl ve slinovací aktivitě lze hledat ve výrazně vyšším obsahu železa v odprašku Casial, který také propůjčuje vypálenému střepu výrazně červené zbarvení po výpalu.
Zeolit: Všestranný minerál pro půdu a rostliny
Zeolit je šikovný pomocník, který až zázračně vylepší vlastnosti půdy. Je to zkrátka dobrý hospodář, který by neměl na žádné zahradě chybět. Zeolit patří k nejzajímavějším pomocníkům, jaké dnes zahrádkáři mají k dispozici. Jde o minerál vulkanického původu. Kromě působivého složení (oxidy křemíku a hliník, vápník, draslík, sodík a další) je na něm zajímavá hlavně jeho struktura. Je totiž velmi porézní, a to je pro (nejen) zahrádkáře velmi zajímavé. Funguje totiž jako zásobárna vody, živin, ale také coby filtr či detoxikační prostředek.
Vlastnosti a výhody zeolitu pro půdu
Zeolit nefunguje jako hnojivo. Rostliny přímo nekrmí. Místo toho stabilizuje prostředí, ve kterém rostou. Půda se díky němu chová vyrovnaněji - nepřemokří se při vydatné zálivce a zároveň nevysychá tak rychle v horkých dnech.
Zeolit dokáže:
- vázat vodu a postupně ji uvolňovat
- zachytávat živiny, které by se jinak vyplavily
- vyrovnávat pH a omezovat přehnojení
- zlepšovat strukturu půdy a její provzdušnění
Zásadní je schopnost zeolitu vázat kladně nabité ionty živin. Draslík, vápník, hořčík nebo amonium v půdě „neutečou“, ale zůstávají uložené ve struktuře zeolitu. Kořeny si je pak odebírají postupně, přesně podle potřeby. Výsledkem je méně výkyvů v růstu a menší stres pro rostliny. Jednou z největších výhod zeolitu je jeho práce s vodou. Dokáže jí pojmout velké množství, aniž by půda ztratila vzdušnost. Kořeny nestojí ve vodě. A když ji naopak potřebují, zeolit ji uvolní.
Druhy zeolitů a jejich použití
- Klinoptilolit: nejběžnější zeolit pro rostliny - bezpečný, bohatý na minerály a vysoce účinný.
- Chabazit a mordenit: používají se více v krmivech pro zvířata nebo jako filtry a absorbéry např. ve zdravotnictví, průmyslu, ale i zemědělství.
- Syntetické zeolity: určené pro průmyslové použití, pro zahradničení v malém se příliš nepoužívají.
Proč se nejčastěji používá klinoptilolit
V zahradničení se setkáte hlavně s přírodním zeolitem zvaným klinoptilolit. Je bohatý na oxid křemičitý, který posiluje pletiva rostlin, a zároveň obsahuje řadu důležitých minerálů vázaných přímo v krystalové mřížce. Ty se neuvolňují nárazově, ale pomalu a dlouhodobě. Právě tahle kombinace dělá z klinoptilolitu ideální půdní kondicionér. Nepůsobí agresivně, nenarušuje rovnováhu a je vhodný jak pro zahradu, tak pro pokojové rostliny.
Jak se zeolit projeví na rostlinách
Změny nejsou vždy okamžité, ale jsou znatelné. Kořenový systém bývá silnější a lépe rozvětvený, půda kolem kořenů kyprá a vzdušná. Listy si déle udržují sytou barvu a méně často dochází k jejich žloutnutí, typickému při kolísání živin nebo vlhkosti. Rostliny také lépe zvládají období sucha i přemokření. Zeolit funguje jako vyrovnávací prvek, který tlumí extrémy. A právě to se pozitivně odráží na celkové vitalitě, kvetení i plodnosti.
Zeolit jako ochrana proti škůdcům
Méně známou vlastností je využití jemně mletého zeolitu proti drobným škůdcům. V sypké podobě narušuje jejich ochranný povrch a dehydratuje je. Nejde o klasický pesticid, spíš o mechanickou ochranu, která má své místo hlavně u pokojových rostlin nebo v ekologickém pěstování.
Použití zeolitu v zahradnictví a hydroponii
Použití zeolitu není složité a není nutné ho dávat mnoho. Na zahradě se přimíchává do půdy při výsadbě, případně se kombinuje s kompostem, zejména u těžkých jílovitých půd. U pokojových rostlin stačí přidat 1-2 polévkové lžíce na litr substrátu. Tenká vrstva na povrchu květináče pomůže omezit zasolování půdy. Zeolit se nerozkládá a neztrácí své vlastnosti. Jakmile ho jednou do půdy přidáte, zůstane v ní dlouhé roky.
Pokud chcete zkusit hydroponické pěstování rostlin, je též potřebný dobrý substrát pro kořenový systém. Rostliny přitom mohou růst nejen v klasických organických substrátech, ale i v substrátech čistě minerálních, jako jsou například substráty využívané při hydroponickém pěstování Seramis®, zeolitové substráty a nebo keramzit. Zajišťují potřebný přístup vzduchu ke kořenům, což je u hydroponicky pěstovaných rostlin nejdůležitějším faktorem.
Na našem trhu jsou nabízené směsi zeolitů a pemzy nebo lávy zrnitosti 8 až 16 mm. Výrobce všechny komponenty vždy promíchá a propere, aby směs zbavil nejjemnější frakce a prachu. Konkrétně obchodní název Zeostrat® je směsí zeolitu a lávy, má hnědo červenou barvu po lávě se světlými kamínky zeolitu. Zeoponic® je pro změnu směsí zeolitu a pemzy, má světlý odstín slonové kosti s nazelenalými kamínky zeolitů. Pro pěstování není mezi oběma substráty rozdíl. Při manipulaci se však liší hmotností. Směs s lávou Zeostrat® je výrazně těžší, proto je třeba počítat u větších nádob s hmotností 900 až 1000 kg/m3.
Nejdůležitějším je přitom v této směsi právě zeolit (klinoptilolit), což je vulkanický hlinitokřemičitý minerál s mikroporézní trojrozměrnou mřížkou, s kationtovou sorpční schopností a 24 až 32 % celkového objemu dutých prostorů. Pro kvalitu substrátu je důležitá reversibilní hydratace i dehydratace stejně jako iontovýměna - vazba a uvolňování živných iontů.
Pro výsadbu do zeolitových substrátů je třeba používat vodotěsné nádoby a rostliny se zemním balem. Díky vysoké nasákavosti substrátů je přitom třeba zalévat 1 až 2 krát měsíčně, nejlépe podle signalizace vlhkosti balu. Obecně platí, že v uzavřených systémech pěstování je vždy lepší zalévat méně a v delších intervalech. Zahnívání kořenů v důsledku přelití je často příčinou odumírání rostlin. Prvním příznakem přelití je vadnutí, následuje uhnívání kořenů a odumírání rostlin. Všechny zmíněné vlastnosti zeolitových substrátů přitom dovolují rostliny nikdy nepřesazovat. Obzvláště u výsadeb stromů a velkých rostlin je to velmi důležité.
| Substrát | Složení | Barva | Hmotnost (kg/m³) | Klíčové vlastnosti |
|---|---|---|---|---|
| Zeostrat® | Zeolit a láva | Hnědo červená (po lávě se světlými kamínky zeolitu) | 900-1000 | Vulkanický hlinitokřemičitý minerál, mikroporézní, kationtová sorpční schopnost, vysoká nasákavost |
| Zeoponic® | Zeolit a pemza | Světlý odstín slonové kosti s nazelenalými kamínky zeolitů | Nižší než Zeostrat® | Vulkanický hlinitokřemičitý minerál, mikroporézní, kationtová sorpční schopnost, vysoká nasákavost |
tags: #keramická #dlažba #zeolit #informace #vlastnosti #použití