Beton je jedním ze základních stavebních materiálů, který se používá po celém světě. Slouží stejně dobře pro výrobu dlažby na obyčejný chodník jako při stavbě monumentálních přehrad a mrakodrapů. Za oblíbeností a hojným využitím betonu je třeba hledat jeho vhodné vlastnosti. V čerstvém stavu je dobře zpracovatelný, ztvrdlý beton má vysokou pevnost v tlaku, je trvanlivý a nehořlavý, lze jej opravit i recyklovat.
Stejně jako ZAPA nemůže existovat bez betonu, tak i beton nemůže fungovat bez cementu. Cement a voda vytváří cementový tmel, který pojí dohromady kostru tvořenou jemným a hrubým kamenivem. Nedílnou součástí moderního betonu jsou přísady a příměsi, které zlepšují vlastnosti čerstvého i ztvrdlého betonu.
Složení betonu
Pro detailnější pochopení betonu je důležité znát jeho složení:
- Cement: Je hydraulické pojivo, tj. jemně mletá anorganická látka, která po smíchání s vodou vytváří kaši, která tuhne a tvrdne v důsledku hydratační procesů a reakcí. Po zatvrdnutí si zachovává svoji pevnost a stálost také ve vodě.
- Kamenivo: Je anorganický pevný materiál, který tvoří kostru betonové směsi. Skládá se z několika frakcí, které spolu tvoří pevnou matrici a slouží jako plnivo.
- Přísady a příměsi: Jsou jemnozrnné pevné látky, které ovlivňují vlastnosti betonu v čerstvém i ztvrdlém stavu. U čerstvého betonu se jedná zejména o konzistenci a zpracovatelnost a u ztvrdlého betonu o pevnost, hutnost, trvanlivost, odolnost proti chemicky agresivnímu prostředí, atd.
- Voda: Používaná pro výrobu betonu musí v současné době vyhovovat požadavkům ČSN EN 1008 (73 028): Záměsová voda do betonu - Specifikace pro odběr vzorků, zkoušení a posouzení vhodnosti vody, včetně vody získané při recyklaci v betonárně, jako záměsové vody do betonu.
Žáruvzdorný beton
Stejně jako ve dvou předchozích dílech naší série o výstelkách topenišť se i nyní budeme věnovat atraktivnímu materiálu, který všichni známe, ale možná jsme nevěděli, že se využívá i ve světě topení. Pokud začneme hovořit o betonu jako takovém, nebo o jeho začátcích, mohli bychom se dostat až do dob atiky, kde se začínaly přírodní cementy používat jako pojivo pro monumentální stavby, které přetrvaly tisíce let. Od těchto časů uplynula samozřejmě spousta vody, nyní se složení pojiv a betonu přeci jen posunulo a díky vývojovým oddělením výrobců krbových kamen směrem k výrobě betonu, který dokáže v řádu let, nebo dokonce desítek let odolávat teplotám vznikajících v topeništích. Díky tomu se žárový beton stal atraktivním materiálem při konstrukci topenišť.
Takový materiál se již nemíchá v proutěných koších, nebo v míchačkách, které můžeme vidět na staveništích. Žáruvzdorný beton se dnes vyrábí se specializovaných dílnách, nebo přímo v továrnách s celým oddělením věnující se výrobě tohoto materiálu. Díky takovéto oddanosti jsou jednotlivé díly pečlivě připravovány do forem, které jsou postaveny na vibračních stolech. Způsobený pohyb uvolňuje nežádoucí vzduch ze směsi a ta se stává o to více homogenní. V budoucnu tak nehrozí prasknutí způsobené vzduchovou bublinou. Směs následně projde tepelnou úpravou, kdy je postupně vystavována zvyšující se teplotě, až dojde ke stálosti materiálu i do těch netěžších podmínek. Každá směs, můžeme ji nazvat i receptem, je samozřejmě tajemstvím každého chemika, potažmo kuchaře. Proto zde bohužel nemůžeme do detailů probrat veškeré ingredience, ale můžeme pracovat s tím co víme. Nejhouževnatější žáruvzdorné betony dokážou odolávat teplotám až 1600 °C a skládají se z báze korundu a karbidu křemíku.
Čtěte také: Žáruvzdorný beton: postup
Využití žáruvzdorného betonu
Žáruvzdorný beton se hodí na výrobu krbových či kamnových kachlí, bordur, podložek pod horké předměty jako hrnec či pánev. Můžete vyrobit například i stínidlo a jiné výrobky, které potřebují odolat vyšším teplotám nebo šperky, které chcete tepelně glazovat a nebo kombinovat s naším Colourplastem. Po smíchání prášku s vodou nalijte beton do připravené formy. Poměr míchání: 1 díl vody na 4 díly betonové směsi. Míchejte 10 - 12 minut. Po smíchání nechejte směs 1-2 min. odpočinout, pak ji můžete lít do úzkých obrazových drážek, širokých 3 - 12 mm a přibližně 4 - 8 mm hlubokých.
Specifické typy betonu
Pro specifické typy betonu a aplikace mohou být specifikovány doplňkové požadavky nebo odlišné zkušební postupy, jako např.:
- beton pro masivní konstrukce (např. přehrady)
- beton ze suché betonové směsi
- beton s Dmax = 4 mm a menší (malta)
- samozhutnitelný beton (SCC) obsahující pórovité (lehké) nebo těžké kamenivo, nebo vlákna
- beton s otevřenou strukturou (např. drenážní beton)
Zimní betonáž
Při ukládání betonu a potěru je nutné zabránit znečištění (například zeminou nebo sněhem) nebo odsátí vody z betonu. Teplota podkladu musí být vyšší než 0° C. Konečné parametry ztvrdlého betonu výrazně ovlivňuje ošetřování konstrukce. Při teplotách nižších než + 5° C se výrazně zpomaluje hydratace cementu a při teplotách pod 0° C se prakticky zastavuje. Při přechodu vody do tuhého skupenství se její objem zvětšuje o 9 %. Při jejím zmrznutí v pórové struktuře betonu, který ještě nemá dostatečnou pevnost dojde k nevratnému zhoršení jeho mechanických vlastností, případně naprostému znehodnocení. Z těchto důvodů je nutné při zimní betonáži dodržovat zásady, které jsou v následujícím textu uvedeny. Podle ČSN EN 206-1 nesmí být teplota čerstvého betonu v době dodávání nižší než + 5°C.
Uvedená opatření přispějí k tomu, aby beton dosáhl co nejdříve takové pevnosti, aby jej nebylo nutno chránit před mrazem. V bednění nemá být led a sníh, v době betonování má být teplota povrchu pracovní spáry vyšší než 0°C. Z uvedených bodů vyplývá nutnost alespoň minimální ochrany betonu po jeho uložení na stavbě: zakrytí a izolování konstrukce z důvodu zabránění úniku hydratačního tepla, ochrany před deštěm a sněhem a zajištění stejnoměrného vychládání (tj. tenčí části izolovat více).
Čtěte také: Postup míchání žáruvzdorného betonu
Čtěte také: Žáruvzdorný beton – klíčové vlastnosti
tags: #zaruvzdorny #beton #slozeni