Být introvertem a užívat si čas o samotě je naprosto v pořádku. Jestli se ale lidem cíleně vyhýbáte, protože vám kontakt s nimi způsobuje úzkostné pocity, může jít o sociální fobii, nazývanou také sociální úzkost.
Nenechte se fobií z lidí svázat a odstřihnout od sociálního života. Mezilidský kontakt je pro naše duševní zdraví důležitý a i vy si můžete přítomnost lidí užívat. Podíváme se na to, jak poznat, jestli se sociální fobie opravdu týká i vás, a jak se jí zbavit.
Strach, který izoluje: Co je sociální fobie?
Určitá forma sociální fobie trápí až 13 % z nás. To ale zahrnuje jen ty, kteří vyhledali pomoc a mohli tak být diagnostikováni. Opravdu v tom nejste sami a možná i lidé ve vašem okolí skrývají podobně nepříjemné pocity.
Charakteristickým rysem sociální úzkostné poruchy je intenzivní úzkost nebo strach z toho, že bude jedinec souzen nebo odmítnut ve společenských či veřejných situacích. Poznávacím znakem sociální fobie je strach z jakékoliv činnosti, při které by vás někdo mohl sledovat nebo kriticky hodnotit. Strach z toho, že to nezvládnete, budete působit hloupě, okolí si vaší nejistoty všimne a bude vás soudit, vysmívat se vám nebo vás pomlouvat. Jakákoliv interakce s dalšími lidmi (hlavně neznámými) vám způsobuje stres. Nevíte, jak se zachovat, co říct. Máte pocit, že cokoliv uděláte, je špatně. A tak se lidem raději vyhýbáte, přestože se cítíte osamělí.
To ale není vůbec jednoduché, protože pořád potřebujete chodit do práce, nakoupit, leccos vyřídit. Nejspíš ani nechcete odmítat pozvánky od svých nejbližších, ale při pomyšlení na letní grilovačku nebo oslavu narozenin s hromadou lidí vás přepadá neklid. Letní období všech sešlostí vám tak místo radosti přináší stres.
Čtěte také: Podpora v péči o seniory: Průvodce sociální izolací a dostupnými službami
Příznaky sociální fobie
Sociální úzkost obvykle začíná, když dosáhnete raného až středního věku, i když se může objevit i u lidí jiného věku. Existují různé známky a příznaky sociální úzkosti, z nichž všechny spadají do tří kategorií: emocionální a behaviorální známky, fyzické známky a sociální známky.
Při těžké sociální fobii jsou obtížné i běžné činnosti jako:
- setkávání s lidmi, které znáte
- seznamování s novými lidmi
- vystupování na veřejnosti
- telefonování
- vyřizování pochůzek (úřad, lékař apod.)
- nakupování
- jezení na veřejnosti
- používání veřejné toalety
- jakákoliv práce v kolektivu apod.
Na psychické úrovni se sociální fobie projevuje:
- strachem a úzkostí
- studem a pocitem bezmoci
- silně negativními sebehodnotícími myšlenkami
Doprovází ji ale i fyzické projevy:
- pocení
- třes
- sevřené hrdlo
- červenání
- závratě
- bušení srdce
- svalové napětí
- nevolnost a pocity na zvracení
- dušnost a potíže s dechem
Hlavním rozdílem v porovnání s jinými diagnózami je to, že vy o sociální kontakt stojíte. Způsobuje vám ale takový stres, že je pro vás jednodušší se mu vyhnout.
Čtěte také: rizika dlouhodobé osamělosti
Příčiny sociální fobie
Příčiny sociální fobie nejsou jasně dané. Dispozice ke zvýšenému napětí a úzkosti může být i vrozená, stejně jako větší zranitelnost. Určité projevy jste nejspíš prožívali už v období dospívání.
Odborníci mluví o tom, že svůj podíl na rozvoji sociální fobie může mít šikana, vyčlenění z kolektivu v dětství, přísná výchova, rodinné problémy, sexuální zneužití a různá traumata. Napomáhá jí i obecně nízké sebevědomí.
Neřešená sociální fobie může vést k ještě vážnějším problémům, jako je deprese nebo závislost. Izolace od okolí nikdy není řešením. Skvělou zprávou je, že sociální fobie se můžete dokonce úplně zbavit, když na to půjdete správně.
Osamělost a její dopady na zdraví
Osamělost je nepříjemný subjektivní stav vznikající v důsledku nedostatečného zapojení do sociálních vztahů. Může být sociální (nedostatek vztahů s přáteli a známými) nebo emoční (absence blízkého vztahu založeného na vzájemném porozumění). Chronická osamělost je rizikovým faktorem pro vznik somatických i duševních poruch a zvyšuje i úmrtnost.
Z pohledu vývoje lidstva je osamělost v moderní společnosti relativně nový a paradoxní fenomén. Lidé jsou přirozeně sociální tvorové - naše schopnost vytvářet a udržovat mezilidské vztahy byla klíčem k přežití během evoluce. V moderním světě však technologický pokrok paradoxně přispěl k nárůstu sociální izolace. Zatímco naši předci byli téměř neustále v kontaktu se svou komunitou, dnes žijeme v hustě zalidněných městech, avšak často bez skutečných sociálních vazeb. Tento jev, označovaný někdy jako „urbanizovaná osamělost“, se stal vážným civilizačním problémem.
Čtěte také: Podpora a pomoc pro osoby v sexbyznysu
Z evolučního hlediska byla osamělost vždy varovným signálem, že se něco pokazilo a je třeba se znovu začlenit do sociálního prostředí. Už před 15 lety odhalila rozsáhlá metaanalýza, že sociální vztahy patří mezi nejsilnější faktory ovlivňující kvalitu i délku života. Lidé s kvalitními sociálními vazbami mají o 50 % vyšší pravděpodobnost přežití než ti, kteří jsou sociálně izolovaní. Studie navíc zjistila, že na dlouhověkost mají největší vliv rozsáhlé, fyzicky prožívané sociální sítě - přátelé, rodina, sousedské aktivity a další formy aktivního společenského života. Z metaanalýzy také poměrně překvapivě vyplynulo, že samotné „nebydlet sám“ není zdaleka tak důležitý faktor, jak se obvykle myslí. Žití v jednočlenné domácnosti zvyšuje riziko úmrtí jen mírně (OR = 1,19). Oproti tomu lidem, kteří postrádají zapojení do širších sociálních vazeb, vzrůstá riziko úmrtnosti výrazněji (OR = 1,91).
Fyzické a psychické dopady osamělosti
Žádní kamarádi, vztahy s rodinou na bodě mrazu, osamělost - to vše má drtivý vliv na srdce a cévy. Odborné studie jasně potvrzují, že nedostatek sociálních vazeb škodí srdci stejně jako kouření nebo nadváha. Podle dlouhodobých analýz čelí lidé s omezenými sociálními kontakty o 30 % vyššímu riziku úmrtí na srdeční a cévní onemocnění.
Dlouhodobé studie ukazují, že špatné sociální vztahy, izolace, slabá podpora a osamělost zvyšují o 29 % riziko srdečního onemocnění a o 32 % riziko mrtvice. Podobný trend vidíme u lidí s depresí, kteří přijíždí do nemocnice s infarktem. Celkem 30-50 % z nich jej po propuštění dostane znovu, a více ti, kteří trpí depresí. Osamělost podle kardiologů negativně ovlivňuje i srdeční rytmus a zvyšuje riziko jeho poruch. Výsledky dlouhodobých a průřezových studií ukazují, že lidé ve středním a vyšším věku, kteří se cítí osaměle, mívají také vyšší krevní tlak. Čím je člověk starší, tím je tento vztah mezi samotou a hypertenzí výraznější. Při osamělosti se člověk navíc obvykle méně hýbe, hůře se stravuje, jí méně ovoce a zeleniny, často kouří a neužívá předepsané léky.
Dostatečná síť sociálních kontaktů není jen příjemnou součástí života, ale faktor, který ovlivňuje celý kardiovaskulární systém. Při prohlídkách by se měli pacienti ptát i na frekvenci sociálních kontaktů a na to, zda jsou s touto úrovní kontaktů spokojení. Zvláště u těch, kteří prodělali mrtvici nebo se léčí se srdečním selháním. Pokud se zjistí, že sociální vazby nefungují, měli by se ve spolupráci s dalšími profesionály - psychology, či sociálními pracovníky pokusit pacientovi pomoci i v této rovině. Duševní onemocnění se u kardiaků vyskytují 3× častěji než v běžné populaci. Aktivní vyhledávání psychických potíží a jejich léčba je zásadní součástí péče o srdeční zdraví. Stačí, když se lékař pacienta zeptá na dvě otázky: zda měl v poslední době menší zájem o věci, které ho obvykle těší, a zde se cítil smutně, bez energie nebo beznadějně. Na propojení duševního a kardiovaskulárního zdraví upozorňuje také Evropská kardiologická společnost a apeluje na mezioborovou spolupráci - zejména mezi kardiology a psychiatry. Pravidelný kontakt s rodinou a přáteli podporuje srdce mnoha způsoby. Vědomí, že se člověk může někomu svěřit, uklidňuje. Snižuje krevní tlak, tepovou frekvenci a tlumí zánětlivé procesy.
Z neurovědeckého hlediska představuje osamělost fyziologický stresor, který aktivuje stejné mozkové oblasti jako fyzická bolest (např. přední cingulární kůra). Chronicky se pak aktivuje osa HPA (hypotalamus-hypofýza-nadledviny), což vede k dlouhodobě vysokým hladinám kortizolu, oslabuje imunitu a urychluje degenerativní změny v mozku.
Osamělost u mladých lidí
I když se běžně předpokládá, že izolací trpí spíše starší lidé, osamělí jsou i mladí, kteří tráví více času na sociálních sítích a méně v přímém kontaktu s ostatními vrstevníky. Tento trend ještě zhoršila pandemie covidu-19. Problém osamělosti vyvstává hlavně u mladých dospělých. Ukázal to globální průzkum na téma osamělosti a propojení, podle kterého osamělost nepociťují nejvíce starší generace, u kterých by se to nabízelo s tím, že po ukončení kariéry mohou do určité míry ztrácet kontakt se společností, ale právě mladší ročníky. S tímto jevem koreluje i nárůst diagnostikovaných duševních poruch, zejména u dětí a mladých dospělých.
Z průzkumu neziskové charitativní organizace z Velké Británie a Irska Samaritans vyplynulo, že Vánoce jsou pro 1 z 6 dotázaných (17,3 %) nejosamělejší čas v roce. Obvykle lidé čekají, že osamělostí budou o Vánocích trpět spíš starší lidé, kterým například zemřel partner. Studie britské organizace Mind z roku 2017 však zjistila, že věková skupina, která nejčastěji uvádí, že se o Vánocích cítí osamělá, jsou lidé ve věku 18 až 24 let (45 %).
Deprese jako důsledek sociální izolace
Deprese může postihnout lidi různého věku, od dětí až po starší dospělé. Patří mezi nejčastější psychické potíže a v posledních letech se objevuje stále u většího počtu lidí. Deprese může mít vážné dopady na kvalitu života. V současnosti je deprese jedním z nejrozšířenějších psychických onemocnění. Oficiálně depresivní porucha, ale mnohem běžněji pouze deprese, je závažné duševní onemocnění, které by se rozhodně nemělo podceňovat. V psychologických ordinacích se dostává na přední příčky nejčastěji diagnostikovaných duševních poruch. Ženská duše je v tomto ohledu náchylnější než mužská, a to až dvojnásobně. Obzvlášť rizikové bývá období po porodu, kdy se depresivní symptomy objevují až u 10-15 % rodiček. K tomu dochází zejména kvůli dlouhodobé izolaci během šestinedělí a mateřství. Rozhodně však deprese není pouze záležitostí žen - potýkají se s ní lidé všech pohlaví, ras, věkových kategorií a s jakýmkoliv vzděláním. Může tedy postihnout skutečně každého z nás.
Příznaky deprese
Než se deprese plně rozvine, můžeme na sobě pocítit depresivní náladu, kterou může být od „obyčejné špatné nálady“ těžké rozpoznat. Na rozdíl od krátkodobého negativního rozpoložení se u deprese po nějaké době objevuje ztráta radosti a potěšení z věcí, které nás dříve bavily a naplňovaly. Pokud stavy smutku po čtrnácti dnech neustupují, naopak ovlivňují běžný život, je to podle odborníků signál, že se hlásí o slovo deprese. Délka trvání závisí na mnoha faktorech. Deprese totiž působí na každého jinak.
Je naprosto normální pociťovat skleslost nebo smutek - takové pocity někdy zažil každý z nás a většinou odezní samy, takže není třeba je řešit s odborníky. Naopak u člověka s depresí smutek přetrvává. Negativní pocity se ho drží po většinu dne a pokračují v řádu týdnů. Dopad deprese na život může být zásadní, a pokud nezasáhne odborník, stav se sám od sebe nelepší.
Depresi doprovází celá řada příznaků, které se od pravidelných výkyvů nálady liší hlavně tím, že přetrvávají většinu dní alespoň dva týdny v kuse. Hlavní příznaky můžeme rozdělit na psychické, fyzické a sociální.
Psychické příznaky deprese
- Člověk pociťuje přetrvávající smutek, prázdnotu, zoufalství a beznaděj.
- Postupně ztrácí zájem o aktivity, které ho v minulosti bavily a naplňovaly, a stejně tak i schopnost prožívat radost.
- S depresí se může pojit i úzkost, frustrace a podrážděné reakce i na úplné drobnosti.
- Postupně může docházet ke špatné koncentraci, zpomalenému myšlení, neschopnosti se soustředit a rozhodovat se.
- Alarmující jsou pak myšlenky na smrt, které mohou vést k sebepoškozování či pokusu o sebevraždu.
Fyzické příznaky deprese
- Často dochází ke změnám v chuti k jídlu, s čímž souvisí i případná ztráta hmotnosti, nebo přibírání na váze.
- Člověk trpící depresí nemůže spát, přestože se cítí velmi unaven a nemá dostatek energie.
- V oblasti psychomotoriky může dojít k pozorovatelnému zpomalení, případně naopak k přílišnému napětí, které se projevuje neklidem.
- Objevují se i různé fyzické bolesti a problémy, které nereagují na léčbu - člověka může například bolet hlava, břicho či klouby.
Sociální příznaky deprese
- Člověk s depresí se s velkou pravděpodobností začne uzavírat sám do sebe a postupně omezovat kontakt se svým okolím.
Je třeba zdůraznit, že příznaky deprese jsou individuální. Zatímco někdo může trpět především psychickými příznaky, u jiného člověka se deprese projeví spíše fyzicky.
Příčiny vzniku deprese
Důležitou otázkou je, co depresi způsobuje. Mezi příčiny vzniku deprese patří:
- Genetická predispozice: Pokud někdo z rodiny trpěl depresí, riziko jejího vzniku se zvedá o desítky procent - obzvlášť když se jedná o sourozence, matku či otce.
- Chemická nerovnováha v mozku: Konkrétně jde o nízké hladiny neurotransmiterů, jako je serotonin, dopamin nebo noradrenalin, které ovlivňují náladu a tak ke vzniku deprese přispívají. Tato dysfunkce limbického systému se dá ale řešit podáváním léků, po kterém depresivní stavy často vymizí.
- Hormonální změny: Ty souvisí například s mateřstvím, pubertou nebo onemocněními, které hladiny hormonů ovlivňují, jako je například porucha štítné žlázy.
- Dlouhodobý stres a traumatické události: Často související s nějakou ztrátou, typicky jde o ztrátu blízké osoby, ať už se jedná o úmrtí nebo třeba rozvod. Traumatickou událostí může být třeba násilný incident, zkušenost s šikanou, zanedbávání v dětství či zneužívání.
- Výchova: Je velmi důležitým faktorem, který může ovlivnit případný rozvoj deprese u dospělého člověka.
- Nízké sebevědomí a negativní myšlení: Lidé, kteří mají sklony k pesimismu nebo k perfekcionismu, mohou být k depresi náchylnější. Riziko rovněž stoupá u lidí, kteří sami sebe neumí dostatečně ocenit a čekají na pochvalu od okolí.
- Sociální izolace a slabé mezilidské vztahy: Sociální izolace, slabé rodinné a přátelské vazby proto riziko deprese zvyšují.
- Užívání některých léků, alkoholu a návykových látek: Užívání psychoaktivních substancí může být samo o sobě příčinou deprese, zhoršovat její příznaky a vést k závislosti.
- Různá onemocnění: Deprese se může dostavit i v reakci na různá onemocnění, jako jsou choroby kardiovaskulární povahy, rakovina, cukrovka, respirační onemocnění a další zdravotní komplikace.
- Finanční problémy a chudoba: Člověka významně ovlivňují finanční problémy, chudoba a z nich plynoucí životní nejistota.
Změny v mozku spojené s depresí
Deprese koreluje se změnami v mozku, které mohou ovlivnit každodenní funkce a náladu jedince. Tyto změny mohou ovlivnit následující oblasti:
- Mozek: Podle studie z roku 2018 existuje souvislost mezi velkou depresivní poruchou a sníženým objemem šedé hmoty. Ta tvoří vnější vrstvu mozku. Navíc, lidé s depresí mohou mít nadprůměrné hladiny translokačního proteinu, který indikuje zvýšenou hladinu zánětu v mozku.
- Neurotransmitery: Studie naznačuje, že neurotransmitery serotonin, noradrenalin a dopamin se u lidí s depresí chovají abnormálně.
- Paměť: Při depresi se může také objevovat problém zapamatovat si šťastné nebo pozitivní události, a naopak tendence pamatovat si nešťastné nebo negativní události. Obecně se může vyskytovat snížená schopnost vybavovat si vzpomínky všeho druhu. Tyto potíže může způsobovat snížený objem hipokampu, tedy malé oblasti v mozku, zodpovědné za vytváření dlouhodobých vzpomínek.
Rozdělení deprese dle závažnosti
| Závažnost deprese | Charakteristika | Doporučená léčba |
|---|---|---|
| Mírná deprese | Člověk je schopen chodit do práce a funguje v každodenním životě, jen mu všechno jde hůře a pomaleji, věci ho přestávají těšit, vyhýbá se přátelům a uzavírá se do sebe. | Psychoterapie |
| Středně těžká deprese | Při středně těžké depresi už zpravidla není možné pracovat, i domácí činnosti jdou těžce. Většinu času je daný člověk nešťastný, zpomalený nebo nadměrně napjatý, nedokáže se už soustředit na noviny ani na televizi, ztrácí zájem o sexuální život, izoluje se od lidí. Cítí nedostatek energie a zpravidla se za vše obviňuje. | Farmakoterapie a psychoterapie |
| Těžká deprese | Při těžké depresi dotyčný není schopen se už starat sám o sebe, má tendenci ležet v posteli a veškerý čas trávit v sebevýčitkách. Je buď výrazně zpomalený v pohybech, řeči i myšlení, nebo naopak výrazně agitovaný, plný neklidu, který ho popohání z místa na místo. Porucha nálady je hluboká, téměř neovlivnitelná vnějšími impulsy. Praktickou činnost již člověk nevykonává, nemá na ni energii a ztratil pocit smysluplnosti jakékoliv aktivity. | Farmakoterapie, elektrokonvulzivní terapie (u nejtěžších depresí), repetitivní transkraniální magnetická stimulace |
Léčba sociální izolace, fobie a deprese
Dnes už existuje mnoho způsobů, jak depresi léčit, přesto mnoho lidí pomoc nikdy nevyhledá. O depresi bychom ale mluvit měli, a to ideálně včas. Problém se může natolik zhoršit, že může vést až k myšlenkám na sebevraždu nebo dokonce k pokusu ji skutečně spáchat. Sebevražedné sklony patří mezi nejzávažnější rizika spojená s depresí.
Terapie a psychofarmaka
Zvládnout sociální fobii bez pomoci odborníka není vůbec jednoduché. Proto je ideální mít na cestě podporu terapeuta. Pomůže vám zpracovat úzkostné myšlenky a začít postupně zvládat sociální interakce a navazování vztahů s větší lehkostí.
Pro léčbu sociální fobie je ideální kognitivně-behaviorální metoda terapie, kdy se pod vedením terapeuta budete postupně vystavovat umělým i reálným sociálním situacím, společně je řešit a učit se, jak si s nimi poradit. Pomalu, vaším tempem. Strachu bude potřeba čelit a zpracovat ho. S podporou odborníka to ale určitě zvládnete a to vysvobození z kruhu trápení bude rozhodně stát za to.
Farmakoterapie, tedy nasazení antidepresiv, je osvědčená metoda léčby deprese. Když jde o mírnou depresi, obvykle není potřeba ji řešit tímto způsobem. Jestli vás sociální úzkost trápí natolik, že omezuje váš každodenní život - znemožňuje vám práci, cestu hromadnou dopravou, běžný nákup apod. - může vám lékař (psychiatr) také předepsat léky, nejčastěji antidepresiva. Antidepresiva slouží k regulaci rovnováhy neurotransmiterů, aby tedy fungovala, je důležité dodržovat postup užívání předepsaných léků - brát je pravidelně a užívat je i po odeznění deprese.
Psychoterapie je osvědčená metoda, která bývá velmi účinná zejména u lehké a středně těžké deprese. Často se využívá jako doplněk k farmakoterapii, díky čemuž může urychlit celkový proces uzdravení klienta. Člověk má během psychoterapie příležitost pochopit, co se s ním ve skutečnosti děje a proč. Učí se pracovat se svými myšlenkami a emocemi a osvojuje si metody, které mu pomohou čelit problémům v běžném životě. Pro úspěšnou terapii je zásadní odborník, který umí vytvořit důvěrné a bezpečné prostředí, a tak umožní klientovi se bez obav svěřit.
Další možnosti léčby
- Elektrokonvulzivní léčba: Obvykle přichází v úvahu v těžkých případech rezistentní deprese doprovázené sebevražednými sklony klienta. Probíhá v celkové anestezii, během které jsou směrem k mozku vyslány krátké elektrické impulzy, které zapříčiní stimulaci jeho požadovaných částí.
- Repetitivní transkraniální magnetická stimulace: Spočívá ve stimulaci mozkové aktivity pomocí magnetických impulzů. Jedná se o neinvazivní léčebnou metodu, během které není nutná narkóza.
- Fototerapie: Označuje léčbu světlem, která se používá především při sezónní poruše nálady (tzv. zimní deprese).
- Psychedelika: Psychedelika, jako jsou psilocybin (aktivní látka v lysohlávkách) a ketamin, se v posledních letech dostávají do popředí zájmu vědců a terapeutů díky svému potenciálu v léčbě duševních onemocnění, zejména deprese a úzkostných poruch. Existuje ketaminem asistovaná terapie, ta je dokonce legálně dostupná i v Praze v Psyonu a někdy i hrazená zdravotní pojišťovnou. Psilocybinová terapie je legálně dostupná v Nizozemsku. Ve Švýcarsku se dá předepsat LSD takzvaně „off-label“ nebo za účelem „compassionate use“ (soucitné využití), když například onkologicky nemocný pacient trpí úzkostmi. Je ale důležité brát ohled na to, že se pracuje se silně změněnými stavy vědomí a k nim je třeba přistupovat s respektem a pokorou.
Kde hledat pomoc?
Pokud se vám nedaří najít tu správnou pomoc na poprvé, měli byste mít možnost odejít a hledat dál, je to normální proces. Ideální je hledat psychoterapii, která může být individuální nebo skupinová. Individuální psychoterapie přinese přesnější porozumění "proč to tak mám" a hledání způsobů, jak překonat úzkost. Skupinová terapie pak velký prostor pro trénink kontaktu s ostatními, prohloubení porozumění druhým, zlepšení komunikačních dovedností a upevnění zjištění, že ani přes občasné konflikty není třeba se druhých bát. Mnohdy bývá nejlepší tyto přístupy kombinovat - začít v individuálu a poté co zpracuji základní věci, začít chodit do skupiny.
Volba konkrétního odborníka či zařízení je obtížná. Nejlepší asi bývá řídit se referencemi lidí které znám, dále pak vzděláním a praxí psychoterapeuta. V ambulancích pracujících na smlouvu s pojišťovnou obvykle bývají delší čekací doby, někdy i omezení frekvence docházky. Užitečné informace můžete najít na stránkách www.stopstigma.cz v sekci: o duševních nemocech/neurotické poruchy; dále pak v sekci odkazy je mapa služeb.
Sociální kontakt je pro naše duševní zdraví velmi důležitý, neodkládejte první krok a dovolte si zase v klidu dýchat. Úleva může přijít už po první terapii. Nezůstávejte na to sami. Každá, skutečně každá krize má svůj začátek, ale má také svůj konec. I ta vaše. A proto, pokud o tom alespoň trochu uvažujete, pozvěte si na pomoc psychologa, psychiatra, psychoterapeuta nebo kouče.
Prevence sociální izolace
Plánování sociálních aktivit - vyhraďme si vědomě čas, kdy se budeme setkávat s přáteli, rodinou či sousedy. Osamělost tedy není jen osobním problémem - stala se globální zdravotní krizí, která zvyšuje riziko úmrtí podobně jako kouření či alkoholismus, a dokonce více než obezita nebo pracovní stres. Pokud tento fenomén budeme ignorovat, riskujeme nejen zhoršení duševního a tělesného zdraví, ale také ztrátu základního lidského aspektu - schopnosti vytvářet a udržovat smysluplné vazby.
tags: #socialni #izolace #příčiny #a #léčba