Omítka je vrchní vrstva zdi, stěny, která tvoří rovný hladký nebo různě vrásčitý povrch u svislých stěn a stropů. Jejím hlavním významem je ochrana zdiva před povětrnostními podmínkami a mechanickým poškozením. Kromě toho má omítka i nezanedbatelné estetické hledisko, kdy vyrovnává nerovnosti zdiva a překrývá případné instalace, jako je vodovodní či odpadní potrubí, elektroinstalace nebo jiné technologie zapuštěné přímo do zdiva. Venkovní omítka je v podstatě synonymem pro fasádu.
Vnitřní omítky a štuky, ještě bez finálního nátěru či tapety, ale i jiných materiálů, řadíme do kategorie úprav vnitřních povrchů. Teoreticky jde v porovnání s ostatními často těžkými pracemi, souvisejícími s hrubou stavbou, o jakousi vnitřní kosmetickou úpravu. Ovšem až tak doslova tomu zdaleka není. Většina povrchových úprav kromě své estetické funkce přispívá ke zpevnění a ochraně konstrukce a také k zateplení a zlepšení akumulačních schopností interiéru.
Co je to štuková omítka a její složení?
Štuková omítka, často označovaná také jako fajnová omítka, představuje finální vrstvu vícevrstvého omítkového systému. Proces nanášení štukové omítky se nazývá štukování. Štuková omítka je tenkovrstvá povrchová omítka, která se nanáší jako poslední vrstva na již vyzrálou jádrovou omítku. Směs štukové omítky se skládá z jemnozrnného písku (zrno do 1,5 mm) a pojiva.
Složení omítek může být různé, od hliněných až po průmyslově vyrobené. Materiálově se nejčastěji využívá písek, vápno, voda a případně obohacená o cement. Do některých směsí se přidává i sádra. Po ztvrdnutí je velmi pevná, ale křehká.
Typy pojiv a plniv v omítkových směsích
Tím nejzákladnějším prvkem omítkových směsí (ale i maltových, určených pro mokré zdění a betonů) jsou chemické látky, které jsou schopné spojovat pevné hmoty - pojiva. Pojiva spojují jiné sypké či kusové (pevné) materiály v jednu pevnou hmotu. Díky pojivům drží omítky na zdivech a štuky (jemné omítky) na omítkách hrubých. Přitom je zásadní, že při procesech tuhnutí dochází díky pojivům ke změnám chemického složení hmoty.
Čtěte také: Použití zubního cementu
Zásadní je tedy samozřejmě i voda, díky které je původně sypké směsi vůbec možné rozmíchat a následně nanášet, stejně tak jako sypké materiály (plniva), které mění koncentraci pojiv a vody. Plnivo je složkou omítkových směsí, která omítku vyztužuje a zmenšuje její změny objemu při tuhnutí. Nejčastěji se pro účely plniv používá drobné kamenivo.
Pojiva dělíme na anorganická a tedy minerální a organická. V převážné většině případů jsou omítkové směsi stále vyráběné s pojivy anorganickými. Zásadní charakteristikou anorganických pojiv je, že při jejich tuhnutí dochází ke změnám chemickým i fyzikálním. Pojiva známe co do materiálů vzdušná (vzdušné vápno a ostatní vzdušná - hořečnatá, xyolit, vodní sklo), sádrová, hydraulická (včetně hydraulických přísad a vápen) a nakonec cementy, kterých je více druhů. Přičemž klasické omítky jsou v podstatě postavené na bázi malty, rozdílný je pouze podíl pojiv, sypkých směsí (plniv) a vody (v jakém poměru se přidává). Přitom k našim nejzásadnějším pojivům stále patří cement, užívané omítkové směsi se však již mění.
Typy štukových omítek podle složení a zrnitosti
Štuky se dělí podle hrubosti pískových zrn, které obsahují. A to od 0,3 do cca 1 mm, přičemž hrubší štuky se zpravidla používají na venkovní stěny. Dnes se už nemusíte trápit s poměry písku a vápna či cementu - omítky a maltové směsi se již prodávají připravené k nanášení.
Štukové omítky jsou vápenné, vápennocementové, sádrové a cementové. Kromě sypkých směsí nabízejí výrobci také hotové omítky, které jsou připravené k okamžitému použití. Oblíbená je například omítková směs Keraštuk v pastovité konzistenci, která má po zaschnutí šedobílou barvu. Hotová omítka je ideálním řešením pro ty, které čeká štukování při rekonstrukci a nechtějí si znečistit vnitřní prostory nebo složitě připravovat omítku ze sypké směsi. Na druhé straně jsou sypké směsi cenově dostupnější a při dodržení postupu uvedeného na obalu vytvoří dokonalou konzistenci.
Konkrétní typ štuku volte i podle velikosti zrna. Jemné omítky s hrubostí zrna kolem 0,4 mm jsou standardem. Velmi kvalitní štuky a štukové omítky nabízí firma Knauf.
Čtěte také: Konopný beton: revoluční stavební materiál
Příprava podkladu před štukováním
Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Štukování začíná přípravou místnosti. Ideální je vyklidit všechno, co by nám překáželo. To, co nelze odnést jinam, musíme alespoň pečlivě zakrýt.
Očištění a oprava stěn
Následně se musí připravit samotné zdi. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Vše odstraňte smetákem či kartáčem. Pokud budete nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Jestliže máte na stěnách původní štuk, tak je potřeba ho důkladně oškrábat a veškeré zbytky a nečistoty omýt a odstranit. Staré tapety jdou sundat jen velmi těžko, ale pomůžeme si, když je namočíme. Oškrábané zdi poté umyjeme a odmastíme. Jinak by se nový štuk nanášel nesnadno a mohl by opadat. Všechny zdi, které budeme štukovat, je potřeba důkladně očistit.
Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály. V případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Ještě před samotnou aplikací omítek je třeba vytypovat místa, kde by v budoucnu docházelo k většímu pnutí a omítky by mohly praskat. Tam aplikujeme takzvanou perlinku. Perlinka je určena k lepší přilnavosti omítek a právě na místech s předpokládaným větším pnutím je nezbytná. Vlastně je to síť, která je v omítce vložená.
Penetrace vs. Špric
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Napenetrované zdi necháme důkladně vsáknout a zaschnout. Nanesení penetrace na zeď před malováním má za účel sjednocení savosti, zpevnění a zvýšení přilnavosti povrchu. Barva nanesená na penetraci vypadá lépe a slouží déle.
Čtěte také: Více o žáruvzdorném betonu
Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Ještě než štuky aplikujeme, měli bychom již aplikovanou a vyzrálou jádrovou omítku zdrsnit. Zároveň je nutné aplikovat penetraci na veškeré betonové prvky ve stropech a tam, kde se na omítku napojují okenní rámy a je nutné aplikovat systémové lišty. Tyto lišty brání vznikání jakýchkoli trhlin právě v těchto v budoucnu velmi namáhaných oblastech. Přitom je i dobré na všechny rohy (i ty kolem stavebních otvorů - oken a dveří) opět aplikovat systémové lišty, v tomto případě lišty rohové. Zabráníme tak takzvanému dříve běžnému urážení rohů.
Nahození jádrové (hrubé) omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Vnitřní hrubé omítky se stále ještě mnohde omítají ručně, avšak mnohem vhodnějším řešením je strojní omítačka. Ruční omítání je příliš pracné a zdlouhavé. Za užití techniky tak ušetříme na práci řemeslníka a on sám je díky tomu schopen větších výkonů.
Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte odspodu nahoru. Pokud máte hotovo, vyčkejte na lehké zaschnutí a poté vyjměte omítníky.
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Hrubá omítka ale musí nejprve vyzrát. Záleží vždy na použité směsi, obecně se uvádějí dva týdny.
Nanášení štukové omítky (štukování)
Štukování je metoda úpravy omítky v novostavbách a při rekonstrukcích v interiérech a při úpravách zdí. Štukování při troše dobré vůle zvládneme i sami, aniž bychom museli využívat služeb specializované firmy. Avšak pokud štukujeme poprvé, je dobré si tuto metodu vyzkoušet nejprve na některé méně důležité zdi, kde si nacvičíme techniku natahování, hlazení a rozmývání.
Příprava štukové směsi
Štuková směs se rozmíchá v nádobě podle přiloženého návodu ve správném poměru. Nákupem hotových směsí si ušetříme spoustu práce a námahy. Směs se nejlépe vymíchává do hladka pomocí míchacího nástavce na vrtačku. Míchání štukové omítky pomocí míchadla zajišťuje správnou konzistenci.
Postup štukování stropů a stěn
Při štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu. Začínáme nejprve na stropě stejně jako při malování. Malým natahovákem rozetřeme štuk po okrajích stropu a poté velkým natahovákem roztíráme štukovou směs po celé ploše stropu. Natahujeme tenkou vrstvu, protože jinak by nám štuk ze stropu spadl. Štuk se musí do stropu vtlačit a teprve poté uhlazovat do ztracena. Když štuk zavadne, můžeme natáhnout druhou vrstvu. Ta musí být rozetřená do hladka bez viditelných vyboulenin a prasklin.
Štukování zdí je jednodušší, ale postup je naprosto stejný jako při štukování stropu. Odspodu od země natáhneme natahovákem dlouhý pás a vytahujeme ho co nejvýš. Takto postupujeme po celé zdi a po zaschnutí štuk rozmyjeme. Problematické mohou být rohy, kde musíme dbát na pečlivé vyplnění všech částí. Štuk nanášíme od rohů a okrajů doprostřed pomocí ocelového nebo plastového hladítka (natahováku) v pruzích a s co nejmenším počtem tahů. Nabírejte a nanášejte vždy jen slabší vrstvu, aby štuk tíhou neopadával. Štuk nejdříve do plochy vtlačujte a až následně uhlazujte.
Štuková omítka se nanáší na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě.
Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.
Filcování (rozmývání) štuku
Jakmile začne štuk na některých místech schnout a světlat, rozmyjte ho. Molitanový filc na hladítku namočte ve vodě a hlaďte s ním povrch stěny ve velkých kruzích. Tlačte méně na měkký a trochu více na tvrdší štuk, ale opatrně, ať si některá místa nevymyjete příliš. Pokud někde vznikla prohlubeň, naneste do ní novou vrstvu štuku a postup opakujte. Jestli vám hladítko při pohybu po povrchu drhne, otřete z něj zbytky štuku o hranu kbelíku.
Rozmýváme pomocí filcového hladítka. Zde je nutné věnovat rozmývání péči, abychom štuk zbytečně neodstranili a nemuseli ho natahovat znovu. Po dokonalém zaschnutí omeťte stěny a strop smetákem a můžete pokoj vymalovat (zhruba za 24 hodin). Nenechte se zaskočit „kocoury“, světlejší skvrny na zdech se po zaschnutí malby ztratí.
Důležité body při štukování
- Síla štukové omítky: Štuková omítka se nanáší ve velmi tenké vrstvě, obvykle 1-3 mm. Nejde o vyrovnávací vrstvu, ale o finální povrchovou úpravu.
- Spotřeba štuku: Orientační spotřeba se pohybuje mezi 1,2-2,0 kg suché směsi na m² podle savosti podkladu a způsobu nanášení.
- Doba schnutí štuku: Povrch je obvykle suchý za 12-24 hodin, plně vyzrálý však až po 3-7 dnech.
- Štukování na cihlu: Nelze štukovat přímo na cihlu.
- Štukování rohů: Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Funkce a moderní trendy v úpravách stěn
Zásadní funkcí vnitřních omítek je především chránit zdivo před mechanickým poškozením, zlepšovat technické vlastnosti konstrukce, ale i zvyšovat celkové estetické působení interiéru. Další funkce ale mohou být i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické. Existují však i jiné specifické funkce, známe třeba omítky sanační, používané při rekonstrukcích starých objektů.
Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést.
Dekorativní omítky a stěrky
Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor. Žijeme v době, kdy začínají hrát při úpravách stěn podstatnou roli barevné nátěry a různé jiné efekty. Například batiky a benátské štuky, různé povrchové struktury, ještě víc následně umocněné nanesením barev. A tady bychom si s tradičním složením omítkových směsí nevystačili.
Benátský štuk je směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Stěny s mramorovými efekty se výborně hodí do obývacích pokojů, kde své uplatnění najdou především kolem krbů a krbových kamen. Benátský štuk však stejně dobře vynikne kdekoli, i na celých stěnách. Je ale oproti klasickým omítkovým směsím mnohem dražší. Výjimkou není ani jeho aplikace místo obkladů do koupelen. Benátský štuk je levnější a praktičtější variantou mramoru, ovšem dražší variantou omítky. S cenou obkladů je srovnatelný.
Kromě klasického vyhlazení štukové omítky sádrovou stěrkou se dnes hojně využívají i stěrky s plastickými efekty. U těchto speciálních typů stěrek se přitom nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je možné vytvořit mnoha různými technikami, například pomocí mořské houby, hladítka, štětky a podobně. Plastické efekty je po jejich vytvoření samozřejmě možné i barevně zdekorovat, aby výsledný vzhled ještě více podtrhl design místnosti. Aby nedošlo k mechanickému poškození aplikace tohoto materiálu, vždy se pracuje s velmi tenkou vrstvou stěrky. Vytvořené výstupky nejsou vyšší než 2 mm a navíc jsou zaoblené. I přesto ale výsledný efekt působí značně plasticky. Využití takových dekoračních prvků opět najdeme téměř všude (restaurace, bary, hotely, podniky, ale právě už i domácnosti). Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit. Plastický dojem přitom nejlépe vynikne na stěně, která je nejvíc na očích, například prázdná stěna za sedací soupravou.
Samočisticí fasáda je poslední vrstva na fasádě, které fasádě dodá jedinečné vlastnosti.
Často kladené otázky ohledně štukování
Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Je důležité si pamatovat, že hlazení štuku se musí provádět hned poté, co je štuk natažený, protože velmi rychle zasychá a další úpravy jsou viditelné a špatně se opravují.
Kdy štukovat?
Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.
Je také důležité vědět, že veškeré vnitřní povrchy můžeme realizovat až poté, co hrubá stavba prošla zimním dosedáním a sesedáním, způsobenými vlivem prudkých změn teplot. V opačném případě, pokud dům přes jednu zimu vymrznout nenecháme, nám následně vnitřní omítky i po jejich přeštukování nakonec popraskají a budou nás čekat nákladné a časově opět náročné opravy povrchů. Z toho plyne, že klasická stavba zděného domu (bez ohledu na použitý zdící materiál) není realizovatelná za několik měsíců.
Proč praskají omítky?
Praskliny ve vnitřních omítkách či nepřesnosti v usazení oken a dveří jsou podle stavebních firem nejčastějšími reklamacemi novostaveb. Podle nich jde o přirozené fyzikální procesy, které pokračují v následujících zhruba dvou letech po kolaudaci. Příčinou těchto závad je neúměrný spěch všech, zejména investorů, kteří chtějí mít stavbu postavenou a chtějí ji prodat či pronajímat co nejrychleji. Objekt je často hotový i během půl roku, přitom zdivo je třeba nechat vymrznout a omítka pracuje rok. A například základy domu se usazují roky čtyři.
Pokud na stěnách před štukováním objevíme nerovnosti (špatnou rovinnost), větší trhliny a praskliny, je nutné je opět vyspravit omítkovou směsí a nechat několik dní zavadnout.
Potřebné nářadí pro štukování
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o:
- Zednickou lžíci
- Vodováhu
- Olovnici
- Zednické hladítko (ocelové, plastové, filcové, molitanové)
- Zednickou naběračku
- Velkokapacitní vědro
- Zednickou stěrku
- Míchadlo (nástavec na vrtačku)
- Stahovací lať
- Zednickou skobu
- Omítníky (hliníkové, dříve dřevěné)
- Fasádní špachtli (pro tenkovrstvé omítky)
Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Pro špricování zdí se může hodit ruční omítačka.
| Činnost | Doporučené nářadí | Poznámky |
|---|---|---|
| Příprava podkladu (škrábání) | Špachtle, škrabka, kartáč | Odstranění starých nátěrů, tapet, uvolněného štuku. |
| Mytí a odmaštění stěn | Houba, hadr, kýbl s vodou a saponátem | Pro lepší přilnavost nového štuku. |
| Oprava trhlin a výtluků | Zednická lžíce, špachtle, stěrka | Použití malty, tmelu nebo polyuretanové pěny. |
| Aplikace penetrace/šprice | Štětka, váleček, ruční omítačka (pro špric) | Zlepšuje přilnavost, sjednocuje savost. |
| Míchání štuku | Míchací nástavec na vrtačku, velkokapacitní vědro | Důkladné rozmíchání do hladka. |
| Nanášení štuku (stropy) | Malý natahovák, velký natahovák (plastové hladítko) | Tenká vrstva, vtlačování do podkladu. |
| Nanášení štuku (stěny) | Plastové/ocelové hladítko (natahovák) | Dlouhé tahy odspodu nahoru. |
| Uhlazování a filcování | Filcové/molitanové hladítko, kýbl s vodou | Krouživé pohyby, opatrné rozmývání. |
| Vytváření rohů a hran | Prkno, zednické skoby, rohové lišty | Přesné a rovné zakončení. |
| Závěrečné očištění | Jemný smeták | Ometení zaschlého štuku. |
tags: #slozeni #steny #stuk #omtika